Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se, vyjma nenapadeného výroku III,a/ potvrzuje v části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky [částka] Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku,b/ mění ve zbývající části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení z částky [částka] Kč od [datum] do [datum] tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku [částka] Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].
III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznává.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] Kč od [datum], do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II), opatrovníku žalovaného advokátu [Jméno advokáta B] přiznal odměnu za zastupování ve výši [částka] Kč (výrok III) a České republice – Městskému soudu v Brně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
2. Proti tomuto rozsudku, a to výrokům I a II, podal v zákonné lhůtě odvolání žalovaný. Namítl, že v řízení nebylo dostatečně prokázáno, že by tvrzená újma na zdraví [jméno FO] byla v celém rozsahu zaviněna jednáním žalovaného. Ten poukazoval na anamnézu poškozeného z dřívějších dob vyplývající z doložených lékařských zpráv. V lékařské zprávě pro pooperační vyšetření poškozeného ze [datum] je zmíněn úraz – stav po autonehodě [datum] a dlouhodobá thorakolumbalgie - RHB, a v lékařské zprávě Neurologické ambulance Brno z [datum] je potvrzeno, že poškozený se v dětství léčil s migrénami. Poškozený se tak léčil s typologicky obdobnými zdravotními problémy již před jednáním žalovaného. Navíc zdravotní problémy popisované v lékařských zprávách jsou dle žalovaného v převážné většině subjektivním popisem stavu poškozeného, nikoli objektivním nálezem. Soud I. stupně se rovněž dopustil procesního pochybení, pokud nevyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a navržení důkazů. V řízení nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a protiprávním jednáním žalovaného. Žalovaný proto navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.
3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala na odsouzení žalovaného rozsudkem Městského soudu v Brně z 13. 1. 2022, čj. 8 Tm 36/2021-103 a na to, že poškozenému s ohledem na intenzitu a vedení útoku ze strany žalovaného mohla vzniknout závažnější, život ohrožující poranění. Jen díky náhodě nedošlo k vážnějšímu zranění poškozeného, čehož si musel být vědom. Nelze tak pochybovat o tom, že útok žalovaného mohl mít a měl negativní vliv na jeho duševní integritu. Podle lékařské zprávy z [datum] u něj byla diagnostikována úzkostně depresivní porucha s poruchami spánku, a to v důsledku napadení žalovaným. Poškozený do psychiatrické ambulance docházel opakovaně a tvrzení žalovaného, že zdravotní obtíže poškozeného jsou převážně subjektivním popisem jeho stavu, nelze považovat za opodstatněné. Dle žalobkyně je dána i příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a újmou vzniklou poškozenému. Lékařské zprávy ze [datum] potvrzují, že poškozený byl před napadením zdráv a zdravotní obtíže se u něj projevily až po útoku žalovaným. Není přitom překážkou, že k dalšímu zhoršení zdravotního stavu poškozeného došlo až několik dní po útoku, protože následky úrazu hlavy se nemusí projevit bezprostředně po útoku. Dle lékařských zpráv z [datum] a [datum] začal mít poškozený problémy s usínáním, soustředěním, motáním hlavy, hybností a bolestí vystřelující od krční páteře do levého ramene. Takový následek je adekvátní s ohledem na způsob útoku žalovaným, jak je ostatně uvedeno i v trestním rozsudku. Z ničeho pak nevyplývá, že dřívější zdravotní problémy poškozeného přetrvávaly do doby, kdy byl poškozený napaden žalovaným, naopak lékařské zprávy ze [datum] potvrzují, že poškozený byl před útokem zcela zdráv a neužíval žádné léky. Migrénami a potíži s ramenem a krční páteří trpí značná část populace a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vzniklou újmou je i v takovém případě zachována, jelikož s ohledem na četnost těchto potíží u běžné populace, jakož i obecnou povahu, obvyklý chod věcí a zkušeností je tato újma adekvátním důsledkem protiprávního jednání žalovaného a její vznik je pro běžného pozorovatele předvídatelný.
4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I a II a v závislém výroku IV o náhradě nákladů řízení státu a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 3, 5 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř“), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
5. Odvoláním žalovaného nebyl napaden výrok III rozsudku soudu I. stupně o přiznání odměny ustanovenému opatrovníkovi žalovaného, který proto odvolací soud nepřezkoumával, neboť nabyl právní moci den poté, co poslednímu z oprávněných subjektů uplynula lhůta k podání odvolání (§ 206 odstavec 2, § 159 o. s. ř.).
6. Žalobkyně se v dané věci domáhá po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím na základě tvrzení, že dne [datum] žalovaný fyzicky napadl uniformovaného řidiče autobusu [právnická osoba] [jméno FO], způsobil mu tržně zhmožděnou ránu za levým uchem délky 4 cm hlubokou až ke kosti a podvrtnutí krční páteře a tato poranění poškozeného omezila v obvyklém způsobu života, že žalovaný tímto jednáním spáchal zvlášť závažné provinění těžkého ublížení na zdraví a výtržnictví, že o jeho vině bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně z 13. 1. 2022, čj. 8 Tm 36/2021-103, že zaměstnavatel poškozeného řidiče nahlásil žalobkyni tuto událost, která ji zaregistrovala jako pojistnou událost číslo [číslo], že z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu žalobkyně vyplatila pojistné plnění zaměstnavateli poškozeného v celkové výši [částka] Kč, a to částku [částka] Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum], částku [částka] Kč jako úhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou a částku [částka] Kč jako náhradu za bolest. Soud I. stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl s odůvodněním, že na žalobkyni přešlo právo na náhradu škody způsobené útokem žalovaného a v řízení bylo prokázáno naplnění všech zákonných předpokladů odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje.
7. Dle ustanovení § 2910 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z., škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.
8. Dle ustanovení § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.
9. Dle ustanovení § 1 odstavec 1 písmeno b/ vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, dále jen „vyhlášky“, zákonným pojištěním pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání jsou u Kooperativy pojišťovny, a. s., ostatní zaměstnavatelé neuvedení pod písmenem a/.
10. Dle ustanovení § 2 odstavec 1 vyhlášky zaměstnavatel má právo, aby za něho pojišťovna příslušná podle § 1 nahradila škodu, která vznikla zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, v jakém za ni zaměstnavatel odpovídá podle zákoníku práce.
11. Podle ustanovení § 11 odstavec 1 vyhlášky pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá.
12. Účelem ustanovení § 2917 o. z. je založit regresní nárok osoby, která je povinna hradit škodu, proti osobě, která škodu fakticky způsobila. Při stanovení výše regresu se uplatní ustanovení § 2916 o spolupůsobení škody poškozeným. Byla-li škoda způsobena i poškozeným, pak je povinnost k náhradě škody na straně škůdce limitována právě skutečnostmi, které lze namítat vůči poškozenému. Těmito skutečnostmi jsou okolnosti, které se dovozují v případě stanovení podílu na škodě dle ustanovení 2916 o. z. Výše podílu se zásadě řídí tím, co je spravedlivým rozdělením míry účasti dle konkrétní odpovědnosti odpovědných osob za škodu vzhledem k jejich vlastními stupni zavinění a všem dalším příčinám, které důvodně zakládají nebo omezují jejich povinnost k náhradě škody. Podíl může dosahovat plné výše částky poskytnutého odškodnění.
13. Z dokazování provedeného soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalovaný [datum] na [adresa] na nástupním ostrůvku tramvaje fyzicky napadl uniformovaného řidič [právnická osoba], který čekal na nástup na směnu, a to tak, že jej udeřil skleněnou lahví do hlavy a způsobil mu tržnou ránu za levým uchem délky 4 cm a podvrtnutí krční páteře, za což byl odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně z 13. 1. 2022, čj. 8 Tm 36/2021-103, kdy byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného provinění těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu a provinění výtržnictví. Ze zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele poškozeného řidiče žalobkyně vyplatila pojistné plnění v celkové výši [částka] Kč, a to částku [částka] Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného řidiče, částku [částka] Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů na léčení a částku [částka] Kč za bolestné. Dne [datum] byl poškozený řidič vyšetřen nejprve na 1. chirurgické klinice Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, poté na neurologické klinice a [tituly před jménem] [jméno FO], lékařkou kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku, která konstatovala, že se s ničím neléčí a je bez chronické medikace, byla zjištěna porucha rovnováhy. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum] bylo prokázáno, že poškozený řidič se dostavil z důvodu zhoršení potíží, kdy se objevily problémy s usínám, soustředěním, motáním hlavy, zatímco do té doby se s ničím neléčil a byl bez chronické medikace. Byla mu nasazena medikace a byl odeslán na kontrolu na ORL. Od [měsíc, rok] do [měsíc, rok] poškozený řidič pravidelně navštěvoval neurologickou ambulanci [tituly před jménem] [jméno FO], od [měsíc, rok] do [měsíc, rok] navštěvoval neurologickou ambulanci v rámci pravidelných kontrol, v rozhodném období pak navštívil svého praktického lékaře celkem sedmnáctkrát.
14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl odvolací soud stejně jako soud I. stupně k závěru, že žaloba je co do jistiny i převážné části příslušenství důvodná. V dané věci byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik postižního práva žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení žalované částky. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil deliktního jednání vůči poškozenému řidiči jakožto zaměstnanci zaměstnavatele, jemuž žalobkyně poskytla pojistné plnění z titulu odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť poskytla v souvislosti s pojistnou událostí zaměstnavateli poškozeného řidiče za utrpěný pracovní úraz pojistné plnění celkem ve výši [částka] a zbývající částku do výše žalované částky odvedla z titulu daně z příjmů příslušnému daňovému orgánu. Má tak dle ustanovení § 11 odstavec 1 vyhlášky postižní právo proti žalovanému, který za škodu, jejíž výše v řízení byla prokázána, odpovídá, neboť se dopustil svým zaviněným jednáním protiprávního jednání postiženého dokonce v rovině trestněprávní, způsobil škodu v uvedené výši a mezi jeho jednáním a vzniklou škodou je přímá příčinná souvislost.
15. Odvolací námitky žalovaného nepovažuje odvolací soud za důvodné. Zejména se nelze ztotožnit s tím, že na vzniku škody se podílel i samotný poškozený řidič, který již v minulosti měl obdobné zdravotní problémy jako ty, s nimiž se léčil po napadení žalovaným. V této souvislosti soud I. stupně zcela správně poukázal na potvrzení praktického lékaře poškozeného ze [datum], v němž je jednoznačně uvedeno, že celá pracovní neschopnost byla v jediné a příčinné souvislosti s uvedeným pracovním úrazem a že na délku pracovní neschopnosti nemělo vliv žádné jiné onemocnění. Byť tedy z jiných lékařských zpráv bylo zjištěno, že poškozený řidič trpěl v dětství migrénami, že v roce [rok] utrpěl úraz při dopravní nehodě a trpěl bolestmi ramene a páteře, nebyly tyto dřívější zdravotní problémy důvodem jeho více jak roční pracovní neschopnosti. Stejně tak platí, že zdravotní problémy s páteří, s nimiž začal navštěvovat lékaře na jaře [rok] a které posléze měly být na podzim [rok] řešeny i operativní cestou, nebyly důvodem jeho pracovní neschopnosti, neboť tato byla vystavena a trvala výlučně pouze pro zdravotní problémy vyvolané jednáním žalovaného. Za této situace pak nebylo třeba žalobkyni ani poučovat o její povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti, neboť tyto povinnosti v řízení unesla.
16. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud dle ustanovení § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v části výroku I o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [rok] Kč jako věcně správný potvrdil.
17. Ve zbývající části výroku I týkající se příslušenství žalované částky však odvolací soud dospěl k odchylnému závěru o počátku prodlení žalovaného se zaplacením jistiny pohledávky. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení žalované částky, nicméně z listin předložených žalobkyní nebylo prokázáno, zda a kterého dne tyto upomínky byly žalovanému doručeny. Pouze k předžalobní výzvě z [datum] je připojena i obálka, v níž byla výzva žalovanému zaslána, nicméně listina se vrátila žalobkyni zpět s informací pošty, že na uváděné adrese je žalovaný neznámý. Listina přitom byla doručována žalovanému na adresu, na níž byl hlášen k pobytu pouze v období od [datum] do [datum], a od té doby nemá na území České republiky zaznamenánu žádnou adresu, na níž by se trvale či přechodně zdržoval a takové místo nebylo zjištěno ani v jeho domovském státě ve [stát]. Ve smyslu ustanovení § 570 odstavec 1 o. z. tak nelze považovat předžalobní výzvu za žalovanému doručenou, neboť mu prokazatelně nedošla a k jejímu doručení došlo až doručením žaloby [datum]. Do tohoto dne je žaloba na zaplacení úroků z prodlení nedůvodná a žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením [datum].
