58 Co 78/2023

Odůvodnění

Odůvodnění:

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně nařídil prodej zástavy – nemovitýchvěcí v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a to pozemku p. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 233 m2, jehož součástí je stavba [adresa], č. p. [Anonymizováno], rod. dům, pozemku p. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2, k uspokojení pohledávky zástavního věřitele skládající se z jistiny ve výši 572.900 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 572.900 Kč od [datum] do zaplacení, jakož i k uspokojení nákladů tohoto řízení a nákladů, které prodejem zástavy vzniknou (výrok I) a zástavním dlužníkům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit zástavnímu věřiteli na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 13.712 Kč k rukám právní zástupkyně zástavního věřitele, které budou uspokojeny z výtěžku při zpeněžení zástavy (výrok II).

2. Smlouvou o zápůjčce ze dne [datum] a dopisem zástavního dlužníka č. [hodnota], jímž reagoval na dopis věřitele [tituly před jménem] [jméno FO], měl soud prvního stupně za prokázané, že původní zástavní věřitel [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [Anonymizováno], a zástavní dlužník č. [hodnota] uzavřeli smlouvu o zápůjčce, podle které původní věřitel poskytl zástavnímu dlužníkovi č. [hodnota] částku ve výši 572.900 Kč. Splatnost zápůjčky nastala ke dni [datum]. Tvrzení zástavního dlužníka č. [hodnota], že byla předána pouze částka 500.000 Kč, hodnotil soud prvního stupně jako účelové tvrzení a obstrukční jednání. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem mezi původním věřitelem [tituly před jménem] [jméno FO] a zástavním dlužníkem č. [hodnota]; předmětem zástavy byly nemovité věci specifikované ve výroku rozsudku. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni [datum] měl soud za prokázané, že k tomuto datu byli oba zástavní dlužníci vlastníky zástavy, každý v rozsahu id. ½. Zástavní právo smluvní ve prospěch [Jméno zainteresované osoby 0/0], nar. [Anonymizováno], bylo zřízeno k zajištění pohledávky ve výši 572.900 Kč.

3. Soud prvního stupně návrhu vyhověl, protože zástavní věřitel doložil existenci zajištěné pohledávky (smlouvou o zápůjčce ze dne [datum]) a skutečnost, že pohledávka je zajištěna zástavním právem na nemovitých věcech uvedených ve výroku usnesení (smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí). Přitom nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy o zápůjčce. Soud měl za prokázané, že došlo k předání finanční částky původním věřitelem obligačnímu dlužníkovi, kterým je zástavní dlužník č. [hodnota]. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] zástavní věřitel prokázal, že na něho byla zajištěná pohledávka postoupena podle ust. § 1879 ve spojení s ust. § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, a tedy je nositelem této pohledávky včetně jejího zajištění v podobě zástavního práva.

4. Námitky zástavního dlužníka č. [hodnota] nepovažoval za důvodné. Zástavní dlužník č. [hodnota] namítal, že mu nikdy nebyla finanční částka věřitelem poskytnuta, ale ve svém dopise adresovaném [tituly před jménem] [jméno FO] výslovně uvádí: … reaguji na Tvůj dopis ze dne [datum] ohledně půjčky 572.900 Kč … částka, kterou ti dlužím k [datum] ve výši 702.900 Kč je správná … jistina 572.900 Kč bude uhrazena do [datum] … ty jsi mi zapůjčil peníze a já si toho vážím… Smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum], splatnost byla do [datum]. V době, kdy zástavní dlužník zaslal zástavnímu věřiteli uvedený dopis, neuplynulo více jak 3 roky ode dne splatnosti zápůjčky. Námitku neplatnosti smlouvy o zápůjčce z titulu tísně zástavní dlužník uvádí až ve vyjádření k návrhu. Soud ji považuje za účelové, neseriózní a obstrukční jednání. Námitkami, že smlouva o darování spoluvlastnického podílu zástavní dlužnici č. [hodnota] je neplatná a že dar vůči zástavní dlužnici č. [hodnota] odvolal, se soud nezabýval, neboť po věcné stránce nemají vliv na to, zda návrhu vyhovět, či nikoliv; byly by právně významné pouze v tom rozsahu, zda je zástavní dlužnice č. [hodnota] pasivně legitimována. Protože náklady tohoto řízení mohou být uspokojeny pouze z výtěžku zpeněžení zástavy, jsou tyto námitky právně irelevantní.5. [právnická osoba] Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], byť v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/16, I. ÚS 2246/17, I. ÚS 3403/20, rozhodl podle § 23 z. ř. s. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že v řízení zcela úspěšnému zástavnímu dlužníkovi přiznal náhradu nákladů řízení, jež v odůvodnění specifikoval.6. Zástavní dlužník č. [hodnota] podal proti usnesení soudu prvního stupně odvolání. Namítl, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil jeho námitky ohledně neplatnosti smlouvy o zápůjčce z důvodu jejího uzavření v tísni a z důvodu, že mu nebyla předána částka 572.900 Kč, nýbrž pouze částka 500.000 Kč, přičemž částka 72.900 Kč představuje skrytý úrok, který si věřitel vymínil, a který je nepřiměřeně vysoký. Je-li smlouva o zápůjčce neplatná, nemohla být pohledávka z této smlouvy ani platně zajištěna zástavním právem. Dále soud pochybil, když se nezabýval námitkami, které v případě jejich důvodnosti by měly za následek nedostatek pasivní legitimace žalované, tj. námitkou neplatnosti darování spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech zástavní dlužnici č. [hodnota] a námitkou, že dar byl zástavním dlužníkem č. [hodnota] odvolán. Dle názoru zástavního dlužníka č. [hodnota] rozhodné skutečnosti pro nařízení prodeje zástavy nebyly spolehlivě doloženy listinami, pročež mělo být provedeno další dokazování. Soud nesprávně zavázal oba zástavní dlužníky k náhradě nákladů řízení; tento postup je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Soud si odporuje ve svých závěrech, když zástavní dlužnici č. [hodnota] zavázal k náhradě nákladů řízení, aniž považoval za potřebné, řešit otázku její pasivní legitimace.7. Zástavní dlužnice č. [hodnota] považuje odvolání zástavního dlužníka č. [hodnota] za účelové. Smlouvu o zápůjčce vytvořil, nachystal a napsal zástavní dlužník č. [hodnota]. Původní věřitel [tituly před jménem] [jméno FO] vyšel vstříc své rodině, když zástavnímu dlužníku č. [hodnota] půjčil peníze.8. Zástavní věřitel ve vyjádření k odvolání zástavního dlužníka č. [hodnota] hodnotí odvolací námitky jako nedůvodné. Podle § 358 z. ř. s. v řízení o soudním prodeji zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Tyto skutečnosti byly zástavním věřitelem osvědčeny.9. Krajský soud v Brně - pobočka ve [adresa] jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.), proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal v rozsahu napadení rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející.10. Zástavní dlužník č. [hodnota] a zástavní dlužnice č. [hodnota] nemají v řízení postavení nerozlučných společníků ve smyslu § 91 odst. 2 o. s. ř.; ve smyslu § 91 odst. 1 o. s. ř. jednají v řízení každý sám za sebe. Odvolání zástavního dlužníka č. [hodnota] se ve vztahu k rozhodnutí o věci samé (výrok I napadeného usnesení) nedotýká zástavní dlužnice č. [hodnota]. Rozhodnutí o věci samé je ve vztahu mezi zástavním věřitelem a zástavní dlužnicí č. [hodnota] pravomocné, neboť zástavní dlužnice č. [hodnota] odvolání nepodala. Ve věci samé byl předmět přezkumu odvolacího soudu omezen pouze na vztah mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem č. [hodnota].11. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně svým rozhodnutím o nákladech řízení - výrok II napadeného usnesení (nesprávně – v rozporu s § 140 odst. 1 o. s. ř.) založil solidaritu zástavních dlužníků, odvoláním zástavního dlužníka č. [hodnota] je dotčen nákladový výrok také vůči zástavní dlužnici č. [hodnota].12. V řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi soudního prodeje zástavy soud zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné (další) skutečnosti nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 358 odst. 1 věty první z. ř. s. - v tomto řízení významné. Uvedené rozhodné skutečnosti se současně v řízení o soudním prodeji zástavy neprokazují; pro nařízení prodeje zástavy se vyžaduje, aby byly listinami nebo jinými důkazy osvědčeny, tedy aby se jevily z předložených listin nebo jiných důkazů alespoň jako pravděpodobné. Z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že povaha řízení o soudním prodeji zástavy (jako první fáze soudního prodeje zástavy), určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., u nichž se vyžaduje toliko osvědčení, jednak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se okolností uvedených v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., jednak ani neumožňuje soudu provádět dokazování ke sporným tvrzením účastníků. Řízení o soudním prodeji zástavy je tedy charakterizováno tím, že se v něm neprovádí dokazování ke sporným tvrzením účastníků; nedoloží-li zástavní věřitel některou z okolností uvedených v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., nemůže být jeho návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy vyhověno, i kdyby ji zástavní věřitel hodlal prokazovat dokazováním, a naopak, budou-li tyto okolnosti řádně osvědčeny, nemůže zástavní dlužník zabránit vyhovění návrhu zástavního věřitele, i kdyby rozhodné skutečnosti popíral a i kdyby o nich požadoval dokazování. Protože v řízení o soudním prodeji se (pojmově) neprovádí dokazování, nepřichází v něm v úvahu použití ustanovení § 357 z. ř. s. (jeho zařazení do zákona je zjevnou legislativní chybou), a v odvolacím řízení ani ustanovení § 28 odst. 1 z. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). To, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy zkoumá pouze skutečnosti uvedené v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. a že pro nařízení prodeje zástavy postačuje jen jejich osvědčení, samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí (exekučního řízení) prodejem zástavy [bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí (exekuce) zástavním věřitelem podán], a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 o. s. ř. Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu § 358 odst. 1 větě první z. ř. s. doložena pohledávka zajištěná zástavním právem, přihlíží též k důvodu neplatnosti smlouvy (má-li být právním titulem zajištěné pohledávky smlouva), vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo. To, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že tak nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy. Povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v § 358 odst. 1 větě první z. ř. s., totiž soudu neumožňuje provést dokazování k takovým sporným tvrzením. Viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka].13. Odvolací námitky zástavního dlužníka č. [hodnota] týkající se rozhodnutí o věci samé nejsou důvodné.14. Listinami předloženými zástavním věřitelem je osvědčena existence zástavním právem zajištěné pohledávky. Prokázání pravdivosti tvrzení zástavního dlužníka, že smlouvu o zápůjčce uzavřel v tísni, pročež dovozuje její neplatnost, stejně jako vyvrácení skutečností, jež jsou osvědčeny zástavním věřitelem předloženými listinami, by vyžadovalo dokazování, které se v této fázi řízení o soudním prodeji zástavy neprovádí.15. Předání částky 572.900 Kč jako předmětu zápůjčky zapůjčitelem [tituly před jménem] [jméno FO] vydlužiteli [Jméno zainteresované osoby 1/0] je osvědčené jednak samotným zněním smlouvy o zápůjčce (Předmětem této smlouvy je poskytnutí věřitelových finančních prostředků dlužníkovi v celkové výši 572.900 Kč. Věřitel se zavazuje předat dlužníkovi při podpisu této smlouvy sjednaný obnos vyplacený v hotovosti. Dlužníkovým podpisem je zaručeno, že dlužník poskytnutý předmět plnění převzal.), jednak obsahem (nedatovaného) dopisu, kterým zástavní dlužník (jako vydlužitel) odpovídal zapůjčiteli na dopis ze dne [datum], v němž zástavní dlužník potvrzuje, že jistina půjčky činí 572.900 Kč.16. Nad rámec potřebného odůvodnění se lze ztotožnit s hodnocením námitek zástavního dlužníka č. [hodnota] jako účelových, když si na tyto okolnosti (uzavření smlouvy v tísni, skrytý úrok) vzpomněl až v okamžiku, kdy je vedeno řízení o nařízení soudního prodeje zástavy, nic takového nenamítal v době, kdy před zahájením řízení spolu strany smlouvy o zápůjčce komunikovaly, zapůjčitel vydlužitele (zástavního dlužníka č. [hodnota]) vyzýval k vrácení předmětu zápůjčky, resp. utvrzovali si aktuální výši dluhu.17. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve znění jejích dodatků ze dne [datum] a ze dne [datum] je osvědčené, že zapůjčitel [tituly před jménem] [jméno FO] postoupil zástavním právem zajištěnou pohledávku na zástavního věřitele [Jméno zainteresované osoby 0/0] (§ 1879 a násl. o. z.).18. Námitka promlčení zajištěné pohledávky je irelevantní, protože podle § 615 odst. 1 věta druhá o. z.: Promlčení pohledávky nebrání zástavnímu věřiteli v uspokojení ze zástavy. Nad rámec potřebného odůvodnění lze konstatovat, zajištěná pohledávka není promlčená, když ode dne následujícího po její splatnosti (pohledávka byla splatná [datum]), kdy mohlo být právo uplatněno poprvé (§ 619 odst. 1 o. z.), do podání návrhu na nařízení soudního prodeje zástavy ([datum]), čímž bylo právo uplatněno u orgánu veřejné moci (§ 648 o. z.), neuplynula tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.).19. Pasivní legitimace zástavní dlužnice č. [hodnota] je osvědčena výpisem z katastru nemovitostí, z něhož vyplývá, že oba zástavní dlužníci jsou spoluvlastníky zástavy. Výpisem z katastru nemovitostí (ve spojení se zástavní smlouvou ze dne [datum]) je také osvědčené (v souladu s žalobním tvrzením), že zástavním právem je zajištěna pohledávka ve výši 572.900 Kč, tj. nikoliv také její příslušenství v podobě úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 572.900 Kč od [datum] do zaplacení.20. Protože zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku ze smlouvy o zápůjčce ve výši 572.900 Kč, zástavní právo k nemovitostem - pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [č.p.], a pozemku p. č. 915/2, v k. ú. [adresa], a že v žalobě označení zástavní dlužníci jsou vlastníky zástavy, soud prvního stupně podle § 358 odst. 1 z. ř. s. správně nařídil prodej zástavy, avšak pouze v tom rozsahu, pokud má z výtěžku prodeje zástavy být uspokojena jistina pohledávky ve výši 572.900 Kč, náklady tohoto řízení a náklady, které prodejem zástavy vzniknou. V této části proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. pouze ve vztahu mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem č. [hodnota], podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.21. Protože pohledávka na úrocích z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 572.900 Kč od [datum] do zaplacení zástavním právem zajištěna není, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném rozsahu, tj. ve vztahu mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem č. [hodnota], v části, v níž byl soudní prodej zástavy nařízen pro uspokojení pohledávky zástavního věřitele na úrocích z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 572.900 Kč od [datum] do zaplacení, tak, že návrh v této části zamítl.22. [právnická osoba] s nálezovou judikaturou Ústavního soudu (nálezy sp. zn. II. ÚS 114/06, I. ÚS 28/14, III. ÚS 68/16, I. ÚS 2246/17), která je navíc pozdější než soudem prvního stupně odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu, odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil nákladový výrok rozhodnutí soudu prvního stupně (a to i ve vztahu vůči zástavní dlužnici č. [hodnota], která sice odvolání nepodala, nicméně odvolání zástavního dlužníka č. [hodnota] se – pokud jde o výrok o nákladech řízení, jímž soud prvního stupně založil solidaritu zástavních dlužníků - dotýká také zástavní dlužnice č. [hodnota]) tak, že o nákladech řízení se nerozhoduje. Dle závěru Ústavního soudu je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. [právnická osoba] s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.