49 CO 152/2020

Odůvodnění

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto, že se žaloba zamítá (výrok I.) a že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 33.841 Kč (výrok II.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 22. 2. 2019, doručené žalovaným žalobci téhož dne. Důvod neplatnosti žalobce spatřoval ve skutečnosti, že výpověď postrádá náležitosti, které zákoník práce stanoví a jednání žalobce, které se stalo důvodem výpovědi, lze podřadit pod neuspokojivé pracovní výsledky a nikoli pod porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Dle žalobce by proto mohlo být přistoupeno k výpovědi nanejvýš z důvodu dle ustanovení § 52 písm. f/ zákoníku práce a nikoliv z důvodu uvedeného v § 52 písm. g/ zákoníku práce. Pokud žalovaný ve výpovědi uváděl 4 důvody zjištěných pochybení u žalobce pod body a/ až d/, dle žalobce nebyla jednání popsaná pod body b/ a c/ řádně specifikována, tj. nebylo jednoznačné, o jaké přesné chyby žalobce se jednalo, a pokud je ve výpovědi učiněn odkaz na přílohy, je takové označení chyb nedostatečné. V případě pochybení označeného pod písmenem d/, se podle žalobce incident nikdy nestal.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která mezi účastníky nebyla sporná, že žalobce byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 24. 3. 2006 původně na pracovní pozici kontrolor kvality a následně došlo od 1. 5. 2014 ke změně označení druhu výkonu práce na měřícího technika. Mezi účastníky nebylo sporné, že dne 22. 2. 2019 byla žalobci doručena výpověď z pracovního poměru pro jednání, které žalovaný podřadil pod § 52 písm. g/ zákoníku práce a charakterizoval jako soustavné, méně závažné porušení povinností, které se vztahovaly k jím vykonávané práci. Porušení povinností ze strany žalobce v měsíci únoru 2019, jež byla ve výpovědi specifikována, měla spočívat zejména v tom, že:
a/ žalobce nespecifikoval dostatečně zjištěné chyby u kontrolovaných dílů a neuváděl v protokolu naměřené hodnoty a ani na dotaz reklamačního technika nebyl ochoten výsledky měření poskytnout. Příkladem byly materiály č. 30279865, 302273402, 302273402 a 30188576,
b/ žalovaný specifikoval porušení povinnosti žalobcem tak, že u zkontrolovaných dílců pokračoval v chybném přeskladňování materiálu CZQW na CZQW, místo správného přeskladnění z CZQW na CZLV. Příklady chybného přeskladnění byly uvedeny v příloze č. 1 výpovědi,
c/ porušení povinnosti žalobce bylo označeno tak, že v případě řešení reklamace dílce 30202673 chybně naskladnil dílec na sklad CZLV místo správného naskladnění na CZRE a ohledně konkretizace byl učiněn odkaz na přílohu č. 2 výpovědi,
d/ porušení povinnosti ze strany žalobce bylo ve výpovědi označeno tak, že se dne 20. 2. 2019 ze strany žalobce jednalo o nevhodné poznámky a vulgární vyjadřování při komunikaci se servisním technikem z WHL za přítomnosti překladatelky, kdy měl žalobce komentovat nesmyslnost požadavku měření.

4. Soud I. stupně učinil dále zjištění, že žalobce odmítl dne 22. 2. 2019 převzetí výpovědi stvrdit svým podpisem, a že předání výpovědi bylo provedeno za přítomnosti 3 osob, a to [jméno] [příjmení], vedoucí personálního oddělení, [jméno] [příjmení], vedoucí kvality, a [jméno] [příjmení], mistra, a tyto osoby připojily na výpověď svůj podpis. V příloze č. 1 k výpovědi z pracovního poměru, která byla součástí výpovědi, byly zaznamenány případy chybného přeskladnění učiněného žalobcem z CZQW na CZQW namísto z CZQW na CZLV (na sklad), přičemž se konkrétně jednalo o případy ve dnech 14. 2. 2019, 19. 2. 2019, znovu 19. 2. 2019 a 12. 2. 2019. U všech těchto případů byly úkony opatřeny v počítači zkratkou přidělenou žalobci, tj. [anonymizováno]. V příloze č. 2, která byla také součástí výpovědi, bylo zaznamenáno chybné přeskladňování v případě řešení reklamací dílce, který byl zaskladněn na sklad (CZLV) namísto na oddělení reklamací (CZRE) a následně bylo nutné provést storno. Jednalo se konkrétně o případy ze dne 29. 1. 2019. Soud I. stupně dospěl k závěru, že porušení povinností specifikovaných ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 22. 2. 2019 bylo dostatečné, určitě a to i pokud se jednalo o odkaz na přílohy výpovědi. Žalobce byl u zaměstnavatele na pozici měřícího technika zaměstnán 13 let, dosahoval po odborné a znalostní stránce velmi dobré úrovně a muselo mu být z textu výpovědi a příloh zřejmé, jakého pochybení se dopustil. Ačkoliv určitou chybovost vykazovali všichni měřící technici, u žalobce k chybám docházelo v mnohem větší míře a rozsahu. Tyto chyby přitom měly rozsáhlý dosah do dalších oddělení žalovaného. Na pochybení byl žalobce ze strany žalovaného opakovaně upozorňován nejenom ústně, ale též písemně vytýkajícími dopisy ze dne 5. 10. 2008 a zejména vytýkacím dopisem označeným jako upozornění na možnost výpovědi ze dne 25. 10. 2018. V obou těchto dokumentech byl žalobce na možnost výpovědi upozorněn, v případě vytýkacího dopisu ze dne 5. 10. 2018 se jednalo o nevhodné chování žalobce a v případě vytýkacího dopisu ze dne 25. 10. 2018 byly jako důvod uvedeno jednak nedodržení postupu naskladňování a vyskladňování, se kterým byl žalobce písemně seznámen a proškolen, přičemž přílohu dokumentu tvořily materiály, u kterých bylo konkrétně zjištěno chybné naskladnění a vyskladnění po manipulaci žalobce. Jednalo se o pohyby ve dnech 21. 9. 2018, 12. 10. 2018, 17. 9. 2018 a 3. 8. 2018, konkrétně šlo o transakce označené jako ZMM_WN a MB11. V upozornění na možnost výpovědi ze dne 25. 10. 2018 byl jako další důvod uveden chybný postup žalobce při měření kontroly erstmustrových dílů, kdy žalobce dne 17. 10. 2018 neinformoval nadřízené o výsledku měření, místo toho materiál zaskladnil do skladu CZLV a uvolnil jej pro montáž. Na vytýkané chyby žalobce reagoval slovy„ že toho má moc“ nebo„ že si nevšiml“, případně poznámkou„ jó hochu, to si musíš zvyknout, to už lepší nebude“. V tomto dopise bylo uvedeno, že žalobce nepřipouští možnost chyb a chyby opakuje. Převzetí této listiny stvrdil žalobce svým podpisem dne 25. 10. 2018. Soud I. stupně dospěl k závěru, že v případě žalobce se jednalo o méně závažné, avšak soustavné porušování povinností, přičemž žalobce byl na své chyby a porušování upozorňován opakovaně. Co se týče zavinění, jednalo se o úmysl nepřímý, neboť byl žalobce jasně srozuměn s případným následkem, což bylo možno dovodit z jeho reakcí typu„ jo hochu, to si musíš zvyknout“, a že v těchto reakcích svá pochybení nijak nepopíral. V řízení bylo navíc prokázáno, že žalobce byl po odborné stránce velice zdatný, avšak k práci přistupoval nedůsledně a liknavě. Není tedy možné dojít k závěru, že by na svou práci nestačil, respektive byl v práci nedostatečným či nevýkonným. Nemohlo se tak jednat o neuspokojivé pracovní výsledky z hlediska důvodu, pro který mu výpověď byla dána. Pokud žalobce namítal, že nebyl s některými směrnicemi či postupy seznámen, pak soud I. stupně dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že na pracovišti docházelo k pravidelným poradám a zaškolování a žalobce byl ve své práci po odborné stránce velmi zdatný. Jeho pracovní náplň byla jasně dána jednak pracovní smlouvou a jejími dalšími dodatky a přílohami, které vymezily rámcový popis práce měřícího technika. Jeho povinnosti určoval pracovní řád, s nímž se žalobce seznámil a dále technické směrnice, které přesně upravovaly konkrétní postupy při měření dílů a jejich evidence v pohybu systému. Podle soudu I. stupně je stěží představitelné, že by žalobce, který vykonával práci měřícího technika po dobu 13 let, nevěděl, jak nakládat s díly, které přeměřuje, tj. jaké pracovní úkoly má po většinu své pracovní doby vykonávat. Ze svědeckých výpovědí soud I. stupně dále učinil závěr, že žalobce svá pochybení zlehčoval a bagatelizoval, byl konfliktní typ. Žalobce při práci vykazoval velkou chybovost a to výrazně vyšší než jeho kolegové a jeho pochybení působila velké problémy, takže se opakovaně musel dohledávat materiál. Výpověď danou žalovaným žalobci dne 22. 2. 2019 tak soud I. stupně shledal platnou pro první 3 důvody ve výpovědi uvedené pod písmeny a/ až c/, naopak pro důvod uvedený pod písmenem d/ učinil závěr, že žalovaný neprokázal, že by se žalobce dne 20. 2. 2019 vulgárně vyjadřoval při komunikaci se servisním technikem z WHL za přítomnosti překladatelky. Námitku žalobce, že chybná data do počítačového systému mohl pod zkratkou žalobce ([anonymizováno]), zadat některý z jeho kolegů, soud I. stupně nepovažoval za důvodnou, když naopak z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že měřící technici byli motivováni a hodnoceni dle své výkonnosti, a tudíž bylo v jejich zájmu, aby pracovali pod svými přihlašovacími údaji.

