59 CO 90/2022

Odůvodnění

1. Odvoláním napadeným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradištize dne 28. 2. 2022, č. j. 3 C 16/2022-47, byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.067,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 9.331,85 Kč od 22. 5. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodleníve výši 10 % ročně z částky 1.735,33 Kč od 6. 8. 2019 do zaplacení (výrok I.) a dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2.252 Kčdo tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Ve vztahu k napadenému výroku II. odůvodnil soud prvního stupně shora citované rozhodnutí v podstatném tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárokna náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) Tyto přiznal ve výši podle § 14b advokátního tarifu za tři úkony právní služby včetně paušální náhrady hotových výdajů spolu s daní z přidané hodnoty a zaplaceným soudním poplatkem. Aplikaci § 14b advokátního tarifu soud prvního stupně odůvodnil formulářovým charakterem žaloby. K tomu uvedl, že předmětná žaloba má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkověi právně velmi obdobných věcech (na něž soud prvního stupně poukázal). Dodal, že obsah těchto žalob je založen na stejném právním základě i právní argumentaci včetně její stylizace, a to pouze s drobnými odchylkami.

3. Proti citovanému rozsudku, a to pouze do nákladového výroku II., podala odvolání žalobkyně. V něm namítala v podstatném, že se jedná o nárok z titulu dědictví a tento nárok nelze zahrnout pod § 14b advokátního tarifu, když základní odbornost se skutkově i právně liší a každý jednotlivý žalobní návrh je třeba zpracovat individuálně a k tomu dostatečně kvalifikovaným odborníkem; žaloby z titulu dědictví nejsou rutinní podání a jde o spory komplikované, kladoucí značné nároky na zúčastněné strany co do časové a odborné náročnosti. Skutečnost, že konečné žalobní návrhy jsou si podobné, nezohledňuje komplikovaný předžalobní proces, který je nutné provést před samotným žalobním návrhem. Žalobkyně poukázala na rozhodnutí odvolacích soudů, z nichž žaloby žalobkyně z titulu dědictví nebyly vyhodnoceny jako formulářové. Navrhla, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že žalovaný bude povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 8.798 Kč, a současně žalobkyni přizná vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Výrok I. uvedeného rozsudku nebyl dotčen podaným odvoláním a nabyl tak samostatně právní moci podle § 206 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.),po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.),k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal bez nutnosti nařízení jednání(§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) usnesení v napadané části i řízení jemu předcházející (§ 212a § 212a o. s. ř.).

7. Předmětem odvolacího řízení je otázka (problematika) náhrady nákladů civilního sporného řízení. Žalobkyně pak učinila předmětem odvolání jen jednu specifickou část náhrady nákladů řízení, a to výši odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů za zastupování žalobkyně.

8. V otázce samotného práva na náhradu nákladů řízení účastníků v posuzované věci,proti němuž žalobkyně v odvolání ani nebrojila, se odvolací soud zcela ztotožňujese zjištěními soudu prvního stupně a aplikací příslušných ustanovení občanského soudního řádu soudem prvního stupně, pro stručnost odvolací soud na tyto závěry soudu prvního stupně plně odkazuje.

9. Rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jeho celku. Právo na náhradu nákladů řízení vynaložených úspěšným účastníkem sporu je nedílnou součástí práva na soudní ochranu.

10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku,který ve věci úspěch neměl.

11. V daném případě soud prvního stupně postupoval správně při rozhodování o nárokuna náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když dospěl k závěru,že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a náleží jí náhrada účelně vynaložených nákladůřízení a také (podle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) náhrada za daň z přidané hodnoty,jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem.

12. V souvislosti s problematikou náhrady nákladů civilního sporného řízení se primárně uplatňuje zásada úspěchu ve věci, kdy procesně neúspěšný účastník řízení nahrazuje náklady řízení procesně úspěšné straně. Úspěch jedné procesní strany je zároveň neúspěchem jejího procesního odpůrce, přičemž každá strana se v mezích daných občanských soudním řádem snaží pomocí přípustných prostředků docílit vlastního vítězství a prohry protistrany.Je-li procesní strana úspěšná, měl by jí její odpůrce nahradit náklady, které při tom účelně vynaložila, neboť by bylo v rozporu s ochrannou funkcí civilního práva procesního, pokud by civilní proces neumožňoval odstranit zmenšení majetkové sféry účastníka způsobené jenom tím, že byl nucen důvodně hájit svá práva, do nichž někdo jiný zasahoval. Procesní úspěch se zásadně poměřuje v poměrech dané věci jen porovnáním žalobního návrhus rozhodnutím ve věci samé. Jestliže zvítězivší účastník skutečně nějaké náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva vynaložil, pak je přisouzení náhrady účelně vyložených nákladů řízení ve sporném řízení pravidlem.

13. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti,má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

14. Na tomto místě třeba doplnit, neboť soud prvního stupně se splněním podmínek podle výše citovaného ustanovení blíže nezabýval, že žalobkyně vyzvala při zachování zákonné lhůty žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou a tudíž splnila předpokladypodle § 142a odst. 1 o. s. ř. pro přiznání práva na náhradu nákladů řízeníproti žalovanému, jak se podává z obsahu spisu (č. l. 32 až 35).

15. K odvolacím námitkám žalobkyně týkajících se aplikace ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) soudem prvního stupně (§ 14b advokátního tarifu) odvolací soud v obecné rovině uvádí, že § 14b advokátního tarifu nijak nepopírá právo úspěšné žalobkyně na náhradu nákladů řízení podle § 142a odst. 1 o. s. ř., pouze stanoví odchylně výši odměny a paušální náhrady v přesně vymezených případech.

16. Podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu v občanském soudním řízení, a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkověi právně obdobných věcech, b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení,činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní službydo podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty 1. do 10.000 Kč – 200 Kč,2. přes 10.000 Kč do 30.000 Kč – 300 Kč, 3. přes 30.000 Kč do 50.000 Kč – 500 Kč.

17. Při aplikaci této speciální úpravy namísto obecné úpravy, vymezené v § 7 a § 13 advokátního tarifu, musí být splněno kumulativně několik podmínek, konkrétně se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru, který byl uplatněn opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a předmětem řízení je peněžité plnění, které nepřevyšuje částku50.000 Kč.

18. Z vlastního odůvodnění soudu prvního stupně je zjevné, že bez dalšího je naplněna podmínka předmětu řízení, který se týká peněžní částky nepřevyšující 50.000 Kč. Z odůvodnění soudu prvního stupně se rovněž podává, že za dané situace lze hovořittéž o opakovaném uplatnění nároku ze strany žalobkyně. Stejně tak lze uzavřít,že šlo o skutkově i právně obdobné věci. O skutkové obdobnosti případu svědčí to,že struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje, a to konkrétně identifikace žalovaného, data týkající se uzavření smluvního vztahu, fakturačního obdobía výše nároku. Z porovnání jednotlivých žalob žalobkyně na zaplacení nedoplatkuza odebranou elektřinu či plyn z obligačního vztahu, jak jsou odvolacímu soudu rovněž známy z jeho úřední činnosti, je zřejmé, že byť návrhy žalobkyně jsou podávány v elektronické podobě, vykazují znaky ustáleného vzoru; proti uvedenému konečně žalobkyně v posuzované věci ani nebrojila. Žalobkyně v daném případě neguje užitítzv. formulářové žaloby s argumentací, že ke zpracování daného případu z důvodu vyhodnocení dalších skutkových a právních otázek v souvislosti s identifikací žalovaného bylo třeba zohlednit„ komplikovaný předžalobní proces“, který žalobkyně podstoupila.

19. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 (bod 28) vymezil formulářovou žalobu jako„ zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrhco do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základníprávní argumentace, včetně její stylizace a formální vyjádření však bude totožnáči jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jejího právní předchůdce a jejího advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsánítzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon než provedení úkonu právní služby“.

20. Z uvedeného je zřejmé, že i znaky formulářové žaloby předpokládají – a nelzeani jinak – svou diferenciaci právě (mimo výše zmíněné) v osobě žalovaného. Nelze přitom přisvědčit odvolací námitce žalobkyně, že by se mělo jednat v dané věci při identifikaci žalovaného o„ komplikovaný předžalobní proces“. Z obsahu spisového materiálu je zjevné, že strana žalovaná byla k dotazu na stav pozůstalostního řízení po zemřelém původním věřiteli identifikována k dotazu zástupce žalobce jediným subjektem (jediným dědicem dlužníka) v odpovědi soudu, u něhož bylo vedeno dědické řízení po zemřelém obligačním dlužníku (č. l. 27). Pročež, byť si je odvolací soud vědom i další odvolací argumentace žalobkyně týkající se rozhodovací praxe odvolacích soudů v některých případech,vycházeje z individuálních okolností tohoto případu, nelze než uzavřít v poměrech posuzované věci při zvážení míry a charakteru činnosti zástupce žalobkyně ve vztahu k identifikaci strany žalované pro uplatnění tohoto nároku, tj. nároku na zaplacení pohledávky z titulu nedoplatku za odebraný plyn z obligačního vztahu, že šlo o postup svým charakterem rutinní, administrativní a nijak právně složitý, mající původ zjevně ve sdělení soudu,u kterého bylo vedeno dědické řízení po zemřelém dlužníku. Proto nelze dospět k závěru,že by zmíněný postup žalobkyně směřující k identifikaci žalovaného v dané věci včetně vylíčení této skutečnosti v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když rozsah vylíčení této skutečnosti je ponechán na vůli žalobkyně) vybočoval již z rámcetzv. formulářové žaloby, jak jej má na mysli výše zmíněná judikatura Ústavního soudu. Jinými slovy nelze přisvědčit názoru žalobkyně, že by úmrtí původního dlužníka (a univerzální sunkcese do jeho práv a povinností) měla pro tento případ vliv na skutkovou a právní složitost sporu.

21. A nelze než dodat, že v odvolání žalobkyní zmíněná soudní rozhodnutí - v žalobkyní uváděných částech - opomíjí skutkovou, právní obdobnost věci; současně užívají zevšeobecnění, aniž by konkretizovala, v čem spočívá onen nárok„ z titulu dědictví“ a v čem v daných případech spočíval postup žalobkyně při zjišťování a právní kvalifikaci právního nástupnictví, příp. v čem byl tento postup natolik odlišný od identifikace strany žalovanépro podání žaloby žalobkyní u soudu v těchto jiných případech. Je třeba zmínit, že má-li být rozhodnutí o náhradě nákladů řízení zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, pak soud musí důkladně zvážit a vyložit všechny okolnosti případu a v odůvodněnísvého rozhodnutí uvést, proč se mu jeví s ohledem na jejich existenci v souladu se zákonema také jako spravedlivé (příp. taktéž s ohledem na princip proporcionality) neaplikovat lex specialis a užít ve vztahu k otázce práva účastníků na náhradu nákladů řízení, která je,jak bylo vyloženo již výše, nedílnou součástí práva účastníka na soudní ochranu, obecnou úpravu.

22. Namítala-li pak žalobkyně, že spory týkající se dluhů postihující dědice jsou naopak spory komplikované, kladoucí značné nároky na zúčastněné strany sporu ve smyslu jejich časovéa odborné náročnosti, opomíjí, že po podání žaloby pro všechny další úkonyžalobkyně v řízení je stanovena sazba podle § 7 advokátního tarifu (§ 14b odst. 3 advokátního tarifu).

23. Vycházeje ze shora uvedených závěrů, náleží žalobkyni za jeden úkon právní službydo podání žaloby včetně odměna ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 1 bod 2. advokátního tarifu)a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za takové úkony (§ 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu) a po podání žaloby za jeden úkon právní služby odměna ve výši 1.580 Kč (§ 7 advokátního tarifu ve spojení s § 14b odst. 3 advokátního tarifu) a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za takové úkony (§ 14b odst. 5 písm. b/ advokátního tarifu). Za čtyři úkony právní služby učiněné před soudem prvního stupně - 1. převzetí a přípravu zastoupení, 2. výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci,3. sepis žaloby a 4. podání odvolání ze dne 15. 12. 2021 proti výroku II. elektronického platebního rozkazu, vycházeje z tarifní hodnoty 11.067,18 Kč dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, proto náleží žalobkyni náhrada účelně vynaložených nákladů řízenív celkové výši 3.571 Kč, a to konkrétně za zaplacený soudní poplatek 800 Kč,za první tři úkony právní služby odměna advokáta po 300 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2., odst. 6 advokátního tarifu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifuspolu s paušální náhradou jeho hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, za uvedený čtvrtý právní úkon právní služby (podání odvoláníproti elektronickému platebnímu rozkazu) odměna advokáta 790 Kč podle § 14bodst. 3, 6 ve spojení s § 7 bodem 5., § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu spolus paušální náhradou výdajů 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifua náhrada DPH 481 Kč ze součtu odměny a paušální náhrady hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

24. S ohledem na výše uvedené pak odvolacímu soudu nezbylo než nákladový výrok II. napadeného rozsudku změnit podle § 220 o. s. ř. per analogiam ve spojení s § 211 o. s. ř.

25. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř.ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. V odvolacím řízení byl převážně úspěšný žalovaný,když žalobkyně v odvolacím řízení uspěla pouze s dílčím nárokem, představovaným poměrně nepatrnou částí jí v odvolacím řízení uplatněného nároku, a to konkrétně náhradou nákladů řízení za podání odvolání žalobkyní proti elektronickému platebnímu rozkazu vycházeje přitom z § 14b advokátního tarifu, pročež by žalovanému příslušelo v odvolacím řízení vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů; žalovanému však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

26. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.,a to v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.,neboť pro stanovení jiné lhůty k plnění nevyšly v řízení najevo žádné důvody (srov. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).