15 Co 366/2024

Odůvodnění

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení a z částky 50 000 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 57 355,21 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

2. Žalobkyně tvrdila, že po ukončení smlouvy ze dne 1. 1. 2019 o obchodním zastoupení (dále též smlouva) ke dni 31. 5. 2022 zjistila porušení čl. XI. odst. 3 smlouvy ze strany žalované, v němž zavázala, že nebude po dobu 2 let po ukončení účinnosti smlouvy oslovovat klienty, zejména pak ty, jejichž pojistné smlouvy spravovala dle smlouvy, s nabídkou jakýchkoliv finančních, zejména pak pojistných produktů konkurence. Dle čl. IX. odst. 1 smlouvy byla stanovena žalované povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč (za aktivní kontaktování klientů [jméno FO] a [jméno FO]) a 100 000 Kč (týkající se klientky [jméno FO]), přičemž v žalobě tento požadavek moderovala o polovinu na částku 150 000 Kč, kterou považovala za odpovídající s ohledem na převod klientů (v průběhu řízení omezený na osoby [jméno FO] a [jméno FO]) pod správu konkurenčního subjektu.

3. Žalovaná potvrdila, že po ukončení smluvního vztahu se žalobkyní zahájila spolupráci se společností [právnická osoba]., tvrdila však, že žádného ze žalobkyní označených klientů sama nekontaktovala s nabídkou konkurenčních, zejména pojistných produktů. Dále namítla, že čl. XI. odst. 3 smlouvy nedopadá na převod správy pojistných smluv (nýbrž na vlastní převod pojistných smluv), že žalobkyně nedodržela smluvně upravený proces pro uložení smluvní pokuty, že ve výzvě k zaplacení smluvní pokuty i v předžalobní výzvě absentovalo vymezení toho, ve vztahu ke kterým klientům se měla dopustit porušení smluvních povinností a že pokud žalobkyně nárokovala původně zaplacení smluvních pokut ve výši 300 000 Kč za porušení smluvních povinností ve 3 případech, není zřejmé, jaká částka představuje smluvní pokutu za porušení smlouvy vztahující se ke každému konkrétnímu klientovi.

4. Soud I. stupně na základě smlouvy o obchodním zastoupení uzavřené dne 1. 1. 2019 mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba].) a žalovanou jako pojišťovacím zprostředkovatelem zjistil, že podle čl. XI. odst. 3 smlouvy se pojišťovací zprostředkovatel zavázal, že nebude po dobu 2 let po ukončení této smlouvy (k tomuto ukončení došlo písemnou výpovědí žalované ke dni 31. 5. 2022) oslovovat klienty [právnická osoba] a partnerů, zejména pak ty, jejichž pojistné smlouvy nebo smlouvy o finančních službách byly pojišťovacímu zprostředkovateli dle této smlouvy svěřeny do péče, s nabídkou jakýchkoliv finančních, zejména pak pojistných produktů konkurence. Porušení této povinnosti v každém jednotlivém případě je dle čl. IX. odst. 8 smlouvy sankcionováno povinností pojišťovacího zprostředkovatele zaplatit smluvní pokutu ve výši až 100 000 Kč. V čl. IX. odst. 11 smlouvy je dále sjednáno, že proti uložení pokuty se pojišťovací zprostředkovatel může ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy k její úhradě odvolat k vyššímu stupni řízení o obchodní službě (obchodní ředitel), který rozhodne o vyhovění či zamítnutí odvolání. Dle rozhodnutí regionálního ředitele o uplatnění smluvní pokuty a výzvy k jejímu zaplacení ze dne 14. 11. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení smluvní pokuty v částce 200 000 Kč s tím, že ve 2 případech kontaktovala klienty žalobkyně, jejichž pojistné smlouvy dříve pro žalobkyni spravovala, za účelem podpisu prohlášení o volbě správce pojistné smlouvy k převodu všech pojistných smluv klientů ze žalobkyně na konkurenční společnost. V písemné odpovědi ze dne 18. 11. 2022 žalovaná nesouhlasí s uvedeným obviněním. Následně žalobkyně dne 19. 12. 2022 sděluje mimo jiné čísla pojistných smluv, jichž se porušení ze strany žalované mělo týkat (mezi účastníky bylo nesporné, že se jedná o pojistné smlouvy klientů [jméno FO] a [jméno FO]). Dne 23. 1. 2023 žalobkyně sděluje žalované, že na základě podaného odvolání byla záležitost opětovně přezkoumána a odvolání nebylo shledáno důvodným. Soud I. stupně se dále nezabýval rozhodnutím žalobkyně o uplatnění smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč ze dne 22. 2. 2023, jakož i navazující korespondencí, neboť tyto listiny se týkaly případu klientky [jméno FO], který předmětem řízení není. Na základě shora uvedených skutkových závěrů se proto soud I. stupně zabýval tím, zda žalovaná naplnila skutkovou podstatu smluvního ujednání obsaženého v čl. XI. odst. 3 smlouvy ve vztahu ke klientům [jméno FO] a [jméno FO], což měla dle tvrzení žalobkyně učinit tím, že jmenované klienty sama oslovila s nabídkou převodu správy jejich pojistných smluv pod subjekt konkurenční ke žalobkyni, tedy ke společnosti [právnická osoba].[právnická osoba] tomu soud I. stupně zjistil, že dnem 19. 8. 2022 je datováno prohlášení klienta o volbě správce pojistníka [jméno FO], které je žádostí o převzetí do správy všech pojistných smluv samostatným zprostředkovatelem [právnická osoba]., jehož vázaným zástupcem je žalovaná; stejný obsah má prohlášení klienta [jméno FO] ze dne 25. 8. 2022. Dále soud provedl důkaz nahrávkami rozhovorů operátora call centra žalobkyně se jmenovanými klienty, kteří oba po seznámení s tím, že se jedná o průzkum spokojenosti se službami žalobkyně, k dotazu operátorky potvrdili, že byli kontaktováni žalovanou s nabídkou převodu správy smluv. V písemných četných prohlášeních ze dne 25. 1. 2024 ([jméno FO]) a ze dne 31. 1. 2024 ([jméno FO]) však oba uvedli, že žalovanou se žádostí o další správu pojistných smluv kontaktovali sami poté, co se dozvěděli, že žalovaná již nebude mít ve správě jejich pojistné smlouvy. S ohledem na tyto obsahové rozpory soud I. stupně oba klienty vyslechl jako svědky, zároveň vyslechl jako svědkyni i přítelkyni [jméno FO], [jméno FO]. Soud I. stupně pak uzavírá, že z těchto důkazních prostředků mají nejvyšší důkazní hodnotu svědecké výpovědi, neboť jednak jmenovaní vypovídali po poučení o případných následcích křivé výpovědi, jednak proto, že na rozdíl od hovoru s operátorkou uvedeného jako krátký průzkum spokojenosti si byli vědomi závažnosti a významu své výpovědi, včetně toho, v jakém kontextu je obsah jejich odpovědí hodnocen. Hovory s klienty byly vedeny operátorkami týmu klientské spokojenosti, klienti byli dotazováni na důvod převodu správy a spokojenost se službami žalobkyně a v případě dotazu, zda byli s nabídkou převodu správy kontaktováni žalovanou, nebyli jakkoliv upozorněni na skutečnost, že jejich výpověď bude základním stavebním kamenem pro další právní kroky žalobkyně. Soud přisvědčil žalované, že při přijetí monitorovaného hovoru se zákazníci obvykle nacházejí v nějaké konkrétní životní situaci, obsahu dotazů většinou nepřikládají zvláštní význam a odpovídají tak, aby hovor co nejrychleji skončil. Tomu odpovídá vysvětlení obou svědků, že se domnívali, že dotaz operátorky fakticky směřoval ke zjištění, zda skutečně změnu správce realizovali. Klienti si během takto vedeného hovoru nemusí uvědomovat, na co jsou skutečně dotazováni, či nemusí přikládat svým odpovědím dostatečnou pozornost. Vysvětlení svědků k obsahu jejich sdělení v monitorovaném hovoru považuje soud za logické a pochopitelné, výpovědi svědků hodnotí jako věrohodné, odpovídající obsahu čestných prohlášení, přičemž v případě [jméno FO] se jedná nejen o jeho výpověď, ale i o výpověď [jméno FO]. Tyto obě výpovědi v plném rozsahu korespondují a vyplývá z nich, že žalovaná [jméno FO] s nabídkou převodu správy smluv ani oslovit nemohla, jak uvedl během hovoru s operátorkou, neboť se žalovanou o převodu správy smluv nejednal (záležitosti vyřizovala jeho přítelkyně). V případě svědkyně [jméno FO] je sice nutno zohlednit její blízký příbuzenský vztah k žalované (jde o její dceru), nicméně na základě tohoto vztahu lze svědkyni uvěřit, že sama měla zájem na tom, aby její pojistné smlouvy i nadále spravovala matka, která tak činila již dlouhou dobu předtím. Soud I. stupně proto uzavírá, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná neoslovila klienty [jméno FO] a [jméno FO] s nabídkou převodu správy jejich smluv pod konkurenční subjekt poté, co ukončila spolupráci se žalobkyní, tedy k naplnění skutkové podstaty čl. XI. odst. 3 smlouvy ze strany žalované a ke vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu dle § 2048 odst. 1 o. z. nedošlo. Proto žalobu v plném rozsahu zamítl (aniž se zabýval dalšími námitkami žalované) a úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 57 355,21 Kč za specifikované náklady právního zastoupení.6. Rozsudek napadla v celém rozsahu odvoláním žalobkyně. V prvé řadě namítá nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně učiněná na základě provedených důkazů. Podrobně rozebírá jednotlivé svědecké výpovědi a jejich důkazní hodnotu, včetně důkazní hodnoty monitorovaných hovorů a čestných prohlášeních. Ohledně výpovědi [jméno FO] dovozuje, že pokud vnímal obsah telefonního hovoru, nemůže v řízení tvrdit, že se domníval, že obsahem hovoru bylo pouze zjištění, zda podepsal určité dokumenty; přitom k dotazu operátorky, zda byl žalovanou osloven, odpověděl kladně. Nesouhlasí se závěrem soudu, že výpovědi svědků odpovídají obsahu četných prohlášení, neboť sám soud I. stupně svědka [jméno FO] na zjevné rozpory v jeho výpovědi a v čestném prohlášení upozornil. Pokud svědek vypověděl, že jej žalovaná kontaktovala vždy přes přítelkyni, plyne z toho, že přítelkyně svědka z pověření žalované projevila vůli žalované spojenou s převodem správcovství smluv, tudíž ve shodě s telefonní nahrávkou žalovaná svědka aktivně oslovila. V případě svědkyně [jméno FO] považuje žalobkyně za logické, že kvůli příbuzenskému vztahu se žalovanou chtěly spolupráci udržet, nicméně důležitý je způsob, jakým k tomu došlo. Pokud svědkyně během telefonního hovoru bez pochybností uvedla, že ji ohledně převodu smluv kontaktovala žalovaná, je třeba tomu přikládat větší váhu. Z logiky věci je pravděpodobnější, že žalovaná, která poskytuje dané služby, bude své klienty kontaktovat (zvláště ty v příbuzenském vztahu). Vyhodnocení věrohodnosti svědkyně [jméno FO] soudem I. stupně je dle žalobkyně chybné, a to jednak z toho důvodu, že svědkyně dle svých slov následné čestné prohlášení sepsala z důvodu obav ze soudního řízení a povinnosti žalované hradit potencionální škodu, jednak s ohledem na vztah se žalovanou (její motivací není jen ochrana matky od ekonomických následků sporu, ale i zachování dobrých rodinných vztahů). Zároveň žalobkyně poukazuje i na časový odstup mezi vytvořením čestného prohlášení a telefonní nahrávkou. K důkazní hodnotě monitorovaných hovorů žalobkyně uvádí, že klienti odpovídali rychle a konkrétně (to svědčí o jejich povědomí o obsahu hovorů a smyslu dotazů), hovory probíhaly krátce po uskutečnění převodu smluv (klienti tak disponovali důležitými informacemi), otázky byly jasně odděleny, oproti tomu čestná prohlášení byla podepsána později a mohou vzbuzovat pochybnosti o své účelovosti a nespontánnosti. Proto by monitorované hovory měly být hodnoceny jako přímý a věrohodný důkaz skutečného průběhu událostí, oproti následným čestným prohlášením a svědeckým výpovědím klientů. V případě výpovědi svědkyně [jméno FO] žalobkyně zmínila část její výpovědi, že se bavila se svým přítelem [jméno FO] o obsahu jeho výpovědi při předchozím jednání soudu, přičemž jmenovaný jí