Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalobci a), b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 1.800 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce a) a žalobce b) domáhali určení, že jsou vlastníky, každý ideální [číslo] pozemku p. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek] – [obec], [anonymizována dvě slova], u [stát. instituce], [stát. instituce], dále jen„ sporný pozemek“ (výrok I. a II.), a žalobce a), b) společně a nerozdílně zavázal k povinnosti zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).
2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci, jež soudu I. stupně vytýkali, že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V odvolání zopakovali argumentaci jako otázce naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví, jejich dobré víry ve správnost rozhodnutí Okresního soudu ve Svitavách, ve věci vypořádání dědictví po [jméno] [jméno] i okolnostem, za nichž [jméno] [jméno] své vlastnické právo k ideální [číslo] sporného pozemku nabyl a následně po dobu 12 let držel v dobré víře, že je jeho vlastníkem, odváděl daň za nemovitosti. Namítli, že považují za nesprávný závěr soudu prvního stupně, že duplicitní zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí způsobuje nedostatek dobré víry nutné pro vydržení věci ze strany žalobců, případně jejich právního předchůdce, neboť zápis v katastru nemovitostí má jen evidenční charakter. Rozhodující je přitom stav skutečný, nikoliv jen zapsaný v katastru nemovitostí. Zdůraznili, že na základě rozhodnutí o vypořádání dědictví po [jméno] [jméno], zemřelém 12. 4. 1949, i [jméno] [jméno], zemřelém dne 31. 10. 2011, byly žalobci po celou dobu v dobré víře, že jsou vlastníky sporného pozemku. [jméno] víru [jméno] [jméno] nemohlo narušit upozornění [stát. instituce], [stát. instituce], na duplicitu zápisu ze dne 12. 7. 1999, neboť [jméno] [jméno] se o duplicitním zápisu vlastnického práva nedozvěděl. Zpochybnili tak zjištění soudu I. stupně, že takové upozornění bylo [jméno] [jméno] vůbec doručeno. S odkazem na judikaturu nejvyššího i Ústavního soudu navrhli, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a s žalovanou zaváže k povinnosti nahradit žalobcům náklady řízení.
3. K výzvě odvolacího soudu žalobci a), b) uvedli, že nelze prokázat, že přípis [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne [datum] o duplicitním zápisu vlastnického práva k předmětným pozemkům (dále jen„ vyrozumění“), byl skutečně odeslán. Logicky tím je i vyloučeno, že by [jméno] [jméno] byl doručen. Žádný důkaz o jeho odeslání, natož doručení nelze dohledat, neboť dle sdělení [anonymizována dvě slova] byl spis ke sp.zn. Z [číslo] již skartován. I pro případ, pokud by přípis byl [jméno] [jméno] [příjmení] skutečně doručen, sama vědomost o duplicitním zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí nemohla vyvrátit jeho dobrou víru založenou právním aktem státu (odevzdací listina ze dne 25. 1. 1991, č.j. D 48/96-68, vydaná Okresním soudem ve Svitavách). Duplicitní vlastnictví je přitom na [list vlastnictví] pro k.ú. [anonymizováno] zapsáno u dalších devíti osob, po jedné z nich v rámci vypořádání dědictví spoluvlastnický podíl dokonce nabyla dědička.
4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců zopakovala argumentaci k přechod pozemků do vlastnictví státu, zdůraznil, že [jméno] [jméno] byl přípisem [anonymizována dvě slova] z [datum] upozorněn na skutečnost, a že na základě odevzdací listiny po [jméno] [jméno] bude zapsán jako duplicitní vlastník. Ten tak se zřetelem ke všem okolnostem nemohou být v dobré víře, že mu spoluvlastnický podíl k předmětnému pozemku náleží. Navrhla proto, aby rozsudek soudu prvního stupně byl jako správný potvrzen.
5. K doplnění argumentace žalobců pak uvedla, že prokázání toho, že výzva z 12. 7. 1999, která je svým charakterem veřejnou listinou, nebyla doručena [jméno] [jméno] v době před 22 lety obvyklým způsobem či úředním postupem, leží na žalobcích. Zopakovala, že výzva ze dne 12. 7. 1999 byla žalované řádným úředním postupem odeslána prostřednictvím pošty v listinné podobě a doručena dne 16. 7. 1999. Je proto nepravděpodobné, aby v rámci úředního postupu správního orgánu předmětná písemnost nebyla současně řádně odeslána na zde označenému adresátu, který do té doby vůbec nebyl jako vlastník předmětného podílu pozemku v katastru nemovitostí evidován.
6. K jednání před odvolacím soudem dne 8. 2. 2022 se zástupkyně žalobců a), b), ač jí předvolání k jednání bylo doručeno do datové schránky dne 18. 1. 2022, bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasil i žalobce a), jenž se k jednání před odvolacím soudem dostavil. Odvolací soud proto ve věci dne 8. 2. [číslo] jednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupkyně žalobců a), b).
7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a poté, co žalobce a), b) vyzval k doplnění skutkových tvrzení o okolnostech vylučujících doručení přípisu [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum] [jméno] [jméno], a doplnil dokazování sděleními Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce] ze dne [datum] [datum] i přípisem žalované [jméno] [příjmení] ze 7. 10. 2004, dospěl k závěru, že odvolání žalobců a), b) není důvodné.
8. V posuzované věci je předmětem sporu určení, že žalobce a), žalobce b) jsou vlastníky, každý ideální [číslo] pozemku [parcelní číslo] pro obec Rájec, k.ú. [k.ú.], s tím, že v katastru nemovitostí na LV [číslo] pro [územní celek], k.ú. [anonymizováno], je zapsáno duplicitní vlastnické právo k pozemku p. [číslo] mimo jiné k ideální [číslo] pro žalobce a) a k ideální [číslo] pro žalobce b), oproti ideální [číslo] pro [anonymizována dvě slova] s právem hospodařit s majetkem státu pro [anonymizováno] [země], s. p. Žalobci a), b) nabytí svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem opíraly o dobrou víru v nabytí vlastnického práva svého a zejména jejich právního předchůdce [jméno] [jméno].
9. V řízení před soudem I. stupně bylo spisem vedeným před Okresním soudem ve Svitavách pod sp.zn. 31 D 520/2011 (ve věci vypořádání pozůstalosti po [jméno] [jméno], zemřelém dne 31. 10. 2011), a to zejména z usnesením ze dne 8. 10. 2013, č.j. 31 D 527/2011-112, bylo prokázáno, že žalobci a), b) coby dědicové po [jméno] [jméno] na základě dědické dohody nabyli každý ideální [číslo] pozemku [parcelní číslo] s lesním porostem zapsaným na LV [číslo] pro [územní celek], k.ú. [anonymizováno] (sporných pozemků). [obec] víra žalobců a), b) však byla zpochybněna, neboť již v odůvodnění citovaného usnesení, které bylo žalobcům doručeno do vlastních rukou, je uvedeno, že k jejich podílům na sporném pozemku je veden duplicitní zápis vlastnictví společně i pro Českou republiku s právem hospodařit s majetkem státu pro [anonymizováno] [země], s. p. Nemohlo proto dojít k vydržení sporných pozemků ze strany žalobců a), b).
10. Soud I. stupně dále vyšel ze zjištění, že vlastnické právo k předmětné id. [číslo] sporného pozemku pro [jméno] [jméno] bylo zapsáno do katastru nemovitostí na základě usnesení Okresního soudu ve Svitavách (odevzdací listina ze dne 25. 1. 1999 č.j. D 48/96-68), jež nabylo právní moci dne 18. 2. 1999. Na základě uvedeného zjištění soud I. stupně správně uzavřel, že [jméno] [jméno] mohl být v dobré víře o svém vlastnictví. Tato dobrá víra, že sporné pozemky bez důvodných pochybností drží jako vlastník, však byla, narušena nejpozději vyrozuměním katastru nemovitostí s upozorněním na duplicitu zápisu vlastnictví.
11. Žalobci a), b) v odvolání proti napadenému rozsudku setrvali na svých tvrzeních, že jejich právní předchůdce [jméno] [jméno] vydržel, sporný pozemek užíval prostřednictvím synovce [jméno] [jméno], platil daň z nemovitostí a o duplicitním zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí nevěděl. Namítli nesprávnost zjištění, jež učinil soud I. stupně z přípisu [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 12. 7. 1999 určeného adresátům [jméno] [jméno] a [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] s upozorněním na duplicitu zápisu vlastnictví ke spornému pozemku s výzvou k odstranění uvedeného stavu, neboť totéž vlastnické právo k pozemku p. [číslo] v k.ú. [anonymizováno], je zapsáno pro [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] [číslo jednací] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a na základě výpisu z knihovní vložky [číslo] jako nástupnické organizaci zaniklého [anonymizována dvě slova] v [anonymizováno]) a pro [jméno] [jméno] (na základě odevzdací listiny D 48/96 ze dne 25. 1. 1999). Žalobci a), b) tvrdili, že [jméno] [jméno] uvedenou písemnost vůbec neobdržel.
