72 CO 25/2022

Odůvodnění

1. Okresní soud v Jihlavě jako soud prvního stupně (dále jen„ prvostupňový soud“) výše uvedeným rozsudkem, jeho výrokem I., uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 12 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). Výrokem II. rozsudku prvostupňový soud zavázal v řízení neúspěšnou žalovanou zaplatit žalobci náhradu nákladů ve výši 4 628 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce. Náhrada byla prvostupňovým soudem stanovena bez přihlédnutí k nákladům vzniklým za právní zastoupení žalobce, který je sám advokátem.

2. Prvostupňový soud tak vyhověl návrhu žalobce (ve znění jeho pozdějšího rozšíření), který se v řízení uplatněné peněžité částky na žalované domáhal jako části bezdůvodného obohacení (plnění bez právního důvodu) vzniklého tím, že na její soukromý účet zaslal celkovou částku 60 000 Kč, kterou mu žalovaná následně odmítla vrátit. Prvostupňový soud nepřisvědčil obraně žalované, která namítla, že uhrazená částka byla ve skutečnosti platbou pro společnost [právnická osoba] (dále jen„ společnost“), jíž je jedinou společnicí a jednatelkou, a to za ve prospěch žalobce provedené stavební práce, kterou žalovaná ze svého soukromého účtu převedla na účet společnosti a za provedené práce vystavila žalobci fakturu. Prvostupňový soud neměl za prokázané, že by ústní smlouva o dílo (rekonstrukci bytu žalobce) byla ve skutečnosti uzavřena mezi žalobcem a společností, ale naopak, že žalobce smlouvu uzavřel se subjektem odlišným, fyzickou osobou – [jméno] [příjmení], který vždy v tomto smluvním vztahu jednal vlastním jménem, žalobci nedoložil plnou moc k zastupování společnosti, od žalobce v hotovosti inkasoval zálohové platby na rekonstrukci bytu, když v jednom případě uvedl žalobci číslo soukromého účtu žalované (s níž žije v družském poměru), kam má jako zálohovou platbu zaslat právě spornou částku 60 000 Kč O převzetí peněz nebyly [jméno] [příjmení] vydávány žádné doklady. Až na později společností vydané faktuře bylo jako číslo účtu uveden účet žalované, ačkoli společnost má bankovní účet veden u jiné banky. Takto zjištěný skutkový stav prvostupňový soud vyhodnotil tak, že jsou dány důvody pro vyhovění žalobě, neboť žalovaná získala majetkový prospěch (částku 60 000 Kč připsanou na její soukromý účet) bez právního důvodu, a je proto povinna ji žalobci vrátit spolu s úrokem z prodlení.

3. Pokud se týká náhrady nákladů řízení, ačkoli byl žalobce ve věci zcela úspěšný, prvostupňový soud mu přiznal toliko náhradu nákladů sestávající z uhrazeného soudního poplatku a náhrady cestovného za účast u dvou ústních jednání. Náklady vzniklé za právní zastoupení byly žalobci odepřeny jako neúčelně vynaložené s odůvodněním, že se mohl jako advokát v řízení zastupovat sám a dále bylo žalobci prvostupňovým soudem přičteno k tíži, že nesjednal písemnou smlouvu o dílo, v níž by bylo„ jasně uvedeno místo plnění“.

