38 Co 171/2024

Odůvodnění

1. Městský soud v Brně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozsudkem žalobu o zaplacení částky 46.875 Kč spolu s 15 % zákonným úrokem z prodlení za období od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku ve výši 1.500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení není žaloba důvodná. Předně v řízení, kde není presumovaná újma žalobkyně, tato na výzvu soudu při jednání dne [datum] dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nedoplnila rozhodné skutečnosti, a sice období, ve kterých, jak tvrdila, docházelo k nedůvodným průtahům ze strany stavebního úřadu, nedoplnila v čem konkrétně spočívá šikanózní jednání ze strany stavebního úřadu, nedoplnila v čem konkrétně spočívá její nemajetková újma, či případně byla zvýšena intenzita této nemajetkové újmy, k tvrzením o prožitém stresu, duševním vypětí v důsledku obav z odstranění stavby, neoznačila žádné důkazy a nijak nespecifikovala své obavy o řádné fungování právního státu či svévolný postup správního orgánu ani k těmto tvrzením neoznačila důkazy k jejich prokázání. O žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí, která byla podána jako úplná až dne [datum] nebylo možno rozhodnout až do skončení řízení o dodatečném povolení stavby, které bylo na návrh stavebníků zahájeno [datum] a bylo pravomocně skončeno [datum]. Řízení o dodatečném povolení stavby (vedeno od [datum] - [datum]) bylo vedeno z důvodů, že stavba rodinného domu byla realizována v rozporu s vydaným stavebním povolením, byly provedeny stavební úpravy, které nebyly dodatečně povoleny a stavební úřad jako správní orgán musel nejdříve na žádost žalobkyně a jejího manžela ze dne [datum] o dodatečném povolení stavby rozhodnout. Posuzoval-li tedy soud postup žalobkyně na straně jedné a správního orgánu na straně druhé, délka řízení byla zaviněna především postupem žalobkyně, jejím opětovným podáváním žádosti bez podstatných náležitostí, opožděným dodáváním podkladů a příloh nutných pro rozhodnutí správního orgánu. Kolaudační rozhodnutí bylo vydáno dne [datum] a celková doba řízení o vydání kolaudačního rozhodnutí trvala 24 měsíců, do nichž soud započítal i dobu, po kterou probíhalo řízení o dodatečném povolení stavby, než mohlo být vydáno kolaudační rozhodnutí. Soud I. stupně se zabýval složitostí řízení i významem předmětu řízení. V posuzované věci, předtím, než mohlo být rozhodnuto o vydání kolaudačního rozhodnutí, muselo být zahájeno a skončeno řízení o dodatečném povolení stavby. Žalobkyně na výzvu soudu nedotvrdila rozhodné skutečnosti a nedoložila, jakou zvláště intenzívní újmu utrpěla, a skutečnost, že předmětný dům není zkolaudován, jí závažnou psychickou újmu nezpůsobila a nebyla důvodem k prožívání stresu či duševního vypětí, neboť předmětnou nemovitost užívala minimálně od roku [rok] bez kolaudace s tím, že v prvním řízení o kolaudaci, této vůbec nebylo dosaženo pro nečinnost žalobkyně, poté uplynulo dalších 6 let, kdy opětovně požádala s manželem o vydání kolaudačního rozhodnutí. Soud dospěl k závěru, že i přes dílčí neefektivnost řízení ze strany stavebního úřadu nebyla délka řízení zjevně nepřiměřená předmětu řízení a není namístě přiznávat žalobkyni zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výsledek řízení.

3. Proti rozhodnutí soudu I. stupně podala žalobkyně do celého jeho rozsahu odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně namítla, že soud I. stupně nesprávně věc právně posoudil a provedené důkazy nesprávně vyhodnotil. Řízení o náhradě nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. má být postaveno na principu, že soud má nejprve posoudit, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu a teprve poté v rámci poskytnutí přiměřeného zadostiučinění hodnotit jednotlivé parametry řízení z hlediska kritérií vymezených v § 31a odst. 3 tohoto zákona a případně je aplikovat na formu či výši samotného zadostiučinění. Soud v řízení nesprávně kritéria tohoto ustanovení aplikoval již na samotné posouzení toho, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, což nutně znamená, že věc nesprávně právně posoudil, neboť v rozsudku zcela pominul hodnocení toho, zda délka řízení byla či nebyla přiměřená. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že soud věc nesprávně právně posoudil též proto, že uvedl, že délka řízení neměla být zjevně nepřiměřená, tento kvalitativní parametr však hodnotit neměl. Předmětem hodnocení měla být prostá (ne)přiměřenost délky řízení, nikoliv přísnější zjevná (ne)přiměřenost délky řízení. A zamítl-li soud žalobu na základě právního závěru, že délka řízení neměla být zjevně nepřiměřená, zatížil řízení vadou, neboť k tíži žalobkyně aplikoval nezákonné přísnější kritérium. Soud I. stupně na projednávanou věc aplikoval též starší a již několik let překonanou judikaturu Nejvyššího soudu a dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že domněnka vzniku újmy se neuplatní a má být nutno ji prokázat. Nerespektoval-li soud I. stupně domněnku vzniku újmy, je zjevné, že nemohl věc správně právně posoudit, a že zatížil řízení významnou vadou. Soud I. stupně v rozsudku též zcela opomněl zabývat se průtahy stavebního úřadu v období od [datum] do [datum]. Ke dni [datum] byly v předmětném správním spise nashromážděny veškeré podklady pro kladné rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, a proto stavební úřad mohl rozhodnout o dodatečném povolení stavby, avšak bez jakéhokoliv legitimního důvodu zůstal zcela nečinný. Soud I. stupně též zcela pominul, že žalobkyně s manželem se domáhali odstranění průtahů žádostí o odstranění průtahů ze dne [datum] a žádostí ze dne [datum]. K výzvě ze dne [datum] stavební úřad zůstal zcela netečný. [instituce] shledal žádost ze dne [datum] odůvodněnou a dne [datum] vydal příkaz k vydání rozhodnutí č. j. [číslo jednací].

4. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. Podle zákona č. 82/1998 Sb. je předpokladem vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou škodu kumulativní splnění tří předpokladů, jimiž jsou existence újmy, nesprávný úřední postup, nebo nezákonné rozhodnutí a prokázání příčinné souvislosti mezi nimi, jejichž prokázání je na žalobkyni. Pokud tyto předpoklady nejsou kumulativně splněny, nevznikne odpovědnost státu za tvrzenou újmu. Z hlediska délky řízení je třeba nejprve shrnout, že dne [datum] byla žalobkyní a jejím manželem podána úplná žádost o kolaudační rozhodnutí jako v pořadí již druhá (první podání v roce [rok]). Při místním šetření v průběhu kolaudačního řízení byly zjištěny rozpory stavby rodinného domu žalobkyně s projektovou dokumentací ověřenou ve stavebním řízení. Z tohoto důvodu stavební úřad dne [datum] oznámil zahájení řízení o odstranění stavby nepovolených stavebních úprav z úřední povinnosti. Dne [datum] žalobkyně s manželem podali žádost o dodatečné povolení stavby, která trpěla vadami, pro které bylo řízení přerušeno. Vady podání byly odstraněny dne [datum]. Rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum] byly dodatečně povoleny stavební úpravy provedené v rozporu s vydaným stavebním povolením, rozhodnutí o dodatečném povolení stavby nabylo právní moci dne [datum] a kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum] bylo povoleno užívání stavby rodinného domu žalobkyně. Prodloužení řízení z důvodu vedení řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby je třeba v daném případě zcela přičíst k tíži žalobkyně, neboť o nutnosti dodatečného povolení provedených stavebních úprav, které byly podmínkou pro vydání kolaudačního rozhodnutí, věděla již od roku [rok]. Podle stanoviska Nevyššího soudu ČR Cpjn 206/2010, jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, a proto se v prvních dvou letech tímto stanoviskem stanovená výše přiměřeného zadostiučinění snižuje na polovinu, z čehož lze dovodit, že za nepřiměřenou nelze považovat řízení v délce jen dva roky, ale řízení trvající déle. V daném případě ke složitosti případu přispěla skutečnost, že od podání úplné žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] do vydání kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum] byla stavebním úřadem v podstatě vedena tři správní řízení (kolaudační řízení, řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby), protože stavba byla provedena v rozporu s projektovou dokumentací ověřenou ve stavebním řízení. V daném případě nelze mít za prokázaný nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, žalobkyně také neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzenou újmou a nesprávným úředním postupem, tedy že by v důsledku délky správního řízení došlo k zásahu do osobní sféry žalobkyně v takovém rozsahu, který by bylo nutno kompenzovat v požadované formě a výši. Pokud by mohla žalobkyni vzniknout nemajetková újma v souvislosti s kolaudačním rozhodnutím, nebylo by to řízením samotným, ale tím, že ačkoliv byla ve stavebním povolení uložena podmínka dokončení stavby v roce [rok], bylo o vydání kolaudačního rozhodnutí úspěšně podáno až v roce [rok]. Pokud žalobkyně s manželem nemohli stavbu ve stanoveném termínu dokončit, měli požádat o změnu stavebního povolení spočívající ve změně termínu dokončení stavby. Pokud chtěli provést stavbu v rozporu se schválenou projektovou dokumentací, měli požádat o povolení změny stavby před dokončením. Pokud již nepovolené stavební úpravy provedli, měli požádat o jejich dodatečné povolení ještě před podáním žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí. Absence dodatečného povolení nepovolených stavebních úprav byla v daném případě vadou podání, která zapříčinila prodloužení kolaudačního řízení z důvodu nutnosti provedené nepovolené stavební úpravy dodatečně povolit. Jak správně zjistil soud I. stupně, žalobkyně s manželem užívali stavbu rodinného domu již předtím, než bylo stavebním úřadem povoleno její užívání vydáním kolaudačního rozhodnutí, což bylo podle ustanovení § 178 stavebního zákona přestupkem proti stavebnímu zákonu, za který by jim měla být uložena pokuta. Žalobkyně nemohla tedy mít újmu z důvodu, že nemohla nemovitost užívat. Žalobkyně v daném případě neprokázala nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení a příčinou souvislost mezi ním a tvrzenou nemajetkovou újmou. Žalobkyně tedy neprokázala splnění předpokladů pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou újmu. Závěrem žalovaná uvedla, že na správnost napadeného rozsudku nemá vliv judikatura, na kterou odkázal soud I. stupně ve věci sp. zn. 31 Cdo 2402/2020, v níž žalovaná sama dovolání podávala.