18. S ohledem na uvedené byl rozsudek soudu I. stupně v části výroku I o zaplacení příslušenství pohledávky potvrzen pro období od [datum] do zaplacení, když výše úroku z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbývající části dle ustanovení § 220 odstavec 1 o. s. ř. změněn tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení účastníků před soudy obou stupňů je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 3 o. s. ř. V řízení převážně úspěšná žalobkyně má právo na plnou náhradu nákladů řízení tvořených odměnou zástupce za pět úkonů právní služby po [částka] Kč, celkem [částka] Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, podání ve věci samé z [datum] a účast zástupce žalobkyně u jednání soudu I. stupně konaného [datum] (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“), pěti paušálními částkami hotových výdajů zástupce žalobkyně po [částka] Kč, celkem [částka] Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu), náhradou cestovních výloh vzniklých při použití osobního automobilu značky [značka auta] na cestě z [obec] do [obec] a zpět k shora uvedenému jednání soudu I. stupně. Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí dle ustanovení § 1 písmeno b/ vyhlášky č. 398/2023 Sb. [částka] Kč, v dané věci tedy při ujetí 400 km činí celková náhrada [částka] Kč. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km (zjištěno z technického průkazu č. [číslo]), ceně automobilového benzinu [částka] Kč/l (§ 4 písmeno a/ vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a ujetých 400 km činí [částka] Kč. Celkem tak náklady na zastoupení žalobkyně včetně náhrady za promeškaný čas za deset půlhodin po [částka] Kč, celkem [částka] Kč (§ 14 odstavec 1 písmeno a/, odstavec 3 advokátního tarifu) činí [částka] Kč ([částka] + [částka] + [částka] + [částka] +[Anonymizováno] [částka]), k nimž je třeba připočítat částku [částka] Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty, neboť zástupce žalobkyně je členem advokátní kanceláře [právnická osoba], která je dle osvědčení o registraci vyhotoveného Finančním úřadem pro Hlavní město [město] od [datum] registrována jako plátce této daně. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši [částka] Kč tak náklady řízení žalobkyně před soudem I. stupně činí částku [částka] Kč. V odvolacím řízení činí náhrada nákladů řízení odměna jejího zástupce za dva úkony právní služby po [částka] Kč, celkem [částka] Kč, a to za sepis vyjádření k odvolání a účast zástupce u jednání odvolacího soudu konaného [datum] (§ 7 bod 5., § 11 odstavec 1 písmeno d/ a g/ advokátního tarifu), jedna paušální náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši [částka] Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném do [datum]), jedna paušální částkou náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši [částka] Kč (§ 13 odstavec 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum]), jízdné vynaložené na cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět ke shora uvedenému jednání odvolacího soudu ve výši [částka] Kč dle předložených jízdních dokladů a částka [částka] Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty. Celkem tak náhrada nákladů odvolacího řízení žalobkyně činí [částka] Kč ([částka] +[částka] +[částka] + [částka] + [částka]) splatných k rukám jejího zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.). Celkem tak náklady řízení žalobkyně před soudy obou stupňů činí částku [částka] Kč splatnou k rukám jejího zástupce (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).
20. Současně byl jako věcně správný dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrzen i výslovně nenapadený, ale závislý výrok IV o náhradě nákladů řízení státu, která dle ustanovení § 149 odstavec 2 o. s. ř. nebyla České republice přiznána, neboť náklady řízení státu vznikly v souvislosti se zastupováním žalovaného ustanoveným opatrovníkem, avšak žalovanému nebyla přisouzena náhrada nákladů řízení, proto nebylo možné žalobkyni uložit povinnost nahradit státu takto vzniklé náklady řízení.