Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekPotvrzeno

Spisová značka

7 Co 538/2026

Soud: Krajský soud v Českých BudějovicíchDatum rozhodnutí: 5. 8. 2026Č. j.: 7 Co 538/2026-190Předseda senátu: Mgr. Tomáš LisAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 5. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 314 600 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2026, č.j. 12 C 225/2024-164,ECLI:CZ:KSCB:2026:7.Co.538.2026.1
náklady řízeníkoupěpasivní legitimacelhůtyřidičský průkaznáhrada nákladůsmlouva kupnípostoupení pohledávkyodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (35) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12 136,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované [Jméno advokátky B].

Odůvodnění

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 314 600 Kč s příslušenstvím (dále jen „předmětná částka“). Žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladu řízení částku 120 637 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení předmětné částky. Žalobkyně tvrdila, že je právní nástupkyní [tituly před jménem] [jméno FO] (na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19.3.2024). Žalobkyně tvrdila, že mezi žalovaným (dále též ,,zprostředkovatel“), [jméno FO] a [jméno FO] (dále též ,,vlastníci“) a její právní předchůdkyní (dále též ,,zájemkyně“) byla dne 5.10.2021 uzavřena (trojstranná) rezervační smlouva. Žalobkyně dovozovala, že tato smlouva má charakter smlouvy o realitním zprostředkování. Účelem této smlouvy byla rezervace nemovitostí (stavební parcela č. [hodnota] s budovou čp. [číslo] a pozemek parc. č. [číslo] v k.ú. [adresa]) pro právní předchůdkyni žalobkyně, která měla zájem o jejich koupi a 8.10.2021 složila na účet žalované rezervační depozitum (předmětnou částku), která měla být započtena na kupní cenu. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně porušila své právní povinnosti, měla vlastníkům uhradit smluvní pokutu ve výši rezervačního depozita, které mohl žalovaný použít na úhradu smluvní pokuty a podle dohody s vlastníky měl nárok na částku odpovídající jedné polovinu pokuty jako paušální náhrady nákladů v souvislosti s danou transakcí. Žalobkyně tvrdila, že tyto náklady však nikdy nevznikly a nebyly vyúčtovány. Dále tvrdila, že k uzavření (zamýšlené) kupní smlouvy mezi vlastníky a její právní předchůdkyní nikdy nedošlo. Nebyl akceptován ani požadavek právní předchůdkyně žalobkyně na vrácení předmětné částky (nebo její části). Nevrácené rezervační depozitum žalobkyně považovala za plnění bez právního důvodu. Její právní předchůdkyně neporušila (platně sjednaný) závazek, který by mohl být důvodem pro úhradu smluvní pokuty. Dále odkázala na § 14 zákona č. 39/2020 Sb. o realitním zprostředkování i judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 30 Cdo 1507/2022 – dostupné na www.nsoud.cz). Za této situace považovala ujednání o smluvní pokutě mezi za neplatné. Uvedené ujednání shledávala za neplatné i pro rozpor s dobrými mravy.

3. Ve skutkové rovině vyšel soud prvního stupně z toho, že rezervační smlouvou ze dne 5. 10. 2021 byla uzavřena trojstranná smlouva mezi [tituly před jménem] [jméno FO] jako zájemkyní, paní [jméno FO] a panem [jméno FO] jako vlastníky a žalovanou jako zprostředkovatelem. Podle čl. II bodu 1 této smlouvy, byl zprostředkovatel na základě Dohody o poskytování realitních služeb vlastníky pověřen zprostředkováním prodeje nemovitých věcí na adrese [adresa]. Podle bodu 7 smlouvy se zprostředkovatel zavázal, že po dobu od podpisu této smlouvy a uhrazení rezervačního depozita zájemkyní v plné výši, po dobu 90 kalendářních dnů bude nemovitost rezervovat pro zájemkyni, tj. neučiní žádný úkon směřující k prodeji nemovitosti jakékoliv třetí osobě odlišné od zájemkyně. Podle čl. III bodu 1 této smlouvy za rezervaci nemovitosti byla zájemkyně povinna uhradit vlastníkům prostřednictvím zprostředkovatele rezervační depozitum ve výši 314 600 Kč na bankovní účet zprostředkovatele v termínu do 10 pracovních dnů od podpisu této smlouvy. Podle bodu 2 téhož článku v případě uzavření kupní smlouvy bude na základě dohody smluvních stran sjednané rezervační depozitum započteno na úhradu kupní ceny nemovitostí. Zprostředkovatel v takovém případě vypořádá rezervační depozitum s vlastníky na základě Dohody o poskytování realitních služeb. Podle článku IV bodu 1 této smlouvy se zájemkyně a vlastníci zavázali, že nejpozději do skončení rezervační lhůty uzavřou za účasti zprostředkovatele kupní smlouvu. Podle bodu 2 téhož článku v případě, že zájemkyně poruší povinnosti stanovené v této smlouvě, je zájemkyně povinen zaplatit vlastníkům smluvní pokutu odpovídající rezervačnímu depozitu. V takovém případě mohl zprostředkovatel použít zájemkyní uhrazené rezervační depozitum na úhradu smluvní pokuty. Z této pokuty má zprostředkovatel podle dohody s vlastníkem nárok na částku odpovídající jedné polovině smluvní pokuty jako paušální náhradu nákladů v souvislosti s danou transakcí. Dne 8. 10. 2021 zaplatila zájemkyně na účet žalované částku 314 600 Kč. Žalovaná byla při prodeji nemovitosti zastoupena realitní makléřkou [tituly před jménem] [jméno FO]. Na žádost zájemkyně byla rezervační lhůta prodloužena ze standardních 6 až 8 týdnů na 3 měsíce (90 dní), aby měla zájemkyně dostatek času na vyřízení financování. Na 21. 12. 2021 ve 12 hodin byl domluven termín podpisu kupní smlouvy se všemi zúčastněnými. Téhož dne (tedy 21. 12. 2021) zaslala v 8:29 hodin zájemkyně email ve znění, že nakonec schůzku ruší. Před Vánoci se jí toho nakupilo tolik, že to na jih nestihne a banky jsou před svátky zavřeny. Zájemkyně poté byla upozorněna [tituly před jménem] [jméno FO], že v případě, že by nedošlo k podpisu kupní smlouvy v rezervační lhůtě, může rezervační záloha propadnout prodávajícím. Lhůta k podpisu kupní smlouvy podle uzavřené rezervační smlouvy končila dne 3. 1. 2022. V neděli dne 2. 1. 2022 ve 12:21 vyzvala zájemkyně emailem všechny zúčastněné k podpisu kupní smlouvy na druhý den, tedy na 3. 1. 2022. Eventuelně žádala o prodloužení rezervace. Termín další schůzky k podpisu kupní smlouvy byl stanoven na 7. 1. 2022 ve 12:00 hodin. Všichni zúčastnění s tímto termínem souhlasili. Ještě 6. 1. 2022 zájemkyně potvrdila, že se schůzkou počítá. Následně však dne 7. 1. 2022 v 9:03 zaslala email ve kterém uvedla, že je to neuvěřitelné, ale na vánočním večírku jí byl odcizen občanský průkaz. Nemá proto cenu se na schůzku dostavit a bez dalšího tímto emailem schůzku zrušila. Zájemkyně byla poté telefonicky upozorněna [tituly před jménem] [jméno FO], že stačí cestovní pas nebo alespoň řidičský průkaz. Na tuto možnost byla upozorněna i hypotečním specialistkou. Dne 7. 1. 2022 bylo emailem ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] sděleno zájemkyni, že vzhledem k tomu, že již 2x zrušila termín podpisu kupní smlouvy (i v den termínu podpisu kupní smlouvy), není ze strany žalované ani ze strany vlastníků vůle k další vstřícnosti a realitní transakce je tímto ukončena. Zájemkyně byla zároveň upozorněna, že tímto propadá složená rezervační záloha ve výši 314 600 Kč (mimo jiné s odůvodněním, že byl podpis kupní smlouvy zmařen zájemkyní a žalovaná mohla sehnat jiného vážného kupce). Dále dne 7. 1. 2022 paní [jméno FO] napsala email zájemkyni, v jehož kopii byli i ostatní účastníci smluvního vztahu, že k zájemkyni ztratili veškerou důvěru (zbytek pochopení) a další jednání z jejich strany považují za bezpředmětné a požádali žalovanou o další úkony, které povedou k ukončení této trapné situace. Na to zájemkyně emailem sdělila, že za vzniklou situaci nemůže. Dělala vše pro to, aby se obchod zdařil a považuje za správné, aby jí byla část propadlých prostředků vrácena. Dne 10. 1. 2022 emailem zájemkyně, že má o nemovitost stále zájem a prodej tak maří žalovaná. Dále téhož dne po sdělení [tituly před jménem] [jméno FO], že nemovitost je již znovu inzerována a konečné stanovisko bylo zájemkyni již sděleno 7. 1. 2022, zájemkyně v reakci poslala email, jehož příjemcem byli i vlastníci, ve znění, že v tom případě si mají prodávající strčit tu ruinu za klobouk, že nevěří, že by to kdokoliv koupil a v opačném případě, že její zájem dále trvá. Vlastníci ztratili k zájemkyni veškerou důvěru a po uběhnutí rezervační lhůty chtěli jednání se zájemkyní ukončit. Platnost všech dokumentů ohledně hypotéky pro zájemkyni končila dne 8. 1. 2022. Ohledně zájemkyně nebylo za leden 2022 evidováno ohlášení ztráty či odcizení občanského průkazu. Nejbližší ohlášení ztráty občanského průkazu je evidováno až k 22. 2. 2022. Vlastníci zmocnili žalovanou k převzetí rezervačního depozita od zájemkyně za podmínek stanovených rezervační smlouvou. Část rezervační zálohy (314 600 Kč) vyplatila žalovaná vlastníkům nemovitosti ([jméno FO] i [jméno FO] 65 000 Kč dne 11. 1. 2022 a 13 650 Kč dne 12. 1. 2022 – celkem 157 300 Kč). Pohledávka za žalovanou byla zájemkyní postoupena žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a odesláno v rámci předžalobní výzvy ze dne 18. 4. 2024.

4. V právní rovině soud prvního stupně aplikoval zák. č. 39/2020 Sb. (dále jen „zákon o realitním zprostředkování“). Došel k závěru, že rezervační smlouva není smlouvou o realitním zprostředkování. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cdo 1507/2022. Žalovaná (zprostředkovatel, realitní kancelář) se nezavázala, že bude vykonávat činnost směřující k uzavření realitní smlouvy pro zájemkyni. Zavázala se jen k tomu, že po dobu rezervační lhůty nebude zmíněné nemovitosti inzerovat. Současně si nechala slíbit úplatu. Dále připomněl, že závazek zaplatit smluvní pokutu v předmětné výši (ve výši složeného depozita) se týkal vlastníků a zájemkyně (nikoliv žalované). Proto se zabýval tím, zda vlastníkům vznikl nárok na úhradu smluvní pokuty. Protože zájemkyně o uvedené nemovitosti porušila své smluvní povinnosti (jen z důvodů na její straně nedošlo k uzavření kupní smlouvy), vznikla jí povinnost uhradit smluvní pokutu (vlastníkům). Soud prvního stupně nepovažoval smluvní pokutu za nepřiměřeně vysokou (v rozporu s dobrými mravy). Ujednání mezi žalovanou a vlastníky (ponechání si jedné poloviny předmětné částky žalovanou) ve vztahu k žalobkyni (zájemkyni) nemá právní význam. Dále poukázal na to, že mezi vlastníky a zájemkyní nešlo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem (o spotřebitelskou smlouvu). Nešlo ani o adhezní smlouvu. Pro úplnost doplnil, že žalovaná (realitní kancelář) sice může provádět úschovu peněžních prostředků jen na základě (písemné) žádosti zájemce, ale zato skutečnost nemá vliv na platnost úschovy. V souhrnu soud prvního stupně došel k závěru, že žaloba není důvodná. Proto ji zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř.“). Zohlednil plný úspěch žalované ve věci. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na podrobné (pečlivé, přehledné) odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně. Rekapituluje průběh řízení (v návaznosti na usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]). Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v rezervační smlouvě si účastníci platně sjednali smluvní pokutu. Jejich ujednání o oprávnění žalované přijmout rezervační depozitum a volně s ním nakládat je absolutně neplatné (rozpor s § 4 zák. č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování). Odkazuje na § 580 o.z., § 586 o.z. a § 588 o.z. Ustanovení § 4 zákona o realitní zprostředkování chrání zájemce o koupi i vlastníka. Stanoví jasná pravidla pro nakládání s finančními prostředky klientů, aby se předešlo jejich zneužití zprostředkovatelem. Porušení uvedeného ustanovení má povahu přestupku. Dále poukazuje na §15 zákona o realitním zprostředkování, podle kterého smlouva o realitním zprostředkování nesmí být obsažena ve stejné listině jako realitní smlouva. Odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1507/2022. Dohoda spočívající v tom, že zprostředkovatel může použít rezervační depozitum na úhradu smluvní pokuty, obchází i zákon. Smluvní pokuta je sjednána formálně ve prospěch vlastníka (ale nepřímo ve prospěch zprostředkovatele). Dále poukazuje na to, že rezervační smlouva zakotvuje zprostředkovatelskou činnost žalované i ve vztahu k zájemkyni (přijetí rezervačního depozita a právo s ním nakládat buď při zápočtu na kupní cenu nebo na smluvní pokutu, účast zprostředkovatele při podpisu kupní smlouvy, předání nemovitosti kupujícímu po zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí). Předmětnou rezervační smlouvu tedy považuje za rozpornou s účelem a smyslem zákona o realitním zprostředkování. Je nevýhodná pro zájemkyni i pro vlastníky a poškozuje jejich práva. Dovolává se i ochrany spotřebitele (§ 1813 o.z.). Nesouhlasí se závěrem, že rezervační smlouva není smlouvou adhezního (formulářového) typu (§ 1800 o.z.). Poukazuje na to, že [tituly před jménem] [jméno FO] byla zmocněna uzavírat smlouvy o rezervaci pouze v rozsahu podle vzorů schválených zmocnitelem (byl používán standardní typ smlouvy). Nesouhlasí ani s tím, že zájemkyně porušila své smluvní povinnosti. V tomto směru považuje závěry soudu prvního stupně v napadeném rozsudku za nedostatečně odůvodněné (§ 157 o.s.ř.). První výzva k uzavření kupní smlouvy vedla k návrhu termínu podpisu dne 21. 12. 2021. Z tohoto jednání se zájemkyně omluvila. Druhá výzva byla zaslána dne 2. 1. 2022 s navrženým termínem dne 3. 1. 2022. Zprostředkovatel sám navrhl termín podpisu 7. 1. 2022 (den po skončení rezervační lhůty). Zájemkyně termín odsouhlasila a nakonec se omluvila pro ztrátu občanského průkazu. Mělo být zohledněno, že smluvní jednání bylo ukončeno na základě rozhodnutí prodávajících dne 7. 1. 2022 a e-mailem oznámeno zájemkyni. Následně podle rezervační smlouvy měl zprostředkovatel povinnost vrátit zájemkyni rezervační depozitum. Dále poukazuje na to, že vlastník na zájemkyni smluvní pokutu neuplatnil. Hodnocení důkazů (např. výpověď zájemkyně) ze strany soudu prvního stupně považuje za nesprávné (v rozporu s § 132 o.s.ř.). Soud prvního stupně měl nekriticky převzít rétoriku právní zástupkyně žalované. Žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku (vyhovění žalobě).

6. Žalovaná nepovažovala odvolání za důvodné. Navrhla potvrzení (věcně správného) rozsudku soudu prvního stupně a požadovala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednával a napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř.).

8. Odvolání není důvodné.

9. Na úvod odvolací soud konstatuje, že nemá důvod měnit své právní závěry, které učinil v usnesení ze dne [datum], č.j. [číslo jednací] (zejména ohledně pasivní legitimace žalované). Odvolací soud v tomto směru odkazuje (zejména) na 11.odstavec odůvodnění uvedeného usnesení.

10. K odůvodnění napadeného rozsudku lze uvést, že odpovídá § 157 odst. 2 o.s.ř. Soud prvního stupně v odůvodnění srozumitelně (jasně, přiměřeně) vymezil (mimo jiné) svá skutková zjištění i z nich vyplývající právní závěry. Provedené důkazy hodnotil v souladu s § 132 o.s.ř. Odvolací soud nečiní závěr, že soud prvního stupně nekriticky (jednostranně) hodnotil důkazy (ba právě naopak). Odůvodnění napadeného rozsudku žalobkyni umožnilo formulovat odvolací důvody. Odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) považuje za zásadní zjištění, že k uzavření zamýšlené kupní smlouvy ohledně zmíněných nemovitostí nedošlo výlučně v důsledku postupu zájemkyně. Tento závěr nevyplývá pouze z hodnocení její výpovědi soudem prvního stupně. Je třeba připomenout i další provedené důkazy (zejména výpovědi vlastníků, [tituly před jménem] [jméno FO], emaily). V průběhu odvolacího řízení skutková zjištění nedoznala změn. Proto odvolací soud zjištění soudu prvního stupně (pečlivě odůvodněná i odkazy na konkrétní důkazy) přejímá.

11. I v právní rovině odvolací soud souhlasí se závěry, které učinil soud prvního stupně. Považuje za vhodné připomenout, že v rezervační smlouvě (článek II. odst. 7 ) si vlastníci a zájemkyně sjednali povinnost zájemkyně zaplatit vlastníkům smluvní pokutu ve výši rezervačního depozita (povinnost složit rezervační depozitum – článek II. odstavec 2.3 rezervační smlouvy). Nárok na smluvní pokutu tedy svědčí (výlučně) vlastníkům (nikoliv žalované jako zprostředkovateli). Opačný závěr nelze učinit ani z toho, že žalovaná měla (mohla) použít uhrazené rezervační depozitum (které měl ve své dispozici) na úhradu smluvní pokuty (včetně ujednání s vlastníky, že 1/2 pokuty bude použita jako paušální náhrada jeho nákladů (článek IV. odst. 2 rezervační smlouvy). Protože ujednání o smluvní pokutě se týká (primárně, zásadně) jen vlastníků a zájemkyně (nepodnikatelů), tak není důvod pro postup podle § 1810 a násl o.z. Nejde zde o spotřebitelskou smlouvu. Jediným podnikatelem byl zprostředkovatel (žalovaná), který však neměl být stranou kupní smlouvy (včetně ujednání o smluvní pokutě). Zájemkyně porušila svou smluvní povinnost (závazek uzavřít zamýšlenou kupní smlouvu utvrzený ujednáním o smluvní pokutě). Proto vlastníkům vznikl nárok na smluvní pokutu, která byla v souladu se smluvním ujednáním uhrazena popsaným způsobem ze složeného depozita. Odvolací soud dodává, že porušení § 4 odst. 2 zákona o realitním zprostředkování (zprostředkovatelem) nemá (bez dalšího) za následek neplatnost ujednání vlastníků a zájemkyně o smluvní pokutě (§ 580 o.z., § 586 o.z. a § 588 o.z.). Odvolací soud nečiní závěr o rozporu popsaného ujednání s dobrými mravy nebo o rozporu se zákonem, jak byl předestřen žalobkyní. V obecné rovině odvolací soud souhlasí se závěry Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 33 Cco 1507/2022 (dostupné na www.nsoud.cz). Podotýká, že uvedené rozhodnutí se týká skutkově (právně) odlišné věci (nejde o nárok na smluvní pokutu vlastníka). Na závěr odvolací soud dodává, že výši smluvní pokuty považuje za přiměřenou významu zajišťované povinnosti (povinnost uzavřít kupní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí - § 2051 věta prvá o.z.). Právní názor žalobkyně, že předmětná částka představuje bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 a násl. o. z.) odvolací soud tedy nesdílí. Jde o platně sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 odst. věta prvá o. z.). Žaloba není důvodná. Proto ji soud prvního stupně správně zamítl. Soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení. V podrobnostech odvolací soud i zde odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. S ohledem na výšené uvedené skutečnosti odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť v rámci odvolacího řízení byla plně úspěšná žalovaná. Náklady řízení představuje odměna za 1 úkon právní služby ve výši 9 580 Kč [účast při jednání odvolacího soudu – § 7, bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb. – dále jen „advokátní tarif“], jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a náhrada za DPH ve výši 21 % z uvedených částek (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem jde o částku 12 136,30 Kč.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací