Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 76 790 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 131 466,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Žalobu v části, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 50 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím zamítl (výrok III.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 87 293 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV.). Výrok IV. o nákladech řízení okresní soud odůvodnil v odstavcích 55.-58. za použití § 142 odst. 2 o.s.ř., § 7, § 8, § 9 odst. 4 písm. a), § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 a dospěl k závěru v sazbě mimo smluvní odměny advokáta 8 380 Kč/úkon. Žalobci tedy přiznal za 8 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, podání Žádosti o náhradu škody ze dne 26. 5. 2024, mající obdobný charakter jako výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé se skutkovým a právním rozborem věci, doplňující podání ze dne 23. 4. 2026 a účast na jednání soudu ve dnech 7. 4., 26. 5., 25. 6. a 20. 8. 2026, dále náhradu za 1 režijní paušál ve výši 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 7 režijních paušálů po 450 Kč ve znění účinném od 1. 1. 2025 spolu s 21 % DPH a na soudním poplatku 2 000 Kč.
2. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně výroku IV. podala žalovaná odvolání s jedinou výhradou proti nákladovému výroku, a to že žalobci neměla být přiznána náhrada za úkon podání žádosti o náhradu škody, neboť úprava předžalobního uplatnění nároku podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. je úpravou speciální k § 142a o.s.ř. a zaslání předžalobní výzvy po uplatnění nároku u příslušného úřadu je proto úkonem nadbytečným (viz nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 3627/18, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1728/2011, dále specifikovaný komentář). Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 2766/24 shledal přiznání odměny za úkon „předžalobní projednání věci“ v rozporu s § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 7 Co 1135/2021-148 či č.j. 5 Co 486/2023-48). Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 76 790 Kč tří dnů od právní moci rozhodnutí. Na nákladech odvolacího řízení uplatnila 450 Kč za úkon.
3. K odvolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že nesouhlasí s argumentací žalované. Zmiňovaný nález Ústavního soudu III. ÚS 2766/24 nevyhověl stěžovatelce, byť jen z toho důvodu, že nebyl naplněn ústavněprávní rozměr předmětné otázky, zároveň z citovaného nálezu nelze zjistit, za jakých okolností byl obecnými soudy nárok na tento úkon právní služby přiznán. Právě tyto okolnosti jsou podstatné, kdy žalovaná nejprve odmítla žalobci plnit jeho oprávněný nárok (což nyní uznává tím, že nenapadá výrok I. a II. rozsudku) s odkazem na administrativní těžkosti při opatřování spisu, které nemohly jít k tíži žalobce. Avšak i poté žalobci nezbylo s ohledem na šestiměsíční promlčecí dobu ve vztahu k nároku přiznanému pod výrokem II. rozsudku než domáhat se nároku u soudu, žalobkyně odmítla důvodnost žaloby, v průběhu řízení valnou část nároku uznala, ještě navrhovala nepřiznání úroku z prodlení. Tyto okolnosti vedou žalobce k přesvědčení, že je třeba náhradu nákladů i za „předžalobní výzvu“ žalobci přiznat. Jistě žalobce by nárok u soudu neuplatňoval, pokud by žalovaná nárok v zákonné lhůtě projednala. Jestliže ustanovení § 142a o.s.ř. je podmínkou pro to, aby žalobce mohl v případě úspěchu uplatňovat nárok na náhradu nákladů řízení, potom výzvu učiněnou podle ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je třeba postavit na roveň předžalobní výzvě. Poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích z 2. 11. 2017, sp. zn. 22 Co 1489/2017, které tento úkon právní služby do náhrady náklady řízení zahrnulo. Navrhl, aby napadený výrok byl odvolacím soudem potvrzen a žalované uložena povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.
4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného včas oprávněnou osobou, přezkoumal napadený výrok IV. za použití § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o důvodnosti odvolání. Zbylé výroky zůstaly odvoláním nedotčeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.].
5. Předmětem odvolání je pouze přiznání nákladů právního zastoupení za podání Žádosti o náhradu škody ze dne 26. 5. 2024 u Ministerstva spravedlnosti (před zahájením soudního řízení). K předmětné otázce se jednoznačně vyjádřil Ústavní soud v usnesení z 28. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 2766/24 v odst. 17., podle něhož odvolací soud rozhodl v rozporu s kogentním § 31 odst. 4 zákona o odpovědnosti státu za škodu, když přiznal vedlejším účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení, které vznikly v souvislosti s jejich právním zastoupením při předběžném projednání věci u Ministerstva spravedlnosti. Judikatura soudů je ustálena v závěru, že náklady advokáta vynaložené na výzvu podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nelze do nákladů řízení zahrnout. (Pokud je odvolatelkou poukazováno mimo jiné na nález Ústavního soudu z 3. 9. 2019, sp. zn. II. ÚS 3627/18, z něho vyplývá, že předžalobní uplatnění nároku dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. naplňuje obdobný účel jako předžalobní výzva dle § 142a o.s.ř., proto absence předžalobní výzvy není důvodem pro nepřiznání nákladů řízení.)
6. Jestliže za předžalobní uplatnění nároku dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. nelze přiznat náklady právního zastoupení, pak odvolací soud okresním soudem přiznanou náhradu nákladů řízení žalobci snížil o částku 8 380 Kč za tento úkon a dále o 1 režijní paušál přiznaný podle tehdejší právní úpravy, to je o dalších 300 Kč spolu s 21 % DPH na výsledných 76 790 Kč. Pokud žalobce argumentuje okolnostmi předmětné věci, ty se nevymykají obdobným věcem. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený výrok IV. za použití § 220 o.s.ř. změnil.
7. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšné žalované. Za podání odvolání jí byla přiznána paušální náhrada podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s rozhodnutím NS sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ve výši 450 Kč.