Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Hodoníně (dále jen„ soud“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11 397,34 Kč s úrokem z prodlení v částce 34,86 Kč, s úrokem v částce 1 263,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 032,06 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 10 032,06 Kč od [datum] do zaplacení (I. výrok) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč (II. výrok).
2. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a žaloby) po 300 Kč podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrady tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady daně z přidané hodnoty (DPH) v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
3. Proti II. výroku o nákladech řízení podal žalobce odvolání, domáhaje se přiznání nákladů řízení ve výši 7 625 Kč, sestávající z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 1 580 Kč, náhrady tří režijních paušálů po 300 Kč a náhrady DPH z odměny a režijních paušálů. Nesouhlasil s tím, že soud postupoval dle § 14b odst. 1 a 5 advokátního tarifu, neboť pro to nebyly splněny všechny zákonné předpoklady. Nejedná se o návrh podaný na ustáleném vzoru, jenž je žalobcem opakovaně uplatňován ve skutkově i právně obdobných věcech, a soud ani nespecifikoval, proč podaný návrh takto vyhodnotil. Samotné ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu tento pojem nedefinuje, proto by soudy měly jeho aplikaci dostatečně vysvětlit, neboť jinak nelze vyloučit, že bude docházet k nejednotnému rozhodování. Tvrdil, že v každém jednotlivém případě vyhotovuje od počátku jedinečný žalobní návrh, s ohledem na konkrétní podklady a okolnosti případu. Poukázal na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, č. j. 19 Co 310/2016-15, ve kterém odvolací soud po zjištění, že u soudu prvního stupně je žalobce z padesáti osmi podaných žalob Mgr. [jméno] [příjmení] zastoupen pouze ve třech řízeních, a po porovnání obsahu jednotlivých návrhů, dospěl k závěru, že návrhy podané Mgr. [jméno] [příjmení] nejsou podány na ustáleném vzoru, neboť text žalob je variabilní, nárok žalobce vychází z různých typů smluv a obsahuje více konkrétních skutkových tvrzení specifických jen pro souzenou věc. Zdůraznil, že zákonodárce v ustanovení § 174a o. s. ř. vnutil žalobcům, kteří se rozhodli využít výhody elektronické justice a podat na soud elektronickou rozkazní žalobu, povinný formulář a že žijeme ve„ formulářové době“. Vzhledem k tomu, že byl se svým nárokem u soudu úspěšný, je namístě, aby soud aplikoval základní zásadu ovládající rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, tj. zásadu úspěchu ve věci vyjádřenou v § 142 odst. 1 o. s. ř. Je-li procesní strana úspěšná, měl by jí odpůrce nahradit náklady, které přitom účelně vynaložila, neboť by bylo v rozporu s ochranou funkcí civilního práva procesního, pokud by civilní proces neumožňoval odstranit zmenšení majetkové sféry účastníka způsobené jenom tím, že byl nucen důvodně hájit svá práva, do nichž někdo jiný zasahoval. Smyslem a cílem zrušení tzv. přísudkové vyhlášky bylo zamezit umělému zvyšování nákladů řízení činěním zbytečných právních úkonů, jakož i zamezit případům, kdy náklady řízení několikanásobně převyšují předmět řízení, čímž je zřetelně porušen princip proporcionality. Žádná z těchto premis však v předmětném řízení naplněna nebyla, neboť žalobce v řízení činil jen nezbytné úkony s cílem domoci se svého práva. Pokud se soud v elektronickém platebním rozkazu odkloní v nákladovém výroku od žalobcem požadovaných nákladů, měl by v zájmu transparentnosti a kontrolovatelnosti rozhodování soudu, s cílem vyloučit libovůli při rozhodování, nákladový výrok, byť stručně, odůvodnit. Rozsah odůvodnění musí být takový, aby účastníkům bylo zřejmé, jaká úvaha vedla soud k vydání rozhodnutí, které se od návrhu odklání.
4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.
5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním (§ 212a odst. 6 o. s. ř.), tj. co do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.
6. Z obsahu spisu se k předmětu odvolacího řízení podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum], se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 397,34 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum]. Žalobce se zavázal vydat žalovanému kreditní kartu specifikovanou v dané smlouvě a poskytnout mu úvěr k této kreditní kartě a žalovaný se zavázal úvěr splácet. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek a dne [datum] došlo k zesplatnění závazku.
7. V posuzovaném případě není sporu o tom, že žalobce byl v řízení z procesního hlediska zcela úspěšný, a proto má v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, když současně byly splněny i podmínky ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. [příjmení] není veden ani o rozsah, či druh žalobci přiznaných nákladů řízení, problémem je stanovení výše sazby mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem a výše sazby paušální náhrady hotových výdajů.
8. Vzhledem k tomu, že řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno dne [datum], postupoval soud prvního stupně správně, když při stanovení náhrady nákladů za právní zastoupení aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1. 7. 2014, tj. ve znění vyhlášky č. 120/2014 Sb., kterou bylo do advokátního tarifu vloženo ustanovení § 14b.
9. Podle § 14b advokátního tarifu platí, že v občanském soudním řízení,
a) které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech,
b) v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a
c) v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení,
činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení včetně z tarifní hodnoty
1. do 10 000 Kč … 200 Kč,
2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč … 300 Kč,
3. přes 30 000 Kč do 50 000 Kč … 500 Kč (odstavec 1).
