Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 7.584,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Rozsudkem Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo určeno, že nemovité věci ve výlučném vlastnictví žalobkyně, a to pozemek p. č. st. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m², jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] a pozemek p. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] vše v obci a katastrálním území [adresa], nejsou zatíženy věcným břemenem užívání ve prospěch žalované, které bylo zapsáno v rámci řízení sp. zn. [Anonymizováno] na základě smlouvy o zřízení věcného břemene – úplatná [Anonymizováno]. Výrokem II. byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 986,06 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uzavřel, že věcné břemeno společného užívání předmětných nemovitých věcí bylo zřízeno pouze na dobu svobodného stavu žalované. Žalovaná se dne [datum] provdala a tímto dnem zaniklo věcné břemeno. Žalobě bylo proto vyhověno.
2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně a že na základě smlouvy z roku [Anonymizováno] má právo doživotního užívání. Dále namítá nepřiměřenou výši nákladů řízení, která je protiústavní a v rozporu s dobrými mravy.
3. Krajský soud v Brně - pobočka ve [adresa], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.
4. Podle § 36 odst. 1 občanského zákoníku zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do [datum] vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemožné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlíží. Podle § 135b odst. 1 téhož zákona věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci a toho, komu náleží právo osobního užívání pozemku, ve prospěch někoho jiného tak, že jsou povinni něco trpět, něco konat nebo něčeho se zdržet. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojená buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo s osobním užíváním určitého pozemku, anebo náležejí určité osobě. Podle § 135c odst. 1 téhož zákona věcná břemena vznikají ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu, písemnou smlouvou a na základě závěti; právo odpovídající věcnému břemeni lze nabýt také výkonem práva. K účinnosti smlouvy, z níž se nabývají práva odpovídajícím věcným břemenům, je třeba její registrace státním notářstvím. Podle odstavce čtvrtého věcná břemena zanikají ze zákona, rozhodnutím oprávněného orgánu nebo písemnou smlouvou. K účinnosti smlouvy, z níž zanikají práva odpovídající věcným břemenům, je třeba její registrace státním notářstvím.
5. Soud prvního stupně se věcí z pohledu shora citovaných ustanovení zabýval, učinil správná skutková zjištění a věc správně právně posoudil. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je správné a pro stručnost lze na ně odkázat. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
6. Soud prvního stupně dospěl ke správnému právnímu závěru, že právní vztah mezi účastníky má být podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku posouzen podle zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, tedy podle ustanovení zákona účinných v době vzniku právního vztahu. Zde lze odkázat plně na odůvodnění učiněné soudem prvního stupně. Odvolací soud ještě dodává, že podle § 868 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění zákona č. 509/1991 Sb. je třeba na daný právní vztah aplikovat právní úpravu účinnou před novelizací zákona č. 40/1964 Sb. zákonem č. 509/1991 Sb., tj. do [datum]. Podle tohoto ustanovení se řídí ustanoveními zákona č. 509/1991 Sb. i právní vztahy vzniklé před [datum], vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před [datum], se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. V dané věci je předmětem posouzení, na jaké časové období bylo věcné břemeno zřízeno, tedy je posuzován vznik tohoto právního vztahu a délka trvání právního vztahu, když tento nárok vznikl do [datum].
7. Zcela se lze ztotožnit s odůvodněním soudu prvního stupně ve vztahu k existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na předmětné určovací žalobě.
8. Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěním soudu prvního stupně a jeho závěry o skutkovém stavu. K tomuto pouze dodává, že žalovaná před soudem prvního stupně prohlásila, že dne [datum] se vdala za [jméno FO]. Soud prvního stupně žalovanou nevyslechl jako účastníci řízení, a tedy neprovedl k této skutečnosti důkaz. Nicméně při rozhodování lze vycházet z toho, že uzavření manželství žalovanou dne [datum] je ve smyslu § 120 odst. 3 občanského soudního řádu doznanou skutečností a tuto skutečnost lze vzít za skutkové zjištění soudu.
