Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8 300 Kč, k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na určení, že žalovaný, po dobu trvání platnosti Smlouvy o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004 (ve znění pozdějších dodatků), není oprávněn provozovat vážní zařízení – automobilovou mostovou váhu [Anonymizováno], umístěnou na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to k činnostem, které má pro žalovaného podle Smlouvy o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004 (ve znění pozdějších dodatků) zajišťovat žalobce (I. výrok) a žalobci uložil nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 8 300 Kč (II. výrok).
2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázány následující skutečnosti:a) Smlouvou o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004 ve spojení s dodatky ze dne 2. 4. 2004, 29. 3. 2004, 21. 3. 2005 a 31. 1. 2005 (dále jen „Smlouva“) se žalobce zavázal pro žalovaného provádět (mimo jiné) kontrolu, evidenci navážených odpadů a jejich certifikovaného vážení. Účastníci si ujednali odměnu za poskytnuté služby ve výši 98 000 Kč měsíčně a dále 5 Kč za jednu tunu zváženého odpadu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 1. 5. 2034.b) Provozní řád žalovaného ze srpna 2021, včetně Dodatku č. 1, popisuje váhu žalobce jako zařízení určené pro přejímku odpadu v pískovně. Přejímku a kontrolu odpadu provádějí pracovníci žalovaného v součinnosti se zaměstnanci žalobce.c) Žalovaný se snaží dosáhnout změny provozního řádu tak, aby byla zohledněna výstavba druhého vážního zařízení určeného pro zjišťování hmotnosti dováženého odpadu.d) Žalobce vyzval žalovaného ke zdržení se instalace druhého vážního zařízení, neboť takovým jednáním dojde k porušení povinnosti poskytování součinnosti ze strany žalovaného dle Smlouvy.e) V řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 250/2024 se žalobce domáhá zaplacení náhrady za vynaložené náklady za právní zastoupení žalobce v souvislosti se sporem o odstávku provozu skládky dne 23. 7. 2024.f) V řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 104 C 186/2024 se žalobce domáhá zaplacení odměny dle Smlouvy za odpad zvážený na váze třetí osoby.
3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci –vycházeje z § 80, § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k následujícím závěrům:a) Ze samotného obsahu Smlouvy nevyplývá, zda smluvní vztah mezi účastníky počítá s tím, že by žalovaný, jako zadavatel, poptával služby uvedené ve Smlouvě jinde, či že by je sám realizoval bez využití žalobce, jako poskytovatele. V situaci, kdy žalovaný buduje váhu, aby alespoň část služeb, které v minulosti poptával u žalobce, realizoval sám na této nové váze, se tak účastníci ocitají v nejistém právním postavení.b) Mezi účastníky aktuálně již probíhají spory, které se více či méně dotýkají samotné Smlouvy a interpretace jejího obsahu (spor o odměnu za kontrolu odpadu naváženého na váze třetí osoby, spor vyplývající ze sporu ohledně nesplnění kontroly odpadu), aniž by se vztahovaly k užívání předmětné váhy.c) Určení, že žalovaný předmětnou váhu nemůže používat k činnostem, které má pro žalovaného podle Smlouvy zajišťovat žalobce, tuto nejistotu právního postavení účastníků Smlouvy nemůže odstranit.d) Z požadovaného určení nevyplyne, k jaké činnosti žalovaný váhu používat může a k jaké ne, resp. neurčuje jaké činnosti pro žalovaného žalobce dle Smlouvy má zajišťovat a jaké ne, a dá se předpokládat, že by tato otázka vyvolala další spory mezi účastníky.e) Preventivní charakter takto koncipované žaloby na určení je minimální. Předmětná váha není příčinou nejistoty právního postavení účastníků, ale jejím symptomem. Určení, že žalovaný není oprávněn váhu používat, by odstranilo aktuální bod sváru mezi účastníky, ale nevyřešilo by jádro sporu, tedy otázku, zda musí žalovaný vážit pouze u žalobce. Pokud by žalovaný pak vážil u třetí osoby nebo by například ad absurdum vybudoval třetí váhu, vznikl by mezi účastníky obdobný spor.f) Žaloba na plnění by v tomto směru více vystihovala obsah nároku žalobce na postihnutí konkrétní sporné situace mezi účastníky.g) Není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení.h) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy přiznal plně úspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení sestávající z odměny za dva úkony právní služby po 3 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení a účast u jednání) dle § 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), a dvou náhrad paušálních výdajů po 450 Kč k výše uvedeným úkonům dle § 13 advokátního tarifu.
4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu o neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, ke kterému soud dospěl na podkladě nesprávného právního posouzení věci. Vytkl soudu, že nepřistoupil k věcnému projednání žaloby, v rámci kterého by mohl přihlédnout k veškerým odvolatelem tvrzeným skutečnostem a jím označeným důkazům. Dle žalobce soud prvního stupně ve vztahu k existenci naléhavého právního zájmu nesprávně vyhodnotil zejména preventivní funkci určovací žaloby. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, zdůraznil, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, když určovací žaloba může vytvořit pevný základ pro právní vztahy účastníků – rozhodnout především o (ne)exkluzivitě žalobce– a předejít tak řadě dalších žalob na plnění, k jejichž podání bude odvolatel nucen přistoupit, zahájí-li žalovaný provoz druhého vážního zařízení. Takovým jednáním totiž žalovaný zasáhne do samotné podstaty smluvního vztahu, poněvadž žalobce důsledkem toho ztratí možnost realizovat stěžejní činnosti podle Smlouvy o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004, konkrétně pak certifikované vážení odpadu a související kontrolní činnosti, jež měl pro žalovaného dle Smlouvy a obchodních zvyklostí vykonávat výhradně odvolatel. Zdůraznil, že podal určovací žalobu právě proto, aby předešel možným budoucím sporům, a aby byla odstraněna právní nejistota týkající se výkladu Smlouvy. Žalobce tak učinil dříve, než došlo ke zprovoznění sporného technického zařízení – váhy žalovaného – a tím i k faktickému zásahu do jeho smluvních práv. Tento postup je podle názoru odvolatele plně v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž má určovací žaloba preventivní charakter a jejím účelem je ochrana právního postavení žalobce, a to ještě předtím, než dojde k samotnému zásahu do jeho práva či právního vztahu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod R 17/72 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu). Dle žalobce žaloba řešila přesně jádro sporu, a to otázku exkluzivity vážení. Žalobní návrh výslovně směřoval k určení, že žalovaný není oprávněn druhé vážní zařízení provozovat k činnostem, jež má dle Smlouvy zajišťovat odvolatel, tedy včetně certifikovaného vážení odpadů dle čl. 2 odst. 2.2. písm. a) Smlouvy. Exkluzivita tohoto závazku vyplývá jak z účelu samotné Smlouvy, investice odvolatele do vlastního vážního zařízení a jeho provozu, tak z dvacetiletých obchodních zvyklostí stran. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož předmětná váha není příčinou nejistoty právního postavení, nýbrž pouze jejím symptomem. Právní nejistota žalobce ohledně rozsahu jeho smluvních povinností, způsobu jejich plnění a nároku na odměnu za vážení, vznikla totiž právě v důsledku záměru žalovaného instalovat a provozovat v areálu žalovaného druhé vážní zařízení a jeho odmítnutím doposud nesporně přijímané exkluzivity závazku v reakci na jeho předžalobní výzvu. Předmětná váha je tak příčinou, nikoliv pouhým symptomem, nejistoty. Nesouhlasil ani se závěrem, že má k ochraně svých práv i jiné právní prostředky, než žalobu na určení, konkrétně pak žalobu na plnění nebo na zdržení se zásahu. Pokud by tato skutečnost měla sama o sobě odůvodňovat nedostatek naléhavého právního zájmu, byl by žalobce fakticky nucen čekat na zprovoznění váhy a až následně by mohl podávat žaloby na plnění či zdržení se zásahu do jeho práv. Takový postup by přitom zcela popřel preventivní povahu určovací žaloby a její účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než k takovému porušení právního vztahu nutně dojde. Žaloba na plnění či zdržení tak v tomto případě nemůže nahradit funkci určovací žaloby. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Dle žalovaného žalobce pouze opakuje již uvedené nepodložené domněnky o exkluzivitě smluvního vztahu. I pokud by se hypoteticky jednalo o takový vztah, nemohla by předmětná určovací žaloba odstranit právní nejistotu týkající se výkladu smlouvy, neboť takové rozhodnutí by se vztahovalo výlučně na konkrétní vážní zařízení označené v žalobním petitu a na žádné jiné, natož pak na plnění jiných sporných závazků. Absentuje i preventivní funkce určovací žaloby za situace, kdy řada jiných sporů mezi stranami již probíhá a k řadě dalších se schyluje. V této souvislosti poukázal dále na skutečnost, že Krajský úřad Jihomoravského kraje svým rozhodnutím ze dne 3. 7. 2025, č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu] OŽP/Per, povolil provoz nového vážního zařízení. Byť správní rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, je zřejmé, že o stejné věci souběžně rozhoduje orgán státní správy. Preventivní funkce určovací žaloby není v tomto případě dána. Poukázal dále na skutečnost, že žalobce je trestně stíhán pro protiprávní jednání ke škodě žalovaného (nikoliv v souvislosti s vlastní činností vážního zařízení). Navrhl rozsudek potvrdit.