4. Proti rozsudku se odvolali žalobce i žalovaná.

5. Žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek v přísudečném výroku I. změnil tak, že bude žaloba zamítnuta a jí přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Namítla, že prvostupňový soud nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, nesprávně zjistil skutkový stav věci a své rozhodnutí založil na nesprávném právním hodnocení. Žalovaná je přesvědčena, že závěr prvostupňového soudu o tom, že se jí nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o dílo mezi žalobcem a společností, je nesprávný a o tomto zamýšleném (pro žalovanou překvapivém) závěru ani nebyla prvostupňovým soudem ve smyslu ust. § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o.s.ř.“), předem poučena. Prvostupňový soud se dle žalované nevypořádal s jí uplatněnou argumentací, zejména že
-) žalobce nejprve úhradu částky 60 000 Kč označil za omyl, ale následně potvrdil, že platbu zaslal na účet žalované zcela dobrovolně, vědomě a úmyslně v souvislosti se stavebními pracemi, které u něho v bytě probíhaly (tedy v souvislosti s konkrétním poskytnutým protiplněním),
-) číslo účtu bylo žalobci sděleno v rámci komunikace s [jméno] [příjmení] při plnění podle smlouvy o dílo,
-) [jméno] [příjmení] na svůj účet a pod svým jménem nepodniká, stavební a podobné práce vykonává pro společnost, žalovaná je jedinou společnicí a jednatelkou společnosti,
-) žalobce vzal na vědomí sdělení [jméno] [příjmení], že zastupuje společnost a že tato bude provádět rekonstrukci bytu; žalobce chtěl smluvní vztah zachovat pouze v ústní rovině a všechny platby řešit v hotovosti – této situace nyní zneužívá ve svůj prospěch a
-) na její účet uhrazenou částku se společností následně vypořádala, vystavila fakturu, kterou zaevidovala v účetnictví společnosti a zaslala žalobci (který její přijeti potvrdil, byť provedenou platbu označil za neoprávněnou) a z uhrazené částky odvedla daň z přidané hodnoty.

6. Pokud se týká právního hodnocení konkrétních okolností projednávané věci, žalovaná neměla za naplněnu obecnou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení již v tom, že plnění bylo poskytnuto ze spravedlivého důvodu (za provedené stavební práce v bytě žalobce, bez ohledu na to, zda je vykonával [jméno] [příjmení] nebo společnost), resp. ani speciální, neboť bylo plněno v souvislosti se smlouvou o dílo, představující právní titul pro provedenou platbu (bez ohledu na to, na čí jméno je veden účet, kam bylo placeno). V té souvislosti žalovaná upozornila, že společnost ani jiné osoby v pozici zhotovitele nikdy nechtěly po žalobci za poskytnuté plnění (tj. prováděné práce v bytě žalobce – pozn. odvolacího soudu) zaplatit„ znovu nebo opakovaně“. Konečně, prvostupňový soud se dle žalované nevypořádal ani s pravidlem podle ust. § 2995 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění předpisů pozdějších (dále jen„ o.z.“), podle kterého vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá se ochuzenému jen tehdy, pokud byl k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Žalovaná v pozici obohacené třetí osoby tedy není povinna vydat bezdůvodné obohacení i proto, že nebyly naplněny podmínky tohoto speciálního ustanovení zákona.

7. Žalobce, který svým odvoláním brojil pouze proti nákladovému výroku, navrhl odvolacímu soudu přiznat mu částku plné náhrady nákladů řízení ve výši 20 468 Kč. Odkázal na konstantní judikaturu Ústavního soudu připouštějící zastoupení účastníků soudního řízení z řad advokátů jiným advokátem a s tím souvisejícím právem na přiznání náhrady takto vzniklých nákladů. I advokáti mají jako všichni ostatní právo na právní pomoc a zastoupení podle své volby, nehledě na to, že mohou mít k protistraně zřetelně subjektivní – výrazně negativní – vztah (což je právě případ projednávané věci, kdy si žalobce jako fyzická osoba nechal provést rekonstrukci bytu, která z jeho pohledu dopadla velmi špatně). Dále, pokud by se žalobce nenechal zastoupit jiným advokátem, nemohl by se věnovat vlastní advokátní praxi jakožto zdroji své obživy. Žalobce odmítl i druhý argument prvostupňového soudu pro nepřiznání plné náhrady nákladů řízení, totiž o tom, že výlučně on zavinil situaci, kdy ve věci rekonstrukce bytu nebyla sepsána písemná smlouva o dílo s vymezeným platebním místem. Žalobce (setrvávaje na tom, že zhotovitelem podle smlouvy o dílo byl [jméno] [příjmení]) jednak namítl, že smlouva o dílo nemusí být obligatorně písemná, přičemž ale ani písemná smlouva by nezabránila vzniku sporů, neboť žalobce bezúspěšně reklamoval vady díla a dále, že ani [jméno] [příjmení] žalobci sám jako podnikatel (=profesionál) uzavření písemné smlouvy nenavrhl a na jejím sepsání netrval. Práce podle smlouvy o dílo pak byly zahájeny narychlo, [jméno] [příjmení] byl zajištěn architektkou žalobce. Konečně, žalobce poskytl žalované dostatečný prostor k vrácení bezdůvodného obohacení a v soudním řízení (právě ve snaze ponížit s tím související náklady) uplatnil pouze menší část svého nároku.

