Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 18 230,20 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. V záhlaví označeným rozsudkem vyhlášeným jako rozsudek pro uznání soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 70 969,17 Kč, úrok ve výši 15,70 % ročně z částky 67 718,17 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 67 718,17 Kč od 7. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok 15 991,16 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 1 980,12 Kč (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Z odůvodnění nákladového výroku vyplývá, že v řízení zcela úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na osobní a majetkové poměry žalovaného však soud prvního stupně za užití ustanovení § 150 o. s. ř. žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. To vše na základě tvrzení žalovaného, že nemá žádný majetek, žije z dávek hmotné nouze, je evidován na úřadu práce (bez podpory v nezaměstnanosti), bydlí na ubytovně a nájem je hrazen [územní celek] na [anonymizováno]. Žalovaný má pouze„ peřinu a polštář“. Žije sám, s rodinou je ve velmi omezeném kontaktu. Soud prvního stupně má za to, že uložení povinnosti žalovanému k úhradě žalobci vzniklých nákladů by ohrozilo uspokojování základních, osobních potřeb žalovaného. Současně konstatoval, že nepřiznání náhrady nákladů řízení nebude mít negativní vliv na majetkové poměry žalobce.
2. Proti II. výroku rozsudku podal žalobce dne 14. 2. 2022 odvolání. Namítl nesprávnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. za situace, kdy nebyly dány důvody zvláštního zřetele pro takový postup. Vytkl soudu prvního stupně, že aplikaci citovaného ustanovení založil pouze na nedoložených tvrzení žalovaného. Zdůraznil, že základní zásadou ovládající rozhodování o náhradě nákladů civilního řízení, je zásada úspěchu ve věci vyjádřená ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Žalobce považuje za neakceptovatelné, aby mu nebylo nahrazeno zmenšení majetkové sféry způsobené tím, že důvodně hájil svá práva, do nichž žalovaný zasahoval. Má za to, že soud prvního stupně užití ustanovení § 150 o. s. ř. odůvodnil velice obecně bez uvedení konkrétních důkazů. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení změnil a přiznal mu náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 18 230,20 Kč zahrnující náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 839 Kč, náhradu odměny advokáta v rozsahu tří úkonů právní služby po 3 940 Kč (tarifní hodnota 70 969,17 Kč; převzetí a příprava, předžalobní výzva a sepis žaloby), náhradu hotových výdajů ke každému z těchto úkonů, tj. 3 x 300 Kč, a náhradu DPH v sazbě 21 % ve výši 2 671,20 Kč Nákladů odvolacího řízení se výslovně vzdal, neboť žalovaný potřebu podání odvolání nezavinil.
3. Odvolání žalobce nebylo žalovanému zasíláno (§ 210 odst. 1 o. s. ř.).
4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním (§ 212a odst. 6 o. s. ř.), tj. co do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, bez nařízení jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
5. Z obsahu spisu ve vztahu k předmětu odvolacího řízení odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 13. 5. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 70 969,17 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 6. 2015. U jednání soudu dne 14. 1. 2022 žalovaný žalobou uplatněný nárok výslovně uznal. Současně uvedl, že„ žije z dávek hmotné nouze, které jsou mu vypláceny [územní celek] na [anonymizováno]. Žije na ubytovně. Splátky by mohl splácet snad až po roce. Snaží se vyřídit si invalidní důchod. Protože neměl na splátky, tak mu skončilo insolvenční řízení. Pozemek, o kterém se v insolvenčním řízení hovořilo, získal darem, ale rodina si ho vzala zpět.“ Dále k dotazu soudu uvedl:„ Já nemám vůbec žádný majetek. Shora zmiňovaný pozemek jsem rodině vrátil, když ho chtěli vrátit. Já žiju z dávek hmotné nouze, jsem evidován na úřadu práce. Podporu v nezaměstnanosti však již nepobírám. Bydlím v [obec] na ubytovně, nájem za mě platí [územní celek] na [anonymizováno]. Zařízení je majitele, já mám akorát peřinu a polštář. Žiju sám, mám tři děti, v kontaktu jsem však pouze s nejstarším synem, který má již vlastní rodinu. S oběma mladšími v kontaktu vůbec nejsem. Nejmladšímu synovi jsem výživné zaplatil formou převodu své poloviny rodinného domu bývalé manželce v rámci vypořádání SJM. Hlášen k pobytu jsem na obecním úřadu. Vzděláním jsem traktorista mechanizátor, absolvoval jsem SZTŠ v [obec] n. P.“ Z protokolu o jednání ze dne 14. 1. 2022 dále plyne, že soud prvního stupně dal žalobci na vědomí, že zvažuje aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Žalobce proti tomuto postupu ničeho nenamítal. Poté byl vyhlášen odvoláním napadený rozsudek.
6. Odvolací soud vychází z pravomocného I. výroku rozsudku pro uznání, kterým bylo v celém rozsahu vyhověno žalobě.
7. Podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
8. Odvolací soud se nejprve zabýval samotnou výši nákladů řízení vzniklých žalobci před soudem prvního stupně, neboť tuto soud prvního stupně v rámci svých úvah o vhodnosti aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. nevyčíslil.
9. S ohledem na obsah spisu náleží žalobci náhrada účelně vynaložených nákladů v řízení před soudem prvního stupně spočívající v :
i) uhrazeném soudním poplatku ve výši 2 839 Kč,
ii) odměně za tři úkony právní služby po 3 940 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 70 969,17 Kč; převzetí věci, předžalobní upomínka a sepis žaloby) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
iii) třech náhradách hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč k úkonům ad ii) dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
iv) náhradě DPH v sazbě 21 % ve výši 2 671,20 Kč počítané z náhrad ad ii) až iii) (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.);
celkem tedy 18 230,20 Kč. Všechny tyto náklady (co do výše úměrné k předmětu řízení) odvolací soud shledal účelnými pro uplatňování či bránění práva plně úspěšným žalobcem.
10. Pro úplnost odvolací soud dodává, že byla splněna podmínka pro přiznání náhrady nákladů řízení uvedená v § 142a odst. 1 o. s. ř., tedy, že žalobce žalované ve lhůtě nejméně sedm dnů před podáním žaloby zaslal výzvu k plnění (výzva ze dne 14. 4. 2021, odeslána téhož dne).
11. S ohledem na vše výše uvedené žalobci vzniklo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 18 230,20 Kč.
12. Teprve po výše uvedeném závěru je na místě zabývat se odvolací námitkou žalobce, že v daném sporu nebylo na místě ve vztahu mezi účastníky aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř.
13. Dle ustanovení § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
14. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci. Ten kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem by měl mít právo na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložil. Ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř. lze právě uvedenou zásadu prolomit pouze výjimečně a z důvodů zvláštního zřetele hodných.
15. Tyto okolnosti je nutno v rámci sporného soudního řízení vnímat komplexně ve vztahu k celému řízení, zvážit poměry obou procesních stran a umožnit jim, aby se k případné možnosti aplikace § 150 o. s. ř. mohly před vydáním rozhodnutí vyjádřit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 828/06, uveřejněný pod číslem 26/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. III. ÚS 3299/09, uveřejněný pod číslem 116/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu a nález Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. II. ÚS 2658/10, uveřejněný pod číslem 3/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
16. Soud prvního stupně na aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. upozornil a žalobce ničeho nenamítal.
17. Lze přitakat žalobci, že soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel pouze z nedoložených tvrzení žalovaného o jeho tíživé majetkové a sociální situaci. Současně je zcela zřejmé, že tyto okolnosti (byť by byly doložené) nemohou být samy o sobě důvodem pro postup podle ustanovení § 150 o. s. ř.
18. Z ustálené judikatury vyplývá, že na aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. tíživá majetková situace účastníka, který nebyl v řízení z procesního hlediska úspěšný, sama o sobě vliv nemá (srov. např. nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 1840/10 či nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 2862/07).
19. Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07, uvedl, že„ ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmirňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil.“ O takovou situaci se však v projednávané věci zjevně nejedná.
20. Odvolací soud proto uzavírá, že v posuzovaném případě podmínky pro výjimečnou aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. v souladu s odvolací námitkou žalobce neshledává.
21. S ohledem na výše uvedené proto odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil II. výrok rozsudku soudu prvního stupně a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové výši 18 230,20 Kč. S ohledem na časové období, po které žalovaný mohl alokovat zdroje k úhradě dluhu, odvolací soud uložil žalovanému (přes jeho tvrzenou nepříznivou majetkovou situaci) nahradit žalobci náklady řízení, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., v zákonné lhůtě tří dnů (I. výrok tohoto usnesení).
22. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a vzniklo mu tak právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobce se ovšem náhrady nákladů za tuto fázi řízení výslovně vzdal, a soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (II. výrok tohoto usnesení).