Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 371,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění
1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 13 630 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 630 Kč od 18. 6. 2019 do zaplacení (I. výrok) a na náhradě nákladů řízení částku 5 082,04 Kč (II. výrok).
2. Dospěl k závěru, že žalovaný byl v období od 11. 10. 2018 do 14. 3. 2019 vlastníkem a provozovatelem nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3,5 tun, registrační značky [SPZ] (dále jen vozidlo) a v tomto období k tomuto vozidlu neměl sjednáno pojištění odpovědnosti, přestože k tomu byl povinen na základě zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, v důsledku čehož je povinen zaplatit žalobkyni 86 Kč za každý den, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tedy 155 dní, čemuž odpovídá částka 13 300 Kč a dále je povinen zaplatit náklady na uplatnění nároku ve výši 300 Kč a úroky z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“), včetně zákonného úroku z prodlení. Obranu žalovaného shledal zcela nedůvodnou a účelovou, když žalovaný tvrdil, že v předmětném období nebyl vlastníkem vozidla, neboť jej prodal společnosti [právnická osoba]., přičemž v důsledku neposkytnutí součinnosti kupujícího nedošlo k zaregistrování nového vlastníka vozidla, navíc pokud žalovaný tvrdil, že nejprve převedl kupní smlouvu na společnost [právnická osoba]. dne 12. 1. 2017, tak dle jeho tvrzení od kupní smlouvy odstoupil dne 18. 1. 2021, čímž došlo ke zrušení kupní smlouvy od počátku. Ve věci vedené u soudu prvního stupně mezi týmiž účastníky pod sp. zn. 8 C 92/2021, kdy předmětem řízení byl totožný nárok žalobce pouze za jiné období, bylo rozhodnuto stejně při totožné obraně žalovaného.
3. Žalovaný podal proti uvedenému rozsudku odvolání, v němž zopakoval argumentaci učiněnou již v řízení před soudem prvního stupně, kdy jeho hlavní obrana spočívala v tom, že v rozhodné době nebyl vlastníkem vozidla.
4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212a odst. 1 o. s. ř. odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
5. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně založil své rozhodnutí na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, na jehož základě učinil přiléhavé právní závěry, a současně ani řízení nezatížil procesními vadami, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Pro stručnost a výstižnost lze na skutkové závěry soudu prvního stupně a jeho posouzení věci po právní stránce plně odkázat.
6. Ke zdůraznění správnosti rozsudku soudu prvního stupně a vzhledem k potřebě vypořádat se s argumenty obsaženými v odvolání odvolací soud dále doplňuje následující:Žalovaný dle centrální evidence vlastníků vozidel v období od 11. 10. 2018 do 14. 3. 2019 byl evidován jako vlastníkem vozidla registrační značky [SPZ], aniž by splnil svoji zákonnou povinnost (§ 1 a § 3 z. č. 168/1999 Sb.) sjednat k vozidlu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem a vznikla mu tak povinnost dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. (za období od 11. 10. 2018 do 14. 3. 2019) a dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. uhradit žalobkyni příspěvek za nepojištěné vozidlo (vypočteného na denní bázi částkou 86 Kč při celkovém počtu 155 dní) a paušální poplatek za mimosoudní uplatnění příspěvku 300 Kč (§ 2 a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně opakovaně marně vyzvala (výzva k úhradě, předžalobní výzva), žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. Žalobkyni vnikl nárok na zaplacení jistiny složené z poplatku za nepojištěné vozidlo ve výši 13 300 Kč a paušální částky za mimosoudní uplatnění 300 Kč a současně s ohledem na prodlení žalovaného dle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené ve výzvě k úhradě. Pokud se žalovaný bránil tím, že nebyl v žalovaném období vlastníkem předmětného vozidla, pak mu nic nebránilo změnu v osobě vlastníka zapsat do registru silničních vozidel i při neposkytnutí součinnosti kupujícího § 8a zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích). Navíc sám žalovaný uvedl, že kupní smlouva ze dne 12. 1. 2017 zanikla z důvodu odstoupení ze dne 18. 1. 2021, čímž došlo ke zrušení závazku z kupní smlouvy od počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.). Žalovaný tudíž sám potvrdil, že v období od 11. 10. 2018 do 14. 3. 2019 byl vlastníkem vozidla.
7. S ohledem na shora uvedené odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako nedůvodné a rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
8. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl se svým odvoláním úspěšný, proto žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v částce 2 371,60 Kč, sestávající z odměny za právní zastoupení určené dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve zněním účinném ke dni vykonání úkonu právní služby, tj. ke dni 30. 12. 2024 (dále jen AT) za jeden úkon právní služby (písemné vyjádření k odvolání) dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 8 odst. 1 a 11 odst. 1 písm. d) AT ve výši 1 660 Kč, jeden režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady za daň z přidané hodnoty v částce 411,60 Kč, když zástupce žalobkyně je plátce DPH.