Výrok
I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
III. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Táboře 20 % nákladů řízení. Jejich výše bude určena v samostatném usnesení.
Odůvodnění
1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. [hodnota], o velikosti 1+1, v 1. podlaží domu čp. [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] v Táboře do 15 dnů od právní moci rozsudku a žalovanému dále uložil povinnost nahradit žalobci na nákladech řízení částku 5 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
2. Dle odůvodnění rozsudku soud I. stupně z nájemní smlouvy ze dne 21. 9. 2015 zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu o velikosti 1+1 v 1. podlaží domu čp. [Anonymizováno] ve [Anonymizováno] v Táboře na dobu neurčitou. Z výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 2. 2023, doručené dne 14. 2. 2023, vyplynulo, že žalobce dal žalovanému výpověď s odkazem na obtěžování dalších nájemníků hlukem a dále s odkazem na další závadové chování spočívající v zápachu z bytu či vyhazování odpadků do společných prostor. Žalovaný byl ve výpovědi poučen, že s odkazem na § 2286 odst. 2 o. z. má právo vznést proti výpovědi námitky a navrhnout do 2 měsíců ode dne doručení výpovědi její přezkoumání soudem; žalovaný pak připustil, že proti výpovědi se žádným způsobem nebránil, neboť celou záležitost projednal s [tituly před jménem] Švecovou (vedoucí odboru správy majetku města) a měl za to, že je tím věc vyřízena. Z výzvy k vyklizení bytu ze dne 5. 6. 2023 je potom zřejmé, že žalovanému byla rovněž tato výzva doručena. Soud I. stupně tedy vycházel z toho, že mezi účastníky žádný nájemní vztah není, a proto se žalobce v souladu s § 1042 o. z. domáhá ochrany svého vlastnického práva. Proto byla žalovanému uložena povinnost k vyklizení bytu ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Úspěšnému žalobci pak byla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznána náhrada nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek v částce 5 000 Kč.
3. Rozsudek napadl žalovaný odvoláním. Poukázal na to, že výpověď z nájmu bytu obdržel v době, kdy problémy z jeho strany byly již vyřešeny, přičemž [tituly před jménem] [Anonymizováno] předal dokument s podpisy ostatních nájemníků, že s jeho osobou již nejsou žádné problémy. Po jednání s [tituly před jménem] [Anonymizováno] se domníval, že věc je vyřízena, proto na výpověď z nájmu bytu nereagoval. Není pravdou, že jde z jeho bytu smrad a že vyhazoval odpadky do společných prostor. Žije podle pravidel obvyklých pro chování v domě, nájemné platí vždy včas. Je v invalidním důchodu, nemá žádnou možnost se přestěhovat jinam, neboť jeho důchod činí 10 000 Kč a k tomu pobírá příspěvek na bydlení 4 000 Kč, ovšem všude chtějí tříměsíční kauci, na kterou nemá.
4. Toto odvolání bylo doplněno prostřednictvím ustanoveného zástupce tak, že podle názoru žalovaného jeho nájemní vztah k bytu dosud trvá, neboť z jednání s [tituly před jménem] [Anonymizováno] nabyl přesvědčení, že výpověď z nájmu bytu byla vzata zpět. Žalobou byl zcela zaskočen, a to i z důvodu, že byla podána s výrazným časovým odstupem od výpovědi. Dále vyjádřil názor, že s ohledem na ust. § 2312 o. z. nelze přihlížet k výzvě k vyklizení bytu ze dne 5. 6. 2023, neboť žalobce nerespektoval zákonnou šestiměsíční délku výpovědní doby. Proto navrhoval změnu rozsudku a zamítnutí žaloby.
5. Naopak žalobce navrhl potvrzení rozsudku s tím, že jeho požadavek na vyklizení bytu je zcela oprávněný. K obsahu odvolání žalovaného uvedl, že stížnosti na hluk z bytu žalovaného obdržel i po výpovědi z nájmu bytu, a to dne 5. 5. 2023, 10. 5. 2023, 2. 10. 2023, 5. 3. 2024, 10. 5. 2024, 14. 5. 2024 a 7. 8. 2024. Pokud došlo ke zlepšení situace v domě po doručení výpovědi v březnu 2023, byl tento stav pouze dočasný. K doplnění odvolání žalobce uvedl, že případné zpětvzetí písemné výpovědi by muselo být učiněno rovněž písemně, navíc žalobce formou zpětvzetí výpovědi nepostupuje. Odkaz žalovaného na § 2312 o. z. se týká nájmu nebytových prostor, nikoliv nájmu bytu. Žalobce přitom dal žalovanému výpověď dle § 2288 o. z., který stanoví tříměsíční výpovědní dobu.
6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
7. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování dospěl ke správným zjištěním, že mezi účastníky byla dne 21. 9. 2015 uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu ve [Anonymizováno] v Táboře a že žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu bytu (písemné podání ze dne 10. 2. 2023), doručenou žalovanému dne 14. 2. 2023 [výpověď byla dána dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. z důvodu hrubého porušování povinností nájemce bytu pro konkrétně specifikované závadové chování žalovaného], a to s poučením dle § 2286 odst. 2 o. z. o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout do 2 měsíců ode dne doručení výpovědi přezkoumání její oprávněnosti soudem. Pokud žalovaný takovou žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 2290 o. z. nepodal, nemůže již následně (tedy ani v tomto řízení o vyklizení) naplnění výpovědního důvodu zpochybňovat (shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, R 112/2019). Proto nebyl důvod, aby se odvolací soud zabýval odvolací argumentací žalovaného, ve které zpochybňoval část závadového chování (zápach z bytu, nakládání s odpadky), které mu ve výpovědi z nájmu bytu bylo vytýkáno.
8. Byť ze shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu zároveň plyne, že ust. § 2290 o. z. nebrání tomu, aby soud v jiném řízení přihlédl k neplatnosti či zdánlivosti výpovědi z nájmu, v daném případě není výpověď z nájmu bytu ze dne 10. 2. 2023 neplatným (§ 580 a násl. o. z.) ani zdánlivým (§ 551 a násl. o. z.) právním jednáním. V prvé řadě není důvodný poukaz žalovaného na ust. § 2312 o. z. a tam stanovenou šestiměsíční výpovědní dobu, neboť toto ustanovení je zařazeno do zvláštních ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 a násl. o. z.) a nedopadá na nájem bytu, který je upraven v ust. § 2235 a násl. o. z. se stanovenou tříměsíční výpovědní dobou (srovnej § 2288 odst. 1 o. z., podle kterého bylo v dané věci žalobcem postupováno).
9. Nedůvodný je rovněž poukaz žalovaného na zpětvzetí výpovědi z nájmu bytu ze strany žalobce, neboť právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), přičemž podle § 572 o. z. osoba jednající v písemné formě může svůj projev vůle odvolat, dojde-li odvolání druhé straně nejpozději současně s původním projevem vůle. Byla-li v daném případě výpověď z nájmu bytu doručena žalovanému dne 14. 2. 2023, nemohlo následně na základě jeho jednání s vedoucí odboru správy majetku města [tituly před jménem] [Anonymizováno] dojít k odvolání takové výpovědi ze strany žalobce. Navíc z vyjádření zástupkyně žalobce při odvolacím jednání plyne, že pokud u nájemce dojde k nápravě stavu, umožní žalobce takové osobě užívání bytu i bez platné smlouvy, nikdy však výpověď nebere zpět. To ostatně vysvětluje i určitou prodlevu od výzvy k vyklizení bytu ze dne 5. 6. 2023 do podání žaloby dne 1. 2. 2024, neboť i z vyjádření žalobce k odvolání plyne, že ke zlepšení situace v domě došlo po doručení výpovědi v březnu 2023, přičemž i po doručení výzvy k vyklizení bytu v červnu 2023 byla další stížnost na hluk podána až v říjnu 2023. Nicméně ani určitý časový odstup od doručení výpovědi a výzvy k vyklizení bytu žalovanému nemůže na důvodnosti podané žaloby ničeho změnit. Jelikož právní účinky výpovědi z nájmu bytu jsou spojeny s jejím doručením nájemci, nemohlo by ani případné řádné chování žalovaného po doručení výpovědi zpochybnit její platnost z hlediska rozporu s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o. z. Navíc z vyjádření žalovaného při odvolacím jednání plyne, že ze strany jeho kamarádky, které umožnil v minulosti bydlení v bytě a její přihlášení k trvalému pobytu, i nadále dochází k tomu, že v bytě, v domě a před domem dělá nepořádek, hluk, chodí podnapilá či zvoní na sousedy, kteří si pak stěžují.
10. Odvolací soud tedy přisvědčuje závěru soudu I. stupně, že na základě výpovědi z nájmu bytu ze dne 10. 2. 2023 a uplynutím tříměsíční výpovědní doby ke dni 31. 5. 2023 skončil nájem bytu žalovaného. Jelikož žalovaný byt nevyklidil a neodevzdal, domáhá se žalobce důvodně vyklizení bytu vůči žalovanému, a to správně dle § 1040 odst. 1 o. z., podle kterého kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal (soudem I. stupně uváděné ust. § 1042 o. z. se týká ochrany vlastníka proti jiným zásahům do jeho práva na základě tzv. negatorní žaloby).
11. Jelikož od výzvy k vyklizení bytu doručené žalovanému již v červnu 2023 uplynula doba delší než jeden rok a závadové chování související s užíváním bytu žalovaným i nadále pokračuje (byť by jeho původcem byla osoba, které žalovaný umožňuje vstup do bytu), nelze uvažovat dle § 160 odst. 1 o. s. ř. ani o stanovení vyklizení bytu v delší než zákonné patnáctidenní lhůtě. Byť z obsahu spisu plyne, že žalovaný je invalidní důchodce s omezeným příjmem a dle vyjádření při odvolacím jednání nemá jinou možnost bydlení, potom pokud poptával náhradní bydlení, uvedl k tomu, že teprve za 2 roky by mohl být zapsán do pořadníku v některé jím zmiňované obci. Ovšem stanovení lhůty k vyklizení v takovém časovém horizontu by bylo zcela nepřiměřené, pro stanovení jiné lhůty než zákonné pak není žádný skutkový podklad.
12. Z uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tedy včetně bezchybného výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.
13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobce, který byl i v této fázi řízení úspěšný a náleží mu právo na náhradu nákladů, žádné náklady odvolacího řízení nahradit nepožadoval.
14. V průběhu odvolacího řízení bylo usnesením soudu I. stupně ze dne 7. 6. 2024, č. j. 9 C 42/2024-33 přiznáno žalovanému osvobození od placení soudních poplatků v rozsahu 80 % a zároveň mu byl ustanoven zástupce advokát [tituly před jménem] [jméno FO]. V souvislosti s tímto zastupováním žalovaného vzniknou státu náklady, na jejichž náhradu má dle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení právo proti účastníkům, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaný v řízení neuspěl, a jelikož od placení soudních poplatků byl osvobozen v rozsahu 80 %, je v rozsahu 20 % povinen nahradit státu náklady řízení. Proto odvolací soud tuto povinnost žalovanému uložil s tím, že výši nákladů v souladu s § 155 odst. 1 věta druhá o. s. ř. určí v samostatném usnesení poté, co o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] rozhodne soud I. stupně.