Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I.
a) mění tak, že soud konstatuje, že ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě,
b) potvrzuje co do zamítnutí žaloby na zaplacení částky 259 600 Kč s příslušenstvím.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 22 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou domáhal se žalobce odškodnění nemajetkové újmy dle ust. § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk), která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení, vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo od 9. 6. 2009, kdy bylo trestní stíhání žalobce zahájeno usnesením Policie ČR, [anonymizováno] pro odhalování organizovaného [anonymizováno], do 20. 6. 2018, kdy bylo vydáno usnesení Ústavního soudu ČR č. j. IV. ÚS 1226/18, tedy 9 let, 1 měsíc a 11 dnů.
2. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení nebyla nepřiměřená, a to s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu, které soud vyhodnotil z pohledu kritérií obsažených v ust. § 31a odst.
3 OdpŠk. Učinil tak závěr, že
-) posuzované řízení se vyznačovalo vysokou skutkovou a procesní složitostí, když v něm bylo trestně stíháno a následně obžalováno 18 osob pro celkem 14 skutků, bylo zajištěno velké množství důkazního materiálu, věc si vyžádala rozsáhlé dokazování, a to zejména výslechy svědků, podezřelých, později výslechy obviněných a znalců, vypracování odborných vyjádření a znaleckých posudků, přibrání tlumočníků, provádění audiozáznamů, finanční šetření, dokazování záznamy z odposlechů, SMS zpráv, ve věci byly nařízeny více než dvě desítky hlavních líčení, při nichž bylo provedeno obsáhlé dokazování, navíc bylo činěno velké množství procesních úkonů, bylo rozhodováno o velkém množství námitek, stížností a řízení probíhalo ve vztahu k žalobci před všemi stupni obecné soudní soustavy, včetně řízení před Ústavním soudem (bod 157. rozsudku). Posuzovaný spis Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. [spisová značka] představuje 36 svazků, přílohy čítají samostatně několik svazků (bod 8. rozsudku),
-) řízení bylo soudem I. stupně označeno jako bezprůtahové, jednotlivé úkony byly činěny obratem či v přiměřených lhůtách, nebyla zjištěna období nečinnosti na straně orgánů činných v trestním řízení a k nepřiměřeným prodlevám nedošlo (bod 152. rozsudku),
-) v chování poškozeného nebylo shledáno pozitivní ani negativní působení na délku řízení, i když hlavní líčení bylo několikrát z důvodů na straně žalobce odročováno, avšak bylo to z důvodu nemoci žalobce nebo jeho obhájce, případně bylo důvodně žádáno o poskytnutí lhůty k seznámení se s odposlechy a záznamy a i když žalobce podával řadu stížností, námitek a odvolání, dovolání i ústavní stížnosti, na toto jednání soud nahlížel jako na procesní aktivitu žalobce, aprobovanou trestním řádem k ochraně jeho práv, která nevykazovala znaky ryze obstrukčního charakteru (bod 153. rozsudku),
-) co se týká významu předmětu řízení pro žalobce, soud I. stupně odkázal na rozhodnutí N. soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2595/2010, z jehož závěrů plyne, že skutečnost, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání trestného činu a pravomocným rozhodnutím soudu mu byl za spáchání trestného činu uložen trest, je třeba považovat za faktor, který předpoklad významu řízení pro žalobce vylučuje (bod 154. rozsudku).
3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání a s odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. namítal vadné právní posouzení věci, pokud soud I. stupně dovodil, že trestní řízení, jež trvalo 9 let, 1 měsíc a 11 dnů netrvalo nepřiměřeně dlouho. Tento závěr soudu I. stupně žalobce považuje za absurdní a vybočující z běžné rozhodovací praxe soudů, jak tuzemských, tak ESLP, kde poukazuje na rozhodnutí ze dne 22. 7. 1999 ve věci [příjmení] v. [země]. Cituje z článku 39 Listiny základních práv a svobod, dle kterého jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit a z tohoto znění dovozuje, že byl-li pachateli uložen rozsudkem trest, nelze tento trest kumulovat s další újmou, způsobenou mnohaletým obdobím nejistoty a omezení, které mu trestní stíhání způsobilo a je na místě pachatele za tuto újmu tak jako každou jinou nepřiměřeně dlouho vedeným řízení postiženou osobu v souladu s článkem 36 odst. 3 Listiny odškodnit. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a rozhodne též ve prospěch žalobce o náhradě nákladů řízení.
