Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25.169 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ohledně částky dalších 25.169 Kč včetně příslušenství z částky 50.338 Kč, se rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení specifikované finanční částky s příslušenstvím jako vrácení ceny zájezdu po odstoupení od smlouvy, dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
2. Včasným odvoláním žalobce rozsudek napadl v plném rozsahu, namítal, že žalovaná mohla vědět o změně podmínek cestování do Indie v důsledku nových opatření při pandemii a poukázal na to, že ani on sám žádnou povinnost neporušil a nezavinil tak, že nebyl na území Indie v rámci zájezdu vpuštěn. Poukázal na to, že jde o spotřebitelský spor a v rámci něj by jako slabší strana měl být ochráněn a to přinejmenším tak, že v rámci spravedlivého vypořádání mu bude přiznána alespoň polovina nároku, procesně však navrhl, aby celý rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
3. Žalovaný ve vyjádření navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že soud se se všemi podstatnými skutečnostmi správně vypořádal a není na místě ani přiznání poloviny částky, jak žádá žalobce.
4. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.
5. Odvolací soud rozhodoval za souhlasu stran bez jednání.
6. Pokud jde o žalovaný nárok, lze po stránce skutkové i ohledně právních závěrů odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku v bodech [číslo] Ani odvolací soud neshledal, že by žalovaný porušil jakoukoliv smluvní či zákonnou povinnost v souvislosti s realizací předmětného zájezdu a že by proto na straně žalobce vznikl nárok na odstoupení od smlouvy s vrácením ceny zájezdu žalovaným. V tomto směru lze zcela odkázat na výše uvedené odůvodnění napadeného rozsudku.
7. Odvolací soud nicméně považuje s ohledem na okolnosti, za kterých k dané situaci došlo, za spravedlivé, aby byla věc vyřešena úhradou poloviny žalované částky. Především je nutno zdůraznit, že právní úprava zjevně nepočítala s tak mimořádnou situací, jaká během pandemie SARS –COV 19 vznikla a už vůbec ne s tím, že zejména na samotném jejím počátku (a o tuto dobu v dané věci jde) jednotlivé subjekty nebudou mít ujasněno, jaké jsou jejich povinnosti a kdo si má příslušné informace o (ne) možnosti cest do různých státu opatřovat a též, kde jsou dané informace k dispozici. Jiná by již byla dle odvolacího soudu situace např. několik měsíců po počátku pandemie, kde již byly ustálené a všeobecně známé informační kanály o těchto informacích. V dané věci však z uvedených důvodů považuje odvolací soud za spravedlivé vypořádání dle § 10 odst. 2 o.z. přiznání poloviny žalované částky. Proto v tomto směru byl rozsudek soudu I. stupně částečně změněn dle § 220 odst. 1 o. s. ř. a částečně potvrzen dle § 219 o. s. ř., jak uvedeno ve výroku. Odvolací soud však nemohl přiznat žádné příslušenství, když jde nyní o konstitutivní rozhodnutí a k prodlení žalovaného proto dosud nedošlo.
8. S ohledem na výsledek řízení nebyla náhrada nákladů přiznána dle § 224, odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. žádné ze stran sporu.