8. Žalovaná i žalobce podali odvolání včas (§ 204 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů pozdějších, dále jen„ o.s.ř.“) a jako osoby k tomu oprávněné (§ 201 o.s.ř.). Napadli rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 202 o.s.ř. à contrario). Proto odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a po dílčím zopakování dokazování, dospěl k následujícím závěrům.

9. Z prvostupňovým soudem provedeného dokazování, resp. již i na podkladě nesporných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.), má odvolací soud za správná ta dosavadní skutková zjištění spočívající v tom, že žalobce dne [datum] uhradil částku 60 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet], u něhož vyšlo najevo, že je účtem žalované. Mezi účastníky nebylo posléze jakkoli sporné ani to, že v bytě žalobce byla prováděna rekonstrukce, na níž se fakticky podílel [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], který od žalobce v hotovosti inkasoval zálohy na prováděné práce, když v jednom případě spolu s žalobcem komunikoval o tom, že záloha bude zaslána na účet, jehož specifikaci (číslo) [jméno] [příjmení] žalobci, a to k žádosti žalobce, sdělil prostřednictvím komunikace mobilní aplikací WhatsApp. Právě z naposledy uvedené elektronické komunikace ze dne [datum], jejíž kopii předloženou žalovanou žalobce u jednání prvostupňového soudu dne [datum] prohlásil za autentickou, uskutečněnou mezi ním a [jméno] [příjmení], kterou odvolací soud zopakoval k důkazu, plyne, že číslo účtu žalované bylo žalobci v 16:45 hodin sděleno a téhož dne v 18:43 hodin žalobce potvrdil, že finanční prostředky byly odeslány. Z pozdější emailové komunikace mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] měl odvolací soud za prokázané, že sám žalobce mezi provedené platby na cenu díla (stavební práce při rekonstrukci jeho bytu) řadil i platbu 60 000 Kč odeslanou na bankovní účet, když až následně vznikl spor o to, zda žalobce věděl, že se nejedná o účet [jméno] [příjmení], ale třetí osoby, resp. zda [jméno] [příjmení] před tím, než žalobci zaslal číslo účtu, výslovně uvedl, že se jedná o jeho účet.

10. Odvolací soud nakonec uzavřel, že s ohledem na zjištění ke kusé podobě ústní smlouvy o dílo (stavební práce při rekonstrukci bytu žalobce), přetrvávající pochybnosti o tom, mezi jakými subjekty byla vlastně uzavřena a co konkrétně bylo jejím předmětem (pokud došlo ke sporu i o to, co je možné považovat za vícepráce, tedy plnění nad rámec původně sjednaného předmětu díla), není nepřiléhavé uzavřít, že primárně byla sjednána dohoda o placení ceny díla (záloh na ni) v hotovosti k rukám [jméno] [příjmení], když v jednom případě bylo ujednáno, že žalobce zaplatí zálohu (neboť v daný okamžik nedisponoval dostatečnou hotovostí, jak se žalobce sám ve své výpovědi před prvostupňovým soudem vyjádřil) na bankovní účet, který mu [jméno] [příjmení] sdělí. Vědomost žalobce o tom, zda se jedná o účet vedený na jméno [jméno] [příjmení] nebo třetí osoby, neměl odvolací soud za podstatnou, stejně jako tvrzení žalobce o tom, že pokud by věděl, že se o účet vedený na jméno [jméno] [příjmení] nejedná, platbu by neprovedl. Toto (nynější) stanovisko žalobce lze podle názoru odvolacího soudu vyložit pouze tak, že při znalosti této (pro účely určení platebního místa však nerozhodné, protože přípustné) okolnosti by na dílčí úpravu dohody o platebním místě nepřistoupil. Odvolací soud předcházející komunikaci žalobce a [jméno] [příjmení] tedy vyhodnotil tak, že se jednalo o dohodu o plnění za prováděné stavební práce určeném pro [jméno] [příjmení] (lhostejno, zda v pozici dodavatele podle smlouvy o dílo, či osoby jednající za společnost) a způsobu, jak se má toto plnění stát. Došlo tím k dílčí dohodě o platebním místu právě pro zálohovou platbu finančních prostředků ve výši 60 000 Kč v souvislosti s pokračujícími stavebními pracemi při rekonstrukci bytu žalobce.

