27 Co 18/2026

Odůvodnění

1. V řízení zahájeném 18. 11. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 202 932,72 Kč s příslušenstvím. K tomu uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 16. 10. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [číslo smlouvy] a před jejím uzavřením řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. V průběhu trvání úvěrového rámce bylo možno v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami tvořícími její nedílnou součást změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 200 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,5 % z výše úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem 210 700 Kč a naproti tomu uhradil 35 000 Kč. Z důvodu porušování smluvních povinností žalovaným žalobkyně úvěr ke dni 19. 8. 2024 zesplatnila a žalovaného dopisem z téhož dne vyzvala ke splacení celého úvěru. Po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Ke dni podání žaloby dluh činil celkem 202 932,72 Kč a sestával z jistiny ve výši 199 999,31 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 333,41 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně proto uplatnila žalobou nárok na zaplacení 202 932,72 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 30 919,92 Kč, 14,75% úroků z částky 199 999,31 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných (zákonných) úroků z prodlení za dobu od 3. 9. 2024 do 18. 11. 2024 ve výši 5 441,58 Kč a 12,75% (zákonných) úroků z prodlení z částky 202 932,72 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení. Následně žalobkyně doplnila skutková tvrzení týkající se otázky prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

3. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 165 000 Kč s 12,75% úroky z prodlení od 19. 11. 2024 do zaplacení a kapitalizované úroky z prodlení ve výši 5 441,58 Kč (I. výrok), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (II. výrok) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 33 473 Kč (III. výrok). V odůvodnění uvedl, že na základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaný ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. [číslo smlouvy] uvedl své osobní a rodinné poměry, svého zaměstnavatele, sdělil výši příjmů a výdajů. Dále ze smlouvy vyplývá, že mohla být uzavřena i na dálku. Na základě obsahu smlouvy a listiny – výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že 17. 10. 2023 žalovaný vyčerpal částku 95 000 Kč a dne 19. 10. 2023 hotovostním převodem obdržel částku 105 000 Kč. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad měl žalovaný uhradit 6 splátek a 1 mimořádnou splátku a dne 19. 8. 2024 mělo dojít k zesplatnění úvěru, čemuž odpovídá i výzva ke splacení celého úvěru z téhož dne. Z úvěrové zprávy se podává, že žalobkyně se snažila prověřit úvěruschopnost žalovaného. Soud věc právně posuzoval podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jakož i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ-III“). Soud uzavřel, že žalobkyně řádně nesplnila svoji povinnost uvedenou v § 86 ZSÚ-III a žalobou uplatněný nárok proto nehodnotil jako nárok vzniklý z platného závazkového vztahu (§ 2395 a násl. o. z.), ale jako závazek z bezdůvodného obohacení (§ 588 o. z. a § 87 ZSÚ-III). Konstatoval, že žalovanému byla reálně poskytnuta částka 200 000 Kč a naproti tomu žalovaný uhradil 7 plateb po 5 000 Kč, celkem tedy 35 000 Kč. Částku 165 000 Kč proto soud posoudil jako bezdůvodné obohacení a v tomto rozsahu shledal nárok žalobkyně za důvodný (§ 2991 a 2993 o. z.). Současně žalobkyni přiznal i požadované úroky z prodlení, když žalovaný se dostal do prodlení a výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal ve sporu převážně úspěšné žalobkyní právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Vzhledem k výši přiznané částky i žalobkyni přisouzených nákladů řízení soud stanovil lhůtu k plnění v délce 15 dnů.

4. Žalobkyně podala proti II. a III. výroku rozsudku včas odvolání s odůvodněním, že soud prvního stupně nesprávně určil výši bezdůvodného obohacení, jelikož vyšel z nesprávné částky (200 000 Kč), kterou žalobkyně měla žalovanému poskytnout. Z listiny – splátkového kalendáře, resp. tabulky „Rekapitulace“ uvedené v jejím závěru, vyplývá, že žalovaný načerpal celkem částku 210 700 Kč, z níž uhradil 35 000 Kč a správná výše bezdůvodného obohacení tak činí 175 700 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že se rozhodla překvalifikovat svůj žalobní nárok s tím, že nadále požaduje pouze bezdůvodné obohacení ve výši 175 700 Kč se zákonnými úroky z prodlení. Proto přistoupila k částečnému zpětvzetí žaloby co do částky 27 232,72 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 30 919,92 Kč 14,75% úroků z částky 199 999,31 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení a 12,75% (zákonných) úroků z prodlení z částky 27 232,72 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení. Navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 175 700 Kč s kapitalizovanými (zákonnými) úroky z prodlení ve výši 5 441,58 Kč a s 12,75% úroky z prodlení z částky 175 700 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení a povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, jestliže účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.

6. Žalovaný ani přes písemnou výzvu obsaženou v usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 8. 2026, č. j. 27 Co 18/2026-81, ve stanovené lhůtě nesdělil, že by měl vážné důvody k nesouhlasu s navrhovaným částečným zpětvzetím žaloby. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 222a odst. 1 a 2 o. s. ř. v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 27 232,72 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 30 919,92 Kč, 14,75% úroků z částky 199 999,31 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení a 12,75% úroků z prodlení z částky 27 232,72 Kč od 19. 11. 2024 do zaplacení, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil.

7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. K nařízenému jednáním odvolacího soudu se bez omluvy nedostavil a ani nepožádal o jeho odročení. Žalobkyně se z jednání omluvila, a proto odvolací soud věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.

8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení mu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Žalobkyně podaným odvoláním nenapadla závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, v důsledku čehož vznikl žalobkyni pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Předmětem odvolacího řízení učinila otázku samotné výše bezdůvodného obohacení.

10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby ji druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování smlouvou [Anonymizováno] – revolvingový úvěr č. [číslo smlouvy] ze dne 16. 10. 2023 včetně úvěrových podmínek, potvrzením o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik z 18. 11. 2024, výpisem z běžného účtu (první strana) a listinou – výpis čerpání, splátek a úhrad.

13. Ve smlouvě [Anonymizováno] – revolvingový úvěr č. [číslo smlouvy] ze dne 16. 10. 2023 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným (klient) byl sjednán bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 95 000 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný požádal o první čerpání úvěru ve výši 95 000 Kč převodem na jeho účet č. [č. účtu]. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky žalobkyně s kódem [Anonymizováno]. V úvěrových podmínkách žalobkyně [Anonymizováno] platných od 1. 6. 2023 byla v č. l. 4 odst. 4.4 dohodnuta možnost zvýšení úvěrového rámce s tím, že zvýšení úvěrového rámce může nabídnout žalobkyně během trvání smlouvy o úvěru poštou i e-mailem. Úvěrový rámec je pro každého klienta individuální, maximální částka je však 500 000 Kč. Pokud si klient přeje úvěr navýšit, kontaktuje žalobkyni (písemně, telefonicky, e-mailem) nebo může požádat o navýšení prostřednictvím webových stránek nebo v mobilní aplikaci. Z listiny – výpis čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. [Anonymizováno] z 16. 10. 2023, klient [jméno FO], vyplývá, že 17. 10. 2023 mělo dojít k čerpání částky 95 000 Kč bankovním převodem klientovi a dne 19. 10. 2023 k čerpání částky 105 000 Kč převodem hotovosti na účet [č. účtu]. Poté mělo docházet k čerpání dalších částech a naproti tomu mělo být uhrazeno 7 splátek po 5 000 Kč. V tabulce (v dolní části této listiny) označené „Rekapitulace“ je uvedeno, že jistina činí 210 700 Kč. Z první strany výpisu z běžného účtu za dobu od 1. 8. do 31. 8. 2023 se podává, že žalovaný měl u [právnická osoba]., [adresa], veden účet č. [č. účtu]. Listina – potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 18. 1.1 2024 vystavená žalobkyní obsahuje prohlášení, že žalobkyně provedla před uzavřením smlouvy o úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 16. 10. 2023 ověření bonity klienta (žalovaného), ke schválení došlo 16. 10. 2023 a jednalo se o revolvingový úvěr ve výši 200 000 Kč.

