Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 575,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 852,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 722,53 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 2 573 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 20 426,51 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 3. 2020 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 26 112 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 913,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 883,89 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 290,05 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 643,01 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 11 290,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 026,26 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 940,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do 2. 3. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 724,91 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (II. výrok) a žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (III. výrok). Soud z provedeného dokazování zjistil, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 22. 6. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě, které jí byla poskytnuta půjčka 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit prostřednictvím 60 týdenních splátek celkem částku ve výši 37 333 Kč, skládající se z jistiny 20 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 8 816 Kč, úroku 3 577 Kč a částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 940 Kč. Dne 20. 9. 2017 pak byla mezi stejnými subjekty uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit prostřednictvím 45 týdenních splátek celkem částku 20 779 Kč, skládající se z jistiny 12 000 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 778 Kč, úroku 1 597 Kč a částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 404 Kč. Z tabulek umoření soud prvního stupně zjistil, že žalovaná na smlouvu [číslo] uhradila pouze 7 498 Kč a na smlouvu [číslo] pak pouze 1 500 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020 byla žalovaná současně vyzvána k zaplacení dluhu. Stanovená lhůta k úhradě uplynula dne 2. 3. 2020. V návaznosti na skutečnost, že žalobce neoznačil žádné důkazy ke svému tvrzení o splnění povinnosti podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neprokázal splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet poskytnuté půjčky. Předmětné smlouvy o zápůjčce z toho důvodu hodnotil ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné. Nárok žalobce proto posoudil s odkazem na ustanovení § 2991 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k výši bezdůvodného obohacení vyšel ze skutkových tvrzení žalobce o sjednaném dluhu v celkové výši 58 112 Kč, od kterého odečetl žalobní požadavek na úhradu částky 43 538,51 Kč, a bez ohledu na učiněná skutková zjištění dovodil a označil za nesporné, že žalovaná na úvěr uhradila částku 11 573,49 Kč. Žalobě proto vyhověl pouze co do jistiny 20 426,51 Kč (32 000 Kč – 11 573,49 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení odvíjejícím se od data doručení výzvy k plnění. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud prvního stupně rozhodl tak, že žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.
2. Proti části druhého výroku rozsudku, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení jistiny 2 575,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 852,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 722,53 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, podal žalobce odvolání. Vytkl soudu prvního stupně nesprávnost jeho skutkového závěru o údajné úhradě jistiny ve výši 11 573,49 Kč, ze kterého soud prvního stupně následně dovodil, že žalované zbývá na dluh zaplatit pouze částku 20 426,51 Kč. S uvedeným závěrem žalobce zásadně nesouhlasí. Skutkové zjištění soudu prvního stupně neplyne ani z tvrzení žalobce ani z jím předložených důkazů. Je přesvědčen, že tvrdil-li v žalobě, kolik bylo na úvěr uhrazeno a svá skutková tvrzení doložil dokladem, není soud oprávněn vedle tohoto dokladu sám dopočítávat, kolik bylo uhrazeno, neboť nárok z bezdůvodného obohacení je zcela odlišný od nároku žalobního. V žalobním nároku totiž žalobce může část pohledávky prominout, případně je jeho právem žalovat částku nižší, než která mu byla původním věřitelem postoupena a na kterou by měl nárok. Žalobce má za to, že mu náleží jistina celkem ve výši 23 002 Kč (ze smlouvy [číslo]: 12 000 Kč – 1 500 Kč, ze smlouvy [číslo]: 20 000 Kč – 7 498 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 002 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.
3. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.
4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 18 426,04 Kč (dlužná jistina 11 290,05 Kč a poplatku 7 135,99 Kč) kapitalizovaného úroku z prodlení 1 913,63 Kč, kapitalizovaného úroku 4 883,89 Kč, úroku z prodlení ve výši ve výši 8,05 % z částky 11 290,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 290,05 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Tvrdil, že dne 20. 9. 2017 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě jí byla poskytnuta půjčka 12 000 Kč s úrokovou sazbou 29 %, kterou se zavázala uhradit v 45 týdenních splátkách po 462 Kč. Žalovaná na dluh uhradila pouze celkem 1 500 Kč. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 28 112,47 Kč (dlužná jistina 16 504,38 Kč a poplatek 11 608,09 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení 3 026,26 Kč, kapitalizovaného úroku 6 940,09 Kč, úroku z prodlení ve výši ve výši 8,05 % z částky 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 16 504,38 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Uvedl, že žalované byla na základě další smlouvy o půjčce ze dne 22. 6. 2017, [číslo] poskytnuta půjčka 20 000 Kč, kterou se zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 623 Kč. Na dluh však uhradila pouze 7 498 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil po provedení dokazování u jednání konaného dne 17. 5. 2021.
6. Předmětem přezkumu odvolacího soudu byla otázka, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 2 575,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 852,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 722,53 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení.
7. Odvolací soud vychází se závěru soudu prvního stupně o neplatnosti předmětných smluv o zápůjčce a dodává, že jde o absolutní neplatnost podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu. Odvolatel tento závěr v odvolání ani nezpochybňoval.
8. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné sjednané úroky ani poplatky, když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo. Soud prvního stupně také správně dovodil, že plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacená povinna ochuzenému vydat, přičemž bezdůvodné obohacení představuje rozdíl mezi tím, co bylo žalované vyplaceno a co žalovaná vrátila.
9. Odvolací soud v souladu s ustanovením § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 213a odst. 1 o. s. ř. zopakoval dokazování tabulkou umoření ke smlouvě [číslo] tabulkou k umoření ke smlouvě [číslo].
10. Z tabulky umoření ke smlouvě [číslo] předložené žalobcem má odvolací soud za prokázané tvrzení žalobce, že žalovaná na příslušnou půjčku uhradila celkem 7 498 Kč.
11. Z tabulky k umoření ke smlouvě [číslo] má pak soud prokázané tvrzení žalobce, že žalovaná na příslušnou půjčku uhradila celkem 1 500 Kč.
12. Odvolací soud dává za pravdu odvolateli, že závěr soudu prvního stupně, podle kterého žalovaná uhradila žalobci (či jeho právnímu předchůdci) částku 11 573,49 Kč, nemá oporu v provedeném dokazování, resp. je s ním dokonce v rozporu a nevyplývá ani z tvrzení žalobce, který uváděl a listinami dokládal úhradu pouze ve výši 8 998 Kč.
13. Soudem prvního stupně konstruovanou výši uhrazené částky pak nebylo možné označit za nespornou, neboť ani jeden z účastníků ji za nespornou neoznačil ani úhradu takové částky netvrdil.
14. Konstrukce této částky není ani logická z toho pohledu, že výše úhrady žalované je soudem dovozována de facto ze smluvního závazku žalované, to vše při současném závěru o absolutní neplatnosti obou předmětných smluv.
15. Žalobce poskytl žalované půjčky v celkové výši 32 000 Kč a z provedeného dokazování pak plyne, že žalovaná na obě půjčky uhradila celkem pouze částku 8 998 Kč. Žalobce tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 23 002 Kč. Žalobci však byla soudem prvního stupně přiznána pouze částka 20 426,51 Kč. Nárok žalobce uplatněný v odvolacím řízení ve výši 2 575,49 Kč je proto zcela důvodný, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení od 3. 3. 2020 do zaplacení. Ve vztahu k počátku prodlení odvolací soud odkazuje na odpovídající odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 1958 odst. 2, § 1970 o. z.).
16. S ohledem na rozsah žalobcova odvolání a vše výše uvedené proto odvolací soud změnil dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. část II. výroku rozsudku soudu prvního stupně a zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 2 575,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 852,96 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 722,53 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení (I. výrok tohoto rozsudku).
17. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 17. 5. 2021 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). V řízení před soudem prvního stupně zůstala úspěšnější žalovaná, které vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení. Protože však žalované podle obsahu spisu žádné náklady v řízení před soudem prvního stupně nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (II. výrok tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl se svým odvoláním zcela úspěšný, náleží mu proto vůči žalované právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení spočívající v :
i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč,
ii) odměně za zastoupení advokátem jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 2 575,49 Kč; sepis odvolání) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu,
iii) náhradě hotových výdajů v paušální výši 300 Kč k úkonu ad ii) dle § 13 advokátního tarifu,
iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 273 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);
celkem tedy 2 573 Kč Odvolací soud neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. (III. výrok tohoto rozsudku).