Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzeno

Spisová značka

74 Co 132/2025

Soud: Krajský soud v BrněDatum rozhodnutí: 5. 8. 2026Č. j.: 74 Co 132/2025-151Předsedkyně senátu: Mgr. Eva KrčmářováAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 2. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. května 2025, č. j. 7 C 51/2023-113,ECLI:CZ:KSBR:2026:74.Co.132.2025.1
smlouva pracovnínáklady řízeníbezdůvodné obohacenídokazovánívýživnésmlouva o úvěrunáhrada nákladůodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (20) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Žalovaný a právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] (dále jen „společnost [právnická osoba] “) uzavřeli dne 25. 8. 2017 smlouvu o úvěru číslo [Anonymizováno] (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v celkové výši 18 250 Kč ve 13měsíčních splátkách po 3 250 Kč s datem první splátky dne 25. 9. 2017.b) Společnost [právnická osoba] prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 25. 8. 2017, ve které žalovaný uvedl, že je svobodný a bezdětný, je zaměstnaný jako dělník a jeho měsíční mzda činí 16 940 Kč, bydlí u rodičů, vlastní standardní vybavení domácnosti. Jako měsíční výdaje uvedl 1 000 Kč na energie, 3 000 Kč na stravování, výživné.c) Společnost [právnická osoba] údaje uváděné žalovaným ověřila prostřednictvím pracovní smlouvy od společnosti [právnická osoba]., výplatních pásek za měsíce duben až červen 2017 (podle kterých činil čistý příjem žalovaného za duben 2017 částku 15 333 Kč, za květen 2017 částku 21 191 Kč a za červen částku 14 294 Kč) a čestným prohlášením ze dne 25. 8. 2017, ve kterém žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, neplatí nájem a na elektřinu přispívá částkou 1 000 Kč.d) Před uzavřením Smlouvy společnost [právnická osoba] vyšla z provedené finanční analýzy ze dne 25. 8. 2017, ve které kalkulovala s příjmem žalovaného ve výši 16 940 Kč, výdaji ve výši 5 000 Kč a rezervou ve výši 1 000 Kč. V [Anonymizováno] z téhož dne společnost [právnická osoba] přidělila žalovanému 28 bodů, podle kterých mu bylo možné poskytnout úvěr až do výše 70 000 Kč.e) Společnost [právnická osoba] (jako prodávající) uzavřela dne 6. 9. 2018 se společností [právnická osoba]. (jako kupující) smlouvu o prodeji části závodu, jejímž předmětem byla i pohledávka za žalovaným z titulu Smlouvy.f) Dne 11. 12. 2019 postoupila společnost [právnická osoba]. pohledávku za žalovaným z titulu Smlouvy na společnost , právnická osobag) Dne 26. 5. 2020 postoupila společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným z titulu Smlouvy s výší jistiny 25 000 Kč na žalobce.h) Dne 10. 11. 2022 zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu k plnění.

3. Ze spisu sp. zn. 10 C 63/2020 zjistil soud následující skutečnosti:a) Podle tabulky umoření ke Smlouvě žalovaný na dluh ze Smlouvy zaplatil do 17. 4. 2018 včetně celkem 41 450 Kč, neuhrazený zůstatek činil 1 800 Kč.b) V příloze ke smlouvě o prodeji části závodu společnosti [právnická osoba] (jako prodávající) na společnost [právnická osoba]. je u Smlouvy uvedena původní výše úvěru 25 000 Kč a dále částka 1 800 Kč.

4. Z rejstříku soudních řízení soud zjistil, že v roce 2016 bylo proti žalovanému zahájeno exekuční řízení sp. zn. [Anonymizováno] k vymožení bagatelního dluhu.

5. Z opatrovnického řízení vedeného pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný měl stanovenu vyživovací povinnost k nezletilému dítěti (ročník 2012) ve výši výživného 2 500 Kč počínaje prosincem 2016.

6. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje z § 1970, § 1879, § 1880, § 1881, § 1882, § 2175 a § 2182 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021 a rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, vydaného ve věci C679/18 k následujícím závěrům:

7. Uzavřená smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru.

8. Společnost [právnická osoba] řádně neposoudila schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, neboť před uzavřením Smlouvy vycházela pouze z informací uvedených samotným žadatelem v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, neměla podklady pro ověření výdajů na bydlení, přestože náklady na bydlení jsou zpravidla největší výdajovou položkou a zcela rezignovala na ověření informace o nulovém dluhovém zatížení žalovaného.