14. Odvolací soud vzal za prokázané, že:- ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 16. 10. 2023 byl sjednán úvěrový rámec ve výši 95 000 Kč;- majitelem účtu vedeného u [právnická osoba]. č. [č. účtu], který byl ve smlouvě uveden jako účet pro čerpání (převod) částky 95 000 Kč, byl žalovaný;- dne 17. 10. 2023 mělo dojít k čerpání částky 95 000 Kč bankovním převodem na účet žalovaného.

15. Na základě zopakovaného dokazování nemá odvolací soud za prokázaná tvrzení žalobkyně, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. [číslo smlouvy] ze dne 16. 10. 2023 byl mezi účastníky sjednán úvěrový rámec ve výši 200 000 Kč a žalovaný vyčerpal celkem 210 700 Kč. Z žalobkyní předložené smlouvy se podává, že úvěrový rámec byl sjednán ve výši 95 000 Kč a byť v úvěrových podmínkách tvořících nedílnou součást smlouvy byla sjednána možnost navýšení úvěrového rámce, žalobkyně v průběhu řízení žádná skutková tvrzení v tomto směru neuvedla ani nepředložila žádné důkazy.

16. Listina – výpis čerpání, splátek a úhrad (splátkový kalendář), na kterou žalobkyně odkazovala v odvolání, je pouze jejím interním dokladem a sama o sobě bez dalšího neprokazuje poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, v posuzované věci tedy poskytnutí peněžních prostředků nad rámec sjednaného úvěrového rámce, tj. ve výši 105 000 Kč. Odvolací soud proto z této listiny vycházel pouze ve vztahu ke sjednanému plnění (95 000 Kč) a ohledně plnění ze strany žalovaného (35 000 Kč). U dalšího čerpání (10 700 Kč) není zřejmé, zda k němu docházelo v rámci prokázaného úvěrového rámce. Důkazem o sjednání úvěrového rámce ve výši 200 000 Kč není ani další interní listina žalobkyně, a to potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik.

17. S ohledem na (byť omluvenou) neúčast při jednání nemohla být žalobkyně odvolacím soudem poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní ve vztahu ke sjednání, resp. navýšení, úvěrového rámce na 200 000 Kč. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno tvrzení ani důkazní, a proto odvolací soud neshledal její odvolání důvodné, neboť již pravomocným I. výrokem rozsudku soudu prvního stupně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 165 000 Kč s (zákonnými) úroky z prodlení.

18. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 10 700 Kč s 12,75% úroky z prodlení od 19. 11. 2024 do zaplacení, potvrdil.

19. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud rozhodl nově podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci zohlednil i příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 271/08). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 66,8 %, její neúspěch představuje 33,2 % a proto jí vzniklo právo na náhradu 33,6 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně zařízení před soudem prvního stupně sestávají z:- zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 118 Kč;- odměny za čtyři úkony právní služby po 9 140 Kč, to podle § 7 ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění platném do 31. 12. 2024 (dále jen „advokátní tarif I“) a ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif II“), a to za převzetí věci, předžalobní upomínku, podání žaloby a účast u jednání dne 16. 7. 2025;- náhrady za tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu I;- náhrady za jeden režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu II;- vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 7 961,10 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).Celkové náklady žalobkyně zařízení před soudem prvního stupně činí 53 989,10 Kč, z nichž bylo přiznáno 33,6 %, tj. 18 140,30 Kč.

20. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně převážně úspěšnou žalobkyní a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, když zavinila zastavení řízení a ve zbývajícím rozsahu odvolací soud neshledal její odvolání důvodné. Protože však z obsahu spisu nevyplývá, že by v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému nějaké náklady vznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.