6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející, v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal, i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
7. Předmětem odvolacího řízení bylo výlučně posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovanému určení ve smyslu § 80 o. s. ř.
8. Z obsahu spisu se podává, že žalobce se žalobou ze dne 7. 8. 2024 domáhal určení, že žalovaný po dobu trvání platnosti Smlouvy není oprávněn provozovat vážní zařízení – automobilovou mostovou váhu [Anonymizováno], umístěnou na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to k činnostem, které má pro žalovaného podle Smlouvy zajišťovat žalobce. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný podal dne 26. 2. 2024 u Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru životního prostředí, Ohlášení změny v provozním řádu. V rámci ohlášení změny žalovaný žádal, aby Krajský úřad Jihomoravského kraje, Odbor životního prostředí, schválil doplnění Provozního řádu a jeho Dodatku č. 1 o novou automobilovou mostovou váhu [Anonymizováno] umístěnou na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. O tomto doplnění je vedeno Krajským úřadem Jihomoravského kraje, Odborem životního prostředí, správní řízení pod sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu], jehož je žalobce účastníkem. Současný platný provozní řád předpokládá existenci pouze jediného vážního zařízení, a to zařízení ve správě žalobce – automobilová váha [Anonymizováno] umístěná na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Obě vážní zařízení mají být dle ohlášení změny v provozním řádu provozovány současně. Žalobce má za to, že tento postup není vzhledem k účelu, smyslu a exkluzivitě Smlouvy z právního hlediska realizovatelný. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 4. 2004 do 1. 5. 2034, přičemž žalobce je povinen (mimo jiné) zajišťovat certifikované vážení odpadů a jiných schválených materiálů navážených do areálu žalovaného. Žalobce v instalaci druhého vážního zařízení spatřuje porušení Smlouvy a jejího smyslu a účelu. Zdůraznil, že žalovaný není při realizaci svého záměru ohledně umístění druhého vážního zařízení motivován jakýmkoliv legitimním cílem, ale pouze snahou o poškození žalobce, neboť odměna žalobce je zčásti odvislá od objemu naváženého odpadu. Žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení definoval tak, že se nalézá v právně nejistém postavení, neboť:a) není jasné, jaké povinnosti má žalobce a žalovaný dle Smlouvy plnit,b) jaký nárok na odměnu žalobci v souvislosti s instalací druhého vážního zařízení vzniká, když dle Smlouvy má zajišťovat certifikované vážení všech odpadů a jiných schválených materiálů navážených do areálu žalovaného právě žalobce,c) zda a jakým způsobem má žalobce provádět dohled a odbornou kontrolu nad naváženým odpadem, když druhé vážní zařízení nemá být obsluhováno jeho zaměstnanci,d) zda je žalovaný k zajištění těchto činnosti povinen poskytnout součinnost,e) zda a jak má žalobce vést průběžnou evidenci odpadu a plnit své další smluvní a veřejnoprávní povinnosti.
9. Dle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
10. Dosavadní ustálenou judikaturu ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu shrnul Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 162/2020, následovně: Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je, že účastníci mají věcnou legitimaci a že žalobce má na určení naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým. To znamená, že u žalobce musí jít buď o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí) nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní, situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen; případně pro své nejisté postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1180/2003). Žaloba domáhající se určení podle § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti [srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71 (uveřejněný pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Prokáželi však žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1207/2006). Uvedené ale neznamená, že pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu vytvoří jakákoli žaloba na určení. Tento cíl může splnit jen taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě toho právního vztahu, od něhož (jako od pevného právního základu) lze další vztahy účastníků sporu odvozovat. Zda tomu tak v konkrétním případě je, závisí především na posouzení, jaké další právní vztahy mají být od onoho pevného právního základu odvíjeny. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 o. s. ř. zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 227/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 22 Cdo 612/2014). Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, kdy určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4366/2015).
11. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Přistoupil však k zopakování některých důkazů, jakož i k doplnění dokazování, to vše se zaměřením na upřesnění a zejména aktualizaci skutkových zjištění ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu.
12. Odvolací soud v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 o. s. ř. provedl dokazování Smlouvou o zajištění služeb v ekologickém a odpadovém hospodářství ze dne 26. 3. 2004, Provozním řádem ze srpna 2021, doplněním Provozního řádu a jeho Dodatku č. 1 o novou nákladní váhu ohlášením ze srpna 2023, výpisem ze systému ISAS Městského soudu v Brně ohledně řízení sp. zn. [Anonymizováno], žalobou ze dne 26. 8. 2024 ve věci sp. zn. [Anonymizováno], protokolem z jednání ve věci vedené pod sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 20. 1. 2026, výpisem z ISAS Městského soudu v Brně ohledně řízení sp. zn. [Anonymizováno], žalobou ze dne 12. 8. 2024 ve věci sp. zn. [Anonymizováno], výpisem z ISAS Městského soudu v Brně ohledně řízení sp. zn. [Anonymizováno], žalobou ze dne 1. 10. 2025 ve věci sp. zn. [Anonymizováno], protokolem z jednání ve věci vedené MS v Brně sp. zn. [Anonymizováno] ze dne 23. 4. 2026, sdělením Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 27. 3. 2026, rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru životního prostředí, č. j. JMK [č. účtu], sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu] [Anonymizováno], rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 16. 3. 2026, č. j. MZP/2025/240/2053, žalobou ze dne 24. 3. 2026 proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 16. 3. 2026, č. j. [Anonymizováno], vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno] a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2026, č. j. [Anonymizováno].
13. Ze Smlouvy bylo nad rámec skutkových zjištění soudu prvního stupeň (v úplnosti) zjištěno že žalobce se jako poskytovatel zavázal žalovanému jako zadavateli poskytovat služby v oblasti ekologického a odpadového hospodářství (čl. 2.1 Smlouvy):a) výkon funkce ekologa dle požadavků a potřeb zadavatele,b) zastupování ve správních řízeních zaměřených na problematiku ochrany životního prostředí,c) provádění periodických kontrol stavu odpadového hospodářství, ochrany ovzduší, vodního hospodářství v areálu zadavatele s doporučením případných nápravných opatření,d) provádění aktualizace dokumentace a systému řízení odpadového hospodářství a ochrany životního prostředí při změnách technologií a podnikatelských záměrů u zadavatele a při změnách legislativy,e) průběžné informování zadavatele o realizovaných aktualizacích a novelizacích a připravovaných změnách ekologické legislativy a rešerše vlivu budoucích povinností na podnikatelské aktivity a záměry zadavatele,f) zpracování provozního řádu zařízení k využívání a odstraňování, sběru a výkupu odpadů,g) zpracování návrhů základních technických a organizačních opatření k bezkonfliktnímu zabezpečení odpadového hospodářství v provozovně,h) zajištění odborné a technické pomoci při projektové přípravě nových technologií, přípravě změn výroby apod., které podléhají souhlasu orgánů státní správy z hledisek této oblasti,i) zajištění kontrolních odběrů vzorků navážených odpadů (materiálů) do areálu zadavatele k rekultivaci, závozu a následně jejich vyhodnocení,j) zajištění dokumentace o kvalitě navážených odpadů (materiálů) od smluvních partnerů zadavatele.
14. Žalobce se dále v čl. 2.2. Smlouvy zavázal poskytovat žalovanému kontrolu a evidenci navážených odpadů a schválených materiálů, a to v rozsahu:a) zajištění certifikovaného vážení odpadů a jiných schválených materiálů navážených do areálu zadavatele, přičemž k tomuto účelu instaluje poskytovatel na vlastní náklady vážní zařízení, včetně příslušenství na místo určené zadavatelem,b) zajištění průběžné kontroly navážených odpadů (materiálů) se zaměřením na jejich kvalitu a vlastnosti,c) zajištění odborného dohledu nad kontrolou a evidencí navážených odpadů (materiálů),d) zajištění vedení evidence odpadů, průběžné evidence vzniku a nakládání s odpady a roční ohlášení produkce odpadů na příslušný orgán státní správy,e) zpracování praktických postupů k průběžnému vedení evidence a k Oznámení o roční produkci odpadů podle § 39 odst. 2 zák. č. 383/2001 Sb.,f) předávání údajů z průběžné evidence o kontrole navážených materiálů, a to v souladu s platnou legislativou.
15. Dle provozního řádu „Zařízení na využití odpadů v rámci rekultivace pískovny [adresa] v dobývacím prostoru [adresa] V“ ze srpna 2021, bylo zjištěno, že automobily přivážející odpad mají být v prostoru vjezdu do zařízení zváženy na automobilové váze [Anonymizováno] 18x3 m. Váha je umístěna na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a je ve správě žalobce na základě Smlouvy. Vážení probíhá za přítomnosti pracovníka žalovaného (část 3. Odst. B.) V části 4. odst. B je specifikován konkrétní postup při přejímce odpadu.
16. Z Doplnění Provozního řádu a jeho Dodatku č. 1 o novou nákladní váhu ohlášením ze srpna 2023, bylo prokázáno, že žalovaný doplnil Provozní řád o novou váhu, přičemž do části 3 bod B zařadil vedle váhy žalobce další váhu zn. [Anonymizováno] umístěnou na parcele [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] (v sousedství váhy žalobce). Současně tuto změnu ohlásil Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, Odboru životního prostředí, přípisem ze dne 26. 2. 2024.
17. Ze sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 27. 3. 2026, č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], má odvolací soud za prokázané, že Krajský úřad Jihomoravského kraje, jako věcně a místně příslušný správní orgán ve smyslu § 29 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), dle § 11 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), vydal rozhodnutí ze dne 3. 7. 2025 pod č. j. [Anonymizováno] [č. účtu] (sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu] [Anonymizováno]) podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech, kterým společnosti [právnická osoba], mění změnou č. 2 povolení provozu zařízení (IČZ: [Anonymizováno]) k využití odpadů: „Zařízení na využití odpadů v rámci rekultivace pískovny [adresa] v dobývacím prostoru [adresa] V“, umístěného na pozemcích nebo jejich částech parc. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], vše v k. ú. [adresa]. Podstatou požadované změny bylo doplnění provozního řádu o dodatek č. 2 „Doplnění Provozního řádu a jeho Dodatku č. 1 o novou nákladní váhu ohlášením, [adresa], prosinec 2023“. Předmětem dodatku č. 2 k provoznímu řádu je přidání vážního zařízení [Anonymizováno], které je ve vlastnictví provozovatele zařízení společnosti [právnická osoba] a je umístěno na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Účastníkem ve správním řízení byl mimo jiné i žalobce (jako vlastník vážního zařízení [Anonymizováno] rovněž využívaného k provozu zařízení), a to v souladu s § 27 odst. 2 správního řádu. Vydané rozhodnutí bylo dne 25. 7. 2025 napadeno odvoláním žalobce. Dne 16. 3. 2026 Ministerstvo životního prostředí jako odvolací orgán vydalo pod č. j. [Anonymizováno] (sp. zn. [Anonymizováno] rozhodnutí, kterým bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a podané odvolání žalobce zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 3. 2026. Rozhodnutí žalobce napadl správní žalobou vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [Anonymizováno].
18. Rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odboru životního prostředí, č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], sp. zn. [č. účtu] [Anonymizováno], ze dne 3. 7. 2025, bylo změněno povolení provozu zařízení změnou č. 2 tak, že bylo vydáno povolení provozu zařízení ve znění Doplnění Provozního řádu a jeho Dodatku č. 1 o novou nákladní váhu ohlášením. V odůvodnění se správní orgán vypořádal se všemi námitkami společnosti [právnická osoba] (žalobce).
19. Ministerstvo životního prostředí, jako odvolací orgán, rozhodnutím ze dne 16. 3. 2026, č. j. [Anonymizováno] (sp. zn. [Anonymizováno]), odvolání společnosti [právnická osoba] (žalobce) zamítlo a výše uvedené rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského Kraje ze dne 3. 7. 2025 potvrdilo.
20. Správní žalobou ze dne 24. 3. 2026 podanou u Krajského soudu v Brně se společnost [právnická osoba] (žalobce) domáhá proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí zrušení jeho rozhodnutí ze dne 16. 3. 2026, č. j. [Anonymizováno]. Řízení je vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalobce současně s žalobou podal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.
21. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2026, č. j. [Anonymizováno], soud zamítl návrh společnosti [právnická osoba] (žalobce) na přiznaní odkladných účinků žalobě. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 4. 2026.
22. Z výpisu ze systému ISAS Městského soudu v Brně bylo zjištěno, že soud prvního stupně vede mezi účastníky další řízení o zaplacení částky 105 709,06 Kč s příslušenstvím. Řízení je vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno]. Z příslušného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobce se po žalovaném domáhá náhrady majetkové škody spočívající v ušlé odměně za 12 436,36 tun odpadu, který žalovaný umožnil třetí osobě zvážit (mimo areál) a navést do areálu. Nárok žalobce odvíjí od porušení Smlouvy žalovaným. Dle protokolu o jednání ze dne 20. 1. 2026 bylo jednání odročeno na neurčito.
23. Z výpisu ze systému ISAS Městského soudu v Brně bylo dále zjištěno, že soud prvního stupně vede mezi účastníky také spor o zaplacení částky 6 389 Kč s příslušenstvím. Řízení je vedeno pod sp. zn. [Anonymizováno]. Z příslušného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobce se po žalovaném domáhá náhrady nákladů na právní zastoupení v souvislosti se sporem účastníků o náhradu škody vzniklé odstávkou provozu ukládky odpadu dne 23. 7. 2024. Dle veřejně přístupného systému Infosoud (dostupného na internetových stránkách www.justice.cz) bylo ve věci soudem nařízeno jednání na 1. 6. 2026.
24. Z výpisu ze systému ISAS Městského soudu v Brně bylo zjištěno, že soud prvního stupně vede mezi účastníky dále spor o určení neplatnosti dodatku Smlouvy. Z příslušné žaloby ze dne 2. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný (jako žalobce) se proti žalobci (jako žalovanému) domáhá určení neplatnosti Dodatku č. 1a ze dne 2. 4. 2004 a Dodatku č. 2a ze dne 21. 3. 2005 ke Smlouvě, a to na podkladě tvrzeného porušení právní úpravy na úseku veřejných zakázek. V důsledku toho je namítána neplatnost ustanovení Smlouvy o jejím trvání do 1. 5. 2034. Žalovaný má za to, že Smlouva fakticky platila pouze do 1. 5. 2014. Namítá rovněž neplatnost ujednání o smluvní pokutě ve výši 60 000 000 Kč pro případ, že by právní vztah skončil před 1. 5. 2024. Dle příslušného protokolu o jednání ze dne 23. 4. 2026 bylo jednání bez projednání věci odročeno na 8. 9. 2026.
25. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř.
26. Je faktem, že účastníci jsou v nejistém právním postavení, když ze samotného textu písemné Smlouvy neplyne, zda se jedná o výhradní či nevýhradní formu obchodní spolupráce a každá ze stran si Smlouvu vykládá zjevně rozdílně.
27. Soud prvního stupně přiléhavě uvedl, že předmět vzájemné spolupráce je dle písemné Smlouvy výrazně širší než pouhé vážení odpadu na předmětné váze.
28. Soud dále správně konstatoval, že mezi účastníky již aktuálně probíhá vícero sporů, které se více či méně dotýkají samotné Smlouvy a výkladu jejího obsahu, aniž by se však vztahovaly přímo k užívání předmětné váhy.
29. V jiném řízení žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 105 709,06 Kč, kde se domáhá odměny za kontrolu odpadu naváženého mimo areál žalovaného na váze třetí osoby (již) v období roku 2023.
30. Žalobce dále uplatnil vůči žalovanému i nárok na částku 6 389 Kč jako náhradu nákladů na právní zastoupení žalobce v souvislosti s mimosoudním požadavkem žalovaného na náhradu škody v souvislosti s odstávkou provozu dne 23. 7. 2024 v důsledku údajného neoprávněného návozu odpadu.
31. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že navrhované určení není schopno nejistotu účastníků odstranit. Požadované určení není totiž schopno eliminovat, či vyřešit, již zahájené soudní spory, ani zabránit případným dalším budoucím sporům, neboť požadované určení nepostihuje jádro sporu.
32. Je proto poměrně přiléhavé hodnocení soudu prvního stupně, že spor o druhou váhu je symptomem, nikoli příčinou, sporu.
33. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že preventivní funkce předmětné určovací žaloby je tak ze všech uvedených důvodů minimální.
34. Tuto skutečnost dokládá i to, jak sám žalobce definoval v žalobě naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když uvedl: „…není jasné, jaké povinnosti má žalobce a žalovaný dle smlouvy plnit. Jaký nárok na odměnu žalobci v souvislosti s instalací druhého vážního zařízení vzniká, zda a jakým způsobem má žalobce provádět dohled a odbornou kontrolu nad naváženým odpadem, když druhé vážní zařízení nemá být obsluhováno jeho zaměstnanci, zda je žalovaný k zajištění těchto činností povinen poskytnout součinnost, zda a jak má žalobce vést průběžnou evidenci odpadů a plnit své další smluvní a veřejnoprávní povinnosti...“ Obdobně žalobce definoval naléhavý právní zájem i u jednání dne 22. 5. 2025.
35. Je zcela zřejmé, že navrhované určení by tyto otázky žalobce v úplnosti nezodpovědělo.
36. Po vydání odvoláním napadeného rozsudku žalovaný podal k soudu prvního stupně žalobu na určení neplatnosti dodatku č. 1a a 2a Smlouvy, kterou odůvodňuje tím, že byly při jejich uzavírání porušeny předpisy upravující veřejné zakázky.
37. Uvedené znovu zcela potvrzuje závěr soudu prvního stupně, že podstata sporu je hlubší než pouhý spor o neoprávněnost užívání druhé váhy, přičemž spor stran se dotýká aktuálně již zjevně samotné podstaty vzájemné spolupráce, tedy samotné existence smluvního vztahu.
38. Odvolací soud pro úplnost zdůrazňuje, že k obejití žalobce prostřednictvím jiného vážního zařízení již fakticky (před podáním určovací žaloby) došlo a žalobce se domáhá u soudu žalobou ze dne 26. 8. 2024 náhrady škody z takového jednání. Otázka výkladu Smlouvy, jakož i posouzení její platnosti tak bude nedílnou součástí posouzení uplatňovaného nároku.
39. Dále dle tvrzení žalovaného již došlo k provozu druhé váhy v návaznosti na pravomocné rozhodnutí příslušného správního orgánu.
40. Žalobce v příslušném správním řízení o změnu provozního řádu vystupuje jako účastník a aktivně se změně brání, aktuálně prostřednictvím správní žaloby proti Ministerstvu životního prostředí, podané u Krajského soudu v Brně dne 24. 3. 2026, vedené pod sp. zn. [Anonymizováno].
41. Vše výše uvedené v souhrnu dokládá, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení v tomto konkrétním řízení není objektivně dán.
42. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, včetně správného výroku o nákladech řízení, dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).
43. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, žalovanému proto náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z:i) odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 3 700 Kč (sepis vyjádření k odvolání ze dne 12. 8. 2025 a účast na jednání soudu dne 20. 5. 2026) dle § 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu,ii) dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč k úkonům ad i) dle § 13 advokátního tarifu;celkem tedy 8 300 Kč. Všechny tyto náklady odvolací soud shledal účelnými pro bránění práva v odvolacím řízení plně úspěšným žalovaným. Současně neshledal žádné okolnosti, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. (II. výrok tohoto rozsudku).