11. Je tedy nerozhodné, zda plnění na účet žalované bylo poskytnuto na základě právního vztahu mezi žalobcem a společností nebo mezi žalobcem a [jméno] [příjmení], byť by i tato tvrzení stran zůstala sporná; podstatné je, že žalovaná sama stranou smlouvy o dílo ani v jedné ze zmíněných možností nebyla, ale vystupovala toliko v postavení třetí osoby – majitele účtu, na nějž byly finanční prostředky jako platba na cenu díla pouze zaslány, a to nikoliv pro ni, ale pro osobu od ní odlišnou. Skutečnost, že žalobce platbu částky 60 000 Kč na jemu sdělený bankovní účet (shodou okolností jedinou bezhotovostní mimo ostatními, hrazenými v hotovosti k rukám [jméno] [příjmení]) uvažoval jako zálohovou na cenu díla, pak plyne z provedeného dokazování emailovou komunikací mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] – to bez ohledu na pozdější výčitky v tom smyslu, že žalobce nebyl obeznámen o tom, že se nejedná o účet [jméno] [příjmení].

12. Lze v této souvislosti odkázat na závěry, které plynou z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019, podle kterého„ (R) ozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4279/2016, a v něm citovaná rozhodnutí) je pak ustálena i v závěru, že plnění poskytnuté na základě určitého (byť třeba později odpadnuvšího) právního důvodu mezi dvěma subjekty na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo nelze pokládat za bezdůvodné obohacení majitele tohoto účtu na úkor osoby peníze zasílající. Zaplacení určité částky na účet třetí osoby u peněžního ústavu představující sjednané platební místo s úmyslem dostát smluvenému závazku je totiž třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně, a nikoliv majiteli účtu. Takováto platba směřuje ke splnění závazku jedné smluvní strany vůči druhé, nezakládá právní vztah mezi osobou zasílající peníze a majitelem účtu a v důsledku její realizace v podstatě nabývá plnění osoba odlišná od subjektu, pro nějž byl zřízen bankovní účet.“

13. Primárně tedy odvolací soud uzavřel, že žalovaná se v postavení osoby, která by vůbec mohla být plněním žalobce obohacena, nenachází.

14. Konečně, důvod pro vyhovění žalobě bez dalšího nebyl dán (a závěr přezkoumávaného rozsudku o tom z tohoto úhlu pohledu nejméně předčasný), jak v zásadě přiléhavě namítala i žalovaná, pokud se prvostupňový soud nijak nevypořádal se speciálním ust. § 2995 o.z., podle kterého se ochuzenému vydá bezdůvodné obohacení vzniklé plněním třetí osobě (zde žalované) pouze tehdy, byl-li ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Pominout nelze již i to, že žalobce namítal situaci se sděleným účtem žalované jako své uvedení v omyl, nikoli lest [jméno] [příjmení]. Jako lest, tj.„ klamné/klamající/klamavé předstírání okolnosti, stavu, vlastnosti, která neexistuje, ale také klamné/klamavé zastírání (zatajení) okolnosti, stavu, vlastnosti, která existuje“ (srov. [příjmení], [jméno] a [jméno] [příjmení] § 584 (Význam lsti pro platnost právního jednání). In: Švestka, [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ [číslo]) (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2022 [číslo]). ASPI_ID KO89_a2012CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: [číslo]), relevantní pro přivedení žalobce k plnění, které nyní žádá vrátit, pak ani nelze podle názoru odvolacího soudu vyložit situaci shora popsanou, tedy dohodu o úhradě zálohy na cenu díla na žalobci sdělený účet, u něhož nebylo žalobci známo, že je majetkem třetí osoby. Postačí zjištění, že žalobce provedl úhradu zálohy na prováděné práce způsobem dle dohody s [jméno] [příjmení] a tato úhrada byla zjevně na cenu za prováděné práce také započtena.

15. S ohledem na vše uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek prvostupňového soudu ve smyslu ust. § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl a žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Pokud se týká nákladového výroku, bylo vycházeno z primární úvahy o tom, že za situace úplného úspěchu některého z účastníků tomuto náleží plná náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). V důsledku přítomného rozhodnutí odvolacího soudu bylo nutno za plně úspěšnou považovat žalovanou, je-li žaloba zamítána a naopak jí přiznat náhradu nákladů vzniklých v řízení před soudem prvostupňovým (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Je-li pak rozhodnutí prvostupňového soudu k odvolání žalované měněno, pak i v řízení odvolacím žalovaná zaznamenala plný úspěch, a také za tuto fázi řízení jí náleží náhrada vzniklých nákladů (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.).

17. Obecně je nutno konstatovat, že náklady řízení jsou u žalované dány mj. odměnou právního zástupce, když otázku, podle kterého právního předpisu má být při rozhodování o náhradě nákladů řízení určena odměna advokáta účastníka, jemuž se náhrada přiznává, upravuje ustanovení § 151 odst. 2 o.s.ř., primárně odkazující na zvláštní právní předpis, případně pak na advokátní tarif (vyhlášku č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ AT“). S ohledem na stávající absenci jiné právní úpravy je pak právě advokátní tarif rozhodujícím právním předpisem určujícím způsob stanovení odměny za právní zastoupení účastníka v soudním řízení. Podle advokátního tarifu je sazba mimosmluvní odměny stanovena vždy za 1 úkon právní služby podle jeho tarifní hodnoty. Je-li tarifní hodnota dána předmětem tohoto řízení (tj. částkou 10 000 Kč, resp. 12 000 Kč po připuštění změny žaloby usnesením prvostupňového soudu ze dne [datum]), činí odměna za jeden úkon právní služby částku 1 500 Kč, resp. 1 580 Kč (§ 7 bod 4. a 5. AT). Zástupce žalované učinil v řízení před soudem prvního stupně celkem 4 odvolacím soudem aprobované úkony právní služby – převzetí a přípravu věci, dvojí účast u jednání prvostupňového soudu dne [datum] a [datum] a závěrečný návrh jakožto písemné podání ve věci samé. Za tyto úkony mu náleží odměna v úhrnné výši 6 160 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, tj. ve výši 1 200 Kč celkem (§ 13 odst. 3 AT). Zástupci žalované dále náleží jízdné za dvě cesty k soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 520 km, při vyhláškové ceně nafty motorové ve výši 27,20 Kč/litr a kombinované spotřebě dle metodiky [příjmení] 2017 ve výši 5,6 l [číslo] km a paušální náhradě 4,40 Kč za km jízdy, v celkové výši 3 080,06 Kč (dle předpisu o cestovních náhradách - § 157 odst. 3 a odst. 4 písm. b) z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce). Součástí náhrady nákladů řízení je dále příslušná DPH, jelikož zástupce žalované doložil, že je registrován jako její plátce. [příjmení] odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést, patří k nákladům řízení (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Celkem tedy žalované na náhradě nákladů řízení před prvostupňovým soudem náleží částka 12 632,50 Kč, když náhrady za ztrátu času dle ust. § 14 odst. 3 AT se zástupce žalované výslovně vzdal.

18. V řízení před soudem odvolacím zástupce žalované učinil celkem 2 odvolacím soudem aprobované úkony právní služby – podání odvolání a účast u jednání soudu. Za tyto úkony mu náleží odměna v úhrnné výši 3 160 Kč spolu s paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, tj. ve výši 600 Kč celkem. Zástupci žalované dále náleží jízdné za cestu k jednání před odvolacím soudem dne [datum] osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět v celkové délce 260 km, při vyhláškové ceně nafty motorové 36,10 Kč/litr, kombinované spotřebě ve výši 5,6 l [číslo] km a paušální náhradě 4,70 Kč za km jízdy, v celkové výši 1 747,61 Kč. Náhradu za ztrátu času zástupce žalované znovu neuplatnil. Součástí náhrady nákladů řízení žalované je i zde příslušná DPH a dále zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 1 000 Kč Celkem žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení náleží částka 7 664,20 Kč, v souhrnu pak částka dle výroku II. tohoto rozsudku, splatná ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. ve standardní lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí.