Výrok
I. Rozsudek soudu prvého stupně se v odstavci I. výroku, ve lhůtě k plnění, mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 228 773,21 Kč ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně splatných k 15. dni v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 29 065,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně v prvém výroku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 228 773,21 Kč ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně, druhým výrokem ve zbytku žalobu zamítl a posledním výrokem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 23 738,34 Kč.
2. Soud prvého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 229 272,21 Kč s vymezenými úroky a úroky z prodlení jako pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. a žalovaným dne [datum]. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je úvěrová smlouva ve smyslu § 86 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru neplatná a věřiteli tak náleží pouze bezdůvodné obohacení ve výši 228 773,21 Kč (z poskytnutého úvěru v částce 228 972 Kč bylo žalovaným zaplaceno 198,79 Kč). S odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud prvého stupně vyhodnotil, že v možnostech žalovaného je splácet jistinu po 6 000 Kč měsíčně s odkazem na předpokládané příjmy a výdaje žalovaného, jež soud popsal v bodě 39. napadeného rozsudku. O náhradě nákladů řízení soud prvého stupně rozhodl dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci částečně převážně úspěšné žalobkyni přiznal 54,06 % jejích nákladů, a to v částce 23 738,34 Kč.
3. Proti tomuto rozsudku se včas do výroku I., do lhůty k plnění, odvolala žalobkyně, která navrhla, aby rozsudek byl v této části částečně změněn tak, že žalovanému bude uloženo zaplatit žalobkyni předmětnou částku v soudem prvého stupně přiznaných splátkách pod ztrátou výhody těchto splátek. Takto měl soud prvého stupně postupovat, neboť institut ztráty výhody splátek je účinným nástrojem k zabezpečení disciplíny splátkového plnění. Jeho absence s sebou nese několik negativních důsledků. Prvním z nich je neúměrné zatížení věřitele spočívající v zdlouhavém postupu při vymáhání každé jednotlivé splátky namísto celého neuhrazeného dluhu, druhým negativním důsledkem je navyšování nákladů za úkony postupného rozšiřování exekučního návrhu, které v konečné fázi hradí povinný, tj. žalovaný.
4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vyplývajícím z odvolání (§ 212 o.s.ř.) postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř., a to bez nařízení jednání za splnění podmínek § 214 odst. 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.
5. Soud prvého stupně správně určil hmotněprávní lhůtu k vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž ji stanovil v pravidelných měsíčních splátkách 6 000 Kč měsíčně. Odvolací soud je však ve shodě se žalobkyní, že tato lhůta měla být stanovena pod ztrátou výhody splátek. Takové rozhodnutí ustanovení § 87 citovaného zákona dle názoru odvolacího soudu nevylučuje, odpovídá spravedlivému uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru (či postupníka) a je v souladu se soudní praxí (viz např. rozsudky podepsaného odvolacího soudu ve věcech [spisová značka] a [spisová značka]).
6. V tomto smyslu odvolací soud změnil dle § 220 odst. 1 o.s.ř. výrok I. ve lhůtě k plnění.
7. S odkazem na § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 a 2 o.s.ř. odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvého stupně o náhradě nákladů řízení před tímto soudem (s jedinou výjimkou, že měl být použit § 142 odst. 2 o.s.ř., nikoliv § 142 odst. 3 o.s.ř.). V odvolacím řízení již byla žalobkyně plně úspěšná a náleží jí proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady jsou představovány odměnou advokáta za 1 úkon právní služby, a to za podání předmětného odvolání [§ 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu]. S ohledem na to, že odvolání bylo podáno jen do lhůty k plnění, a to v části, v níž se žalobkyně domáhá určení splátek pod ztrátou jejich výhody, nevycházel odvolací soud při svém rozhodování o sazbě mimosmluvní odměny (§ 7 advokátního tarifu) z ust. § 8 odst. 1 téhož předpisu, tj. nestanovil sazbu dle výše přiznaného bezdůvodného obohacení, ale za přiměřenou odměnu považoval odměnu stanovenou dle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, kde je za tarifní hodnotu považována částka 30 000 Kč, což znamená dle § 7 sazbu odměny 2 300 Kč. K tomu je nutno připočítat náhradu hotových výdajů za tento úkon ve výši 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, vše zvýšeno o 21 % DPH, což představuje částku 3 327,50 Kč, k níž je nadále třeba připočíst zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč. Celkem tak žalobkyni proti žalovanému náleží odvolací náklady řízení 5 327,50 Kč a jelikož odvolací soud musel s odkazem na § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodnout znovu i o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně, připočetl tuto částku k soudem prvého stupně vyčísleným nákladům řízení ve výši 23 738,34 Kč. Celkem tak bylo žalobkyni proti žalovanému přiznáno na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 29 065,84 Kč.