Výrok
I. V odvolacím řízení se pokračuje.
II. Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. října 2016, č.j. 20 C 147/2016-50, se zrušuje a řízení se zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Okresní soud ve Zlíně jako soud prvního stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 13. 10. 2016, č.j. 20 C 147/2016-50, vydaným jako rozsudek pro uznání tak, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 275 524,90 Kč s 9,7 % úrokem ročně z částky 257 160,74 Kč od 1. 7. 2016 do zaplacení, s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částek: 257 160,74 Kč od 1. 7. 2016 do zaplacení, 326,08 Kč od 23. 2. 2016 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem č. I), a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 42 344,50 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrokem č. II)
2. Tímto rozsudkem rozhodl soud prvého stupně o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 260 036,82 Kč, to v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne 27. 11. 2014 registrační [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr, jenž žalovaná řádně nesplácela, touto žalobou se proto žalobkyně domáhala nároků z řádně neplněné úvěrové smlouvy.
3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná podáním doručeným soudu prvního stupně dne 1. 11. 2016, v němž namítala, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro vydání tohoto rozsudku, vydaného jako rozsudek pro uznání, přičemž poukazovala dále na rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako soudu insolvenčního ze dne 18. 8. 2016, č.j. [insolvenční spisová značka], kdy řízení bylo takto ze zákona přerušeno.
4. Z předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 3. 8. 2016 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 260 036,82 Kč s příslušenstvím s poukazem na shora uváděná žalobní tvrzení, a s poukazem na to, že žalovaná se dostala do nepovoleného debetu na svém běžném účtu a z těchto důvodů se domáhala zaplacení žalobou uplatněných nároků.
5. Ze spisu vyplývá, že poté, kdy byla věc předložena Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu, odvolací soud zjistil, že dne 23. 1. 2017 rozhodl Krajský soud v Brně jako soud insolvenční o úpadku žalované spojeného s povolením oddlužení, a to usnesením dne 23. 1. 2017 č.j. [insolvenční spisová značka], o této skutečnosti vyrozuměl Krajský soud v Brně jako soud odvolací účastníky a o přerušení řízení z tohoto důvodu a spis vrátil dopisem ze dne 7. 1. 2022 soudu prvního stupně. Spis byl opakovaně vrácen soudem prvního stupně soudu odvolacímu s poukazem na to, že Krajský soud v Brně jako soud insolvenční usnesením ze dne 14. 7. 2002 č.j. [insolvenční spisová značka] vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice [jméno] [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa] plněním splátkového kalendáře, tímto usnesením současně přiznal odměnu a hotové výdaje insolvenčnímu správci Mgr. [jméno] [příjmení], jehož zprostil funkce a naposledy rozhodl (výrokem č. [příjmení]), že dlužnice [jméno] [příjmení] se osvobozuje od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.
6. Jak odvolací soud zjistil, předmětné usnesení insolvenčního soudu nabylo v jednotlivých výrocích právní moci ve dnech 14. 7. 2022 a 4. 8. 2022.
7. Podáním ze dne 11. 4. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu z důvodu pravomocného skončení oddlužení žalované zpět v celém rozsahu.
8. Vzhledem ke skončení insolvenčního řízení rozhodl odvolací soud o pokračování v odvolacím řízení (výrokem č. I).
9. Dle ustavení § 222a odst. 1 o.s.ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
10. Protože žaloba byla v průběhu odvolacího řízení vzata zpět, žalovaná v souvislosti s tímto procesním úkonem žalobkyně nesdělila vážné důvody, pro něž by se zpětvzetím žaloby nesouhlasila, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení podle shora citovaného ustanovení § 222a odst. 1 o. s. ř. zastavil.
11. Dle ustanovení § 146 odst. 1 o.s.ř. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení za a/ skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného, b/ bylo zastaveno. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
12. Výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a nákladů odvolacích (§ 224 odst. 1 o.s.ř.) kdy, žalobkyně zpětvzetím své žaloby, bráno výlučně procesně, zavinila, že odvolací řízení muselo být zastaveno a žalobkyně by tak byla povinna hradit žalované náklady odvolacího řízení.
13. V daném případě však žalované, právně nezastoupené, jež byla osvobozena od placení soudního poplatku,. žádné náklady, o nichž by muselo být rozhodnuto, nevznikly.
14. V uvedeném směru ještě závěrem poukazuje odvolací soud na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. 29 ICDO 155/2017, jež se týká nákladů řízení ohledně pohledávky, od jejíhož placení byl dlužník ve zbývajícím rozsahu osvobozen, v němž dovolací soud zaujal stanovisko, že v řízení o pohledávce, od jejíhož vrácení byl dlužník osvobozen, nelze (nedojde-li k separaci nákladů vesměs v ustanovení § 147 a § 148 odst. 2 o.s.ř.) dlužníka po dobu trvání účinku přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení.
15. V tomto rozhodnutí dovolací soud dále uvedl, mimo jiné, že náklady řízení patří coby náklady spojené s uplatněním pohledávky mezi příslušenství pohledávky (§ 121 odst. 3 zákona - občanský zákoník), v občanském soudním řízení přitom platí zásada, že náklady řízení, které vznikají účastníkům i jeho zástupce, si platí každý účastník sám ze svého (§ 140 odst. 1 o.s.ř.), přičemž o povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení ve věci skončí (§ 141 odst. 1 o.s.ř.). V odůvodnění dovolací soud uvedl, že již vyložil, že příslušenství pohledávky (byť vzniká později, to je až k právní moci soudního rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení) nemůže mít z hlediska uplatnění možnosti uspokojení pohledávky (jistiny) a jejího případného exekučního vymožení, jiné (lepší) pořadí, než pohledávky (jistina) samotná, k tomu poukaz na rozhodnutí dovolacího soudu dne 30. 11. 2015 sp. zn. 29 NS ČR 110/2015, jež bylo uveřejněno pod číslem 83/2016 ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. V daném případě žalovanou nelze zavázat k placení nákladů řízení, neboť na tuto část příslušenství dopadají účinky přiznaného osvobození, tato pohledávka se stala naturální obligací, kterou nelze věřiteli přiznat, k tomu poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020 sp.zn. 29 Cdo 3509/2010. K uvedenému lze dodat, že i kdyby byl dlužník, jemuž bylo přiznáno osvobození od placení zbytku dluhu, zavázán k náhradě nákladů řízení, nebylo by možno danou pohledávku, co by naturální obligaci vymáhat soudním výkonem rozhodnutí (exekucí).
16. S poukazem na shora uvedené, kdy rovněž judikatura dovolacího soudu dovodila, že v případě, kdy byl dlužník osvobozen od placení zbytku dluhu a k náhradě nákladů řízení jej nelze zavázat odvolací soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, když výsledek odvolacího řízení nelze posoudit za procesní úspěch žalobkyně a žalované žádné náklady odvolacího řízení, o níž by bylo třeba rozhodnout, nevznikly.