15 CO 28/2022

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil částku 226 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 5. 2021 do zaplacení (výrok I.), a žalobkyni uložil, aby nahradila žalovanému náklady řízení v částce 40 499 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Ve věci samé vyšel soud I. stupně ze žalobních tvrzení žalobkyně, podle kterých se žalovaným jednala o zhotovení díla na své nemovitosti, a žalovaný jí následně předložil rozpočet, který však byl zhotoven [právnická osoba] cz s. r. o., jejímž jednatelem a společníkem je otec žalovaného [jméno] [příjmení]. Otec žalovaného práce na nemovitosti i prováděl a za společnost fakturoval práce, které nejsou dosud dokončené a mají velké množství vad. Žalobkyně však výslovně uvedla, že předmětem žaloby nejsou provedené práce ani vady. Vedle částek, které fakturovala společnost [právnická osoba], zaplatila k žádosti žalovaného celkem 226 500 Kč na jeho účet. Žalovaný však pro žalobkyni nic nevykonal a inkasoval tak peníze, které mu nepatřily. Pokud žalovaný se žalobkyní jednal, vystupoval za společnost [právnická osoba], nikoliv za sebe jako fyzickou osobu. V rámci řešení vad díla se žalovaným zjistila, že zaplatila i práce, které vůbec nebyly provedeny. Po přezkoumání všech podkladů dospěla k závěru, že žalovanému plnila zcela bez právního důvodu a ten se na její úkor obohatil předmětnou částkou. Nikdy jí nevystavil ani žádnou fakturu, poslal pouze e-mailové dispozice k platbám.

3. Žalovaný potvrdil přijetí částky 226 500 Kč od žalobkyně, ovšem jednalo se o plnění za provedené dílo. Byl to on, s kým žalobkyně od samého počátku o provedení stavebních prací jednala. Nejprve se jednalo o zhotovení zámkové dlažby, opěrné zdi na přístupové cestě a stání pro automobily, následně i o zhotovení terasy, zděného oplocení, palisád a provedení zemních prací. Pokud je na jím vypracovaném rozpočtu označena společnost [právnická osoba], jedná se o nedopatření, když v minulosti vypracoval pro tuto společnost otce řadu rozpočtů a omylem označení v tabulce ponechal. Žalobkyně dobře věděla, s kým jedná, a komunikovala s ním.

4. Poté, co soud I. stupně ve věci provedl dokazování, a to výslechy obou účastníků a svědků navržených žalovaným, rozpočtem na původně sjednanou práci za částku 117 878 Kč a za materiál v částce 205 640 Kč, fakturami [právnická osoba] cz s.r.o. ze dne 31. 7. 2020 na částku 121 000 Kč a ze dne 30. 9. 2020 na částku 123 420 Kč, fakturami žalovaného ze dne 5. 10. 2020 na částku 126 580 Kč a ze dne 16. 11. 2020 na částku 100 000 Kč a vzájemnou komunikací účastníků prostřednictvím e-mailů, SMS a WhatsApp, dovodil, že pokud žalobkyně požadovala zaplacení částky 226 500 Kč s odkazem na bezdůvodné obohacení a ve skutkové rovině tvrdila, že se žalovaným žádnou dohodu neuzavřela, její vlastní vylíčení rozhodujících skutečností tomuto tvrzení odporuje. Žalobkyně svou účastnickou výpovědí i předloženou korespondencí, zejména vzájemnou komunikací, naopak prokázala, že mezi účastníky dohoda o provedení díla existovala a je nepochybné, že to byl právě a jenom žalovaný, koho žalobkyně s požadavkem na provedení díla oslovila, s kým výlučně komunikovala, kdo objednal zaměstnance a vyplácel je. V tomto směru byly výpovědi účastníků v zásadě shodné a je nepochybné, že vůle obou stran směřovala k uzavření vzájemné smlouvy, že oba vycházeli z toho, že nějakou smlouvu uzavřeli a že na základě této smlouvy bylo plněno. Na tom nic nemění skutečnost, že část prací byla provedena a fakturována [právnická osoba] cz s. r. o. Žalovaný tyto přímé platby potvrdil a vysvětlil je tím, že na přání žalobkyně byly v části díla dohodnuty dodávky [právnická osoba] cz s. r. o., což ve svém písemném vyjádření tato společnost potvrdila. Ani žalobkyně tuto skutečnost přímo nepopřela, pouze uvedla, že si na nabídku, že část díla provede společnost otce žalovaného, nepamatuje. To však působí v kontextu celého dokazování nevěrohodně. Ještě 26. 3. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k plnění, ve které požadovala vrácení části peněz s odkazem na to, že zaplacené zálohy přesahovaly hodnotou provedené práce. Je tak evidentní, že nejméně do tohoto okamžiku byla přesvědčena, že má právní vztah se žalovaným. Jejímu tvrzení, že smlouvu o dílo ve skutečnosti uzavřela se [právnická osoba] cz s. r. o., nenasvědčuje naproti tomu žádné zjištění obsažené ve spise. Odporuje mu především účastnická výpověď žalobkyně, v níž uvedla, že s panem [příjmení] starším sice hovořila, nic s ním však neřešila. Neprokázané zůstalo i tvrzení, že rozpočet zpracovala a dílo prováděla fakticky společnost [právnická osoba] O poznámce v rozpočtu žalobkyně od počátku věděla, přesto jednala se žalovaným a opakovaně ho vyzývala k vypořádání zaplacených částek; nejprve e-mailem ze dne 5. 1. 2021 požadovala vrácení částky 150 000 Kč s odkazem na přeplatek zálohy a znovu dne 26. 3. 2021 prostřednictvím své právní zástupkyně žádala zaplacení částky 89 905 Kč s tvrzením, že za tuto částku fakticky práce žalovaný neodvedl. Až dne 20. 4. 2021 změnila žalobkyně své stanovisko a vyzývala žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení v částce 226 500 Kč s poukazem na to, že zjistila, že dílo zhotovovala společnost [právnická osoba], s níž nemá žalovaný nic společného.

