15 Co 130/2024

Odůvodnění

1. Citovaným rozhodnutím soud I. stupně určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zapsaného u Katastrálního úřadu pro Vysočinu na LV č. [hodnota]. Dále rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Na základě dokazování konstatuje, že mezi účastníky probíhá již řadu let spor ohledně hranice pozemků parc. č. [Anonymizováno] (ve vlastnictví žalobce na základě darovací smlouvy z 19. 4. 1991) a parc. č. [Anonymizováno] (ve vlastnictví žalované). Předmětný pozemek parc. č. [Anonymizováno] byl oddělen z pozemku parc. č. [Anonymizováno] teprve na základě geometrického plánu [tituly před jménem] [Anonymizováno] z 8. 3. 2021 (dne 10. 3. 2021 vyslovil katastrální úřad souhlas s očíslováním parcel) a byl zapsán s vlastnickým právem pro žalovanou. Mezi spornými pozemky byl již před mnoha desítkami let postaven plot, dle žalobce v místě, kde skutečně probíhá hranice. Dle svědka [jméno FO] je plot v současném místě minimálně od roku 1967. To potvrzují i důkazy provedené v souvisejících řízeních, zejména ve věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 122/2012, v němž bylo provedeno místní šetření i fotografická dokumentace. Žalovaná sice v minulosti podala žalobu na určení průběhu hranic mezi pozemky, řízení vedené u stejného soudu pod sp. zn. 1 C 76/2016 však bylo usnesením z 12. 7. 2016 zastaveno na základě zpětvzetí žaloby. V roce 2020 byla zahájena obnova katastrálního operátu, právě v této souvislosti byl zmíněným geometrickým plánem vytvořen pozemek parc. č. [Anonymizováno]. Námitce žalobce o opravu operátu nebylo vyhověno a byl odkázán na soudní řízení. I z tohoto důvodu lze shledat naléhavý právní zájem na určovací žalobě. [adresa] mezi spornými pozemky byla zjišťována již znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] vypracovaným v řízení 1 C 122/2012. Dle jeho posudku současný plot kopíruje v rámci přípustných odchylek platnou hranici parcel, když průběh hranice byl zaměřen již v roce 1910, z čehož je třeba vycházet. Znalecký posudek dále konstatuje, že protokol o vyměření hranice z 30. 5. 2008 vypracovaný [tituly před jménem] [Anonymizováno] není správný, protože nevyužil všech podkladů, které jednoznačně určují polohu hranice mezi parc. č. [Anonymizováno]. Oddělení sporného pozemku parc. č. [Anonymizováno] pak vychází z tohoto nesprávného náčrtu [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento pozemek je desítky let užíván nejen žalobcem, ale i jeho právními předchůdci. I kdyby teoreticky nebyl správný závěr posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], byly splněny podmínky pro vydržení předmětného pozemku ze strany žalobce dle § 1085 a násl. o. z., když žalobce ho nepochybně získal v roce 1991, kdy jíž byl oplocen. Plot mezi žalobcem a p. [Anonymizováno] byl odnepaměti a nebyly žádné problémy do doby, než žalovaná získala vlastnické právo k parc. č. [Anonymizováno] Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno.

3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která nesouhlasí s výrokem ve věci samé. V dodatku k odvolání uvedla, že pozemek vlastní její rodina 300 let, zatímco žalobce vlastní svůj pozemek ve 2 etapách z počátku 90. let. Rodinu žalobce pokládá za vandala, zloděje a podvodníka. V roce 2008 se obrátila na žalobce, po zjištění devastace svého majetku a zmenšení pozemku, ten ji žádal o přenechání zabrané části pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Pak pozvala k vytyčení hranice geodeta [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Při tomto manželka žalobce ve vztahu k zabrání pozemku sdělila, že si berou, protože si berou i ostatní. Po předání mapy tuto dodala stavebnímu odboru [adresa], ten s ní však nekomunikoval dle zákona. Proto z prokazatelně jejího pozemku odstranila plot, žalobce ií zažaloval, v řízení však nebylo rozhodnuto podle platných předpisů. Nebylo vzato v úvahu vydržení za 90 let pokojného užívání, nebral se zřetel ani na to, že je nutno vycházet z katastrálního zákresu, měřítko 2,88 je pouze informativní. Žalovaná dále popisuje, na jaké další státní subjekty se v předmětné věci postupně obracela se žádostí o prošetření. Druhá doplnění jejího odvolání je z větší části obsahově totožné s výše uvedenými tvrzeními. Žalovaná dále uvádí, že rodina žalobce zničila a rozkradla její majetek, nyní má podle napadeného rozsudku získat protizákonně část jejího pozemku. Okresní soud tak chce zlegalizovat krádež, ignorace zákonů z jeho strany ií značně poškodila, jak materiálně, tak nemateriálně.

4. Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

5. Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu. K projednání věci nařídil v souladu s § 214 odst. 1 o. s. ř. jednání, k němuž se nedostavil žádný z účastníků. Oba byli o termínu jednání řádně vyrozuměni (žalobce ke dni 26. 6. 2024, žalovaná ke dni 8. 7. 2024). Věc tak byla projednána a rozhodnuta v jejich nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. Odvolací soud pak dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

6. Podstatná část odvolání totiž zcela míjí meritum věci, nese se jenom ve zcela obecné rovině o „protizákonném“ postupu soudu I. stupně, aniž by bylo jakkoliv konkretizováno, v jaké rovině (procesní, skutkové, právní) a které úvahy a závěry soudu I. stupně a z jakých důvodů jsou nesprávné. Odvolání je vedle toho postaveno na jakési rekapitulaci sporu mezi účastníky od roku 2008, což ovšem rovněž jde mimo podstatu sporu. Ta přece spočívá v jediné otázce - kudy vede hranice mezi původními pozemky účastníků parc. č. [Anonymizováno] a pro dané odvolací řízení tudíž v tom, zda konečný právní závěr soudu I. stupně je skutkově podložený a přijatý po bezvadném procesním řízení. Úvod odůvodnění odvolání o tom, že ho žalobkyně pokládá „za nezbytný krok pro další řízení, kdy se budu odvolávat…“, totiž svědčí o nepochopení jak předmětu tohoto sporu, tak principů ovládajících nalézací soudní řízení. Také proto, přes absenci konkrétních odvolacích námitek, pokládá odvolací soud za potřebné uvést, že dle obsahu spisu postupoval soud I. stupně před vydáním napadeného rozhodnutí i při jeho vydání v souladu s procesními pravidly. Žalovaná měla možnost vyjádřit se k žalobě, kterou také využila (viz její vyjádření z 27. 5. 2023). Ke dvěma jednáním soudu I. stupně se však ani jednou nedostavila, bylo ji doručováno na adresu jejího trvalého pobytu v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř., když v průběhu řízení žádným relevantním způsobem nesdělila, že žádá o doručování na jinou adresu (lze však dodat, že vyrozumění o druhém jednání z 27. 2. 2024 ji soud I. stupně zaslal i na adresu v Pelhřimově, uváděnou jako „dočasnou“). Právě v rámci těchto jednání provedl soud I. stupně v souladu s § 122 odst. 1 o. s. ř. dokazování. Takto provedl jednak důkazy, které označil či předložil žalobce v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř., jednak důkazy jiné než účastníky navržené podle § 120 odst. 2 o. s. ř. (zpráva s listinami z katastru nemovitostí nebo obsah dříve vedených soudních sporů mezi účastníky). Žalovaná ani v písemném vyjádření neoznačila důkazy, které navrhuje provést ke svým tvrzením. Pomíjí přitom, že skutkovou instancí v nalézacím soudním řízení je právě soud I. stupně, jehož základním úkolem je dokazováním provedeným dle § 120 a násl. o. s. ř. zjistit skutkový stav věci. A tento svůj procesní úkol naplnil, protože jím provedené dokazování poskytuje dostatečný skutkový podklad pro přijetí konečného právního závěru ve výše vymezené otázce. Odvolacímu soudu pak přísluší přezkoumávat již pouze správnost postupu soudu I. stupně v procesu hodnocení důkazů a v právním posouzení.

7. Zjištění skutečnosti, zda hranice mezi původními pozemky účastníků parc. č. [Anonymizováno] vede po linii zakreslené v katastrální mapě nebo po linii tvrzené žalobcem, vyžadovala vždy odborných znalostí, protože závisí na posouzení historických katastrálních map, případně jiných obdobných historických podkladů či jiných listin založených k předmětným pozemkům zejména v katastru nemovitostí (dříve v pozemkové knize). Jistěže dílčí skutková zjištění k tomuto mohou plynout i z důkazů jiných, např. z výpovědí svědků – pamětníků o tom, kde historicky stál mezi pozemky plot, nebo místního šetření o tom, kde jsou v terénu vyznačeny historické body hranice. K tomu lze konkrétně dodat, že nejenom v tomto řízení, ale již v řízení vedeném u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 122/2012 byla uvedená otázka stěžejní. Z výsledků dokazování v obou těchto řízeních je zřejmé, že rozhodující pro konečný závěr jsou odborné závěry plynoucí z vyhodnocení podkladů založených v katastru nemovitostí. V předmětném řízení sice byl vyslechnut svědek [jméno FO], který hovořil o tom, že plot se na současném místě nachází minimálně od roku 1967. Takové zjištění však může mít větší význam jenom u případného vydržení, pro určení hraniční linie nemůže být jeho důkazní hodnota vysoká, ve srovnání s historickými zákresy. V tom má žalovaná nepochybně pravdu, že právě na základě nich je nutno činit zásadní odborné závěry. Ovšem právě z nich soud I. stupně vychází.

8. Nesouhlas žalované s jeho závěry se evidentně odvíjí stále od toho, že za správný pokládá pouze vytyčovací náčrt [tituly před jménem] [Anonymizováno] z 30. 5. 2008. Jeho obsah, stejně jako obsah veškerých dalších mapových podkladů (spolu s dalšími listinami) ovšem byl předmětem zkoumání soudem I. stupně ustanoveného znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] v řízení 1 C 122/2012. Pokud jeho závěry žalovaná dlouhodobě ignoruje, nelze nadále shledat, že by k tomu měla relevantní důvody. [tituly před jménem] [Anonymizováno] byl v době podání posudku úředně oprávněný zeměměřičský inženýr, čili odborná osoba právě k řešení geodetických záležitostí. Jak vyplývá ze zmíněného spisu 1 C 122/2012, byl řádně ustanoven Okresním soudem v Pelhřimově jako znalec k podání znaleckého posudku, procesně souladným postupem byly vyřešeny tehdejší námitky žalované proti jeho osobě. Ve svém písemném posudku z 20. 3. 2014 (a k němu vyhotoveného geometrického plánu) vycházel ze všech mapových podkladů, jež jsou založeny v katastru nemovitostí (včetně nákresu z r. 1910 nebo situačního plánu z r. 1932, založené již ve spisu [spisová značka] na č. l. [Anonymizováno]. Současně z obsahu jeho posudku plyne, že při zaměření v r. 2006 a 2008 byly zaměřeny 2 body původního plotu (v geometrickém plánu pod body [Anonymizováno], jež byly také východiskem pro znalecký závěr, který byl přijat jednoznačně: „hranice v katastru, vedená po bodech [Anonymizováno] je v mapách zobrazena chybně a neodpovídá polohovému vyjádření z předchozích měření“, přičemž vytyčovatel ([tituly před jménem] [Anonymizováno]) nevyužil všech podkladů. Lze doplnit, že žalovaná v řízení [spisová značka] vznesla námitky vůči znaleckému posudku [tituly před jménem] [Anonymizováno], který pak byl ve vztahu k nim vyslechnut jako znalec u jednání 21. 10. 2014. kde stvrdil své závěry, aniž by byl podroben doplňujícím dotazům ze strany žalované (jednání se účastnila pouze její zástupkyně). Okresní i krajský soud pak ve svých rozsudcích vydaných v uvedené věci shodně uzavřely, že posudek [tituly před jménem] [Anonymizováno] je přesvědčivý, skutkově podložený a ve svých závěrech objektivní pro určení hranice mezi spornými pozemky.

9. V předmětném řízení nebyly zjištěny žádné další zásadní skutečnosti, jež by uvedený posudek zpochybňovaly či dokonce vyvracely. Žalovaná ke svému vyjádření nepředložila žádný důkaz a ani žádný nenavrhla. Geometrický plán [tituly před jménem] [Anonymizováno] z 8. 3. 2021 (na základě něhož byl do katastru zapsán pozemek parc. č. [Anonymizováno]) vychází z téměř shodného zaměření 2 shodných linií, jako posudek a geometrický plán [tituly před jménem] [jméno FO] – na straně jedné spojnice bodu [Anonymizováno], na straně druhé spojnice bodu [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Nikterak však neřeší, která linie představuje správnou hranici mezi spornými pozemky účastníků, přičemž nově vytvářenou parcelu [Anonymizováno] odděluje od pozemku parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalované, z čehož nepřímo vyplývá, že vychází z hranice zakreslené aktuálně v katastrální mapě (o které [tituly před jménem] [Anonymizováno] konstatoval, že není správná). Je tak možné skutkově uzavřít, že soud I. stupně důkazy vztahující se k určení správné hranice mezi původními pozemky parc. č. [Anonymizováno] vyhodnotil správně.

10. Podle § 123 obč. zák. č. 40/1964 Sb. (za použití § 3028 odst. 1 o. z. č. 89/2012 Sb.) vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. Podle § 126 odst. 1 tohoto předpisu vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje. Podle § 132 odst. 1 tohoto předpisu vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

11. Právní závěr okresního soudu není zcela jednoznačný, protože přes uvedené skutkové závěry řeší pouze vydržení vlastnického práva. Odvolací soud však není vázán právní kvalifikací soudu I. stupně. Jestliže z výsledků dokazování vyplývá, že vlastnická hranice mezi původními pozemky parc. č. [Anonymizováno] byla v katastrální mapě nesprávně zanesena a vede po linii bodů [Anonymizováno], [Anonymizováno] (viz geometrický plán [tituly před jménem] [Anonymizováno]), nutně to znamená, že nyní existující pozemek parc. č. [Anonymizováno] vlastnicky vždy patřil k pozemku parc. č. [Anonymizováno], nikoliv k parc. č. [Anonymizováno] z níž byl v roce 2021 oddělen. A jestliže tudíž tento pozemkový prostor tímto náležel k parc. č. [Anonymizováno], nutně to vede k dalšímu závěru, že pokud žalobce darovací smlouvou z 19. 4. 1991 získal vlastnické právo k tomuto pozemku, získal toto právo v celém rozsahu této nemovitosti, tedy i se zde žalovanou a spornou částí vedenou jako parc. č. [Anonymizováno] Ve smyslu § 132 o. z. ve znění platném do 31. 12. 2013 se tak žalobce stal vlastníkem tohoto pozemku a zápis v katastru nemovitostí, který přiřazoval tento prostor k nemovitosti parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalované (z něhož pak byl oddělen jako parc. č. [Anonymizováno], je v rozporu se skutečným právním stavem. To jsou důvody, pro které je možné souhlasit s konečným právním závěrem okresního soudu, který vyhověl žalobě na určení vlastnického práva žalobce k parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

12. Jelikož soud I. stupně nikterak nepochybil ani při rozhodování o nákladech řízení, bylo jeho rozhodnutí dle § 219 o. s. ř. v celém rozsahu jako věcně správné potvrzeno.

13. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo o nákladech odvolacího řízení rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když v této fázi řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.