12. Nelze, než souhlasit s námitkou žalobců a), b), že v řízení před soudem I. stupně nebylo prokázáno, že přípis [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 12. 7. 1999 byl [jméno] [jméno] skutečně doručen. Skutečnost, že [jméno] [jméno] listinu skutečně převzal, nebylo možné prokázat ani v řízení před odvolacím soudem. Jak odvolací soud zjistil ze zpráv [stát. instituce], [stát. instituce], ze dne 11. 1. 2022 (předložené žalobci a), b)) a ze dne 5. 1. 2022 (předložené žalovanou), spis ve věci duplicitního zápisu vlastnictví ke spoluvlastnickému podílu [číslo] na pozemku parcelní [číslo] v [anonymizována dvě slova] vedený pod sp.zn. Z – [číslo] byl již skartován, přičemž doručenky týkající se této věci byly založeny v tomto spisu.
13. Odvolací soud má však za to, že při obvyklém běhu věcí za situace, kdy před katastrálním úřadem bylo ve věci duplicitního zápisu vlastnictví vedeno řízení, byla vyhotovena výzva, jež má v označení adresátů uvedeny oba subjekty, [jméno] [jméno] i [anonymizována dvě slova], s.p., lze předpokládat, že tato výzva byla právnímu předchůdci i doručena. Přestože byli žalobci a), b) v odvolacím řízení poučeni o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního (výzva doručená zástupkyni žalobců a), b) dne 5. 1. 2022), v řízení před odvolacím soudem neuvedli žádnou skutečnost svědčící o existenci okolností vylučujících doručení uvedeného přípisu [anonymizována dvě slova] ze dne 12. 7. 1999 (vyrozumění) panu [jméno] [jméno].
14. Odvolací soud proto spatřuje správným závěr soudu I. stupně, jak je podrobně uveden v odstavci 23 odůvodnění napadeného rozsudku, že obsah vyrozumění byl způsobilý vyvolat u [jméno] [jméno], do té doby oprávněného držitele, pochybnosti o vlastnictví nemovitosti (sporného pozemku). Lze souhlasit s žalobci, že duplicitní vlastnictví je zapsáno i ve vztahu k dalším spoluvlastníkům, jak bylo v odvolacím řízení prokázáno přípisem žalované [jméno] [příjmení] ze 7. 10. 2004. Současně je však třeba konstatovat, že pravdivost takového závěr je v kontextu výše uvedeného zcela bez významu.
15. Soud I. stupně se správně zabýval i otázkou, který z nabývacích konkurenčních titulů žalobců a), b) a žalované ve vzájemné konkurenci lépe obstojí. Odvolací soud k posouzení uvedené otázky pro stručnost odkazuje na správná skutková zjištění i zcela správný právní závěr, jak je uveden v odůvodnění napadeného rozsudku, s nimiž odvolací soud souhlasí.
16. Odvolací soud neshledává důvodné další odvolací námitky žalobců, neboť tyto jsou rekapitulací argumentace uvedené žalobci již v řízení před soudem I. stupně, s níž již v odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně vypořádal.
17. Veden těmito úvahami odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně, které podle § 142 odst. 1 o. s. ř. byly přiznány zcela úspěšné žalované a jejich výše byla i správně vyčíslena.
18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobci byli zavázáni zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované na náhradě účelně vynaložených nákladů tohoto řízení částku 1.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.). Uvedená částka sestává z paušální náhrady, která náleží žalované, jež nebyla v řízení zastoupena dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a výši svých hotových výdajů nedoložila, celkem za šest úkonů po 300 Kč (§ 2 odst. 3, § 1 odst. 3 písm. c/ vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dále jen„ vyhláška“)), a to dvakrát za písemné podání ve věci samé (vyjádření k odvolání žalobců a vyjádření k doplňujícímu podání žalobců) dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, za přípravu dle § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky a účast při dvou jednáních před odvolacím soudem dle § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky.