27 Co 227/2019

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 43 322 Kč s 8,5% úroky z prodlení od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 11 363 Kč a 35% úroky z částky 34 033,70 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky 150 048 Kč (I. výrok) a dále žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 175 Kč (II. výrok), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobce se svého nároku domáhal z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal jejich plnou náhradu.

2. Proti I. výroku rozsudku, a to pouze do lhůty k plnění, podala žalovaná včas odvolání. Uvedla, že má měsíční příjem ve výši 8 650 Kč a od [datum] je ochotna splácet 1 000 Kč měsíčně.

3. Žalobce k podání žalované namítl, že nesplňuje náležitosti odvolání. Sdělil, že osobní poměry žalované mu nejsou lhostejné, ale je nutné přihlédnout k tomu, že žalovaná má vůči němu nesplněný závazek. Uvedl, že je ochoten se žalovanou jednat o možnosti splácení dlužné částky, ale ve splátkách v minimální výši 1 300 Kč.[právnická osoba] průběhu odvolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [spisová značka] -[právnická osoba], zjištěn úpadek dlužnice [jméno FO] (žalovaná), a povoleno oddlužení. Okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku žalované došlo ze zákona dle § 140a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, k přerušení řízení vedeného u [Anonymizováno] soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. [Anonymizováno] soudu v [adresa] usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [spisová značka] -[Anonymizováno] -[Anonymizováno], vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (právní moc [datum]) a osvobodil ji od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (§ 414 insolvenčního zákona). Tím odpadla překážka, pro kterou bylo odvolací řízení ze zákona přerušeno.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do lhůty k plnění stanovené v I. výroku rozsudku, bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.6. Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od placení vydané podle § 414 insolvenčního zákona, má ve vykonávacím řízení stejný režim jako pohledávka promlčená (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Jinými slovy, rozhodnutím insolvenčního soudu o přiznání osvobození dlužníku od placení zbytku dluhů (§ 414 insolvenčního zákona) se tato část dlužníkových závazků ocitne ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace – jejího vymožení se v rámci exekučního řízení nelze s úspěchem domáhat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. [spisová značka]).7. V posuzovaném případě je předmětem odvolacího řízení přezkum lhůty k plnění stanovené soudem prvního stupně k pohledávce, od jejíhož placení byla žalovaná rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozena, tedy pohledávce, která se (jak uvedeno shora) nachází ve stejném režimu jako naturální obligace a v exekučním řízení se jí nelze úspěšně domáhat. Odvolání žalované co do lhůty k plnění se tak stalo zjevně bezpředmětným, a odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, aniž se dále zabýval odvolacím návrhem žalované na povolení splátkového kalendáře.8. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále vyplývá, že na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození dle § 414 insolvenčního zákona bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).9. V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný a měla by mu být přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.), a to za vyjádření k odvolání žalované. Vzhledem k insolvenčním soudem přiznanému osvobození dle § 414 insolvenčního zákona, však již nyní nelze (i s ohledem na výše uvedenou judikaturu) žalovanou k placení nákladů řízení zavázat, neboť i na tuto část příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i kdyby byla žalovaná k náhradě nákladů řízení zavázána, nebylo by možné danou pohledávku coby naturální obligaci vymáhat. Odvolací soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (§ 150 o. s. ř.).