Sazba odměny za další úkony právní služby pro účely stanovení náhrady nákladů v řízeních podle odstavců 1 a 2 se stanoví podle § 7 (odstavec 3).
Paušální částka jako náhrada výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné pro účely stanovení náhrady nákladů řízení činí
a) 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavců 1 a 2,
b) 300 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle odstavce 3 (odstavec 5).
Především je nutno uvést, že odvolací soud je přesvědčen, že ustanovení § 14b advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014, není v rozporu se zákonem ani ústavním pořádkem. K novelizaci advokátního tarifu došlo v návaznosti na rozhodovací činnost Ústavního soudu ohledně přiměřenosti náhrady nákladů řízení obzvláště v bagatelních věcech a zejména v návaznosti na jeho nález ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12, jímž byla ke dni [datum] zrušena tzv. přísudková vyhláška č. 484/2000 Sb. Snížit částky nákladů řízení ve věcech, kde jde o nižší hodnoty peněžitého plnění a kde řízení bylo zahájeno na základě tzv. formulářových žalob (k významu tohoto pojmu viz dále) bylo hlavním cílem této novely. Ústavní soud v judikatuře reagoval zejména na situace, kdy především ohledně tzv. bagatelních pohledávek docházelo k tomu, že byly vedeny soudní spory i v případech, v nichž předmětem sporu byla nepatrná částka, což se dělo s vidinou výdělku, neboť žalobce očekával, že výše náhrady nákladů řízení bude vyšší než skutečně vynaložené náklady a tento rozdíl bude pro vítěznou stranu přinášet obchodní zisk. Pro budoucí právní úpravu Ústavní soud v bodu 108 citovaného nálezu vyslovil jako obiter dictum očekávání, že bude lépe reflektovat zvláštnosti jednotlivých případů s tím, že kritéria pro určení výše náhrady by měla být obsažena přímo v samotné vyhlášce. Podle Ústavního soudu by stanovení výše odměny mělo také odrážet princip proporcionality a mělo by být přiměřené ve vztahu k výši vymáhané částky.
10. I důvodová zpráva k novelizující vyhlášce [číslo] Sb. uvádí, že výše odměny byla snížena právě s ohledem na Ústavním soudem kritizovaný způsob rozhodování v bagatelních věcech a ve věcech formulářových žalob. Odvolací soud zdůrazňuje, že definice žaloby obsažená v § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu („ které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech“) je v souladu s definicí pojmu„ formulářová žaloba“ používaného Ústavním soudem, jak byla např. vyjádřena v bodu 28 nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11 („ návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření, však bude totožný či jen s drobnými odchylkami“). Ústavní soud uzavřel, že sepsání formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon než provedení úkonu právní služby.
11. Ustanovení § 14b advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014, tedy dle názoru odvolacího soudu vyhovuje výše uvedeným požadavkům Ústavního soudu, a je proto v souladu jak s ústavním pořádkem, tak se zákonem. Zejména jde o přiměřenost výše odměny advokáta ve vztahu k výši žalované částky a také o výčet věcí, na které směřuje, jež se kryje s pojmem formulářová žaloba používaným Ústavním soudem. Navíc ustanovení právního předpisu musí vykazovat určitou míru obecnosti (což v někom může vzbuzovat dojem neurčitosti), a to právě proto, aby byla použitelná pro širší okruh případů a je povinností soudu zvážit, zda řešený případ pod takové ustanovení spadá či nikoliv.
12. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobce, že v projednávané věci nejde o formulářovou žalobu, neboť žalobce interpretuje pojem formulářová žaloba příliš úzce. Předpokládá totiž, že za formulářovou je možno považovat pouze takovou žalobu, kde lze jen zaměnit účastníky a žalovanou částku. Formulářový charakter žaloby však spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Podle odvolacího soudu je návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, v této projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, výpočtem dlužné částky a příslušenství. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů je pak odvolacímu soudu z jeho činnosti známa (např. řízení vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Co 12/2021, 28 Co 116/2022, 74 Co 35/2022). Skutečnost, zda se jedná v konkrétním případě o originárního věřitele, či nikoli, není z pohledu užití ustanovení § 14b advokátního tarifu významná.
13. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, k závěru, že v projednávané věci je třeba výši odměny a náhrady výdajů určit dle § 14b advokátního tarifu.
14. Žalobce byl ve věci samé úspěšný, jelikož žalovaný byl k zaplacení dlužné částky zavázán I. výrokem rozsudku, který již nabyl právní moci. Dle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu proto náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, a to v souladu s § 14b advokátního tarifu Odvolací soud přepočítal soudem prvního stupně stanovenou výši náhrady nákladů řízení a dospěl ke stejnému výsledku. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) advokátního tarifu po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis návrhu na vydání platebního rozkazu), tří náhrad hotových výdajů po 100 Kč za uvedené úkony dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 252 Kč počítané z odměny a náhrady hotových dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Byla také splněna podmínka pro přiznání náhrady nákladů řízení uvedená v § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce žalovanému ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním žaloby zaslal výzvu k plnění (výzva ze dne [datum], odeslaná téhož dne žalovanému).
15. Odvolací soud proto II. výrok rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
16. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl s odvoláním úspěšný, proto by měl žalovaný právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovanému v souvislosti s odvolacím řízením nějaké účelně vynaložené náklady vznikly. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.