9. Proto soud posoudil Smlouvu jako neplatnou.

10. Na základě neplatné Smlouvy společnost [právnická osoba] žalovanému poskytla částku 25 000 Kč. Podle tvrzení žalobce v tomto řízení žalovaný na Smlouvu nic nezaplatil. Soud však provedeným dokazováním zjistil, že žalovaný zaplatil 41 450 Kč.

11. Vzhledem k závěru o zaplacení pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přičemž zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

13. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal pochybení soudu, který z vlastní iniciativy a svévolně provedl důkazy z jiného soudního spisu, aniž to některý z účastníků navrhl, a provedl jimi dokazování ke skutečnostem, které žádný z účastníků netvrdil. Provedení těchto důkazů označil za nezákonné. Podle žalobce soud svým postupem porušil ústavní zásadu rovnosti účastníků, zásadu projednací a princip kontradiktornosti řízení, neboť dokazování z vlastní iniciativy soud může provádět pouze za podmínek § 120 odst. 2 o. s. ř., pokud důkaz vyplývá z obsahu spisu. Žalovaný však ohledně svých úhrad nic netvrdil, tedy ani nedokazoval, břemeno tvrzení o zaplacení pohledávky přitom tíží žalovaného, jako dlužníka. Podle odvolatele soud zneužil aktivity při vyhledávání a provádění důkazů v řízení ve prospěch žalovaného, když aktivisticky opatřil a následně provedl důkaz ve prospěch jedné strany sporu, který žádný z účastníků nenavrhl. Zásada materiální pravdy a zásada vyšetřovací přitom byly v civilním procesu opuštěny před několika desetiletími a byly nahrazeny zásadou formální pravdy a zásadou projednací.

14. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

15. Žalobce se z účasti na jednání odvolacího soudu nařízeného na 3. 8. 2026 omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce.

16. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízení jednání dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

17. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že posuzovaná Smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru, a že právní předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť neučinil potřebné kroky za účelem zjištění celkové majetkové situace žalovaného, když neověřil reálnost a úplnost tvrzených výdajů.

18. Smlouva je proto z důvodu porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost dlužníka absolutně neplatná.

19. Plnění z neplatné smlouvy, jako neplatného právního jednání, je přijetím plnění z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je obohacený povinen ochuzenému vydat. Bezdůvodné obohacení v posuzovaném případě představuje rozdíl mezi žalovaným nabytými majetkovými hodnotami a tím, co žalovaný žalobci vrátil.

20. Právní předchůdce žalobce na základě Smlouvy poskytl žalovanému částku 25 000 Kč. Žalovaný z titulu Smlouvy uhradil 41 450 Kč. Proto soud správně žalobu zamítl.

21. Odvolací námitky týkající se provedení důkazů z jiného soudního spisu nejsou důvodné, neboť o skutečnosti, kterou soud zjistil z jiného soudního spisu, musí být proveden důkaz listinou (§ 129 o. s. ř.), což se v posuzovaném případě stalo. Soud účastníky s těmito listinami mohl seznámit a poskytnout jim možnost vyjádřit se (§ 123 o. s. ř.), procesně reagovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022), či vyvrátit závěr soudu o skutečnosti známé mu z jeho úřední činnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1885/2008), případně tvrdit a prokázat jiné skutečnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2635/2018), na jednání konaném dne 13. 5. 2025. Dále platí, že k těmto skutečnostem byl soud povinen přihlížet bez ohledu na to, zda byly účastníky tvrzeny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 21 Cdo 205/2020). Přestože znalosti o rozhodnutích ve srovnatelných případech nejsou rozhodnými skutečnostmi, platí pro jejich zjišťování přiměřeně pravidla pro dokazování; byť mohou být soudu známy z jeho činnosti, musí s nimi účastníky z důvodu požadavku na předvídatelnost svého rozhodnutí seznámit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. 30 Cdo 303/2019). V posuzovaném případě se žalobce (ani žalovaný) na jednání soudu prvního stupně dne 13. 5. 2025 nedostavil, proto se této možnosti zbavil.

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení (I. výrok tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok tohoto rozsudku).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací