Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalobcům se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 21. 9. 2021 bylo rozhodnuto výrokem I., že žalovaní jsou povinni vyklidit parcelu p.č. st. [číslo] a budovu [adresa] která je její součástí, zapsané na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí u [anonymizováno] úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. potom prvý soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Proti tomuto rozhodnutí podali žalovaní v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 o. s. ř. odvolání, které následně odůvodnili tak, že považují přístup žalobců, potažmo jejich právního předchůdce za přístup, který je v rozporu s dobrými mravy. Podle jejich názoru již právní předchůdce žalobce jednal tak, aby nemusel dostát svému závazku, tedy, aby nemusel převést vlastnické právo k daným nemovitostem na žalované. Žalovaní hodlali vyplatit kupní cenu k rukám žalobce, tento ale přestal s nimi komunikovat a věc neřešil. Z tohoto důvodu navrhli, aby odvolací soud prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvému soudu k novému projednání.
3. K odvolání žalovaných se písemně vyjádřili žalobci, kteří uvedli, že nájemní smlouva žalovaných k označené nemovitosti skončila 4. 12. 2019. Žaloba byla podána až 11. 9. 2020. Během této doby žalovaní stále slibovali předchozímu vlastníkovi nemovitosti vyklizení domu, k čemuž však nedošlo. K převodu vlastnictví z [anonymizována dvě slova] na žalobce došlo na základě smlouvy ze dne 23. 2. 2021. Žalovaní však doposud nemovitost nevyklidili, dům nadále užívají a odmítají hradit náklady za energie. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud potvrdil prvostupňové rozhodnutí.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a ve shodě se soudem I. stupně zjistil, že mezi žalovanými a právním předchůdcem žalobců byla dne 5. 12. 2018 uzavřena nájemní smlouva ohledně označených nemovitostí, a to na dobu určitou od 5. 12. 2018 do 4. 12. 2019. Žalovaní, coby nájemci, nemovitosti užívali a doposud užívají i po uplynutí sjednané doby nájmu, což bylo mezi účastníky nesporné a bylo potvrzeno i v odvolacím řízení. Žalobci, coby současní vlastníci nemovitosti, do řízení vstoupili na základě usnesení Okresního soudu v Třebíči č.j. 12 C 217/2020-53 ze dne 11.3.2021 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 37 Co 131/2021-74 ze dne 24.6.2021, pravomocným od 9.8.2021. Žalovaní byli opakovaně vyzváni k vyklizení nemovitosti, a jelikož tak neučinili, je žaloba důvodná tak, jak správně konstatuje, s odkazem na ustanovení § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., soud I. stupně. Námitky žalovaných obsažené v odvolání nemohou mít na výše popsaný stav a právní závěry žádný vliv a jsou spíše obstrukčního charakteru.
5. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně souvisejícího a rovněž správného výroku nákladového.
6. Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení úspěšní žalovaní se náhrady nákladů výslovně vzdali, bylo o této otázce rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II.