Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 28 466,80 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. V řízení zahájeném 31. 8. 2020 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 54 000 Kč s 9% úroky z prodlení z částky 30 000 Kč od 15. 9. 2018 do zaplacení a smluvní pokuty 38 124 Kč. Uvedl, že jeho právní předchůdce ([právnická osoba], [IČO]), uzavřel dne 14. 8. 2017 se žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] [číslo] a na jejím základě poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky a poplatky (za vyhodnocení a správu úvěru, za uzavření smlouvy, za sjednání úvěru, inkasním poplatkem) ve 13 měsíčních splátkách s konečnou splatností ke dni 14. 9. 2018. Žalovaný závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalobce tak žalobou uplatnil nárok na zaplacení dlužné částky 54 000 Kč a smluvní pokuty sjednané v čl. V. smlouvy, tj., ve výši 0,1 % denně z částky 54 000 Kč za dobu od 15. 9. 2018 do 20. 8. 2020 vyčíslené na 38 124 Kč.
2. Soud prvního stupně odvoláním napadeným rozsudkem žalobě zcela vyhověl (I. výrok) a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 22 271,60 Kč (II. výrok). Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení úspěšnému žalobci právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, a to zaplacený soudní poplatek ve výši 3 686 Kč, odměnu za tři úkony právní služby po 4 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), náhradu za tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH ve výši 3 225,60 Kč.
3. Proti II. výroku rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podal žalobce odvolání. Namítl, že mu soud prvního stupně nepřiznal odměnu za odvolání (ze dne 1. 11. 2020) proti usnesení ze dne 19. 10. 2020, č. j. EPR 219129/2020-5, a za písemné vyjádření ze dne 28. 12. 2021 dle výzvy soudu ze dne 10. 12. 2021. Zdůraznil, že výkon advokacie se děje za úplatu, přičemž způsob určení odměny a náhrad stanoví vyhláškou Ministerstvo spravedlnosti ČR. Vyslovil názor, že představu bezúplatného poskytování právních služeb advokátem při písemném styku se soudy je třeba odmítnout pro rozpor s § 1 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 1 a 3 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud zrušil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je pouze zčásti důvodné.
6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
7. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř., o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.
8. V projednávané věci je nepochybné, že žalobce byl v řízení zcela úspěšný (viz I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, jenž nebyl napaden odvoláním) a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu tak vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Nad rámec nákladů přiznaných soudem prvního stupně (s výjimkou dále uvedenou) náleží žalobci i odměna (v rozsahu jedné poloviny) za sepis odvolání proti rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé (usnesení soudu prvního stupně ze dne 19. 10. 2020, č. j. EPR 219129/2020-5, kterým soud odmítl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Za účelně vynaložený náklad však odvolací soud nepovažuje odměnu za písemné podání ze dne 28. 12. 2021. Žalobce sice reagoval na výzvu soudu, zda souhlasí rozhodnutím věci bez nařízení jednání, s ohledem na odkaz na § 101 odst. 4 o. s. ř. však žalobce svůj souhlas výslovně sdělovat nemusel. Pokud v tomto podání dále doplňoval skutková tvrzení, tato měla být obsažena v již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, když žalobce je v řízení od počátku zastoupen advokátem. Na rozdíl od soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že za předžalobní výzvu přísluší žalobci odměna pouze v rozsahu jedné poloviny, neboť tato neobsahuje skutkový a právní rozbor.
9. Náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně tak sestávají z:
-) zaplaceného soudního poplatku 3 686 Kč,
-) odměny za dva úkony právní služby po 4 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu na vydání EPR) podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ advokátní tarif“),
-) odměny za dva úkony právní služby (v rozsahu jedné poloviny) po 2 410 Kč (jednoduchá předžalobní výzva a odvolání proti rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé) podle § 7 a § 11 odst. 2 písm. c) a h) advokátního tarifu,
-) náhrady za čtyři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu,
-) vše s výjimkou soudního poplatku navýšeno o DPH (21 %) ve výši 4 300,80 Kč (137 odst. 1 a 3 o. s. ř.).
Celkové účelně vynaložené náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně činí 28 466,80 Kč.
10. Všechny tyto náklady shledal odvolací soud účelnými pro uplatňování či bránění práva v řízení před soudem prvního stupně úspěšným žalobcem a z tohoto pohledu i co do výše úměrnými k žalobou vymáhané částce. Současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř.
11. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil odvoláním napadený II. výrok rozsudku soudu prvního stupně a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 28 466,80 Kč.
12. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení pouze zčásti úspěšný, a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.