Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 11.071,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.
Odůvodnění
1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení specifikované finanční částky a bylo rozhodnuto o její povinnosti k náhradě specifikovaných nákladů řízení žalované.
2. Rozsudek byl napaden včas podaným odvoláním žalobkyně v plném rozsahu. Žalobkyně namítala zejména vadné skutkové závěry, což blíže specifikovala v tom směru, že soud I. stupně nesprávně hodnotil svědeckou výpověď svědka [jméno FO] a neměl vůbec připustit provedení elektronické korespondence, když tato nebyla navržena před nastalou koncentrací řízení a nebyly splněny podmínky pro výjimečné provedení důkazu i po nastalé koncentrací řízení. I tuto námitku žalobkyně podrobně odůvodnila. Dále žalobkyně namítla, že soud I. stupně měl smlouvu o výpůjčce hodnotit i jako uznání dluhu a vyvodit z toho zákonem očekávané následky. Žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek změněn ve vyhovující žalobě.
3. Žalovaná u jednání soudu navrhla, aby byl rozsudek potvrzen jako věcně správný.
4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
5. Odvolací soud zcela odkazuje na skutkové i právní závěry soudu I. stupně, když tyto považuje za správné.
6. K námitkám odvolatelky odvolací soud uvádí, že soud I. stupně hodnotil provedené důkazy zcela běžným způsobem, odůvodnění v tomto směru je srozumitelné a odvolací soud neshledal důvody pro opakování důkazů a případně jejich odlišné hodnocení. Rovněž se odvolací soud ztotožňuje s procesním postupem soudu I. stupně, který připustil důkazy elektronickou komunikací i po nastalých účincích koncentrace řízení, když tyto důkazy navazovaly na jinak zcela přípustnou svědeckou výpověď. Soud I. stupně jasně uvedl, proč jde o výjimku z výše uvedené pravidla koncentrace řízení a i s tímto se odvolací soud ztotožňuje. Soud I. stupně se dostatečně zabýval i odůvodněním, proč smlouva o výpůjčce není uznáním dluhu. Za tohoto stavu pak nelze dojít k jinému právnímu závěru, než že výpůjčka byla poskytnuta jiné osobě, než je žalovaná (viz bod 21 odůvodnění napadeného rozsudku) a ta proto není v řízení pasivně věcně legitimována a žaloba musela být zamítnuta.
7. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. a to včetně správné výroku o náhradě nákladů řízení.
8. V odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., tyto sestávají z jednoho úkonu po 8 700 Kč a jednoho paušálu po 450 Kč, vše dle advokátního tarifu, vše zvýšeno o 21% DPH.