Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Navrhovatel je povinen nahradit posuzované náklady odvolacího řízení v plném rozsahu, v částce uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí do tří dnů od jeho právní moci k rukám zástupce posuzované.
Odůvodnění
1. Rozsudkem soudu I. stupně byl zamítnut návrh na omezení svéprávnosti vyšetřované a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky i ve vztahu ke státu.
2. Včasným odvoláním byl rozsudek napaden navrhovatelem, v odvolání a jeho pozdějším doplnění poukázal na nedostatky dokazování, zejména pak znaleckého posudku, poukázal na faktické jednání posuzované v oblasti majetkové s tím, že takovéto nerozumné jednání (nevýhodné převody majetku, darování finančních částek apod.) jsou příznakem demence a jsou proto dány důvody pro omezení svéprávnosti, procesně pak setrval na návrzích na doplnění dokazování, zejména pak zpracování revizního znaleckého posudku. Své výše uvedené námitky podrobně rozvedl.
3. Zástupce posuzované v písemném vyjádření i následně u jednání navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně s podrobným poukazem na správné závěry soudu I. stupně ohledně skutku i závěrů právních. Poukázal též na okolnosti věci s tím, že dle něj jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů posuzované.
4. U jednání pak navrhl potvrzení rozsudku jak opatrovník posuzované, tak i státní zastupitelství.
5. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
6. Lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku jak po stránce skutkové, tak i právní. Odvolací soud především souhlasí s tím, že u posuzované nejen nebyla prokázána existence duševní poruchy či choroby, která by měla mít za následek omezení svéprávnosti, ale takové existence byla, především znaleckým dokazováním, vyvrácena. K hodnocení znaleckého posudku soudem I. stupně nemá odvolací soud připomínek, poukazuje pak především na to, že jeho závěry byly stvrzeny výslechem znalkyně u jednání. Pokud jde o námitky odvolatele, nutno především uvést, že navrhovatel není v pozici znalce, takže jeho závěry, že určité chování posuzované v majetkových oblastech prokazuje existenci demence, nemohou být pro rozhodnutí soudu jakkoliv procesně zajímavé.
7. Soud I. stupně pak dle odvolacího soudu správně poukazuje na úpravu v § 55 odst. 1, 2 o.z. s tím, že k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v nezbytné míře a jen tehdy, pokud by k případně nutné nápravě situace nepostačovala mírnější opatření. Zde odvolací soud zdůrazňuje, že ani jejich potřeba nebyla prokázána, nicméně by měla přednost před omezením svéprávnosti.
8. S odkazem na výše uvedené a na správné odůvodnění napadeného rozsudku byl tento potvrzen dle § 219 o. s. ř.
9. Potvrzení se týká i náhrady nákladů, když sice podle výsledku řízení by mohla být náhrada posuzované vůči navrhovateli přiznána již za řízení před soudem I. stupně, nicméně zde se mohl ještě navrhovatel důvodně domnívat (coby laik), že jeho návrh je důvodný.
10. V odvolacím řízení však již podmínky pro přiznání náhrady nákladů dle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s. dány jsou, když si navrhovatel byl vědom výsledku řízení a měl by proto nést odpovědnost za výsledek řízení odvolacího, odvolací soud pak vzal též v úvahu sociální poměry účastníků. Náklady pak sestávají ze dvou úkonů po 1.000 Kč, dvou paušálů po 600 Kč, ztráty času 4x 100 Kč, vše dle advokátního tarifu, k tomu pak náhradu cestovného 425 Kč dle předložené likvidace.