5. Po právní stránce hodnotil věc soud I. stupně dle § 2991 o. z. (zřejmě omylem uvedeno o. s. ř.). Závazek z bezdůvodného obohacení vzniká pouze v případě, že mezi účastníky neexistuje žádný právní vztah, v jehož rámci ukládá povinnost zvláštní právní norma. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení tak nastupuje, jestliže k plnění nemůže dojít v rámci konkrétního vztahu mezi účastníky a nepřichází v úvahu odpovědnost za škodu. Zde je zřejmé, že mezi účastníky existoval smluvní vztah, byť jeho podrobný obsah nebyl v řízení prokázán (to bylo nadbytečné, neboť žalobkyně výslovně negativně vymezila předmět řízení tak, že nejde o provedenou práci ani vady díla). Za tohoto stavu bylo nepodstatné, zda žalovaný provedl dílo v celém sjednaném rozsahu, zda mělo vady, zda žalobkyni řádně fakturoval, kdy tak činil a o jaké částky šlo. Proto byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Podle úspěchu ve věci uložil soud I. stupně žalobkyni, aby nahradila žalovanému dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení za 3 plné úkony právní služby a jeden poloviční úkon dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen AT), ve výši 9 220 Kč za 1 celý úkon, 4 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH, celkem 40 499 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím soudu I. stupně ve věci samé, neboť ten podle ní neprovedl veškeré jí navržené důkazy oproti důkazům, zejména svědeckými výpověďmi, navrženým žalovaným. Proto byla žaloba zamítnuta na základě výpovědí několika kamarádů žalovaného, který do zahájení řízení předkládal veškeré listiny pod hlavičkou společnosti s ručením omezeným SLAP cz. Do spisu předložil i faktury, které do nařízeného jednání neexistovaly a nebyly žalobkyni nikdy předány. Proto u plateb zasílaných ve prospěch žalovaného není uveden variabilní symbol faktur. Faktury nejsou žalovaným ani podepsány, natož aby byly potvrzeny žalobkyní. Žalobkyně hradila částky na základě e-mailu, ke kterému byla přiložena faktura [právnická osoba] cz s. r. o., nikoliv žalovaného. I v rozpočtu předloženém žalovaným byla v hlavičce uvedena společnost [právnická osoba] Je zde také uváděn materiál, který na stavbu nikdy nebyl dodán. Žalovaný nepředložil jediný relevantní důkaz, stavební deník, faktury k materiálu, který byl použit, kromě dvou svých faktur a domluvy se svými třemi kamarády, kteří na stavbě byli cca 4 dny. V průběhu řízení před soudem I. stupně nebylo také vyvráceno tvrzení žalobkyně, že práce provedené žalovaným byly pokryty fakturami [právnická osoba] cz s.r.o. Okresnímu soudu stačilo, že se žalovaný na stavbě pohyboval, což žalobkyně nepopírala, jednala s ním, ale z dokladů, které jí byly předloženy, nabyla dojmu, že veškeré práce a materiál zajišťovala společnost [právnická osoba] Pokud by byly provedeny výslechy svědků navržených žalobkyní, tedy jednatele [právnická osoba], dále [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a byl vypracován znalecký posudek, který by zhodnotil skutečně provedené práce, jistě by nepřesáhly hodnotu odpovídající zaplaceným fakturám [právnická osoba] cz s. r. o. Žalobkyni přeci nemůže být odmítnuta soudní ochrana, když jí někdo slíbil něco provést a neučinil tak. Bez dokladů skutečně provedených prací z ní vymámil peníze a nehodlá je vrátit. Pokud po žalovaném požadovala nižší částku, než je předmětem žaloby, vycházela pouze z hodnoty nedodaného materiálu, ale po podrobném přezkoumání zjistila, že hodnota skutečně provedených prací není vyšší než faktury zaplacené [právnická osoba] cz s. r. o. Pro tu žalovaný práce zprostředkoval a koordinoval. Nyní žalobkyně vyzývá společnost [právnická osoba] k dokončení díla, ale ta na jakékoli výzvy nereaguje. Podle žalobkyně je tedy naplněna dikce § 2991 o. z., když se žalovaný na její úkor bez spravedlivého důvodu obohatil a je tedy povinen toto obohacení vydat. Žalovaný ani nedodal žádné doklady o zaplacení čehokoliv ve prospěch třetích osob (svědků žalovaného), za jejichž práci v součtu nezaplatil více jak 25 000 Kč. Je tedy možné, že náklady na tyto osoby byly účtovány ve [právnická osoba] cz s. r. o. Ta výslovně uvedla, že dodala materiál a provedla práce spojené se zámkovou dlažbou a stavbou zdi, tedy to samé, co tvrdí, že prováděl žalovaný. Žalobkyně má tedy stejné práce platit dvojmo. Je tedy nutné dle jejích důkazních návrhů doplnit dokazování a postavit najisto, jakou hodnotu skutečně provedené práce měly a kolik je bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu dokazování a novému rozhodnutí, případně, pokud shledá rozhodnutí soudu I. stupně za věcně a procesně správné, aby změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a tyto žalovanému před soudy obou stupňů nepřiznal.