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, v němž soudu I. stupně vytkl, že chybně vyhodnotil otázku výpovědního důvodu. Dle jeho názoru se mohlo jednat v případě oprávněnosti výpovědních důvodů uvedených pod body a, b, c, pouze o neuspokojivé pracovní výsledky, a to jako důsledek neschopnosti žalobce ve smyslu § 52 písm. f/ zákoníku práce. V takovém případě pak dání výpovědi musí předcházet písemná výzva zaměstnavatele s poskytnutím lhůty k odstranění nedostatků v práci, což se nestalo. Žalobce dále namítal, že pokud mu byl doručen vytýkací dopis žalovaného ze dne 5. 10. 2018, nebyl adresován žalobci, neboť je v něm chybně uvedeno jeho datum narození a datum počátku pracovního poměru žalobce u žalovaného. Ve vztahu k vytýkacímu dopisu ze dne 25. 10. 2018, ve kterém byl upozorněn na možnost výpovědi, žalobce namítal, že neměl náležitosti upozornění, když v něm nebylo dostatečně určitě vylíčeno, v čem žalovaný spatřuje konkrétní porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů a chyběl též odkaz na příslušné ustanovení zákoníku práce. Tvrzení žalovaného o tom, že žalobce se choval nevhodně, považuje za nepravdivé a poukázal na omluvný emailový dopis, který obdržel. Soud I. stupně dle žalobce též chybně vyhodnotil otázku zavinění a nesprávně ve věci rozhodl. Žalobce namítal, že v době dání výpovědi měl 58 let a pokud došlo k pochybení, pak se tak stalo z důvodu jeho nešikovnosti a ztráty pracovní výkonnosti, neboť již na své povinnosti nestačil a nevěděl, že svým jednáním může pracovní povinnosti porušit. Žalobce tvrdil, že nebyl seznámen se směrnicemi WHP-QS 000X/2018 a WHP-QS 000X/2015 a s postupem podle normy WH-P -007. Podle žalobce žalovaný neprokázal, že řádně své zaměstnance, a tedy i žalobce, proškolil z předpisů k práci jimi vykonávané. Pro prokázání řádného seznámení dle žalobce nestačí pouhé potvrzení o absolvovaném školení, ale zjišťuje se také, zda se zaměstnanec školení vůbec zúčastnil a zda bylo provedeno tak, aby mu mohl porozumět. Z pracovní smlouvy, jeho pracovní náplně, z pracovního řádu ani z dalších vnitřních norem žalovaného přitom pro žalobce nevyplývalo, že by byl odpovědný za bezchybné vkládání údajů do systému. Žalobce dále namítal, že vymezení výpovědních důvodů žalovaným je neurčité a odkaz na vnitřní předpisy by měl být uveden v textu výpovědi, což se nestalo. Pokud se týká chybovosti při zadávání položek do systému, vzhledem k mnoho set položkám za měsíc, je chybovost, která u něj byla zjištěna, bagatelní. V řízení svědci vypověděli, že určitou chybovost vykazoval každý, a je tedy zřejmé, že žalovaný chybovost zaměstnanců toleroval, ale u žalobce nikoliv. Soud I. stupně dle názoru žalobce nepřihlédl k jeho osobě, k jeho předchozímu plnění pracovních úkolů a k trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného v délce 13 let. Rovněž nebylo přihlédnuto ke skutečnosti, že údajným jednáním žalobce nebyla žalovanému způsobena ani prokázána škoda. Porušení pracovních povinností žalobcem tedy, pokud by bylo prokázáno, nedosáhlo intenzity, aby pro něj mohlo dojít ke skončení pracovního poměru. Žalobce již na svou práci nestačil a poukazoval na skutečnost, že měl přiděleného pracovníka, pana [příjmení], na kontrolování jeho práce. Za případnou chybovost pak měl nést odpovědnost pracovník žalovaného [příjmení] a nikoliv žalobce. Soud I. stupně rovněž nesprávně vyhodnotil používání výpočetní techniky přidělené žalobci. Žalobce uváděl, že bylo možné, že údajná pochybení žalobce, pokud by byla způsobena, nezpůsobil žalobce, ale nějaká třetí osoba. V řízení před soudem I. stupně tato skutečnost nebylo vyvrácena. Počítač, na kterém se úkony prováděly, byl dle žalobce v podstatě veřejný, ačkoliv byl veden na jméno žalobce pod zkratkou [anonymizováno]. Žalobce opakovaně žádal žalovaného o jiné přihlašovací údaje, aby měl přístup k počítači jen on sám, ale bezvýsledně. Pokud tedy žalovaný nezajistil přístup k počítači pouze žalobci, pak není možno prokázat, že případná pochybení nebyla způsobena jiným zaměstnancem žalovaného či třetí osobou. S ohledem na tyto skutečnosti proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že určí, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 22. 2. 2019, doručené žalobci téhož dne, je neplatné.

6. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že odvolací důvody žalobce považuje za uměle vykonstruované. Ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 22. 2. 2019 skutkově vymezil důvod tak, že se jednalo o opakované porušování povinnosti v oblasti přeskladňování materiálu, nedostatečnou specifikaci zjištěných chyb u kontrolovaných dílů, chybné naskladnění dílce v případě řešení reklamace a nevhodné poznámky a vulgární vyjadřování. Žalovaný vytýkané porušení pracovních povinností žalobce podložil konkrétními případy, kdy k nim došlo. Výpověď odkazovala na písemné upozornění ze dne 25. 10. 2018, ve kterém bylo žalobci vytknuto nedodržení postupu v rámci naskladňování a vyskladňování materiálu, nedodržení pořadí odběru materiálu ke kontrole, chybný postup při měření erstmustrových dílů a nevhodné vyjadřování na pracovišti. Současně byl žalobce na možnost výpovědi z pracovního poměru upozorněn. K písemnému informování žalobce o možnosti výpovědi došlo poprvé již ve vytýkacím dopise ze dne 5. 10. 2018, který poukazoval na nevhodný způsob komunikace žalobce s kolegy. Žalobce byl přitom opakovaně upozorňován na porušení pracovních povinností a oba vytýkací dopisy i výpověď si řádně převzal. Vzhledem k tomu, že se jeho morálka nezlepšila a porušování pracovních povinností neustalo, nemohla být výpověď pro žalobce překvapením. S odvoláním tedy žalovaný nesouhlasil a považoval jej za ryze účelový procesní úkon, ve kterém je obsaženo mnoho nepravd. Pokud žalobce namítal nesprávně vyhodnocený výpovědní důvod, nelze souhlasit s tím, že vytýkané skutečnosti uvedené ve výpovědi z pracovního poměru by měly mít charakter neuspokojivých pracovních výsledků, a že měla být žalobci poskytnuta lhůta k nápravě pochybení. Všichni svědci popsali žalobce jako osobu, která se ve své práci vyznala, některé svědky dokonce zaučovala a ovládala veškeré pracovní postupy. Pokud takováto osoba začne dělat chyby a porušovat zavedená pravidla, přičemž na upozornění reaguje ve stylu„ jó, to už lepší nebude, hochu, na to si budeš muset zvyknout“, dále se chová vůči ostatním zaměstnancům hrubě, neslušně a vulgárně, měl žalovaný za to, že žalobce porušil dané povinnosti zaviněně. Reakce žalobce na výtky k jeho práci byly vždy takového charakteru, že vypovídaly o nezájmu a lhostejnosti jak k nadřízeným zaměstnancům, tak k vykonávané práci, což bylo zjištěno například ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Žalovaný si navíc neuměl představit, jak by nevhodné a vulgární chování vůči ostatním mohlo být kvalifikováno jako výpovědní důvod spočívající v neuspokojivých pracovních výsledcích. Všechna pochybení, kterých se žalobce dopouštěl, a jež mu byla vytýkána, se tak děla zaviněně ve formě úmyslu. Pokud žalobce namítl nedostatek náležitostí vytýkacího dopisu ze dne 5. 10. 2018, jenž obsahoval jiné datum narození, než je datum narození žalobce a jiný termín počátku pracovního poměru, nemohlo být pochyb, komu je určen, neboť dopis jasně obsahuje jeho jméno a příjmení, pracovní pozici a popis jednotlivých porušení pracovních povinností, kterých se žalobce dopustil. Žalobce si navíc tento vytýkací dopis převzal, což stvrdil vlastnoručním podpisem. Nikdy nenamítal, natož aby tvrdil, že nebyl určen jemu, a jedná se tak pouze o účelové vyjádření. Jako účelové tvrzení hodnotil žalovaný též námitku žalobce, že se pochybení dopouštěl z důvodu své nešikovnosti nebo neschopnosti, neboť v řízení jednoznačně bylo prokázáno, že byl jedním z nejzkušenějších zaměstnanců na daném pracovišti. Svědek [jméno] [příjmení], jež byl navržen samotným žalobcem a vykonával práci na stejné pozici, vypověděl, že seznámení se směrnicemi probíhalo někdy ústní formou na poradách, někdy oproti podpisu, a že se porady konaly na měsíční, týdenní a denní bázi. Tento svědek rovněž vypověděl, že jej mimo jiné zaučoval přímo žalobce. Další svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že žalobce byl na pracovišti měřících techniků nejzkušenější pracovník. Jednání s ním bylo těžké a spolupráce a komunikace obtížná, avšak po technické stránce byl na vysoké úrovni. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypovídal o tom, že s žalobcem nechtěli zaměstnanci z montáže ani spolupracovat. Svědkyně [příjmení] dále vypovídala, že s žalobcem řešila opakovaně jeho pracovní pochybení, přičemž byl upozorňován, že špatně přeskladňuje materiál, což působilo žalované značné problémy s jeho dohledáváním. Ztížené dohledávání a porušování pracovních povinností potvrdili i svědci [příjmení] a [anonymizováno]. Jako účelovou námitku hodnotí žalovaný tvrzení žalobce o tom, že za pochybení měl být odpovědný žalovaný či [příjmení], který mu byl přidělen. [příjmení] však měl být žalobci k dispozici, kdyby si nebyl s plněním pracovních úkolů jistý a neměl jej kontrolovat neustále, jak tvrdil žalobce. Žalobce byl jeden z nejzkušenějších měřících techniků u žalovaného a pracoval tam téměř nejdelší dobu. Směrnice, o nichž žalobce tvrdí, že s nimi nebyl seznámen, tj. WHP-QS 000X/2018 a WHP-QS 000X/2015, které žalobce porušil, tvořily elementární dokumenty pro výkon práce žalobce. Bez těchto směrnic by žalobce vůbec nevěděl, jak má svoji práci vykonávat. Již tato skutečnost sama o sobě prokazuje, že s nimi musel být seznámen, resp. znal povinnosti a postupy v nich uvedené. Směrnice přitom měli zaměstnanci dokonce k dispozici i přímo na pracovišti u svého pracovního místa. Nelze si tedy představit, že by žalobce, který vykonával práci měřícího technika po dobu 13 let, nevěděl, jak nakládat s díly, které přeměřuje, tj. jaké pracovní úkoly má po většinu své pracovní doby vykonávat. Jako účelovou námitku hodnotil žalovaný tvrzení žalobce o tom, že chybné zadávání údajů do systému mohla způsobit jiná osoba z důvodu, že k danému počítači měly přístup i třetí osoby. Zaměstnanci žalovaného nebyli žádným způsobem motivováni k tomu, aby zadávali do systému údaje pod jinou osobou než pod vlastním jménem, neboť by jim potom chyběly vlastní úkony. Nevykazovali by žádnou výkonnost, což by se projevilo v odměňování a v dalších pracovněprávních důsledcích. Žalobce přitom nikdy žalovanému nerozporoval, že by dané záznamy do systému neprováděl. Toto tvrzení učinil až v řízení před soudem a i jeho reakce na výtku k pochybení ve stylu„ to už lepší nebude hochu, na to si budeš muset zvyknout“ dokládá, že záznamy provedl žalobce, ale bylo mu jedno, jestli jsou chybné nebo správné. Svědci v daném řízení vypověděli, že práce měřícího technika je nejvíce důležitou prací, protože pokud by přes něj prošel materiál neshodný, byl by problém na dílně s montáží a s prostoji. Žalobce se přitom dopouštěl dokonce takového pochybení, že kontrolované díly posílal na jiné místo, než na které měl daný díl přijít, což mělo za následek složité dohledávání dílů. Žalovaný měl s žalobcem velkou trpělivost, a ačkoliv jeho pochybení byla velmi závažná, posuzoval je pro účely splnění podmínek dání výpovědi jako méně závažné. Žalobce byl nad rámec písemných výtek a výpovědi navíc upomínán i ústně a byly s ním vedeny osobní pohovory týkající se jeho pracovních pochybení. Pochybení žalobce však bylo skutečně velké množství, byla soustavná, závažná a zdržovala od práce další zaměstnance. Žalobce se v blízkém časovém sledu dopustil hned 9 porušení pracovních povinností, všechna mu byla písemně vytknuta a žalobce byl 2x písemně upozorněn na možnost výpovědi. Argumentace žalobce, že v příloze č. 1 k jeho pracovní smlouvě neměl přesně vymezené povinnosti, které měl následně porušit, žalovaný uvedl, že předmětná příloha č. 1 obsahuje pouze rámcový popis práce, ve kterém si zaměstnavatel vyhradil právo zadávat zaměstnanci i další úkoly. Tento rámcový popis práce je dostatečným vymezením povinností, které žalobce následně porušil a tyto porušené pracovní povinnosti vyplývají i z vnitřních předpisů žalovaného, které byl žalobce logicky povinen dodržovat. S ohledem na uvedené žalovaný tedy navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

7. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o.s.ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a z důvodů podle 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/ a g/ o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a po zopakování dokazování oznámením o trvání na dalším zaměstnání ze dne 4. 3. 2019, výpovědí z pracovního poměru ze dne 22. 2. 2019 včetně přílohy č. 1 a přílohy č. 2, vytýkacím dopisem ze dne 25. 10. 2018 a přílohy k vytýkacímu dopisu, vytýkacím dopisem ze dne 5. 10. 2018 a dodatkem č. 4 k pracovní smlouvě a příloha č. 1 k pracovní smlouvě dodatku č. 4, odvolací soud odvolání žalobce neshledal důvodným.

8. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že k výpovědi z pracovního poměr přistoupil žalovaný dopisem ze dne 22. 2. 2019, doručeným žalobci téhož dne - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020, tj. v době před nabytím účinnosti zákona č. 366/2019 Sb. (dále jen„ zák. práce“), a také (srov. § 4 zák. práce) podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“).

9. Podle § 50 odst. 1 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná. Podle § 50 odst. 2 zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodu výslovně stanoveného v § 52.

10. Podle § 50 odst. 4 zákoníku práce dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

11. Podle § 52 písm. g/ zákoníku práce jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

12. Podle § 52 písm. f/ zákoníku práce nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,
13. Jsou-li neuspokojivé pracovní výsledky způsobeny tím, že zaměstnanec svým zaviněním (alespoň nedbalostním) porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, nejde o výpovědní důvod podle § 52 písm. f/, ale zaměstnanec může dostat v tomto případě výpověď podle § 52 písm. g/. Neuspokojivé pracovní výsledky jsou důvodem k výpovědi zpravidla tehdy, nemá-li zaměstnanec pro řádný výkon přidělované práce dostatek potřebných schopností.
14. Neuspokojivé pracovní výsledky svědčí o neschopnosti zaměstnance řádně vykonávat přidělovanou práci, tj. zaměstnanec nedosahuje zaměstnavatelem požadované pracovní výkonnosti, jaké v porovnání s ním dosahují ostatní zaměstnanci stejně pracovně zařazení. Důvodem neuspokojivých pracovních výsledků může být skutečnost, že zaměstnanec svými schopnostmi, a to fyzickými, např. manuální zručností nebo i duševními, na práci nestačí nebo nemá příslušné odborné znalosti, řídící či organizační schopnosti apod.
15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2375/2004 pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. f/ zák. práce (nyní podle § 52 písm. g/ zák. práce) není podstatné, kolik z jednání označených ve výpovědi jako porušení pracovní kázně bylo skutečně v řízení před soudem jako porušení pracovní kázně posouzeno, ale to, zda zjištěné porušení pracovní kázně dosahuje intenzity méně závažného porušení pracovní kázně, závažného porušení pracovní kázně nebo porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem.
16. Výpověď z pracovního poměru byla žalobci řádně doručena dne 22. 2. 2019 (žalobce odmítl převzetí výpovědi podepsat, a tudíž doručení stvrdili podpisy tři přítomní svědci), žaloba v projednávané věci byla u soudu podána dne 24. 6. 2019, neplatnost výpovědi z pracovního poměru tedy žalobce uplatnil podáním žaloby u soudu ve lhůtě stanovené v § 72 zákoníku práce.
17. Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že jednání, pro které žalovaný přistoupil k rozvázání pracovního poměru s žalobcem výpovědí ze dne 22. 2. 2019, žalovaný specifikoval pod body a/ až d/ takto:
a/ žalobce nespecifikoval dostatečně zjištěné chyby u kontrolovaných dílů a neuváděl v protokolu naměřené hodnoty a ani na dotaz reklamačního technika nebyl ochoten výsledky měření poskytnout. Příkladem byly materiály [číslo]
b/ žalovaný specifikoval porušení povinnosti žalobcem tak, že u zkontrolovaných dílců pokračoval v chybném přeskladňování materiálu CZQW na CZQW, místo správného přeskladnění z CZQW na CZLV. Příklady chybného přeskladnění byly uvedeny v příloze č. 1 výpovědi,
c/ porušení povinnosti žalobce bylo označeno tak, že v případě řešení reklamace dílce [číslo] chybně naskladnil dílec na sklad CZLV místo správného naskladnění na CZRE a ohledně konkretizace byl učiněn odkaz na přílohu č. 2 výpovědi,
d/ porušení povinnosti ze strany žalobce bylo ve výpovědi označeno tak, že se dne 20. 2. 2019 ze strany žalobce jednalo o nevhodné poznámky a vulgární vyjadřování při komunikaci se servisním technikem z WHL za přítomnosti překladatelky, kdy měl žalobce komentovat nesmyslnost požadavku měření.
18. S ohledem na skutkové vymezení jednání žalovaného a obsah příloh, které byly součástí výpovědi a byly žalobci doručeny spolu s ní (uvedenou skutečnost žalobce v řízení nerozporoval), odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně v tom, že skutkové vymezení důvodů rozvázání pracovního poměru tak, jak bylo obsaženo ve výpovědi ze dne 22. 2. 2019, bylo dostatečně konkrétní a určité. Žalobci tak muselo být v době výpovědi zřejmé (a to též s přihlédnutím na okolnosti případu, konkrétně na to, že u žalovaného pracoval po dobu 13 let a školil nové měřící techniky – viz příloha č. 1 dodatku č. 4 k pracovní smlouvě ze dne 6. 5. 2015 a výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), pro jaké jeho konkrétní jednání s ním žalovaný pracovní poměr rozvazuje, když žalobce jednak odkázal na příklad materiálů číselně označených, u kterých byly zjištěny chyby u kontrolovaných dílů, tak na přílohy č. 1 a č. 2, které byly součástí výpovědi, v nichž byla uvedena bližší konkretizace chyb včetně dnů, kdy k nim došlo.
19. Z oznámení žalobce o trvání na dalším zaměstnání ze dne 4. 3. 2019 odvolací soud zjistil bezprostřední reakci žalobce na výpovědní důvod, který zaměstnavatel pro výpověď danou svému zaměstnanci zvolil. Žalobce v této své prvotní reakci namítal pouze neurčitost výpovědi a dále uváděl, že se v daném případě může jednat o neuspokojivé pracovní výsledky a nikoliv o porušení pracovních povinností. Žalobce se tedy vyjadřoval k tomu, jak by se chyby, zjištěné žalovaným u žalobce, měly hodnotit, nerozporoval však, že by se jich snad neměl dopustit. Z vytýkacího dopisu adresovaného žalovaným žalobci ze dne 25. 10. 2018, který si žalobce převzal téhož dne, a jehož součástí byly přílohy č. 1 a č. 2, byla zjištěna dvě porušení pracovních povinností, která byla žalobci vytýkána. První se týkalo nedodržení postupu naskladňování a vyskladňování s tím, že by učiněn odkaz na přílohu č. 1 s uvedením dat a transakcí, k jakým pochybením mělo konkrétně dojít. V příloze bylo rovněž uvedeno, že není přípustné si vybírat materiály podle vlastního uvážení a brát je z příjmu zboží či z jiných lokací. Pokud postup nebyl dodržen, porušil tím možnost sledování toku materiálu, což se stalo ve 2 případech, jež byly uvedeny v příloze č. 2 tohoto upozornění na možnost výpovědi. Druhé pochybení, jež bylo žalobci vytknuto, se týkalo postupu při měření kontroly erstmustrových dílů. Konkrétně bylo uvedeno, o jaký materiál se jednalo a kterého dne se tak stalo, s tím, že při slovním upozornění na tyto chyby bylo ze strany žalobce reagováno slovy,„ že toho má moc“ nebo„ že si nevšiml“ anebo poznámkou„ jó, hochu, to si musíš zvyknout, to už lepší nebude“. V tomto vytýkacím dopise bylo uvedeno, že žalobce u sebe nepřipouští možnost chyb a chyby opakuje. Žalobce byl upozorněn na možnost výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g/ zákoníku práce. Pokud se týká konkretizace toho, co chyby v přeskladňování ovlivňovaly, tato skutečnost byla zjištěna z přílohy č. 1 k tomuto vytýkacímu dopisu, v níž bylo uvedeno, že chyby v přeskladnění ovlivňují jednak montáž, neboť zpožděné dílce se nachází SAPově na CZQW, ale jsou již přeskladněny na sklad a je nutné je dohledat a dále ovlivňují umělé navyšování osobní výkonností s tím, že k tomu byly uvedeny příklady z poslední doby ve vytištěné tabulce. Dále bylo v těchto přílohách zaznamenáno, že žalobce si vybírá jednodušší zakázky, čímž obchází zadávání práce vedoucím, aby měl vyšší výkonnost. Tím způsobuje, že materiály, které mají být po příjmu načipovány na danou paletu, nejsou načipovány, pak se dohledávají a způsobuje to zpoždění a vícepráce ostatních pracovníků. Pracovník má vykonávat práci, kterou mu určil vedoucí a ne si vybírat práci, kterou by chtěl dělat, opět byly dány příklady z poslední doby v přiložené tabulce. Z dodatku č. 4 ze dne 30. 4. 2014 k pracovní smlouvě uzavřené dne 24. 3. 2006 mezi žalovaným jako zaměstnavatelem a žalobcem jako zaměstnancem bylo zjištěno, že zaměstnanec měl vykonávat druh práce - měřícího technika. Z přílohy č. 1 k pracovní smlouvě a dodatku č. 4 ze dne 6. 5. 2015 podepsané žalobcem byl zjištěn jeho rámcový popis práce, který mimo jiné obsahoval školení nových měřících techniků.
20. Vzhledem k tomu, že výpověď z pracovního poměru, kterou žalovaný žalobci doručil dne 22. 2. 2019, splňovala formální náležitosti uvedené ve výše citovaném § 50 odst. 1 a 4 zákoníku práce, zbývalo posoudit, zda žalobce zaviněně porušil povinnosti vztahující se k jím vykonávané práci způsobem, skutkově v předmětné výpovědi z pracovního poměru vymezeném.
21. S ohledem na skutečnost, že výpovědní důvod použitý ve výpovědi z pracovního poměru je charakterizován jeho skutkovým vymezením, je třeba při posouzení, o jaký výpovědní důvod jde, vyjít ze skutkového vylíčení tohoto důvodu; okolnost, zda, popřípadě jak, zaměstnavatel tento důvod právně kvalifikoval, není sama o sobě významná. Je totiž věcí soudu, aby posoudil, který v ustanovení § 52 zákoníku práce uvedený výpovědní důvod byl skutkovým vylíčením důvodu výpovědi opravdu naplněn (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 1524/98, uveřejněný pod č. 11 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999). Není přitom vyloučeno, aby zaměstnavatel ve výpovědi z pracovního poměru použil několik výpovědních důvodů spadající pod více skutkových podstat § 52 zákoníku práce. V takovém případě je třeba zkoumat jejich naplnění samostatně, přičemž pro platnost výpovědi postačí, došli-li k naplnění alespoň jedné z nich.
22. V řízení bylo prokázáno (viz výpověď svědků [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] a vytýkacím dopisem ze dne 25. 10. 2018), že žalobce se opakovaně dopouštěl porušování svých pracovních povinností zejména tím, že nedodržoval postup naskladňování a vyskladňování. Prokázáno bylo i to, že na výtky žalovaného, který jej na porušování pracovních povinností opakovaně upozorňoval, žalobce nereagoval způsobem, kterým by se proti výtkám bránil s tím, že pracovní povinnosti neporušil, ale strohým konstatováním„ jó, hochu, to si musíš zvyknout, to už lepší nebude“ (viz výpověď svědka [jméno] [příjmení] a záznamem ve vytýkacím dopise ze dne 25. 10. 2018). Bylo tak prokázáno, že k porušování povinností ze strany žalobce docházelo opakovaně v krátkém časovém sledu, a to i přesto (a poté), co byl dne [datum] písemně žalovaným upozorněn na možnost výpovědi, přičemž svá pochybení žalobce bagatelizoval a nesnažil se o nápravu. Vykazoval přitom výrazně vyšší chybovost než ostatní zaměstnanci na jeho pozici (viz výpověď svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení]). Prokázáno bylo i to (viz výpověď svědků [příjmení], [příjmení], [jméno] [příjmení] a [příjmení]), že žalobce byl odborně velmi zdatný, jde-li o postupy při měření, zaškoloval další zaměstnance žalovaného, z čehož navíc vyplývá, že správné postupy, které měl při své práci dodržovat, znal, ovládal a byl s nimi seznámen (jinak by zcela logicky nemohl o těchto postupech školit další zaměstnance). Pokud byl žalobci přidělen zaměstnanec žalovaného [jméno] [příjmení], který mu měl být ku pomoci, byla to reakce na opakované nesprávné přeskladňování ze strany žalobce a jeho výrazně vyšší chybovost oproti jiným měřícím technikům, což mohlo vést až k zastavení montáže. Stalo se tak až po opakovaných pohovorech s žalobcem o jeho chybovosti, a po doručení vytýkacího dopisu. Jednalo se o snahu žalobce podpořit, aby k takovým chybám nedocházelo (viz výpověď [jméno] [příjmení]). Sám svědek [jméno] [příjmení] si vyšší chybovost žalobce vysvětloval nedbalostí. Za takové situace je pochopitelné, že se zaměstnavatel stavům, které mu působí značné problémy, snaží zabránit, a pokud jako řešení zvolí podporu v podobě pomoci dalšího pracovníka, je nutno takovýto postup vnímat spíše jako vstřícné gesto vůči žalobci, a rozhodně není možno dojít k závěru, že za takové situace žalobce za nic neodpovídal. Výpovědí ze dne 22. 2. 2019 včetně příloh č. 1 a 2 k výpovědi bylo dostatečně prokázáno, že se žalobce jednání, jež mu byla vytýkána pod body a/ až c/, dopustil. Ve vztahu k bodu d/ výpovědi žalobce nenamítal správnost závěrů soudu I. stupně o tom, že žalovaný vulgární vyjadřování žalobce dne 20. 2. 2019 neprokázal, a tudíž odvolací soud v této části výpověď nepřezkoumával.
23. Skutečnost, že se ze strany žalobce jednalo o zaviněné jednání (úmysl nepřímý), dovodil odvolací soud shodně se soudem I. stupně z reakcí žalobce na vytýkaná pochybení („ jó, hochu, to si budeš muset zvyknout, to už lepší nebude“). Lze přitom souhlasit se žalovaným, že žalobce si sice byl svých pochybení vědom, avšak jeho přístup k práci byl lhostejný. O tomto závěru svědčí dále i vysvětlení ke konkrétním příkladům pochybení žalobce uvedené v přílohách k vytýkacímu dopisu ze dne 25. 10. 2018, dle kterých si žalobce takovým jednáním uměle zvyšoval výkonnost.
24. Pokud se jedná o námitku žalobce, že jeho počítač byl v podstatě veřejný, a že chyby pod jeho značkou [anonymizováno] mohl místo něj udělat někdo jiný, soud odvolací ji v rámci hodnocení důkazů považuje za námitku účelovou, neboť v bezprostřední reakci na danou výpověď žalobce nic takového neuváděl a při běžném chodu věcí by bylo logické a zcela přirozené, aby na skutečnost, že pochybení nebyla způsobena jeho osobou, upozornil ihned, jakmile mu byla dána výpověď. Takováto reakce se nabízela například v oznámení o dalším trvání zaměstnání, ve kterém však žalobce pouze namítal neurčitost výpovědi a chybnou kvalifikaci výpovědního důvodu. Za situace, kdy byli zaměstnanci hodnoceni podle výkonu a zadáváním údajů pod jménem jiného zaměstnance by si svou výkonnost snižovali, je možno omyl jiného zaměstnance, navíc pod značkou sestávající ze zkratky jména žalobce, téměř jistě vyloučit. Žádná tvrzení o tom, že by chtěl někdo z ostatních zaměstnanců žalobce záměrně poškodit a z jakého by tak měl činit důvodu, uvedena nebyla, natož aby k takovým tvrzením byly nabídnuty důkazy. Pokud tedy takovouto skutečnost žalobce namítal až v průběhu řízení a netvrdil k věci nic konkrétního, nelze tuto námitku považovat za nic jiného než pouhou spekulaci, k níž soud nepřihlíží.
25. Ze všeho výše uvedeného tak vyplývá, že je správný závěr soudu I. stupně o tom, že žalobce se dopouštěl soustavného méně závažného porušování povinností zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, že mezi těmito porušeními byla přiměřená časová souvislost, a že z hlediska zavinění žalobce se jednalo o úmysl nepřímý. Za situace, kdy žalovaný prokázal, zejména vytýkacími dopisy ze dne 25. 10. 2018 a 5. 10. 2018, že na porušování pracovních povinností žalobce opakovaně upozorňoval, byla výpověď z pracovního poměru ze dne 22. 2. 2019 žalobci dána po právu. Je proto správný také jeho právní závěr, že posuzovaná výpověď z pracovního poměru je platným právním jednáním, neboť žalovaným uplatněný důvod výpovědi z pracovního poměru byl skutkově naplněn. Důkazy, o které soud I. stupně uvedená zjištění opřel, v řízení řádně provedl a zhodnotil. Rozsudek soudu I. stupně je tedy v zamítavém výroku I. věcně správný. Odvolací soud však nemohl přehlédnout neurčitou formulaci zamítavého výroku„ žaloba se zamítá“. Proto za přiměřeného použití § 220 odst. 1 o. s. ř. přistoupil k jeho formulační změně tak, aby bylo zřejmé, že byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti skončení pracovního poměru výpovědí žalovaného ze dne 22. 2. 2019 doručené žalobci téhož dne.
26. O nákladech řízení před soudem I. stupně i odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit žalovanému na jejich náhradě částku 53.059,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám advokátky žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Uvedená částka za řízení před soudem I. stupně sestává z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby (převzetí věci, 2 x písemné podání ve věci samé ze dne 16. 8. 2019 a ze dne 24. 3. 2020, 4 x účast na jednání u soudu I. stupně ve dnech 24. 2. 2020, 8. 6. 2020 –trvající déle než 2 hodiny a dne 27. 7. 2020) á 2.500 Kč (§ 7 bodu 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a ze 7 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z hotových výdajů advokátky žalovaného 534 Kč cestu k jednání soudu vlakem [obec] [obec] a zpět, z hotových výdajů advokátky žalovaného 2 x 3.237 Kč za cestu k jednáním soudu ve dnech 8. 6. 2020 a 27. 7. 2020 o celkové délce zpáteční cesty 530 km absolvované osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6 l nafty motorové /100 km, při ceně nafty motorové 31,80 Kč/litr a sazbě základní náhrady 4,20 Kč/km (dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a z náhrady za ztrátu času 3.800 Kč za cesty [obec] - [obec] a zpět, v délce uvedené žalovaným 38 x půlhodina á 100 Kč, to vše zvýšeno o částku 6.385,80 Kč, představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokátka žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), celkem tedy náklady žalovaného za řízení před soudem I. stupně činí 36.794,20 Kč Náklady odvolacího řízení ve výši 16.265,40 Kč sestávají ze 3 úkonů právní služby (vyjádření k odvolání a 2x účast u jednání odvolacího soudu ve dnech 9. 3. 2022 a 16. 3. 2022) á 2.500 Kč (§ 7 bodu 5., § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. d/a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a ze 3 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z hotových výdajů advokátky žalovaného 2.842,50 Kč za 1 cestu k jednání soudu [obec] [obec] a zpět o celkové délce zpáteční cesty 414 km absolvované osobním automobilem s průměrnou spotřebou 6 l nafty motorové /100 km, při ceně nafty motorové 36,10 Kč/litr a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km (dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a z náhrady za ztrátu času 2.200 Kč za cestu [obec] - [obec] a zpět, v délce uvedené žalovaným 22 x půlhodina á 100 Kč, to vše zvýšeno o částku 2.822,90 Kč, představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokátka žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Celkové náklady žalovaného za řízení před soudy obou stupňů tedy činí 53.059,60 Kč.