Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Rozsudkem soudu I. stupně byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku ve výši 13 319,34 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a dále zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč (výrok II.), vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
2. Proti výroku II. o náhradě nákladů řízení podal žalobce včasné a přípustné odvolání a namítal, že v daném případě nelze pro stanovení odměny právní služby advokáta aplikovat § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), neboť předmětná žaloba není žalobou„ formulářovou“ tak, jak ji definoval Ústavní soud ve svých nálezech, tedy že se jedná o opakovaně podávanou žalobu týmž žalobcem, vyznačující se minimální mírou odlišnosti, liší se pouze jen údaj o žalovaných a žalované částce a tyto žaloby představují spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby (I. ÚS 3923/11, I. ÚS 988/12). Předmětné řízení se týká uplatnění nároku dle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., tedy tzv. postižního práva České kanceláře pojistitelů na náhradu plnění, jež bylo poskytnuto na škodu, způsobenou provozem vozidla bez pojištění odpovědnosti za škodu (tzv. povinné ručení) a každý případ má jiné skutkové okolnosti, vyžaduje individuální přístup a každá žaloba je tak odlišná a není tak naplněna podmínka pro aplikaci ust. § 14b AT, tedy že se jedná o skutkově obdobnou věc s jinými podávanými žalobami.
3. Navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. změnil tak, že žalobci bude přiznána odměna advokáta podle § 7 AT ve výši 7 914,80 Kč.
4. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadenou část rozsudku soudu I. stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
5. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení jako úspěšné straně sporu dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., představující soudní poplatek v částce 800 Kč a náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby při sazbě 300 Kč za úkon dle § 14b odst. 1, bod 2 AT, náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21 % DPH. Výši odměny za úkon právní služby soud I. stupně odůvodnil tím, že žaloba byla podána na ustáleném standardizovaném vzoru, když žalobce podává u daného soudu žaloby, které skutkově i právně spolu souvisí a jedná se tak o řízení, zahajovaná na ustáleném vzoru, kdy podle judikatury Ústavního soudu se přiznávají náklady právního zastoupení dle ust. § 14b AT.
6. V posuzovaném případě není sporu o tom, že žalobce byl v řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, a proto má v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, jež byly účelně vynaloženy k vymožení uplatněného práva, když byla splněna i podmínka § 142a odst. 1 o. s. ř. Sporným se stalo, zda při stanovení výše nákladů právního zastoupení mělo být vycházeno z ust. § 14b, jež bylo do vyhlášky č. 177/1996 Sb. implantováno vyhláškou č. 120/2014 Sb. s účinností od 1. 7. 2014. Podle tohoto ustanovení odstavce 1 v občanském soudním řízení,
a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech,
b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a
c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení,
činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty
1. do 10 000 Kč …………………. 200 Kč,
2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč … 300 Kč,
3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč … 500 Kč.
Sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7 (odstavec 3).
7. Odvolací soud zdůrazňuje, že definice žaloby obsažená v § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky („ …které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“) je v souladu s definicí pojmu„ formulářová žaloba“ používaného Ústavním soudem, jak byla např. vyjádřena v bodu 28 nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 („ návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření, však bude totožný či jen s drobnými odchylkami“). Soudy prvního stupně jej„ odhalí“ i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právního předchůdce, anebo jejího advokáta. Ústavní soud uzavřel, že sepsání formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.
8. Podle žalobce nejde v projednávané věci o formulářovou žalobu, s čímž však odvolací soud nesouhlasí, neboť žalobce interpretuje pojem formulářová žaloba příliš úzce. Předpokládá totiž, že za formulářovou je možno považovat pouze takovou žalobu, kde lze jen zaměnit účastníky a žalovanou částku. Formulářový charakter žaloby však spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat.
9. Podle názoru odvolacího soudu je návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od příslušných ustanovení zák. č. 168/1999 Sb., upravujících povinnost k plnění České kanceláři pojistitelů na škodu, způsobenou provozem vozidla, k němuž nebylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu (tzv. povinné ručení) s možností následného uplatnění regresního nároku vůči osobě, jež odpovídá za škodu, typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově velmi obdobných věcech, které se liší pouze údajem o osobě žalovaného (žalované), popisem vzniku škody a výší plnění, což jsou vše údaje, které žalobce jako postupník získává od postupitele - České kanceláře pojistitelů. Odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že stejně obsahově koncipované žaloby jsou či byly v části týkající se nákladů řízení projednávány u Krajského soudu v Brně (např. pod sp. zn. 44 Co 133/2021, 44 Co 29/2019, 17 Co 164/2021) převážně s výsledkem akceptace § 14b AT pro vyčíslení výše nákladů řízení v podobě právní služby advokáta a že žalobce používá ve vztahu k jednotlivým kauzám stejně formulovaná podání, a to jak žaloby, tak odvolání se stejnými odvolacími námitkami.
10. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že v projednávané věci soud I. stupně postupoval správně, pokud k určení výše odměny a náhrady výdajů advokáta postupoval dle § 14b AT a rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II. jako věcně správné potvrdil dle ust. § 219 o. s. ř.
11. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaným žádné odvolací náklady nevznikly.