9. Podle § 36 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku mohou být právní následky (účinky) právního úkonu učiněny závislými na jakékoliv skutečnosti neboli na podmínce. Podmínka je tak vedlejším ustanovením v právním úkonu, kterým se účinnost právního úkonu, to je vznik, změna či zánik subjektivních práv a povinností, činí závislým na skutečnosti. Právo věcného břemene pro žalovanou spočívající v bezplatném spoluužívání kuchyně a jednoho pokoje nacházejícího se vzadu ve dvoře předmětných nemovitostí, dále spoluužívání sociálního zařízení, dvora a zahrady a ve volném přístupu a odchodu z nemovitosti, bylo zřízeno smlouvou o vzniku věcného břemene ze dne [datum] uzavřené formou notářského zápisu sepsaného [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [Anonymizováno] odstavce prvního vyplývá, že věcné břemeno se zřizuje po dobu svobodného stavu žalované. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že věcné břemeno se zřizuje na dobu určitou, na dobu, kdy bude žalovaná ve stavu svobodném, tedy do uzavření manželství žalovanou. Uzavřením manželství dne [datum] došlo k naplnění podmínky a věcné břemeno zřízené ve prospěch žalované na předmětných nemovitostech, zaniklo. Protože věcné břemeno zaniklo, odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.
10. Námitky žalované směřovaly i do nákladového výroku II., a to především do výše těchto nákladů řízení. Nákladový výrok je v souladu se zásadou úspěchu ve věci, kdy žalobce byl ve věci plně úspěšný a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně správně uzavírá, že náklady řízení spočívají v náhradě za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Při stanovení výše nákladů právního zastoupení vycházel soud prvního stupně správně z vyhlášky č. 177/1996 Sb., která stanoví výši odměny a náhrady výdajů advokáta. Odměna za jeden úkon právní služby činí dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinem do [datum] dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 odst. 1 částku 2 500 Kč. Advokát učinil ve věci čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby a účast u jednání soudu. Za každý z těchto úkonů mu náleží odměna 2 500 Kč a paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč za úkon. Soud prvního stupně přiznal advokátovi správně i náhradu za promeškaný čas cestou k jednání soudu a náhradu cestovného, kdy odůvodnění učiněné soudem prvního stupně k tomuto je správné. Soud prvního stupně také správně podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. zvýšil odměnu a náhradu výdajů advokáta o 21 % daň z přidané hodnoty. Odvolací soud ještě podotýká, že žalobce nepodal proti nákladovému výroku odvolání a ve smyslu rozhodovací praxe Ústavního soudu nelze v takovém případě pouze k odvolání protistrany navýšit náhradu nákladů řízení (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1238/23).
11. Jednání odvolacího soudu bylo konáno po účinnosti novelizace vyhlášky č. 177/1996 Sb. vyhláškou č. 258/2024 Sb. a podle přechodných ustanovení náleží advokátu odměna za úkon určená dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 odst. 1 ve výši 3 700 Kč za úkon a paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 ve výši 450 Kč za úkon. V odvolacím řízení učinil zástupce žalobce jeden úkon právní služby, a to účast u jednání odvolacího soudu a advokátu náleží za odvolací řízení odměna 3 700 Kč a paušální náhrada výdajů 450 Kč. Dále advokátu náleží náhrada cestovného dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. za cestu k jednání odvolacího soudu z [adresa] a zpět, za 193,60 km, při spotřebě benzínu 5,7 litru na 100 km a ceně benzínu 35,80 Kč za litr, celkem cestovné 1 517,94 Kč. Podle § 14 odst. 1, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. mu náleží i náhrada za ztrátu času cestou k jednání odvolacího soudu za 6 půlhodin po 100 Kč. Celkem činí odměna a náhrada výdajů advokáta 6 267,94. Po navýšení o 21 % daň z přidané hodnoty činí náklady odvolacího řízení 7 584,20 Kč. Podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobce. Zástupce žalobce nevyčíslil své náklady ve lhůtě tří dnů od konání jednání odvolacího soudu, a proto byla náhrada přiznána dle obsahu spisu.