44 CO 160/2022

Odůvodnění

1. Podanou žalobou domáhali se žalobci ve smyslu ust. § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen OdpŠk) odškodnění nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, vedených u Okresního soudu [obec] – venkov pod sp. zn. 4 Nc 3307/2011 a Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 49 Cm 11/2013. Každý ze žalobců požadoval odškodnění v peněžité podobě, a to v částce 137 375 Kč, když na základě předběžného projednání nároku u Ministerstva spravedlnosti jim byla před zahájením řízení dne [datum] vyplacena každému částka 72 625 Kč, kterou však považují za nedostatečnou.

2. Shora označeným rozsudkem soud žalobě vyhověl co do částky 82 739 Kč s příslušenstvím pro každého ze žalobců (výrok I.), co do částky 54 636 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.

3. Soud I. stupně shledal nárok žalobců na náhradu nemajetkové újmy důvodným, co do požadované výše však toliko částečně. Nejprve se zabýval určením délky souběžně vedených řízení sp. zn.

4 Nc 3307/2011 (řízení A) a sp. zn. 49 Cm 11/2013 (řízení B) a učinil závěr, že řízení A) bylo zahájeno dne [datum], kdy byla žaloba doručena soudu a žalobci se o podání žaloby dozvěděli z přípisu JUDr. [příjmení] ze dne [datum], pravomocně bylo ukončeno dne [datum]. Řízení B) bylo zahájeno dne [datum] a skončilo dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobci požadovali odškodnění od [datum], učinil závěr, že posuzovaná řízení trvala celkem 8 let a 87 dní a tuto celkovou dobu řízení tak označil za nepřiměřenou, a to s ohledem na konkrétní průběh obou řízení.
4. Co se týká řízení A), jeho předmětem byl soudní prodej zástavy, tj. nemovitého majetku ve vlastnictví žalobců, žalobci v řízení měli postavení žalovaných s tím, že žalobu podala společnost [právnická osoba] za účelem uspokojení pohledávky, kterou na ni postoupila [právnická osoba], se kterou žalobci uzavřeli dne [datum] zástavní smlouvu z důvodu zajištění pohledávek původního věřitele vůči úvěrovému dlužníku společnosti [právnická osoba] Řízení bylo vedeno před jedním stupněm soudní soustavy, ve věci lze shledat určitou míru složitosti, když účastníci byli vyzváni k doplnění skutkových tvrzení, řízení bylo dne [datum] přerušeno do pravomocného skončení konkurzního řízení, vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 32 K 1/97, týkajícího se úpadce společnosti [právnická osoba], když bylo zjištěno, že nemovitý majetek byl správkyní konkurzní podstaty úpadce opětovně zanesen do konkurzní podstaty.

5. V řízení pak následuje sledování průběhu konkurzního řízení a lhůtování spisu, usnesením ze dne [datum] je rozhodnuto o záměně účastníků na straně žalobce z důvodu dalšího postoupení pohledávky, dne [datum] je soudu doručeno zpětvzetí žaloby bez udání důvodu, usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o zastavení řízení, usnesení nabylo právní moci dne [datum].

6. Předmětem řízení B) bylo vyloučení majetku žalobců, tj. nemovitých věcí v k. ú. [obec] u [obec], z majetkové podstaty úpadce společnosti [právnická osoba] Toto řízení bylo rovněž vedeno pouze před jednáním stupněm soudní soustavy, určitou míru složitosti soud shledal v tom, že účastníci byli vyzváni k doplnění svých tvrzení, nejednalo se o běžný, jednoduchý spor. V tomto řízení soud shledal nedůvodné průtahy v období od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], v období let 2015 [číslo] soud v podstatě nekonal, kdy opakovaně k žádostem sděluje, že věc čeká na nařízení jednání, reálně konané jednání dne [datum] je k žádosti účastníků odročeno z důvodu jejich snahy o mimosoudní vyřízení věci, která je úspěšná a vede ke zpětvzetí žaloby ze strany žalobců dne [datum] (důvodem je skutečnost, že žalovaný vyjmul nemovitost ze soupisu konkurzní podstaty úpadce, když dne [datum] byla na účet konkurzní podstaty složena částka 100 000 Kč), usnesením ze dne [datum] soud řízení zastavil, usnesení nabylo právní moci dne [datum].

7. Pro určení výše přiměřeného zadostiučinění se pak soud zabýval jednotlivými kritériemi, upravenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk a učinil následující závěry:
a) celková délka posuzovaných řízení činila 8 let a 87 dní a byla shledána nepřiměřenou, soud tak zvolil z rozmezí odškodnění ve výši 15 000 – 20 000 Kč / rok řízení za první 2 roky odškodnění ve výši 15 000 Kč za rok, za 3–8 rok částku 18 000 Kč, kterou dále modifikoval,
b) v řízeních shledal určitou míru složitosti s tím, že se nejednalo o běžný, jednoduchý spor, ale z tohoto důvodu nebyla náhrada nijak modifikována,
c) co se týká jednání poškozených, pak poukázal na dvě žádosti žalobců o odročení jednání v řízení B), které však shledal jako legitimní, nenaplňující znaky obstrukčního jednání a z tohoto kritéria nevyvodil žádné závěry ve směru snížení či zvýšení odškodnění,
d) v postupu soudu v řízení B) shledal značné průtahy a nečinnost a z tohoto důvodu zvýšil odškodnění o 20 %,
e) co se týká významu předmětu řízení pro poškozené, pak ten vyhodnotil jako zásadní, neboť zejména ve sporu B) se jednalo o majetek žalobců, který dlouhodobě budovali, udržovali a zvelebovali a trávili zde volný čas s rodinou a zvýšení významu předmětu řízení pak spatřoval v tom, že řízení B) byli žalobci nuceni zahájit opakovaně po 5 letech poté, co prvotní žaloba, vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/ 32 Cm 21/99, o které nebylo rovněž meritorně rozhodnuto, kdy správkyně úpadce [právnická osoba] již v roce 1999 sepsala do majetkové podstaty úpadce tento nemovitý majetek a následně jej v roce 2008 vyloučila a řízení bylo zastaveno na základě zpětvzetí žaloby a následně bez dalšího opětovně v roce 2013 tento majetek opět sepsala, čímž došlo k vyvolání nového excindačního sporu, pro který byl přerušen spor A). Tento postup dle soudu uvedl žalobce opakovaně do dlouhodobě stresové situace a soud tuto okolnost zhodnotil navýšení odškodnění o 25 % za 3-8 rok trvání řízení.

8. Na rozdíl od žalovaného se soud I. stupně neztotožnil s krácením zadostiučinění z důvodu sdílené újmy, když má za to, že každý ze žalobců samostatně svým způsobem vnímal a prožíval újmu v podobě ztráty trvalého místa odpočinku (chaty v [obec] u [obec]).

9. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.

10. Proti výroku I. citovaného rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání a namítal nesprávné právní posouzení věci a nesprávná skutková zjištění nalézacího soudu. Pochybení nalézacího soudu žalovaný spatřuje již při stanovení celkové doby řízení, dále při posuzování kritérií přiměřenosti délky řízení, zejména v otázce navýšení odškodnění z důvodu postupu soudu, významu řízení pro žalobce a neakceptace tzv. sdílené újmy.

11. Žalovaný má za to, že bez ohledu na atypický výpočet částky zadostiučinění se nejedná o mimořádný případ zřetele hodný, odůvodňující opakované navyšování, a to nejprve určení základní částky za první 2 roky, tuto pak za 3-8 rok řízení navýšit o 20 % z důvodu postupu soudu a takto vypočítanou částku za 3-8 rok řízení opětovně navýšit z důvodu zvýšeného významu.

12. Co se týká celkové doby řízení, její určení nalézacím soudem se žalovanému jeví nesprávným, a to co do určení začátku, kdy soud vyšel z tvrzení žalobců, že se o existenci žaloby, vedené u Okresního soudu [obec] – venkov pod sp. zn. 4 Nc 3307/2011 dozvěděli z dopisu JUDr. [příjmení] ze dne [datum], který jim měl podání žaloby avizovat, a proto tvrdí, že počátek doby řízení je třeba stanovit datem [datum]. Žalovaná má obecně za to, že ze skutečnosti, že tvrzený věřitel doručí tvrzenému dlužníkovi předžalobní výzvu s pohrůžkou podání žaloby či avízo podání, ještě neplyne, že žalobu skutečně následně podá a nejinak tomu bylo i v daném případě. Žaloba ke dni [datum] podána nebyla, a proto je třeba při určení počátku doby vycházet z data [datum], kdy byla žalobcům zaslána žaloba a tímto okamžikem nastala jejich nejistota ohledně výsledku řízení. Konečným okamžikem řízení je pak den [datum], kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí – usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 9. 2019, č. j. 49 Cm 11/2013-200. Celková doba řízení tak trvala od [datum] do [datum], tj. 7 let a 11 měsíců, nikoli 8 let a 87 dní.

13. Co se týká kritéria dle ust. § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, tedy kritéria postupu orgánů veřejné moci, soud dospěl k navýšení o 20 %. K tomu žalovaný uvádí, že řízení u Okresního soudu [obec] – venkov sp. zn. 4 Nc 3307/2011 – řízení A) – průtahy netrpělo a bylo přerušeno z důvodu vedení jiného řízení, v řízení u Krajského soudu v Brně sp. zn. 49 Cm 11/2013 – řízení B) – byly shledány dva průtahy, avšak tato skutečnost již byla zhodnocena v závěru, že řízení bylo shledáno nepřiměřené. Pokud následně ty stejné skutečnosti byly důvodem, pro které nalézací soud o 20 % navýšil zadostiučinění, tato tytéž skutečnosti byly přičteny dvakrát a je otázkou, zda lze takový postup akceptovat. S odkazem na rozhodnutí 30 Cdo 1240/2013 a 30 Cdo 2527/2019 žalovaný konstatuje, že samotná existence nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, za nějž je poskytováno zadostiučinění, není skutečností, vedoucí ke zvýšení odškodnění a soud tak nepostupoval správně.

14. Co se týká posouzení kritéria významu řízení pro poškozeného, žalovaný namítá, že se nejednalo o předmět řízení s presumovaným vyšším významem (např. trestní řízení, rodinné spory, ochrana osobnosti), šlo o běžný majetkově právní spor – vyplacení předmětu zástavy a nelze tak učinit závěr o zvýšeném významu řízení pro žalobce. Za této situace tak žalovaný považuje za nesprávné navýšení o 25 %, když žalobci předmětné nemovitosti užívali k rekreaci, nikoli k trvalému bydlení, v rámci mimosoudního řešení věci tyto vyplatili ze zástavy částkou 100 000 Kč, v průběhu řízení nedosáhli zvýšeného věku nad 75 let.

15. Dále žalovaný poukazuje na to, že žalobci v průběhu řízení neučinili vůči obecným soudům ani prostý dotaz na stav věci, což je třeba v kontextu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3694/2014 zohlednit v rámci kritéria významu řízení pro poškozeného.

16. Tato fakta dle žalovaného svědčí o standardním významu věci pro žalobce a nikoli o nutnosti navýšení zadostiučinění o 25 %.

17. Žalovaný dále nesouhlasí s posouzením a hodnocením tzv. sdílené újmy nalézacím soudem, který vyšel z teze, že každý ze žalobců pociťoval újmu jako svou vlastní a je toho názoru s ohledem na četnou judikaturu Nejvyššího soudu v tomto směru (30 Cdo 3694/2011, 30 Cdo 1476/2012, 30 Cdo 3461/2017, 30 Cdo 2922/2012 i samotné stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010), že je třeba vzít v potaz sdílenost újmy, mající za následek snížení odškodnění. Poukázal na fakt, že žalobci tvoří rodinné a ekonomické společenství, ve kterém vše sdílí jako jedna ekonomická jednotka, nikoli každý za sebe, ale společně, tedy i nejistotu ohledně výsledku řízení.

18. Ze všech těchto důvodů má žalovaný za to, že již vyplacené zadostiučinění každému ze žalobců v částce 72 625 Kč bylo dostatečné a navrhuje změnu napadeného výroku I. tak, že žaloba bude zamítnuta.

19. Žalobci v písemném vyjádření k odvolání žalovaného reagovali na konkrétní odvolací námitky, které nepovažovali za opodstatněné s tím, že pokud byla věc odvoláním meritorně otevřena, nechť je správně rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, kdy soud I. stupně sice správně posoudil náklady z hlediska počtu úkonů advokáta, počtu zastupovaných osob, režijních paušálů, soudního poplatku a DPH, neaplikoval však ust. § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu.

20. Co se týká žalovaným namítaným nesprávným určením počátku lhůty trvání řízení, pak odkázali na to, že soudu doložili, že o podání žaloby a o řízení se žalobci dozvěděli z dopisu právního zástupce JUDr. [příjmení] ze dne [datum], k němuž byla žaloba připojena. Dopis neobsahoval obvyklou pohrůžku žalobou, ale bylo v něm uvedeno, že žaloba byla již podána, k čemuž skutečně došlo dne [datum] spolu s doručením dopisu. Žalobci pro zjednodušení požadovali náhradu až od [datum].

21. Dále mají za to, že soud se nedopustil„ dvojího přičítání“ zvýšeného významu totožných okolností, neboť navýšení o 20 % spočívalo v tom, že použil pro 3-8 rok až do konce řízení základní sazbu 18 000 Kč, což je o 20 % více, než 15 000 Kč pro první dva roky řízení a skutečné navýšení o 25 % je navýšení v důsledku mimořádných okolnosti případu, jak je popsáno v bodě 37. odůvodnění, tj. že šlo o řízení, které znamenalo z pohledu žalobců jako laiků novou a přitom opakující se újmu, když předchozí řízení de facto o tomtéž probíhalo v letech 1999 – 2008. Nešlo tedy o dvojí přičítání navyšujících okolností, ale v prvním případě o argumentaci k použití vyšší základní sazby a teprve ve druhém případě o navýšení užité sazby o 25 %.

22. Žalobci jsou přesvědčeni, že soud neměl důvod snižovat náhradu s argumentem„ sdílené újmy“, když žalobci jsou samostatné osoby, se stejným lidským prožíváním újmy ztráty důležitého místa odpočinku. Domnívají se, že judikatura Nejvyššího soudu uznává sdílení jako obecně aplikovatelné kritérium pouze v případech většího počtu zúčastněných osob, neplatí to u fyzických osob, vystupujících každá jako svébytná bytost a účastník řízení. Mají za to, že sdílení neznamená automaticky, bez dalších argumentů a důkazů, snížení významu u jednotlivých osob (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3694/2011, 30 Cdo 1476/2012, 30 Cdo 2922/2012 atd.).

23. Pokud pak žalovaný argumentuje tím, že se žalobci nedotazovali na průběh řízení, tak měli právního zástupce, který měl o řízení přehled.

24. Navrhli potvrzení meritorních výroků rozsudku soudu I. stupně s korekcí výroku o nákladech řízení.

25. Odvolací soud poté, co přezkoumal napadené rozhodnutí z pohledu uplatněných odvolacích důvodů, učinil závěr, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

26. Předně třeba konstatovat, že soud I. stupně na základě provedeného dokazování dostatečně objasnil skutkový stav a správně vyhodnotil délku souvisejících řízení A) a B) jako řízení jediného (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2010) v trvání 8 let a 87 dní s jeho počátkem pro žalobce dnem [datum], neboť žalobci prokázali, že se o zahájení řízení dozvěděli již z přípisu zástupce věřitele JUDr. [příjmení] ze dne [datum]. Rovněž tak soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že tuto délku řízení je třeba vyhodnotit jako nepřiměřenou, porušující právo žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě bez zbytečných průtahů ve smyslu ust. § 13 odst. 1 OdpŠk a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Důsledkem porušení těchto práv vzniklo žalobcům právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu dle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk, a to v penězích, kdy pouhé konstatování porušení práva by se nejevilo jako zadostiučinění dostatečné.

27. Co se však týká stanovení výše peněžitého zadostiučinění, v tomto směru soud I. stupně zvolil poměrně netradiční postup, nerespektující zcela judikaturu Nejvyššího soudu i dosavadní soudní praxi, která vychází ze stanovení základní částky za 1 rok řízení v rozpětí 15 000 – 20 000 Kč se snížením na jednu polovinu za první 2 roky řízení a její modifikace dle kritérií, obsažených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk.

28. Odvolací soud v tomto směru provedl určité korekce při stanovení výše částky odškodnění, kdy vycházel jednak ze své rozhodovací činnosti a výše uvedených principů, vyplývajících z judikatury a v souladu s těmito aspekty pro řízení trvající 8 let a 87 dní stanovil jako základní částku ročního odškodnění částku 16 000 Kč za 1 rok řízení, tj. za 8 let a 87 dní celkem 115 828 Kč. Po následné aplikaci modifikačních kritérií pak neshledal důvody pro úpravu této částky dle kritéria„ složitost řízení“, když obě posuzovaná řízení se odehrála toliko na jednom stupni soudní soustavy, nebylo prováděno žádné dokazování a nenastala ani jiná procesní komplikace, rovněž tak dle kritéria„ jednání poškozeného“ nedošlo k žádné modifikaci, tato byla odvolacím soudem provedena až dle kritéria„ postup orgánů“, kdy za dvě období dlouhé nečinnosti soudu bylo odškodnění navýšeno o 20 %.

29. Zde je třeba poznamenat, že není opodstatněná odvolací námitka žalovaného, že by jedna skutečnost byla přičtena dvakrát, jedna věc je celková délka řízení, která je nepřiměřená s ohledem na celkový průběh a charakter řízení a druhou věcí je hodnocení postupu soudu v řízení, kde při zjištění průtahů či nečinnosti je třeba tuto okolnost zohlednit k tíži státu jako jednoho z modifikačních kritérií (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.

30 Cdo 3151/2016, 30 Cdo 3639/2019, 30 Cdo 145/2022).
30. Posledním modifikačním kritériem pro stanovení konečné výše odškodnění je posouzení významu řízení pro poškozeného a zde se odvolací soud přiklonil k námitce žalovaného, že nejsou dány důvody pro zvýšení odškodnění, které shledal soud I. stupně. Jednak předmětem řízení nebyla nemovitost, sloužící žalobcům k trvalému bydlení, ale pouze k rekreaci, jednak odvolací soud vzal v úvahu, že tuto nemovitost žalobci dali do zástavy pro poskytnutí úvěru společnosti, v níž působil žalobce a) a museli tak počítat i s variantou, že v případě nesplácení úvěru o tuto nemovitost jako zástavu mohou přijít. Význam řízení pro žalobce tak odvolací soud posoudil jako standardní a dle dalšího doplňujícího kritéria sdílené újmy byla konečná částka snížena o 15 %, kdy soud I. stupně v tomto směru v rozporu s judikaturou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3461/2017, 30 Cdo 2922/2012, 30 Cdo 1649/2016, 30 Cdo 863/2015 a stanovisko Cpjn 206/2010) neshledal důvod pro snížení částky odškodnění. Odvolací soud má za to, že daný případ je právě typickým pro snížení odškodnění z důvodu sdílené újmy, když předmětem posuzovaných řízení byla nemovitost ve společném vlastnictví žalobců, žalobci jsou manželé, tedy osoby blízké, žijící ve společné domácnosti a v takovém případě se sdílená újma v podstatě presumuje.

31. Základní částka odškodnění ve výši 115 828 Kč tak byla v konečné podobě modifikována – zvýšena o 5 % (zvýšení o 20 % s ohledem na postup soudu a snížení o 15 % z důvodu sdílené újmy) na 121 619 Kč, po odečtení částky 72 625 Kč by mělo být každému ze žalobců doplaceno 48 994 Kč a v této částce byl napadený výrok I. jako věcně správný potvrzen dle ust. § 219 o. s. ř., v částce 33 745 Kč pak došlo dle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. ke změně ve výroku I. rozsudku soudu I. stupně tak, že žaloba byla v tomto rozsahu zamítnuta (vše včetně příslušenství).

32. V souladu s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud také o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, kdy žalobcům byla dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to:
-) před soudem I. stupně náklady právního zastoupení za 5 úkonů právní služby (z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 4 advokátního tarifu, sníženo o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu) po 2 480 Kč, 5x režijní paušál hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 919 Kč a soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, celkem 18 819 Kč,
-) před soudem odvolacím za 2 úkony právní služby po 2 480 Kč, 2x režijní paušál hotových výdajů po 300 Kč a DPH ve výši 1 167,60 Kč, celkem 6 727,60 Kč,
náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 25 546,60 Kč.