sdělil, že nehovořil o čestném prohlášení, ale o prohlášení volby správce. Žalobkyně tak dovozuje možné ovlivnění svědkyně a namítá, že svědek [jméno FO] měl být opětovně předvolán k výpovědi, o čem ve skutečnosti hovořil, popřípadě měla být žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že neunáší břemeno tvrzení či důkazní a měla být soudem I. stupně vyzvána k jejich doplnění. Dle žalobkyně tak nebyl zjištěn celý skutkový stav věci. Pokud soud požadoval od právního zástupce žalobkyně vysvětlení k pokládanému dotazu, mohla svědkyně odtušit smysl a účel otázky a mohlo dojít k ovlivnění její výpovědi. Žalobkyně tak navrhovala změnu rozsudku, aby žalobě bylo vyhověno, popřípadě zrušení rozsudku a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.7. Žalovaná nesouhlasila s námitkami žalobkyně ohledně hodnocení provedených důkazů, poukázala na příslušné pasáže rozsudku soudu I. stupně a podle jejího názoru lze mít za jednoznačně prokázané, že žalovaná aktivně neoslovila [jméno FO] (která je její dcerou a se kterou je v každodenním kontaktu) ani [jméno FO] (se kterým jednala vždy prostřednictvím jeho partnerky [jméno FO]) s nabídkou na převod správy pojistných smluv a tudíž nemohla porušit příslušné ustanovení smlouvy. Dále setrvala i na svých dalších námitkách proti uplatněnému nároku. Proto navrhovala potvrzení rozsudku soudu I. stupně.8. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.9. Odvolací soud předně zmiňuje, že usnesením ze dne 24. 1. 2025, č. j. 15 Co 366/2024-147, podle § 95 odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř., připustil změnu žaloby dle podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2025 spočívající jednak ve změně skutkových tvrzení, podle kterých jsou předmětem řízení nároky vyplývající z rozhodnutí regionálního ředitele o uplatnění smluvní pokuty a výzvy k zaplacení smluvní pokuty ze dne 14. 11. 2022, s prodlouženou splatností smluvní pokuty nastalou dne 13. 1. 2023 dle výzvě žalobkyně ze dne 19. 12. 2022, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 75 000 Kč za porušení povinností žalovanou týkající se převodu pojistných smluv [jméno FO] a ve výši 75 000 Kč za porušení povinností žalovanou týkající se převodu pojistných smluv [jméno FO], a dále ve změně žalobního návrhu tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 14. 1. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. V této souvislosti odvolací soud konstatuje důvodnost příslušných námitek žalované vznášených v průběhu řízení, kdy žalobkyně fakticky požadovala smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti žalovanou ve vztahu pouze ke klientům [jméno FO] a [jméno FO] (aniž však současně specifikovala jejich výši za porušení povinnosti ke každému klientovi), zatímco v žalobě tvrdila, že smluvní pokuty byly uloženy v částkách 200 000 Kč (listina ze dne 14. 11. 2022) za 2 porušení smluvních povinností a 100 000 Kč (listina ze dne 22. 2. 2023) za porušení jedné smluvní povinnosti; připuštěním změny žaloby dle podání žalobkyně ze dne 20. 1. 2025 byly uvedené nedostatky a rozpory napraveny, přičemž výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem i pro řízení o změněném návrhu.10. Pokud jde o odvolání žalobkyně, odvolací soud v prvé řadě neshledal žádnou vadu řízení ve smyslu § 212 odst. 5 o. s. ř. Vytýká-li žalobkyně soudu I. stupně její nepoučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně neunesení břemene tvrzení a důkazního, vztahuje tento svůj názor k tomu, že soud I. stupně měl provést opětovný výslech svědka [jméno FO]. Nicméně soud I. stupně je povinen poskytnout účastníku řízení podle § 118 odst. 1 či 3 o. s. ř. poučení o potřebě doplnit skutková tvrzení či označit důkazy pouze za situace, pokud by v důsledku neunesení břemene tvrzení či důkazního v řízení neuspěl. Soud I. stupně však své zamítavé rozhodnutí nezaložil na neunesení důkazního břemene žalobkyní, nýbrž na konkrétním skutkovém závěru, podle kterého měl za prokázané, že žalovaná neoslovila klienty [jméno FO] a [jméno FO] s nabídkou převodu správy jejich smluv po konkurenční subjekt a že tedy neporušila čl. XI. odst. 3 smlouvy. Při tomto svém závěru proto soud I. stupně nebyl povinen poskytnout žalobkyni jakékoliv poučení dle § 118 odst. 1 či 3 o. s. ř. Zmínila-li v této souvislosti žalobkyně dále nadbytečnost výzvy soudu I. stupně dle § 119 odst. 1 o. s. ř., je takové poučení soud I. stupně povinen učinit vždy po ukončení dokazování před koncem posledního jednání, přičemž tato jeho povinnost nikterak nesouvisí s poskytnutím či neposkytnutím poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.11. Jde-li o skutkové závěry soudu I. stupně, odvolací soud vychází z jeho zjištění učiněných z obsahu uzavřené smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 1. 2019, o jejím zániku na základě výpovědi žalované ke dni 31. 5. 2022, jakož i z následné korespondence mezi účastníky ohledně uplatnění smluvní pokuty dle výzvy ze dne 14. 11. 2022, ve spojení s vyjádřením žalobkyně ze dne 19. 12. 2022 a sdělením ze dne 23. 1. 2023. Byť prvotní výzva žalobkyně ze dne 14. 11. 2022 neobsahovala specifikaci toho, ve vztahu ke kterým konkrétním klientům měla žalovaná porušit své povinnosti uvedené v čl. XI. odst. 3 smlouvy, plyne tato skutečnost z následné specifikace příslušných pojistných smluv ve vyjádření žalobkyně ze dne 19. 12. 2022, které se týkají klientů [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobkyně tedy tímto způsobem svůj požadavek na zaplacení smluvní pokuty (ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z.) jednoznačně individualizovala tak, aby nemohlo dojít k jeho záměně a aby pro žalovanou bylo zřejmé, v čem je spatřováno porušení jejích povinností. Proto se soud I. stupně správně zaměřil na podstatu sporu mezi účastníky řízení, tedy zda žalovaná svým aktivním jednáním stanovenou povinnost neoslovovat klienty žalobkyně a partnerů porušila. Pokud žalovaná v této souvislosti namítala, že citovaný článek smlouvy vůbec nedopadá na situaci převodu správy pojistných smluv, ale pouze na vlastní převod pojistných smluv či smluv o finančních službách, soud I. stupně se v tomto směru výkladem článku XI. odst. 3 smlouvy (dle pravidel pro výklad právních jednání - srovnej § 555 a násl. o. z.) blíže nezabýval, proto ani odvolací soud žádné závěry k této záležitosti nečiní. Jeho přezkumná činnost se tak soustředila na posouzení věcné správnosti závěru soudu I. stupně, že k naplnění skutkové podstaty čl. XI. odst. 3 smlouvy nedošlo ze strany žalované proto, že klienty [jméno FO] a [jméno FO] sama žalovaná neoslovila s nabídkou převodu správy jejich smluv pod konkurenční subjekt.12. Uvedený závěr učinil soud I. stupně na základě hodnocení jím provedených důkazů, konkrétně nahrávek telefonních hovorů operátorek žalobkyně se jmenovanými klienty, na základě čestných prohlášení klientů ze dne 25. 1. 2024 a 31. 1. 2024 a na základě jejich svědeckých výpovědí, včetně výpovědi svědkyně [jméno FO], přítelkyně [jméno FO]. Zákon přitom vychází ze zásady volného hodnocení důkazů zakotvené v ust. § 132 o. s. ř., podle kterého soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zákon tedy nepředepisuje pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav (shodně Drápal L., Bureš J. a kol., Občanský soudní řád I., § 1 až 200za, Komentář, 1. vydání, [adresa], [právnická osoba].Beck, 2009, str. 914).13. V této souvislosti nemůže odvolací soud vytknout soudu I. stupně žádné pochybení v tom smyslu, že by opomenul nějaký relevantní provedený důkaz, či že by pominul nějakou významnou zjištěnou skutečnost. Měl-li k dispozici 2 řady důkazů, které byly rozporuplné (na jedné straně nahrávky telefonních hovorů, na druhé straně čestná prohlášení a svědecké výpovědi), zabýval se v souladu se shora uvedenou zásadou vyjádřenou v § 132 o. s. ř. správně věrohodností (pravdivostí) jak jednotlivých důkazů samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech. Pakliže se telefonní nahrávky týkaly průzkumu spokojenosti se službami žalobkyně, klienti ([jméno FO] i [jméno FO]) vyjádřili svoji spokojenost se službami žalobkyně, potažmo žalované, která v předchozí době vykonávala zprostředkovatelskou činnost pro žalobkyni. Pokud následně byli dotázáni i na to, zda byli s nabídkou převodu správy kontaktováni žalovanou (což ovšem nepředstavuje otázku směřující ke zjištění jejich spokojenosti s činností žalobkyně), je logické zdůvodnění soudu I. stupně, že si nemuseli uvědomovat význam takového dotazu (z hlediska zájmů klienta nebylo podstatné, kdo koho měl jako první oslovit) a že své (kladné) odpovědi nemuseli přikládat dostatečnou pozornost.14. Na druhé straně jsou zde svědecké výpovědi klientů [jméno FO] a [jméno FO] a dále svědecká výpověď přítelkyně jmenovaného [jméno FO]. Z hlediska naplnění zásady přímosti provádění důkazů (srovnej § 122 odst. 1 o. s. ř.) neplynou z hodnocení těchto výpovědí soudem I. stupně žádné poznatky, pro které by měly být nevěrohodné. Při hodnocení dalších skutečností významných pro posouzení jejich věrohodnosti soud I. stupně důvodně poukázal nejen na příslušné zákonné poučení o důsledcích křivé svědecké výpovědi, ale i na obsahovou stránku těchto výpovědí, které hodnotil jako logické a pochopitelné, a dále na obsahový soulad výpovědí s čestnými prohlášeními [jméno FO] a [jméno FO]. Důkazně významné je nepochybně i to, že svědecká výpověď [jméno FO] je podporována obsahově shodnou výpovědí jeho přítelkyně [jméno FO]. Pokud tito svědci nebyli vyslechnuti při jediném jednání a později vyslýchaná svědkyně [jméno FO] zmínila, že se v mezidobí se svým přítelem o obsahu jeho výpovědi bavili (ohledně toho, jaký dokument – zda čestné prohlášení či prohlášení o osobě správce - měl na mysli, když vypovídal o jeho podepisování), je pro hodnocení těchto výpovědí podstatné zejména to, proč se žalovanou o převodu správy pojistných smluv [jméno FO] jednala právě jeho přítelkyně, za jakých okolností svědkyně zjistila, že žalovaná pracuje již pro jinou společnost než pro žalobkyni, že na možnost převodu správy pojistných smluv [jméno FO] se žalované dotázala právě svědkyně (a nikoliv, že by to bylo obráceně) a že svědkyně následně o těchto skutečnostech informovala svého přítele, případně mu předala (i k podepsáni) potřebné písemnosti. Zde odvolací soud odkazuje na podrobná zjištění soudu I. stupně učiněná z těchto výpovědí, přičemž právě s ohledem na ně neshledal důvod k provedení doplňujícího výslechu svědka [jméno FO]. Zároveň neshledal pochybení soudu I. stupně ani v hodnocení výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] jako věrohodných; přitom poukaz žalobkyně na přerušení dotazu na svědkyni s požadavkem na vysvětlení jeho významu, z čehož dovozuje, že svědkyně mohla odtušit smysl a účel dotazu, je spekulativní úvahou, která na hodnocení výpovědi této svědkyně nemá vliv. Naopak skutková zjištění učiněná soudem I. stupně z uvedených svědeckých výpovědí oslabují důkazní hodnotu obsahu telefonátu operátorky žalobce s klientem [jméno FO], ve kterém potvrzuje, že byl kontaktován žalovanou ohledně převodu správy pojistných smluv, ačkoliv tuto záležitost dle provedeného dokazování se žalovanou nevyřizoval a přímo s ní nejednal.15. V případě svědkyně [jméno FO] soud I. stupně nepominul její příbuzenský vztah k žalované (matce), který však sám o sobě neznamená, že by výpověď svědkyně měla být nevěrohodná. Naopak soud I. stupně logicky na základě výpovědi svědkyně, ve spojení s jejím čestným prohlášením, dovodil, že svědkyně měla zájem, aby její pojistné smlouvy i nadále spravovala matka. Pokud svědkyně vypověděla, že věděla o situaci matky, která měla zdravotní problémy, nejdříve se rozhodla, že dále pracovat nebude, po nějaké době se její zdravotní stav zlepšil a ona začala pracovat pro jinou společnost, potom je i logické, že za této situace sama matku požádala, aby pojistné smlouvy, které jí celý život spravovala, převedla pod sebe. Jedná se o odpovídající řešení uvedené situace v rámci rodinných vztahů, kde nejde jenom o klasický vztah pojišťovacího zprostředkovatele a klienta.16. Namítá-li dále žalobkyně, že čestná prohlášení jmenovaných klientů byla vyhotovena v souvislosti s tímto soudním řízením, je logické, že k tomu došlo právě v této době, nikoliv již dříve, kdy taková prohlášení nebyla potřebná. Zdůrazňuje-li žalobkyně časovou bezprostřednost nahrávek telefonních hovorů po převodu správ pojistných smluv (oproti čestným prohlášením a svědeckým výpovědím), potom pouze tato časová linka sama o sobě bez komplexního hodnocení všech provedených důkazů větší důkazní hodnotu nahrávkám telefonních hovorů nepřináší.17. Odvolací soud proto uzavírá, že v úsudku soudu I. stupně při hodnocení provedených důkazů neshledal žádné takové pochybení, pro které by neobstál. Neměl tak důvod do tohoto hodnocení zasahovat, tudíž jeho závěr, že žalovaná neporušila čl. XI. odst. 3 smlouvy a že žalobkyni nárok na smluvní pokutu nevznikl, považuje za věcně správný. Dalšími námitkami žalované proti uplatněnému nároku, které byly zopakovány i ve vyjádření k odvolání, se z důvodu nadbytečnosti již nezabýval. S ohledem na připuštění změny žaloby v průběhu odvolacího řízení byl odvolací soud povinen rozhodnout o tomto změněném návrhu. Jelikož ten představoval i změnu žalobního nároku, odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně změnil a změněnou žalobu žalobkyně jako nedůvodnou v celém rozsahu (tedy včetně úroků z prodlení a částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky, mající charakter příslušenství pohledávky dle § 513 o. z.) zamítl.18. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V řízení uspěla žalovaná, která tak má dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. Za řízení před soudem I. stupně se jedná o celkovou částku 57 355,21 Kč specifikovanou v bodě 11. odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud zcela odkazuje. Za odvolací řízení se pak jedná o náklady právního zastoupení za 4 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání ze dne 8. 1. 2025, účast na jednání odvolacího soudu dne 16. 1. 2025, písemné vyjádření došlé odvolacímu soudu dne 23. 1. 2025 k návrhu na změnu žaloby a účast na následném jednání odvolacího soudu dne 4. 2. 2025) po 7 100 Kč dle § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT), 4 režijní paušály náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, náhrada za promeškaný čas za 2 cesty k jednáním odvolacího soudu na trase Brno – Tábor a zpět vždy za 8 půlhodin po 150 Kč, tedy 2 400 Kč, náhrada cestovného k uvedeným jednáním 2x 2 681,91 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. (počet kilometrů a údaje k automobilu shodné jako v odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), celkem tedy 37 963,82 Kč, k tomu náhrada 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) v částce 7 972,40 Kč, celkem náklady odvolacího řízení 45 936,22 Kč. Spolu s náklady řízení před soudem I. stupně se jedná o částku 103 291,43 Kč, kterou odvolací soud uložil žalobkyni k úhradě k rukám právního zástupce žalované v zákonné lhůtě 3 dnů (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 211 o. s. ř).