Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku11.519,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. V záhlaví citovaným rozsudkem Okresní soud v Uherském Hradišti (soud I. stupně) rozhodl, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 83.230 Kč s úrokem z prodleníve výši 9,75 % ročně z částky 83.230 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (I.) a uložil žalované zaplatit žalobci náklady řízení v částce 28.193 Kčdo tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] (II.).
2. V důvodech svého rozhodnutí uvedl, že bylo prokázáno a mezi účastníky je nesporné,že jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] zahrada a budovy [parcelní číslo] rodinný dům, které jsou zapsané na [list vlastnictví] v katastrálním území a obci [obec] Tyto nemovitosti oba účastníci užívají. Žalobce je spoluvlastníkem ¾ nemovitosti, žalovaná spoluvlastnicí ¼. Charakter a rozsah užívání sporné nemovitosti byl prokázán jak výše uvedeno v řízení ve věci 6 C 130/2016 a soud považoval za zcela nadbytečné opakovaně prokazovat způsob a rozsah užívání nemovitosti každým z účastníků, když v tomto řízení nebylo prokázáno,že by se rozsah a užívání každým z účastníků oproti zjištěnému stavu v rozsudkuze dne [datum] nějak změnil. Způsob a rozsah užívání každým z účastníků je už popsán shora v souvislosti s citací části rozsudku 6 C 130/2016 a soud se se závěry, které v tomto rozsudku ohledně rozsahu užívání nemovitosti každým z účastníků, zcela ztotožnil. Akceptovány byly také závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno], z jehož závěru znaleckého posudku bylo zjištěno, že podlahová plocha místností v podzemním podlaží (sklepy, kotelna, prádelna – místnosti jsou přístupné ze společného schodiště) činí 93,09 m2, podlahové plochy místností v 1. nadzemním podlaží činí 95,54 m2, podlahové plochy místností ve 2. nadzemním podlaží činí 96,34 m2. Znalec uvedl, že podlahová plocha domuje celkem 284,96 m2, ale přitom podlahová plocha, kterou užívá v 1. nadzemním podlaží žalovaná činí 88,24 m2 a podlahová plocha užívaná ve 2. nadzemním podlaží žalobcemčiní 89,04 m2. Soud se ztotožnil se závěry rozsudku 6 C 130/2016, když bylo prokázáno,že byty v první a druhém nadzemním podlaží užívá každý z účastníků, ostatní prostory domu jsou společné, není nikomu bráněno je užívat. Stejně tak pozemky jsou přístupné oběma účastníkům. Jediné prostory, které jsou tedy trvale uzamčeny a nejsou přístupné druhému účastníkovi, jsou místnosti sloužící k jejich bydlení. Každý z takto uzavřených bytů užívaných jednotlivými účastníky má prakticky shodnou výměru, je tedy zřejmé, že žalovaná nadužívá spornou nemovitost v rozsahu ¼. Její námitka, že v uzamčeném prostoru svého bytu neužívá jednu místnost, konkrétně ložnici a že by se tato místnost dala stavebními úpravami oddělit, nebyla soudem akceptována. Soud vycházel z toho, že celý byt je uzamčen a pro posouzení nároku žalobce není rozhodující, zda v takto uzamčeném prostoru žalovaná některou z místností užívá či neužívá. Navíc z jiného řízení, které probíhá u zdejšího soudu je soudu známo, že podílové spoluvlastnictví účastníků už bylo zrušeno a nemovitost přikázánado vlastnictví žalobce.
3. V případě, že spoluvlastník neužívá (nemůže užívat) společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu bez toho, že by mezi ním a druhým spoluvlastníkem byla uzavřena nájemní či jiná smlouva, spočívá obohacení druhého spoluvlastníka v užívání většího rozsahu předmětu spoluvlastnictví (než který odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu).
4. Pokud jde o výši náhrady za bezdůvodné obohacení, má soud za to, že nárok uplatněný žalobcem je důvodný. Pro tento závěr soudu svědčí opět znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [jméno], který v řízení ve věci 6 C 130/2016 vyčíslil částku, za kterou by bylo možné rodinný dům [adresa] pronajat v období od [datum] do [datum], a to zvlášť za každý měsíc. Konkrétně za únor 2016 bylo stanoveno nájemné částkou 9.470 Kč, ¼ této částky činí 2.367,50 Kč, což je částka, kterou žalobce požaduje jako bezdůvodné obohacení na období duben 2016 – březen 2019, tedy 36 měsíců po 2.367,50 Kč, tj. 85.230 Kč. Soud využil znalecký posudek, kterým bylo stanoveno nájemné za jiné časové období, než je předmět tohoto sporu, výslech znalce [příjmení] [jméno] [jméno] nemohl být realizován, protože uvedený znalec zemřel a soud nepovažoval za nutné vyžádat nový znalecký posudek za období,za které žalobce bezdůvodné obohacení požaduje. Tento závěr soud činí po zvážení situace na trhu s nemovitostmi, a to ať už se jedná o prodeje nemovitosti či částky, za které jsou nemovitosti pronajímány. Je obecně známo, že od roku 2016 se jak ceny nemovitostí,tak ceny nájmů značně zvýšily a s pravděpodobností hraničící s jistotou lze uvést, že pokud by byl vyžádán nový znalecký posudek za období 2016 – 2019, cena nájmu by byla nepochybně vyšší než tomu bylo v roce 2016. Žalobce se však spokojil s výší nájemného stanoveného naposled za únor 2016, nepožadoval vyšší částku a soud tedy jeho nárokv požadované výši uznal. Žalovaná bezdůvodně nadužívá ¼ nemovitosti nad rámecsvého spoluvlastnického podílu a soud jí tedy uložil ve smyslu žalobního nároku povinnost zaplatit žalovanému 83.230 Kč a to včetně úroku z prodlení od [datum] s přihlédnutím k tomu, že předžalobní výzvu ze dne [datum] k úhradě žalované částky do 7 dnůod obdržení výzvy ve skutečnosti obdržela [datum]. Na zaplacení úroku z prodlení má nárok ve smyslu § 1968 a následujících obč. zákoníku. Výzvu k úhradě žalované částky obdržela žalovaná [datum], lhůta k plnění jí uplynula dne [datum]. Žalobce požaduje úrok z prodlení až od [datum], takže ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud žalobci úrok z prodlení až od [datum], jak požadoval.
5. Soud se ještě zabýval námitkou započtení, kterou žalovaná vznesla v odporu proti platebnímu rozkazu, který byl doručen soudu [datum].
6. V souzené věci je žalobcem uplatněna částka 83.230 Kč s příslušenstvím a žalovaná vznesla kompenzační námitku ve výši 80.576 Kč. Její nárok v této výši označený jako náhrada škodya bezdůvodné obohacení přitom uplatnila v řízení ve věci 6 C 71/2019, přičemž žalovaná tuto částku do výše 71.090 Kč jednostranně započetla na nárok, který byl přiznán žalobciuž v řízení ve věci 6 C 130/2016. V řízení ve věci 6 C 71/2019 se svým nárokem na náhradu škody a bezdůvodné obohacení žalobkyně neuspěla, řízení bylo zastaveno. Jí tvrzený nárok vůči [jméno] [příjmení] ve výši 80.576 Kč, který nebyl prokázán, nemohla uplatnit ani v řízení6 C 71/2019 ani v řízení ve věci 4 C 109/2019. K zániku nároku žalobce na bezdůvodné obohacení ve věci 4 C 109/2019 tedy nemohlo dojít a nedošlo k započtením žalovanou tvrzené pohledávky.
7. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítala, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným závěrům. Soud I. stupně vycházel v rámci odůvodnění napadeného rozsudku ze svých závěrů, dle kterých mělo být prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] – zahrada a budovy parc. [číslo] – rodinný dům, které jsou zapsány na [list vlastnictví] v k. ú. a obci [obec] Tyto nemovitosti oba účastníci užívají. Žalobce je spoluvlastníkem ¾ nemovitostí, žalovaná spoluvlastnicí ¼. Charakter a rozsah užívání sporné nemovitosti byl prokázán jak výše uvedeno v řízení ve věci sp. zn. 6 C 130/2016 a soud považoval za zcela nadbytečné opakovaně prokazovat způsob a rozsah užívání nemovitosti každým z účastníků,když v tomto řízení nebylo prokázáno, že by se rozsah a užívání každým z účastníkůoproti zjištěnému stavu v rozsudku ze dne [datum] nějak změnil. Soud v dané věcise ztotožnil se závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno], z jehož závěru znaleckého posudku bylo zjištěno, že podlahová plocha místností v podzemním podlaží (sklepy, kotelny, prádelna – místnosti jsou přístupné ze společného schodiště) činí 93,09 m2, podlahové plochy v místnostech v prvním nadzemním podlaží činí 95,54 m2, podlahové plochy místností ve druhém nadzemním podlaží činí 96,34 m2. Znalec uvedl, že podlahová plocha domu je celkem 284,96 m2, přitom podlahová plocha, kterou užívá v prvním nadzemním podlaží žalovaná, činí 88,24 m2 a podlahová plocha užívaná ve druhém nadzemním podlaží žalobcem činí 89,04 m2. Soud se dále ztotožnil se závěry rozsudku sp. zn. 6 C 130/2016, když bylo prokázáno, že byty v prvním a druhém nadzemním podlaží užívá každý z účastníků, ostatní prostory domu jsou společné, není nikomu bráněno je užívat.Stejně tak pozemky jsou přístupné oběma účastníkům. Soud I. stupně pak uzavřel,že žalovaná nadužívá spornou nemovitost v rozsahu ¼. Její námitka, že v uzamčeném prostoru svého bytu neužívá jednu místnost, konkrétně ložnici a že by se tato místnost dala stavebními úpravami oddělit, nebyla soudem akceptována. Soud vycházel z toho, že celý byt je uzamčen a pro posouzení nároku žalobce není rozhodující, zda takto v zamčeném prostoru žalovaná některou z místností užívá či neužívá.
8. Žalobkyně má za to, že odůvodnění prvoinstančního soudu je nedostatečné a nezakládá právo žalobce na úhradu žalované částky. Namítá především, že se soud řádně nevypořádal s námitkou žalované, že za dobu, kdy předmětnou část nemovitostí užíval, respektive v rozhodném období, do nemovitosti investoval značnou částku, čímž došlo i ke zhodnocení nemovitosti. Žalovaná dále po rozhodnou dobu zajišťovala vytápění nemovitosti.Platba za dodávky tepla má povahu smíšenou; zčásti představuje náklad na zachování společné věci, zčásti však teplo slouží jen tomu, kdo v bytě bydlí, k pohodě bydlení.Proto se na nákladech na vytápění bytu v rozsahu nezbytné míře k jeho zachování musí podílet i ten spoluvlastník, respektive vlastník, který nemovitost neužívá. Žalovaná považuje pak postup, kdy celý nárok včetně listinnými důkazy doložený, tvrzení o zajištěnívytápění nemovitostí ze strany žalované byl vyloučen k samostatnému řízení, považujeza nesprávný postup, který má negativní důsledky v rámci řádné obrany, přičemž tento postup žalovaná považuje za diskriminující. Žalovaná má rovněž za to, že se prvoinstanční soud dostatečně nevypořádal s obranou žalované, spočívající ve skutečnosti, že neužívá nemovitost v rozsahu tak, jak je tvrzena žalobcem. Pokud soud vycházel ze závěrů jiných řízení, není takový závěr akceptovatelný pro řízení v dané věci a prvoinstanční soud měl povinnost provést šetření a důkazy za účelem prokázání aktuálního stavu za rozhodné období, což neučinil.
9. Žalobkyně proto navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
10. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že toto nepřináší nic nového, je pouze opakováním již řečeného a žalobce značně pochybuje o účinnosti takto učiněného úkonu opatrovníkem žalované, což by se mělo projevit nepřiznáním odměny za tento úkon.
11. Není namístě provádět šetření a důkazy za účelem prokázání aktuálního stavu za rozhodné období, neboť tento stav není v podstatných bodech mezi účastníky sporný. Rozhodné je,že celý prostor, který tvoří jeden funkční celek, je ze strany žalované uzamčen. Zda již fakticky užívá či neužívá jeden pokoj, není rozhodné a jedná se o účelovou argumentaci.
12. Co se týče dalších vznesených nároků, tyto byly vyloučeny k samostatnému řízení,když by v důsledku vedly pouze k prodloužení a znepřehlednění poměrně jednoduché věci. Veškeré nároky žalované žalobce výslovně popírá, činí je spornými, jak se ostatně vyjádřilu jednání soudu. Další argumentace bude předmětem samostatného řízení. Žalobceproto navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl potvrzen a přiznaná mu náhrada nákladů řízení.
13. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněným účastníkem(§ 201 o. s. ř.), toto je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející (§ 212aodst. 1, 5 o. s. ř.), a aniž by byl vázán uplatněnými odvolacími důvody (§ 212 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
14. Podle § 1121 o. z., každý ze spoluvlastníků je úplným vlastníkem svého podílu.
15. Podle § 1122 odst. 1 o. z., podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.
16. Podle § 1126 odst. 1 o. z., každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí,musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,co měl po právu plnit sám.
18. Odvolací soud může zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž soudI. stupně dospěl ke správným skutkovým zjištěním, z nichž vyvodil odpovídající právní závěry.
19. Je nutno přisvědčit rozhodnutí soudu, že rozsah užívání nemovitostí mezi účastníky nebyl rozporný a lze přičítat k tíži žalované, pakliže v prostorách, které má sama uzamčené,neužívá jeden pokoj. Pokud se týká výše takto získaného bezdůvodného obohacení,pak odvolací soud shledává za adekvátní úvahu soudu I. stupně o možnosti toto stanovitna základě dřívějšího znaleckého posudku s předpokladem, že při současné ekonomické situaci a cenách nemovitostí by nesporně částka za užívání předmětných prostor byla daleko vyšší, čehož žalobce nežádal.
20. Námitky o nesprávnosti postupu soudu I. stupně, pokud vyloučil uplatněné nároky k samostatnému projednání, neobstojí, neboť žalovaná výslovně uvedla, že tyto nároky považuje za uplatněné protinávrhem a za tohoto stavu je o nich možno rozhodovata v samostatném řízení s přihlédnutím k tomu, že nesporně jejich prokázání bude trvat delší dobu a vyvolá potřebu dalšího dokazování.
21. Za tohoto stavu proto odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.
22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci. Na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží žalobci náhrada za dva úkony právní služby á 4.460 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč a DPH, celkem částku 11.519.20 Kč, které je žalovaná povinna uhradit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozhodnutí.