Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzeno

Spisová značka

28 Co 51/2026

Soud: Krajský soud v BrněDatum rozhodnutí: 18. 8. 2026Č. j.: 28 Co 51/2026-128Předseda senátu: JUDr. Jiří VávraAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 11. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 31 696,13 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. prosince 2025, č. j. 41 C 198/2025-88,ECLI:CZ:KSBR:2026:28.Co.51.2026.1
náklady řízenínáhrada nákladůodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 696,13 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 627,10 Kč, s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 31 696,13 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, s 12,75% úrokem ročně z částky 28 796,13 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 31 696,13 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 6. 2009 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách a v rámci ní bylo smluvními stranami sjednáno poskytnutí kontokorentního úvěru [Anonymizováno] žalovanému do limitu ve výši 30 000 Kč, po přečerpání úvěrového limitu původní věřitel převedl v souladu se smlouvou 18. 6. 2024 zůstatek nepovoleného debetu ve výši 28 796,13 Kč na úvěrový účet. Povolený debet právní předchůdce žalobkyně vypověděl dopisem ze dne 6. 6. 2024 a vyzval žalovaného k úhradě nepovoleného debetu. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni postupní smlouvou ze dne 14. 5. 2025.

3. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. Vyšel ze zjištění, že na základě Smlouvy o kontokorentním úvěru [Anonymizováno] (smlouva) k běžnému účtu žalovaného ze dne 25. 5. 2022 se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr povolením limitu 30 000 Kč (debetu) od 25. 5. 2022 za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu a kreditního období. Žalovaný čerpal úvěr dle výše uvedené smlouvy, neplnil své povinnosti splácet úvěr řádně a včas, proto byl dopisem ze dne 19. 6. 2025 původním věřitelem informován o zrušení [Anonymizováno] s tím, že dluh byl převeden na úvěrový účet. Dopisem ze dne 3. 8. 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě celého dluhu na úvěrovém účtu. Počáteční i konečný zůstatek na úvěrovém účtu žalovaného od 28. 6. 2024 do 21. 5. 2025 činil 28 796,13 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil předmětnou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (o. z.). Uzavřel, že z listin předložených žalobkyní k důkazu nelze dovodit, že úvěr byl žalovanému skutečně poskytnout, že dluh, a v jaké výši, žalovanému vznikl, z čeho se konkrétně sestává, kdy a jaké částky žalovaný konkrétně čerpal, jaké konkrétní poplatky či příslušenství byly k čerpaným částkám připočteny. Uvedené skutečnosti žalobkyně netvrdila a neprokázala ani po poučení soudu podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.), kterého se jí dostalo u jednání dne 17. 12. 2025, po poučení žalobkyně sdělila, že není schopna uvést, pokud jde o průběh čerpání debetu žalovaným a jeho splácení, ničeho. Lhůtu k doplnění těchto tvrzení soud prvního stupně u jednání již neposkytl (a jednání z tohoto důvodu neodročil) s odůvodněním, že na chybějící skutková tvrzení byla žalobkyně upozorněna a vyzvána k jejich doplnění v rámci přípravy jednání usnesením ze dne 12. 11. 2025. Pro neunesení břemene tvrzení a důkazního tak soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl. Náhradu nákladů řízení soud prvního stupně žádnému z účastníků nepřiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř s odkazem na procesní úspěch žalovaného, kterému však žádné náklady nevznikly.

4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to v celém jeho rozsahu. V odvolání uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru, sjednaný limit byl 30 000 Kč, žalovaný porušil své závazky ze smlouvy a dostal se do nepovoleného záporného zůstatku, banka proto využila svého práva a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru [Anonymizováno] a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 28 796,13 Kč převedla 18. 6. 2024 na nově otevřený úvěrový účet a v souladu se smlouvou prohlásila vyčerpané částky úvěru za splatné ke dni 2. 12. 2024. Žalobkyně uvedla, že s ohledem na povahu úvěrového produktu není pro ni možné uvést částku prostého čerpání a částku úhrady za celé smluvní období, kdy žalovaný na svém běžném účtu nakládá se svými vlastními prostředky, které na běžném účtu současně nejsou vždy v celé jejich výši úhradami vyčerpaného úvěru. Žalobkyně trvá na tom, že čerpání prokázala doloženým výpisem z účtu. Tvrzení o tom, kolik bylo žalovaným za celou dobu smluvního vztahu uhrazeno, nenese žalobkyně, ale jedná se o břemeno tvrzení na straně žalovaného. U žalobkyně stačí jen tvrdit a prokázat, že prostředky byly na základě neplatné smlouvy (pro nezkoumání úvěruschopnosti) žalovaným čerpány a postačí jen tvrdit, že nebyly vráceny, to žalobkyně doložila výpisy z účtu. Banka nemá kromě výpisu ze svého účtu jinou možnost, jak prokázat poskytnutí úvěru svým klientům. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a vyhověl žalobě v celém rozsahu, žalobkyni dále přiznal náhradu nákladů řízení.

5. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno 2. 3. 2026, nevyjádřil.

6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Podle odst. 3 tohoto ustanovení, zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

8. Odvolací soud se zcela shoduje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, který v odůvodnění svého rozhodnutí komplexně a srozumitelně vysvětlil úvahy, jimiž se při právním hodnocení skutkových zjištění řídil. Lze souhlasit s tím, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní k čerpání úvěru žalovaným, řádně netvrdila a neprokázala kdy a jaké částky žalovaný konkrétně vyčerpal a jaký dluh (z čeho se sestávající) žalovanému vznikl. Výpisy z úvěrového účtu za období od 28. 6. 2024 do 21. 5. 2025, které žalobkyně k důkazu předložila, tyto konkrétní údaje neobsahují, obsahují pouze údaj o počátečním a konečném zůstatku na úvěrovém účtu, a to v každém jednotlivém měsíci za uvedené období ve stejné výši 28 796,13 Kč. Není z nich zřejmý průběh čerpání úvěru a jeho úhrady. Tyto údaje nejsou zřejmé ani z platební historie k úvěrovému účtu, kterou žalobkyně předložila. Námitky odvolatelky tak nejsou důvodné. K doplnění chybějících tvrzení a důkazních návrhů byla žalobkyně vyzvána jednak písemně v rámci přípravy jednání usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2025, č. j. 41 C 198/2025-56, kdy při následném doplnění žaloby konkrétní požadované údaje neuvedla a nedoložila, dále byla poučena u jednání soudem prvního stupně dne 17. 12. 2025, kdy po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. uvedla, že o průběhu čerpání debetu žalovaným a jeho splácení není schopna doplnit ničeho. Za takového stavu žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že by žalovanému vznikl dluh z tvrzené úvěrové smlouvy v tvrzené výši 31 696,13 Kč a soud prvního stupně správně žalobu zamítl pro neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalobkyně.

9. Rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla žaloba zamítnuta, je věcně správné a jako takové bylo odvolacím soudem potvrzeno (§ 219 o. s. ř.). Správné bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, kdy s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., odvolatelka nebyla v řízení úspěšná, avšak žalovanému náklady řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací