Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Odvoláním napadeným rozsudkem bylo rozvedeno manželství [jméno] [příjmení]a [jméno] [příjmení] uzavřené dne [datum] před [stát. instituce] (výrok I.) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení(výrok II.).
2. Podle podstatné části odůvodnění rozsudku se rozvodu manželství domáhá manželka. Manžel s tím nesouhlasí. Po provedeném dokazování soud I. stupně dospěl k závěru,že vztahy mezi manžely lze považovat za dlouhodobě narušené bez existence společného soužití. Neshody a nesoulad v manželství trvá již nejméně od roku 2018. Manželé spolu nekomunikují, nesdílí své zážitky, nedělí se o své běžné radosti a starosti, vzájemněnevytváří rodinné prostředí, ve kterém by byla zjevná sounáležitost, úcta a citový vztah.Nejde o jednorázové nedorozumění či krátkodobý nesoulad mezi manžely, ale o stav,který přetrvává již nejméně tři roky. Při takto zjištěném skutkovém stavu učinil závěr,že vztahy mezi manžely jsou hluboce a trvale rozvrácené, když v důsledku ztráty vzájemného porozumění a citového naplnění nelze očekávat obnovení manželského soužití. Za příčinu rozvratu manželství lze považovat neschopnost vzájemné komunikace, odlišné názorya představy obou manželů o společném soužití. Za splnění zákonných podmínek soud manželství účastníků rozvedl.
3. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
4. Proti rozsudku podal odvolání manžel. Namítá, že jednání nebylo vedeno korektně,neboť již od jeho samotného počátku bylo zřejmé, jak bude rozhodnutí vypadat,když předsedkyně nadiktovala do zápisu„ manžel s rozvodem souhlasí“; teprvepo jeho připomínce si přečetla jeho vyjádření k návrhu na rozvod manželství do koncea konstatovala, že s rozvodem nesouhlasí. V průběhu řízení soud sdělení manželkypovažoval za dostatečná, po něm však chtěl konkrétní skutečnosti, jimiž by podpořilsvou argumentaci, že by se manželé rozvádět neměli; blíže pak popsal skutečnosti při jednání soudu, z nichž dospěl k závěru, že„ jedna strana má pravdu a druhá to musí dokazovat“. Namítl, že pokud je v rozsudku uvedeno, že s manželkou přestal komunikovat a odmítalo problémech mluvit, je to vytrženo z kontextu, neboť s manželkou komunikuje normálně. Pokud ale manželka chce mluvit o jejich problémech, je to především ona, kdo nechce komunikovat verbálně (své názory posílá emailem). Rovněž je z kontextu vytrženo,že manželce neposkytl pomoc při její nemoci; manželka velmi dobře ví, že kdyby řekla,že chce jet do nemocnice, stalo by se tak, neboť to nebylo poprvé. Naopak byla to intervence přes členy jeho rodiny, díky níž se lékaři stavem manželky v nemocnici začali zabývat. Pravdou je, že nesdílí společné ložnice, neboť si manželka v roce 2018 zařídilasvoji ložnici. Nesouhlasí ani s tím, že by se o manželku v roce 2013 přestal sexuálně zajímata popsal důvody, proč po intimní stránce došlo k omezení kontaktů. Má za to, že degradující vývoj jejich manželství nabralo v okamžiku, kdy manželka opustila pole normální konverzace a začala mu sprostě nadávat; po nadávkách i on omezil komunikaci pouze na nezbytnou míru s tím, že manželce dojde, že tímto způsobem nelze komunikovat, což se zatím nestalo.Dále namítl, že se soud nezabýval nepředložením písemné smlouvy s podpisy účastníků upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových poměrů, práva povinností společného bydlení a případnou vyživovací povinnost, které si soudve svém předvolání vyžádal. S ohledem na uvedené má za to, že jednání nebylo vedeno nestranně a nebyly ani předloženy vyžádané podklady. Navrhl proto zrušení rozhodnutía nové projednání návrhu.
5. Odvolací soud dospěl k závěru, že se jedná o odvolání podané včas, osobou oprávněnou k podání odvolání a odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolánípřípustné. Z podnětu odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek a řízeníjemu předcházející.
6. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávatjeho obnovení.
7. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud není dále stanoveno jinak.
8. Podle § 757 odst. 1 o. z., připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství,který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvratmanželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízenío rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než 6 měsíců nežijí,b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil,c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení,a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.
9. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenstvíbez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.
10. Skutková zjištění, která učinil soud I. stupně jsou správná a odvolací soud na ně zcela odkazuje a zcela je přebírá.
11. Při jednání odvolacího soudu bylo ze shodných sdělení obou manželů zjištěno,že se způsob jejich soužití od doby, kdy rozhodoval soud I. stupně, nezměnil, ke zlepšení jejich vztahu nedošlo, manželka na rozvodu manželství trvá a zjevně manželské společenství obnovit nechce.
12. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že zjištění souduI. stupně jsou naprosto správná a odpovídají realitě. Příčinami rozvratu manželstvíbyly zásadní neshody manželů ohledně způsobu vzájemného soužití, a to nejen po stránce intimní, ale například i představ o způsobu trávení společných chvil a volného času.Tyto příčiny vedly posléze k naprostému odcizení manželů, což je zřejmé i z toho,že jejich pohled na evidentně nefungující manželství je diametrálně odlišný. Oba vzájemné soužití popisují jako problémové, manželka je však od samého počátku tohoto řízení prezentuje způsobem svědčícím o tom, že má zájem na ukončení takového formálního vztahu, kdežto manžel problémy spíše bagatelizuje s tím, že chce soužití obnovit a manželství udržet. I z toho je patrné, že zásadní neshody v otázkách náhledu na společné soužití, případně řešení neshod, které jejich vztah poznamenaly, přetrvávají. Lze uzavřít,že rozhodnutí o rozvodu manželství je pouze právním potvrzením faktického vztahu,v němž účastníci žijí.
13. Manželství účastníků je bezdětné a nebyly shledány ani žádné jiné důvody,pro které by manželství, které je rozvráceno, nemohlo být rozvedeno. Byť manžel v odvolání s rozvodem nesouhlasí a popisuje svůj náhled na vznik problémů ve vztahu i samotné problémy, faktem zůstává, že ani za více než 7 měsíců od doby, kdy ve věci rozhodl soudI. stupně, k žádné nápravě jejich vztahu nedošlo.
14. Z výše citovaného ustanovení § 757 o. z. je zřejmé, že pokud by byly splněny podmínky citovaného ustanovení, mezi něž mimo jiné patří, že by byly v písemné formě a s ověřenými podpisy manželů soudu doloženy dohody uvedené v § 757 odst. 1 písm. c) o. z.,bylo by manželství rozvedeno, aniž by byly zjišťovány příčiny rozvratu manželství. Nepředložení takových dohod není důvodem pro zamítnutí návrhu na rozvod;důsledkem takové skutečnosti je pouze to, že soud zjišťuje příčiny rozvratu manželství tak, jak to učinil v souzené věci.
15. Rozhodnutí soudu I. stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
16. Účastníci se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdali,proto odvolací soud rozhodl, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.