5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o.s.ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

6. Ze spisu soudu I. stupně a ze spisu Úřadu městské části [městská část] sp. zn. [sp. zn.] odvolací soud zjistil, že žalobkyně s manželem podali jako stavebníci žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí k povolení užívání jejich domu, která byla po odstranění vad podána jako úplná dne [datum]. Na základě žádosti žalobkyně a jejího manžela ze dne [datum] probíhalo do [datum] řízení o dodatečném povolení stavby, které bylo zahájeno po provedení místního šetření stavebním úřadem [datum] v rámci kolaudačního řízení, kdy bylo zjištěno, že stavba není provedena v souladu se schválenou projektovou dokumentací. Žádost o zahájení řízení o dodatečném povolení stavby byla sice podána [datum], ale až dne [datum] byly ze strany žadatelů dodány všechny potřebné podklady pro rozhodnutí o žádosti o dodatečném povolení stavby, které nabylo právní moci dne [datum]. Ze spisu Úřadu městské části [městská část] odvolací soud zjistil, že od podání úplné žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí ([datum]) až do vydání kolaudačního rozhodnutí ([datum]) byla stavebním úřadem vedena tři správní řízení (kolaudační řízení, řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby).

7. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) v platném znění, stát odpovídá za škodu, kterou způsobilya) státní orgány,b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"),c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

8. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) v platném znění, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) v platném znění, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

10. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) v platném znění, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

11. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) v platném znění, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména ka) celkové délce řízení,b) složitosti řízení,c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,d) postupu orgánů veřejné moci během řízení ae) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Od podání úplné žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí do právní moci kolaudačního rozhodnutí uplynulo 758 dnů (25,26 měsíce), od podání žádosti o dodatečné povolení stavby dne [datum] do pravomocného skončení řízení o dodatečném povolení stavby [datum] uplynulo 654 dnů (21,8 měsíce). Do celkové doby trvání řízení o vydání kolaudačního rozhodnutí je nutno započítat dobu, po kterou probíhalo řízení o dodatečném povolení stavby žalobkyně a jejího manžela. S přihlédnutím k tomu, že v době od [datum] do [datum], po kterou trvalo řízení o dodatečném povolení stavby, nemohlo být vydáno kolaudační rozhodnutí, nelze považovat žalobu za důvodnou a vytýkat správnímu orgánu nesprávný úřední postup a zbytečné průtahy v řízení, neboť prodloužení řízení z důvodu vedení řízení o odstranění stavby a řízení o dodatečném povolení stavby je třeba přičíst zcela k tíži žalobkyně. Délka řízení o žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí o užívání stavby tak nebyla zjevně nepřiměřená předmětu řízení. Pokud jde o požadovanou náhradu nemajetkové újmy spočívající v prožitém stresu a duševním vypětí žalobkyně z obav, že dojde k realizaci odstranění stavby rodinného domu a pocitu bezvýchodnosti a ztráty důvěry v řádné fungování právního státu, je odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že z výše uvedených důvodů žalobkyni přiměřené zadostiučinění za tvrzenou vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu ustanovení § 31a zákona o odpovědnosti za škodu nenáleží. S přihlédnutím k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně užívala od r. [rok] nezkolaudovaný dům, který byl navíc postaven v rozporu s projektovou dokumentací ověřenou ve stavebním řízení, ponechává odvolací soud její argumentaci o ztrátě důvěry v řádné fungování právního státu a o prožitém stresu a duševním vypětím v souvislosti s vedeným stavebním řízením zahájeným na její žádost v roce [rok] o vydání dalšího kolaudačního rozhodnutí o povolení užívání stavby, bez komentáře.

13. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný v celém rozsahu (§ 219 o. s. ř.).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 ve spojení s ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované, která byla v odvolacím řízení plně úspěšná, přiznal právo na náhradu jejích nákladů ve výši 300 Kč sestávající se z jednoho úkonu nezastoupeného účastníka v sazbě 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (písemné vyjádření k odvolání žalobkyně).

15. Lhůtu k náhradě nákladů odvolacího řízení stanovil odvolací soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 3 dny od právní moci tohoto rozsudku.