4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání odvolací námitky žalobce v kontextu s precizním a pečlivým zdůvodněním zamítavého výroku označila za zcela právně irelevantní, postrádající racionální důvodnost včetně desinterpretace bodu 155. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Odkaz žalobce na rozhodnutí ESLP ve věci [příjmení] v. [země], kde bylo poskytnuto zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, považuje za nepřípadný, neboť se jednalo o méně složitou věc a stěžovatel k délce nepřispěl. Navíc nyní posuzované trestní řízení není možno charakterizovat jako vlekoucí se a je třeba objektivně nahlédnout na okolnosti případu, zejména rozsahu celého posuzovaného trestního řízení, počítaje v to počet skutků a obviněných, z čeho logicky pramení složitost skutková, právní i procesní. Z těchto důvodů žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.
5. V průběhu jednání odvolacího soudu žalobce podáním do protokolu rozšířil žalobu o dalších 50 000 Kč s příslušenstvím jako další odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku samotného kompenzačního řízení.
6. Z judikatury N. soudu vyplývá několik možných řešení situace, kdy v průběhu kompenzačního řízení je požadováno další odškodnění nesprávného úředního postupu soudu, spočívajícího v nepřiměřené délce kompenzačního řízení:
1) v rozhodnutí 30 Cdo 4539/2011, 30 Cdo 806/2012 a 30 Cdo 1042/2013 Nejvyšší soud shledává možnost uplatnění nároku na zvýšení základního odškodnění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení z důvodu, kdy i samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, ale váže možnost uplatnění takového nároku do nastoupení účinku koncentrace v konkrétním řízení a váže se tak na řízení před soudem I. stupně,
2) v rozhodnutí 30 Cdo 1719/2018 Nejvyšší soud nevylučuje vznik nového nároku na přiměřené zadostiučinění za samotnou nepřiměřenou délku odškodňovacího řízení s tím, že tento nárok ale musí být poškozeným uplatněn nejprve v rámci předběžného projednání podle § 14 OdpŠk a případně poté i novou žalobou v občanském soudním řízení,
3) v rozhodnutí 30 Cdo 5189/2016 a 30 Cdo 5251/2017 je přístup N. soudu pod vlivem judikatury ESLP takový, že žalobce může uplatnit jako další„ kritérium“, resp. jako další požadavek a novou skutečnost pro navýšení odškodnění nemajetkové újmy, uplatněné za posuzované řízení, tvrzení o nepřiměřené délce samotného odškodňovacího řízení, ke které by měl soud při stanovení výše zadostiučinění přihlédnout (není zřejmé, zda i ve stádiu řízení odvolacího).
7. V daném případě žalobce podáním do protokolu dne 29. 6. 2022 rozšířil žalobu o 50 000 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že náhradové řízení trvá téměř 3,5 roku. Odvolací soud toto podání žalobce posoudil jako změnu žaloby – její rozšíření o další samostatný nárok na odškodnění za nepřiměřenou délku samotného kompenzačního řízení, kterou s odkazem na ust. § 95 odst. 2 o. s. ř. nepřipustil s ohledem na skutečnost, že výsledky dosavadního řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu – k délce odškodňovacího řízení dosud nebylo provedeno žádné dokazování (viz rozhodnutí N. soudu 21 Cdo 723/2012) a ani by členy rozhodujícího odvolacího senátu 44 Co prováděno být nemohlo, včetně vyhodnocení kritérií v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk (zejména kritéria dle ust. § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk spočívající v hodnocení postupu soudu, a to s ohledem na ust. § 14 odst. 1 o. s. ř., které zakládá jejich vyloučení s ohledem na poměr k projednávané věci.
8. Odvolací soud následně přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně (ve vztahu k původně podané žalobě) z pohledu uplatněných odvolacích důvodů a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.
9. Soud I. stupně sice provedl dostatečné dokazování, kterým byl velmi podrobně zjištěn průběh posuzovaného řízení, vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ale nedovodil již zcela přiléhavé závěry, týkající se přiměřenosti délky tohoto řízení, které trvalo 9 let a 1 měsíc. Je možno souhlasit se soudem I. stupně, že s ohledem na skutkovou a procesní složitost řízení, ve kterém bylo trestně stíháno 18 osob pro vícečetné skutky a tomu odpovídající rozsáhlé dokazování, si řízení vyžádalo větší časový prostor, než bývá obvykle zvykem u trestních řízení za situace, že je trestně stíhán jen jeden obžalovaný, byť například pro vícero skutků. Nepochybně k délce řízení též přispělo, že řízení probíhalo před všemi stupni obecné soudní soustavy, včetně řízení před Ústavním soudem a na délce řízení se tak podílel i žalobce, využívající procesní prostředky, jež mu byly dány k obraně jeho práv (byť převážně neúspěšně) a i když soud I. stupně neshledal v řízení průtahy, když jednotlivé úkony byly činěny obratem či v přiměřených lhůtách a vyhodnotil tak postup orgánů, činných v trestným řízení, adekvátním v dané věci, pak odvolací soud akceptoval odvolací připomínky žalobce, že s ohledem na specifika daného řízení bylo možno ještě lépe organizovat průběh řízení, např. co se týká časových rozestupů jednotlivých hlavních líčení či jejich délky, čímž by se celková doba řízení nepochybně částečně zkrátila.
10. Z tohoto pohledu, tedy při vyhodnocení kritéria ve smyslu ust. § 31a odst. 3 písm. a) a d) OdpŠk pak odvolací soud učinil závěr, že objektivně lze délku posuzovaného trestního řízení hodnotit jako extrémní, byť z pohledu složitosti řízení či procesní aktivity obžalovaného, byly pro tuto délku řízení racionální důvody.
11. Odvolací soud dále zcela nepřijal závěr soudu I. stupně stran významu řízení pro poškozeného, který soud I. stupně vyhodnotil jako vyloučený s ohledem na skutečnost, že žalobce byl shledán vinným ze spáchání trestné činnosti a pravomocně mu byl uložen trest (s odkazem na rozhodnutí N. soudu 30 Cdo 2595/2010), neboť má za to, že tato skutečnost sama o sobě neznamená vyvrácení vzniku nemajetkové újmy.
12. Odvolací soud vychází z premisy, že význam řízení pro poškozeného je jedním z nejdůležitějších faktorů, které je třeba vzít v potaz při rozhodování o přiznání či způsobu odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení či o výši peněžitého odškodnění.
13. V daném případě se jednalo o trestní řízení, u kterého se vyšší význam pro poškozeného předpokládá (viz S. N. soudu Cpjn 206/2010, rozhodnutí N. soudu 30 Cdo 765/2010, 30 Cdo 2948/2020 atd.), neboť se týká základních lidských práv (osobní svobody, dobré pověsti, osobní cti atd.). V daném případě byl účinkům trestního stíhání v podobě nejistoty, stresu poškozený vystaven po dobu více jak 9 let, hrozil mu trest odnětí svobody v trvání až 8 let a v řízení nebyly zjištěny žádné okolnosti, jež by vznik nemajetkové újmy vyvracely.
14. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky trestního řízení náleží a za vhodnou formu zadostiučinění odvolací soud považuje základní, plnohodnotnou formu tohoto odškodnění v podobě konstatování porušení práva, a to za situace, kdy žalobce se dopustil závažné trestné činnosti, směřující k potlačení práv a svobod člověka, hanobení národa, rasy a přesvědčení a podpory a propagace takových hnutí, byl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem na zkušební dobu 4,5 roku a za této situace by bylo v rozporu s obecně vnímanou představou o spravedlnosti, aby pachateli závažné trestné činnosti se dostalo satisfakce v peněžité podobě (viz rozhodnutí N. soudu 30 Cdo 3514/2017, ve spojení s usnesením Ústavního soudu II. ÚS 4085/18).
15. Z těchto důvodů bylo rozhodnutí soudu I. stupně dle ust. § 220 o. s. ř. změněno tak, že žalobci byla přiznána satisfakce nemajetkové újmy v podobě konstatování, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, tak jak je garantováno v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
16. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. v podobě zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle ust. § 9 odst. 4, § 7 bodu 5 AT (příprava a převzetí zastoupení, replika k vyjádření žalované, účast na jednání soudu I. stupně dne 3. 11. 2020 a 7. 10. 2021, odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 6. 2022, 6 režijních paušálů hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, celkem 22 400 Kč.