7. Žalovaný navrhl potvrdit rozsudek soudu I. stupně ve věci samé. Ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedl, že soud I. stupně věc posoudil pečlivě a přihlédl ke všem skutečnostem tvrzeným žalobkyní. Dostatečně zjistil skutkový stav věci a provedl navržené důkazy, které byly potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Pokud neprovedl výslechy dvou svědků navržených žalobkyní, tyto důkazy byly pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala nároku z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo spočívat v tom, že žalovanému plnila„ zcela“ bez právního důvodu ve výši 226 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaným nebyla vázána žádným smluvním vztahem a pokud plnila žalovanému ve dvou splátkách, učinila tak vlastně omylem, neboť nárok na zaplacení ceny za dílo měla pouze společnost [právnická osoba] Toto bylo provedenými důkazy v průběhu řízení vyvráceno. [jméno] žalobkyně ve své účastnické výpovědi připustila, že na jaře roku 2020 jednala se žalovaným o zhotovení díla a že jí žalovaný následně předložil rozpočet, včetně rozšíření požadavku na rozsah díla. Potvrdila tak, že se na zhotovení díla dohodla právě se žalovaným a byl to on, kdo dílo prováděl, byť žalobkyně tvrdila, že práce nevykonával osobně, pouze zařídil jejich provedení. Žalobkyně také potvrdila, že se žalovaným jako zhotovitelem díla jednala o rozšíření rozsahu díla, o průběhu prací a kvalitě díla. Svědci, kteří byli v řízení vyslechnuti, potvrdili, že se na zhotovení díla podíleli v pracovním či v jiném poměru k žalovanému, nikoli ke [právnická osoba] cz s. r. o. Ke zpochybnění těchto výpovědí žalobkyně nenabízí žádné relevantní důkazy. O uzavření smlouvy mezi účastníky svědčí i e-mailová komunikace a vzájemné SMS zprávy. Doplnit dokazování podle návrhů žalobkyně by bylo nadbytečné. Žalobkyně se totiž žalobou nedomáhá nároků vyplývajících ze smlouvy, při kterých by bylo třeba zjistit rozsah provedeného díla, jeho cenu či nároky spojené s reklamací, ale nároku z titulu plnění bez právního důvodu.

8. Žalovaný pak nesouhlasí s rozhodnutím soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení, neboť mu byla přiznána náhrada za právní zastoupení za 3,5 úkonu právní služby, jeho právní zástupce však provedl 5 plných úkonů a 1 tzv. poloviční úkon právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení včetně první porady s klientem, vyjádření k soudní žalobě ze dne 17. 8. 2021, účast na jednání soudu I. stupně dne 1. 10. 2021 v délce přes 2 hodiny, účast na jednání soudu I. stupně dne 23. 11. 2021 a účast na jednání soudu dne 3. 12. 2021, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený výrok o náhradě nákladů řízení změnil a uložil žalobkyni, aby mu nahradila tyto náklady v částce 63 537 Kč.

9. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k tomuto odvolání žalovaného uvedla, že podle ní by žalovanému neměly být přiznány vůbec žádné náklady řízení. Při podání žaloby vycházela z důkazů, které jí předložil žalovaný a které byly vždy opatřeny hlavičkou [právnická osoba] cz s. r. o. Žádné zásadní listiny žalobkyni nikdy nepředal, podle všeho je vyrobil a dodal až v rámci tohoto soudního řízení. Žalobkyně je rozvedená, matka 3 nezaopatřených dětí. Z posledních úspor si objednala venkovní úpravy své nemovitosti, kde s dětmi bydlí. Žalovaný ani společnost [právnická osoba] toto dílo nikdy nedokončili. Co je vytvořeno, je vadné a bude nutné to celé předělat. Podle toho, kdo na stavbě pracoval, žila žalobkyně dlouhodobě v dobré víře, že dílo provádí společnost otce žalovaného. Od ní také obdržela faktury a rozpočty. Takto byla žalovaným uváděna v omyl. Úhrada nákladů řízení ve výši 63 537 Kč je pro ni likvidační.

10. Obě odvolání byla podána včas k tomu oprávněnými osobami. Proto odvolací soud projednal věc dle § 212 o. s. ř. a přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalovaného je důvodné zčásti.

11. Žalobkyně ve svém odvolání namítá, že soud I. stupně nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem, na základě kterých se domáhá úhrady 226 500 Kč po žalovaném, a k důkazům, které k prokázání těchto svých tvrzení navrhla provést, a v důsledku toho nezjistil úplně skutkový stav věci a v souvislosti s tím pak věc nesprávně hodnotil i po stránce právní.

12. S odvoláním žalobkyně lze souhlasit potud, že soud I. stupně neprovedl všechny, zejména jí navržené důkazy. Takový procesní postup by zakládal odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. pouze tehdy, pokud by se jednalo o důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností a soud I. stupě proto neúplně zjistil skutkový stav věci. Odvolací soud však v tomto postupu soudu I. stupně neshledal žádné pochybení, které by mělo vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí.

13. Podle § 79 odst. 1 o. s. ř. návrh na zahájení řízení (žaloba) musí obsahovat (mimo jiného) vylíčení rozhodujících skutečností, označení navrhovaných důkazů a musí z něj být patrno, čeho se žalobce domáhá. Byla to proto v daném případě žalobkyně, která na základě vylíčení konkrétních skutkových okolností vymezila předmět řízení a v závislosti na něm i rozsah dokazování, nezbytný pro závěr o takto vymezeném skutku. Z rozhodovací praxe soudů (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014, citovaný v Soudcovském komentáři k § 118a o. s. ř., dostupném v ASPI), plyne, že jednou ze zásad civilního sporného procesu je zásada projednací, která znamená, že účastníci jsou povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. Ve sporném řízení soud projedná ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit.

14. Pro rozhodnutí v dané věci byl proto rozhodující závěr o tom, zda mezi účastníky vznikl závazkový vztah, na základě kterého žalobkyně žalovanému plnila (jak tvrdil žalovaný), či zda částka 226 500 Kč byla uhrazena žalobkyní žalovanému bez existence takového smluvního vztahu, neboli bez právního důvodu (jak tvrdila žalobkyně); přitom toto své tvrzení žalobkyně do účinků koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. na základě poučení soudu I. stupně při jednání dne 1. 10. 2021 nedoplnila, ani nezměnila. Z pohledu žalobních tvrzení tak byla žalobkyně, dle názoru odvolacího soudu, okresním soudem nadbytečně vyzvána (rovněž při jednání dne 1. 10. 2021) k doplnění skutkových tvrzení o smluvním ujednání se žalovaným, pakliže sama tvrdila, že žádný takový smluvní vztah neexistoval. K posouzení tohoto základního tvrzení žalobkyně provedl soud I. stupně dokazování v dostatečném rozsahu a v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl příslušná zjištění učiněná z těchto provedených důkazů, která následně vyhodnotil dle zásad stanovených v § 132 o. s. ř., tedy jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, a učiněné skutkové závěry správně posoudil i po právní stránce. Odvolací soud proto na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku zcela odkazuje. Závěr soudu I. stupně, že mezi účastníky existoval smluvní vztah, nevychází (pouze ani zásadně) z výpovědí„ několika kamarádů žalovaného“ či z faktur vystavených žalovaným (které dle tvrzení žalobkyně jí nebyly nikdy předány), ale v prvé řadě z účastnické výpovědi samotné žalobkyně, ve spojení se vzájemnou komunikací se žalovaným, z čehož jednoznačně plyne, že s požadavkem na provedení díla oslovila žalobkyně právě žalovaného a jen s ním o díle komunikovala. Proto ve spojení s výpovědí žalovaného soud I. stupně správně dovodil, že vůle obou účastníků směřovala k uzavření smlouvy o dílo mezi nimi, přičemž oba i následně vycházeli z toho (jak plyne i z komunikace ze strany žalobkyně), že taková smlouva byla uzavřena a že podle ní bylo vzájemně plněno. Žalovaný pak i vysvětlil, proč na jím předloženém rozpočtu byla uvedena společnost [právnická osoba] (nedopatření, když také pro tuto společnost svého otce rozpočty zpracovával). Rovněž důvod zapojení [právnická osoba] cz s. r. o. do provádění díla žalovaný ozřejmil, přičemž ani z výpovědi žalobkyně (jak správně uvádí soud I. stupně) neplyne, že by s touto společností jednala (před započetím prací) o uzavření smlouvy o dílo.

15. Pokud žalobkyně svůj požadavek na zaplacení částky 226 500 Kč spojuje s tvrzením o neexistenci smluvního vztahu se žalovaným, musí vést důkazně podložený závěr soudu I. stupně o existenci tohoto smluvního vztahu k závěru o nedůvodnosti podané žaloby, a to bez ohledu na to, v jakém rozsahu a kým bylo dílo provedeno a zda trpělo nějakými vadami. Proto soud I. stupně nepochybil, pokud se těmito skutečnostmi v tomto řízení nezabýval a neprováděl k nim ani dokazování dle návrhu žalobkyně, tedy zejména znalecký posudek o ceně díla provedeného žalovaným či výpovědi svědků - jednatele společnosti [právnická osoba], dcery žalobkyně [jméno] [příjmení] (k tomu, že práce prováděl pouze otec žalovaného), a [jméno] [příjmení] (který měl žalobkyni pomáhat s kontrolou prováděných prací), neboť žádný z těchto označených důkazů se nevztahuje k posouzení, zda mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o dílo. Ze stejného důvodu nebylo třeba se zabývat tím, jaké práce provedla společnost [právnická osoba], resp. zda práce provedené a vyúčtované touto společností neúčtoval duplicitně i žalovaný. To znamená, že podstatná část odvolací argumentace žalobkyně, vztahující se ke konkrétním okolnostem již faktického provádění díla či jeho placení, nebyla pro rozhodnutí v dané věci právně významná.

16. Proto odvolací soud shledal rozsudek soudu I. stupně ve věci samé věcně správným a tento ve výroku I. dle § 219 o. s. ř. potvrdil. Takové rozhodnutí nebrání žalobkyni v tom, aby se na základě jiných skutkových tvrzení, než uplatnila v podané žalobě, domáhala vůči žalovanému jiného nároku.

17. Odvolací soud však považuje za opodstatněné odvolání žalovaného proti výroku rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. Právní zástupce žalovaného ve svém závěrečném návrhu při jednání dne 23. 11. 2021 požadoval nahradit náklady za právní zastoupení za 5 úkonů právní služby, 5 režijních paušálů a daň z přidané hodnoty. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí uložil žalobkyni, aby nahradila žalovanému náklady řízení za právní zastoupení za 3 úkony právní služby a jeden poloviční úkon. Žalovaný ve svém odvolání požadoval náhradu za 5,5 úkonu právní služby, a to za převzetí a přípravu právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 17. 8. 2021, účast při jednání soudu I. stupně dne 1. 10. 2021, které přesáhlo 2 hodiny, účast na jednání soudu I. stupně dne 23. 11. 2021 a účast při jednání soudu I. stupně dne 3. 12. 2021, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku (za který náleží odměna v poloviční výši). Podle obsahu spisu soudu I. stupně byly uvedené úkony právní služby skutečně vynaloženy, vyjma posledního úkonu, neboť dle protokolu o jednání ze dne 3. 12. 2021, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku, se právní zástupce žalovaného tohoto jednání neúčastnil. Proto v řízení úspěšnému žalovanému náleží (dle § 142 odst. 1 o. s. ř.) právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně za 5 úkonů právní služby po 9 220 Kč určených podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 6. AT, dále 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT a ze součtu těchto částek 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 9 996 Kč, celkem 57 596 Kč.

18. Povinnost hradit náklady řízení, stanovená podle § 142 o. s. ř., se může v konkrétním případě jevit jako nepřiměřená tvrdost. Ust. § 150 o. s. ř. proto soudu umožňuje, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud přihlíží v prvé řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (shodně [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kolektiv: Občanský soudní řád, komentář – 1. díl, 7. vydání, C. H. Beck, [obec], strany [číslo]).

19. V daném případě žalobkyní uváděné okolnosti projednávané věci aplikaci § 150 o. s. ř. neodůvodňují, neboť to byla právě žalobkyně, která byť před podáním žaloby jednala se žalovaným jakožto s druhou smluvní stranou, při podání žaloby nesprávně vyhodnotila smluvní vztah se žalovaným jako neexistující. Přitom stanovisko žalovaného o existenci jeho smluvního vztahu se žalobkyní bylo od začátku neměnné. Odkazuje-li pak žalobkyně na své osobní poměry (rozvedená matka 3 nezletilých dětí) a finanční situaci (ta plyne z usnesení okresního soudu ze dne 5. 5. 2022, č. j. 9 C 184/2021-82, kterým bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % - její čistý příjem ze zaměstnání činí cca 20 360 Kč měsíčně, přičemž splácí hypotéku 5 670 Kč a dluh na rekonstrukci 1 800 Kč měsíčně, náklady na bydlení pak činí 12 000 Kč měsíčně), je v tomto směru podstatné, že je výdělečně činná a má tudíž pravidelný příjem. To znamená, že pouze tyto její osobní a finanční poměry, byť nikterak jednoduché, neodůvodňují nepřiznání náhrady nákladů v řízení úspěšnému žalovanému.

20. Proto odvolací soud dle § 220 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně v odstavci II. ve výroku o nákladech řízení a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem I. stupně částku 57 596 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že i tyto je žalobkyně povinna nahradit žalovanému, neboť se svým odvoláním ve věci samé neuspěla. Konkrétně jde o odměnu právního zástupce žalovaného za 2 úkony právní služby po 9 220 Kč (vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u jednání odvolacího soudu dne 13. 9. 2022) podle § 11 odst. 1 písm. g), k) AT a 2 poloviční úkony právní služby po 4 610 Kč (důvodné odvolání proti nákladovému výroku rozsudku soudu I. stupně a účast při jednání odvolacího soudu dne 20. 9. 2022, při kterém došlo k vyhlášení rozhodnutí) podle § 11 odst. 2 písm. c), f) AT, tj. celkem 27 660 Kč, což spolu se 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč a 21% daní z přidané hodnoty 6 060,60 Kč činí celkem 34 920,60 Kč, které je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému rovněž v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce dle shora citovaných ustanovení, ve spojení s § 211 o. s. ř.