Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 23 252,05 Kč od [datum] do [datum] a 0,25% úroků z prodlení z částky 23 252,05 Kč od [datum] do zaplacení, potvrzuje.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 14,75% úroky z prodlení z částky 23 252,05 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 5 213,63 Kč k rukám jeho zástupce JUD. [tituly před jménem] K. G., [tituly za jménem], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. V řízení zahájeném [datum] domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 50 930,79 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedl, že jeho právní předchůdce [právnická osoba]., sídlem [adresa] [IČO] IČO, (dříve [právnická osoba].[IČO] IČO, , která k [datum] zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba].), uzavřel se žalovanou [datum] smlouvu o půjčce na konsolidaci č. 2001141866, na jejímž základě poskytl žalované zápůjčku ve výši 71 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,6 % ročně a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 1 178 Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovanou původní věřitel přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] původní věřitel s účinností ke dni [datum] pohledávku ze smlouvy postoupil žalobci, o čemž byla žalovaná písemně informována. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem 55 170,21 Kč (bez kompletního příslušenství) a sestávala z dlužné jistiny 50 930,79 Kč, dlužných úroků splatných ke dni [datum] ve výši 4 083,57 Kč a úroků z prodlení k témuž dni ve výši 155,85 Kč. Žalobce uplatnil žalobou rovněž nárok na pokračující 15 % (zákonné) úroky z prodlení z částky 50 930,79 Kč od [datum] do zaplacení a 12,6% úroky z částky 50 930,79 Kč od [datum] do zaplacení. Následně žalobce doplnil skutková tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalované původním věřitelem před uzavřením smlouvy a sdělil, že do zesplatnění úvěru žalovaná uhradila celkem 47 747,95 Kč. Následně již ze strany žalované žádná úhrada neproběhla.
2. Žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřila a k jednání soudu prvního stupně se bez omluvy nedostavila.
3. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 23 252,05 Kč (I. výrok) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Konstatoval, že žalobce prokázal svoji aktivní věcnou legitimaci (viz žalobcem předložená smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě úplaty a oznámení o postoupení pohledávek odeslané [datum]). Soud vzal za prokázané, že na základě smlouvy o půjčce na konsolidaci č. 2001141866 (návrh žalované na uzavření smlouvy ze dne [datum] a jeho akceptace žalobcem z [datum]) byla žalované bezhotovostně poskytnuta částka 71 000 Kč a žalovaná se zavázala jistinu spolu s úroky sjednanými ve výši 12,6 % ročně zaplatit v 96měsíčních splátkách po 1 178 Kč. Uhradila však pouze částku 47 747,95 Kč. Soud věc právně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚIII“). S ohledem na postavení žalované jako spotřebitelky se zabýval otázkou, zda původní věřitel a žalovaná platně uzavřeli smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), tedy, zda původní věřitel splnil svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy s náležitou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Uzavřel, že původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované a smlouva je proto absolutně neplatná (§ 86, § 87 ZSÚ-III a § 588 věta první o. z.), přičemž k absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Konstatoval, že při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobcem a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobci jistinu úvěru poníženou o provedené úhrady, tedy částku 23 252,05 Kč. K tomu však soud dále uvedl, že z § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ-III vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Soud uzavřel, že v projednávané věci žalobci nárok na úroky z prodlení nevznikl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávané věci nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto musí splatnost stanovit soud svým rozhodnutím. Protože žalovaná byla v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, soud uložil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. žalované povinnost k plnění v délce tří dnů od právní moci rozsudku, když v řízení nevyšly najevo okolnosti odůvodňující stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že ve sporu úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly, a proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
4. Proti části II. výroku a proti III. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal odvolání žalobce. Navrhl, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 15% úroky z prodlení z částky 23 252,05 Kč od [datum] do zaplacení a nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů. Zdůraznil, že žalovaná se dostala do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazků, a proto je zcela opodstatněný jeho nárok na zaplacení úroků z prodlení. Nárok na úroky z prodlení přitom vyplývá přímo ze zákona (§ 1970 o. z.) a žalobce požaduje pouze úroky z prodlení v zákonné výši. Splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastává na výzvu věřitele. Žalobce již tvrdil a prokázal, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu žalobci jako novému věřiteli v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], které jí bylo odesláno [datum]. Nejpozději třetí den po odeslání se výzva dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla ke splnění dluhu poskytnuta, se žalovaná dne [datum] dostala do prodlení. Dále žalobce podotkl, že v řízení bylo rovněž prokázáno, že upomínal žalovanou o zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum] a její odeslání do sféry dispozice žalované prokázal podacím lístkem [právnická osoba]. [jméno FO] byla podána v dubnu 2024 a žalovaná tak měla dostatečný prostor pro vrácení minimálně poskytnuté jistiny, což však neučinila. Poslední platba ze strany žalované proběhla dne [datum]. Žalobce dále zdůraznil, že žalovaná v řízení před soudem prvního stupně netvrdila, ani neprokázala, že by neměla možnost a schopnost poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní nese ona sama. Závěrem žalobce poukázal na hlavní funkci úroků z prodlení, tj. zákonem předpokládanou sankci pro případ, že dlužník nesplní svůj závazek řádně a včas. Připomenul i druhou funkci úroků z prodlení, tedy funkci kompenzační, zajišťující, aby se věřiteli alespoň částečně nahradila újma za to, že nemůže disponovat svými penězi, které mu dlužník měl vrátit.
5. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila, k nařízenému jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavila.
6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je z větší části důvodné.
7. Žalobce podaným odvoláním nenapadl skutková zjištění soudu prvního stupně, ani jeho závěr o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, v důsledku čehož vznikl žalobci pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení bylo tedy jen posouzení, zda vůbec (a od jakého data) žalobci vznikl nárok na úroky z prodlení.
8. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 573 o. z., má se za to, že došla zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, tak patnáctý pracovní den po odeslání.
11. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování návrhem na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. 2001141866, akceptací tohoto návrhu, vyrozuměním o postoupení pohledávky z [datum], včetně seznamu odeslané pošty a předžalobní upomínkou z [datum], včetně podacího lístku.
12. V návrhu na uzavření smlouvy o půjčce na konsolidaci č. 2001141866 podepsaném žalovanou dne [datum] je v záhlaví uvedena adresa žalované [adresa]. Totožná adresa žalované je uvedena i v akceptaci návrhu podepsané žalobcem [datum].
13. Ve vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne [datum] původní věřitel – [právnická osoba]. informoval žalovanou, že svoji pohledávku vyplývající ze smlouvy o půjčce na konsolidaci č. 2001141866 postoupil novému věřiteli – společnosti [Jméno žalobce]., sídlem [adresa], IČO [IČO žalobce], na jehož účet má ode dne doručení vyrozumění poukazovat veškeré úhrady dluhu. Dále původní věřitel sdělil žalované, aby se ohledně konkrétní výše dluhu a bankovního spojení obrátila na nového věřitele. Podle seznamu odeslané pošty byla zásilka odeslána žalované na adresu [adresa], uvedenou rovněž v záhlaví vyrozumění o postoupení pohledávky, a to dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 59 348,24 Kč ve lhůtě do [datum]. Podle podacího lístku byla doporučená zásilka odeslána žalované [datum] na adresu [adresa], která byla rovněž uvedena v záhlaví předžalobní upomínky.
14. Pro případ bezdůvodného obohacení je právo věřitele (žalobce) domáhat se plnění, vázáno na výzvu k plnění a dlužník (žalovaná) musí plnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.).
15. V daném případě odvolací soud nepovažuje vyrozumění o postoupení pohledávky z [datum] za výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., neboť se jednalo pouze o sdělení o změně v osobě věřitele s tím, že ohledně informací o výši dluhu a bankovních údajů se má žalovaná obrátit již na nového věřitele. Výzvou k plnění je až předžalobní upomínka z [datum], která byla žalované odeslána téhož dne. V této výzvě byla žalované sdělena výše dluhu a stanovena lhůta k plnění do [datum]; ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, kdy k tomuto dni činila výše úroků z prodlení 14,75 % (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ-III, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ-III, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Doba plnění stanovená v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je nepochybně dobou hmotněprávní, která může být předmětem dohody stran. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že při absenci platné dohody o splatnosti (v posuzované věci o přiměřené době k plnění) je třeba analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyjít z výzvy k plnění, kterou v tomto případě byla předžalobní upomínka z [datum]. Žalovaná nikdy netvrdila, jaká doba k plnění je ne/přiměřená jejím možnostem; žádnou námitku v tomto směru nevznesla.
19. Podle názoru odvolacího soudu je nutno poslední větu § 87 odst. 1 ZSÚ-III a odst. 2 téhož ustanovení interpretovat komplexně (ve vzájemné souvislosti). Na pojem „spor“ uvedený v § 87 odst. 2 ZSÚ-III je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V projednávané věci nebyl mezi účastníky řízení (v řízení před soudem prvního stupně, ale ani v době před zahájením řízení) spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované jako spotřebitelky k navrácení jistiny, nastolen. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ-III směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám, potřebnými informacemi v tomto směru nedisponuje. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel (dlužník). Lze si jen stěží představit, že by soud měl, například v případě zcela pasivního dlužníka, řízení bez dalšího (rozuměj bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila a žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně ani v řízení odvolacím. Spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak nastolen nebyl.
20. Odvolací soud proto uzavřel, že po marném uplynutí lhůty plnění stanovené do [datum], se žalovaná dostala do prodlení a je tedy povinna platit žalobci i (zákonné) úroky z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.).
21. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 14,75% úroky z prodlení z částky 23 252,05 Kč od [datum] do zaplacení.
22. Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud potvrdil část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do 15% úroků z prodlení z částky 23 252,05 Kč od [datum] do [datum] a 0,25% úroků z prodlení z částky 23 252,05 Kč od [datum] do zaplacení.
23. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, včetně žalobcem požadovaného příslušenství (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08) a dospěl k závěru, že žalobce byl v řízení úspěšný pouze v rozsahu 36,6 %. V řízení úspěšnější žalované však žádné náklady nevznikly, a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
24. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud kapitalizoval předmět řízení ke dni svého rozhodnutí, včetně žalobcem požadovaného příslušenství. Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný v rozsahu 91,3 %, jeho neúspěch představuje 8,7 % a žalobci tak vznikl nárok na náhradu 82,6 % nákladů odvolacího řízení. Náklady žalobce sestávají z:- soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 Kč,- za dva úkony právní služby po 1 820 Kč, a to za odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dle § 7, § 8 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. k) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do [datum] (dále jen „advokátní tarif I“) a vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od [datum] (dále jen „advokátní tarif II“),- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (odvolání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I,- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 450 Kč (účast u jednání) dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu II,- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 921,90 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobce za odvolací řízení činí 6 311,90 Kč, z nichž bylo přiznáno 82,6 %, tj. 5 213,63 Kč.
25. Všechny shora uvedené náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před odvolacím soudem převážně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k předmětu řízení. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. Nadto nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, uveřejněný pod č. 24/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.