Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I.
a) co do zaplacení částky 186 010,50 Kč s příslušenstvím potvrzuje,
b) co do zaplacení částky 20 089,50 Kč s příslušenstvím mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 26 684 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta.
Odůvodnění
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2021, č. j. 61 C 169/2019-45 bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 206 100 Kč s 10 % úroky z prodlení od 2. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 70 534,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.).
2. Proti rozsudku soudu I. stupně podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne, žalobci uloží povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. V odůvodnění odvolání žalovaná uvedla, že způsob, jakým soud I. stupně dospěl k výpočtu přiměřeného zadostiučinění je nesprávný, nepřezkoumatelný a zcela v rozporu s ustálenou judikaturou ESLP, zejména pak se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná zcela odkazuje na své vyjádření k žalobě ze dne 13. 4. 2020 a na závěrech tam uvedených plně setrvává. Posuzovaná věc byla skutkově složitější, vykazovala jistou míru procesní složitosti, rovněž v důsledku chování žalobce (resp. z důvodu nepříznivého zdravotního stavu jeho právního zástupce) došlo objektivně k prodloužení řízení, když dne 23. 6. 2016 byla soudu doručena žádost o odročení z důvodu plánované operace zástupce žalobce, jednání bylo v reakci na žádost odvoláno a nařízeno až na 17. 1. 2017. Žalovaná je dále toho názoru, že význam řízení pro žalobce lze hodnotit jako minimálně standardní; v dané věci se jednalo o zaplacení částky ve výši 1 461 200 Kč s příslušenstvím, jedná se tedy o spor o peněžité plnění, kdy tento typ řízení nespadá do kategorie řízení se zvýšeným významem. V napadeném rozsudku je také chybně uvedeno, že žalobci v době zahájení sporu v roce 2009 bylo 71 let, tento údaj není správný, bylo mu 68 let, v době pravomocného ukončení sporu bylo žalobci 77 let, což ovšem nezakládá automatické navýšení základní částky o 50 % za rok 2017 a následujících 9 a 1/3 měsíce roku 2018. Posuzované řízení trvalo 9 let a 5 měsíců, tuto délku řízení nelze v žádném případě označit za extrémní, při výpočtu odpovídajícího zadostiučinění proto soud měl vycházet ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok (za první dva roky řízení pak ve výši jedné poloviny). Pokud jde o zhodnocení postupu soudu, žalovaná odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013, v němž dovolací soud uvádí, že nesprávný úřední postup, za který je žalobci poskytováno zadostiučinění, nemůže zároveň představovat okolnost, za kterou by mělo být poskytované zadostiučinění navyšováno. Pokud soud I. stupně v daném případě přistoupil k navýšení odškodnění, dostalo se žalobci odškodnění z téhož důvodu dvakrát. Žalovaná vytkla soudu I. stupně nesprávný postup při výpočtu náhrady nákladů řízení přiznaných žalobci; správná výše nákladů měla být vypočtena v souladu s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. a v souladu s ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., nesprávně byla přiznána náhrada nákladů za úkon podání žádosti o odškodnění u příslušného orgánu (§ 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb.).
3. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil písemně dne 1. 9. 2021, navrhl potvrzení napadeného rozsudku soudu I. stupně jako věcně správného. Námitku žalované, že rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný žalobce nepovažuje za důvodnou. Výpočet náhrady učiněný soudem I. stupně je sice o něco vyšší, než by bylo běžné, avšak rozsudek je srozumitelný a nijak nevybočuje z rámce doporučeného stanoviskem Nejvyššího soudu z roku 2011, výpočet odpovídá charakteru tohoto řízení, ve své konečné výši má být určena dle uvážení soudu. Stanoviskem doporučené základní rozpětí náhrady, tj. 15 000 – 20 000 Kč ročně, bylo zachováno, nalézací soud tento parametr nezměnil, pouze pro poslední časový úsek (nad 75 let žalobcova věku) vypočtenou náhradu o 50 % základní částky zvýšil a pro první dva roky jej nekrátil na polovinu (stále z něj vycházel). Žalobce se ohradil proti námitkám žalované týkající se kritéria chování poškozeného, který měl způsobit prodloužení řízení, tento argument považuje za zcela nepřípadný, žalobce žádal o odročení pouze dvakrát, poprvé v řádu týdnů z důvodu dovolené právního zástupce, podruhé z důvodu operace v červnu 2016, kdy již počátkem srpna, tj. po 6 týdnech oznamoval, že je již zdravotně způsobilý; není vinou žalobce, že jednání bylo nařízeno až na leden 2017. Žalobce také nepovažuje za případné námitky žalované ke kritériu významu řízení pro žalobce, tj. že tento význam byl pro žalobce minimálně standardní, dále ani k otázce složitosti věci. Pokud jde o vyjádření žalované týkající se kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení, pak matoucím způsobem poukazuje, že nesprávný úřední postup, zakládající nárok na odškodnění, nemůže být současně důvodem pro navýšení odškodnění, tento (proti) argument nedává pro zde posuzovanou věc smysl. Nalézací soud dle žalobce svoje rozhodnutí, tj. výpočet zadostiučinění, dostatečně odůvodnil i s ohledem na věk a dlouhodobě velmi vážný zdravotní stav žalobce, stejně tak se vypořádal s argumentací žalované v tom smyslu, že je de facto běžné, že se v podnikatelských vztazích neplatí. Rozhodně nebylo nic běžného na tom, že se žalobce musel 10 let domáhat zaplacení své prokázané pohledávky a že nakonec, velmi nemocný a sporem unavený, souhlasil se smírem, kdy dostal po 10 letech jen cca 2/3 jistiny. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, žalobce ponechal na rozhodnutí soudu určení výše této náhrady.
4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalované bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), jsou uplatněny zákonné odvolací důvody (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je pouze z části důvodné.
5. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též„ Listina“) každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.
6. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.
7. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. – dále též jen„ OdpŠk“).
8. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení,a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb.).
9. Ve věci byl uplatněn nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 7 Cm 68/2009, později pod sp. zn. (12) 7 Cm 68/2009 (dále jen„ posuzované řízení“), v němž žalobce vystupoval v postavení žalující strany (§ 13, § 31a OdpŠk).
10. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně se dostatečně zabýval objasněním průběhu posuzovaného řízení a dospěl ke správnému závěru, že v daném případě, kdy řízení trvalo po dobu 9 roků a 5 měsíců (od 6. 5. 2009 do 23. 10. 2018), došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, jemuž odpovídá odškodnění peněžitou formou, neboť samotné konstatování porušení práva v daném případě nelze považovat za dostatečné. Správně též soud prvního stupně vycházel při stanovení výše zadostiučinění ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo] 2011). Stanovisko žalované, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé a žaloba by proto měla být zamítnuta, odvolací soud hodnotí jako extrémní, v konkrétním případě zcela neadekvátní.
11. Odvolací soud se však neztotožnil s dalším závěrem soudu prvního stupně, a to ohledně jím určené výše základní částky peněžního odškodnění nemajetkové újmy na samé horní hranici rozpětí (15 000 – 20 000 Kč), tj. částkou 20 000 za rok (to, aniž za první dva roky trvání posuzovaného řízení by přistoupil ke snížení na poloviční výši). S ohledem na zjištěnou celkovou délku posuzovaného řízení a i ustálenou rozhodovací praxi senátu 44 Co Krajského soudu v Brně odvolací soud základní částku peněžitého odškodnění nemajetkové újmy stanovil ve výši 17 000 Kč za rok řízení (z toho za první dva roky posuzovaného řízení v poloviční výši).
12. Pokud jde o jednotlivá modifikační kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, ani zde se odvolací soud neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně. Lze souhlasit s odvolací námitkou žalované, že v daném případě je dán důvod pro snížení základní částky odškodnění pro skutkovou a procesní složitost řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk), když předmětem sporu byla neuhrazená cena díla – projektové dokumentace pro územní řízení, stavební povolení a pro výběr dodavatele s tím, že žalobce měl pro společnost [právnická osoba] (objednatele), zajistit ve smluvně stanovených termínech vydání územního rozhodnutí a následně vydání stavebního povolení pro nový areál, přičemž pro rozhodnutí označené věci bylo provádělo rozsáhlé dokazování. Odvolací soud pro složitost řízení přistoupil ke snížení základní částky o 10 %.
13. Pro modifikaci z důvodu jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) nebyly odvolacím soudem shledány podmínky. O odročení jednání bylo žádáno pouze dvakrát, poprvé z důvodu dovolené zástupce žalobce (odročeno bylo dokonce na termín dřívější, než bylo původně nařízeno (z 18. 9. 2013 na 11. 9. 2013), podruhé z důvodu operace zástupce, kdy již po šesti týdnech bylo zástupcem oznamováno, že je již způsobilý, jednání bylo možno nařídit, aby proběhlo v krátké době po původním termínu. Nelze přičíst k tíži poškozeného, že jednání bylo nařízeno na termín za cca pět měsíců.
14. Co se týče postupu soudu, odvolací soud se ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně k uvedené otázce (soud nařizoval jednání s několikaměsíčním časovým odstupem, několikrát jednání bez uvedení důvodu zrušil, pokud jednání odročoval, ve většině případů odročoval na neurčito a nebylo výjimečné, že mezi jednotlivými jednáními byl i téměř roční odstup..), řízení na jednom stupni soudní soustavy pro opakované průtahy tak trvalo devět roků a pět měsíců. Za adekvátní hodnocení označeného kritéria odvolací soud stanovil navýšení o 20 %.
15. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného žalobce, zde odvolací soud dospěl k závěru, že odpovídajícím je navýšení o 20 %, a to s ohledem na výši žalované částky (1 461 200 Kč s příslušenstvím), skutečnost, že se jednalo o příjem z pracovní činnosti žalobce, a dále i s ohledem na vyšší věk a zdravotní stav žalobce.
16. S ohledem na shora učiněné závěry odvolacího soudu tudíž nelze rozhodnutí soudu prvního stupně považovat za věcně zcela správné. Po provedeném vyhodnocení doplňkových modifikačních zákonných kritérii ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk dospěl odvolací soud k odlišné, než soudem prvního stupně vypočtené, celkové částce přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení ve výši 143 085 Kč, po modifikaci navýšením o 30 % (- 10 % složitost, + 20 % postup soudu (průtahy), + 20 % význam předmětu řízení pro poškozeného) se pak jedná o částku 186 010,50 Kč.
17. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku I. změnil (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
18. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, ani zde soud prvního stupně nepostupoval správně, když o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., navíc s přiznáním náhrady za úkon, za který žalobci dle § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb. náhrada nepřísluší (žádost o odškodnění), a v neodpovídající tarifní hodnotě (viz např rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5210/2009; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 a další). V daném případě žalobci ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2, § 142 odst. 3 o. s. ř. náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, za odměnu advokáta dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, vyjádření žalobce ze dne 9. 9. 2019, účast na jednání dne 14. 6. 2021, vyjádření k odvolání žalované ze dne 1. 9. 2021, účast na jednání odvolacího soudu dne 12. 10. 2022, tj. za šest úkonů právní služby po 3 100 Kč, 6 x náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, DPH ve výši 21 % - 4 284 Kč; celkem náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů činí 26 684 Kč. Za úkon vyjádření žalobce ze dne 1. 3. 2021, doručený soudu prvního stupně dne 19. 5. 2021, náhrada nebyla přiznána, neboť tento nebyl shledán jako potřebný k účelnému uplatňování práva žalobce ve věci.