Výrok
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 18 464,60 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], advokáta v [adresa] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu z 15. 7. 2025, č. j. [číslo jednací] s tím, že současně mělo být žalované uloženo zaplatit žalobkyni 26 673 625 Kč.Odůvodnění soudu prvního stupně2. Soud prvního stupně se nejprve zabýval okamžikem podání návrhu na zahájení sporného správního řízení u správního orgánu, jímž žalobkyně uplatnila předmětný nárok na zaplacení 26 673 625 Kč s příslušenstvím, datovaný 4. 1. 2021 (návrh na zahájení správního řízení datovaný 4. 1. 2021). Žalobkyně tvrdila, že ho podala již 4. 1. 2021, žalovaná namítala a správní orgány uzavřely, že byl ale podán až 26. 7. 2024. Soud prvního stupně ze správního spisu ERÚ sp. zn. [spisová značka] zjistil, že prvním podáním ve spise je přípis žalobkyně z 26. 7. 2024 adresovaný ERÚ ke sp. zn. [spisová značka], z kterého vyplývá, že se týká věci žalobkyně proti žalované o zaplacení 26 673 625 Kč s příslušenstvím, přičemž se v něm pouze uvádí, že ve „věci shora popsané“ jí bylo ERÚ doručeno sdělení z 11. 7. 2024, čj.[Anonymizováno] [číslo jednací], a že přikládá návrh na zahájení sporného řízení z 4. 1. 2021 spolu s dodejkou datové zprávy a zdvořile žádá ERÚ o zaslání záznamu o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu k této datové zprávě. K přípisu byl přiložen návrh na zahájení sporného řízení z 4. 1. 2021 a dodejka datové zprávy ID zprávy [číslo] z datové schránky zástupce žalobkyně [jméno advokáta], dle které byla datová zpráva podána a doručena 4. 1. 2021. ERÚ následně přípisem z 26. 8. 2024 oznámil zástupci žalobkyně, že návrhem žalobkyně bylo k 26. 7. 2024 zahájeno správní řízení. Soud dále poukázal, že předmět datové zprávy přijaté správním orgánem 4. 1. 2021 byl označen jako „Návrh na zahájení sporného řízení“ a přílohy byly označeny jako „[název] plná moc.pdf“, „Faktury[Anonymizováno] [název] x [právnická osoba] [číslo].pdf“, „Plná moc [jméno žalobkyně]., [datum].pdf“ a „[číslo] ZONAS, a.s. x [právnická osoba] žaloba proti rozhodnutí správního orgánu [číslo].pdf“. Je zřejmé, že touto datovou zprávou vlastní návrh na zahájení sporného řízení datovaný 4. 1. 2021 nebyl doručen, nýbrž pouze uvedené přílohy.3. Soud zdůraznil, že žalobkyně ani netvrdila, že návrh datovaný 4. 1. 2021 byl dne 4. 1. 2021 správnímu orgánu doručen, její argumentace spočívala v tom, že z předmětu datové zprávy a jejích příloh bylo zjevné, že její vůlí bylo podat návrh na zahájení sporného řízení, a že namísto založení doručené žaloby podle části páté o.s.ř. Podle žalobkyně měl ERÚ posoudit její právní jednání podle její skutečně projevené vůle a dle § 45 správního řádu ji vyzvat k odstranění nedostatků. Soud zdůraznil, že žalobkyni lze přisvědčit, že ustanovení § 37 odst. 1 správního řádu správnímu orgánu ukládá posuzovat podání podle jeho obsahu bez ohledu na to, jak je označeno, ovšem v daném případě jediné podání, které bylo 4. 1. 2021 správnímu orgánu doručeno, byla žaloba podle části páté o.s.ř. ve věci jiného sporného správního řízení, jasného obsahu a zároveň bylo zřejmé, že nebyla adresována správnímu orgánu, ale soudu. Žalobkyně netvrdila, že by tato žaloba měla být návrhem na zahájení správního řízení a správní orgán postupoval správně, pokud uzavřel, že žalobkyně zasílá tuto žalobu správnímu orgánu na vědomí ve věci, jíž se týká, a založil ji tedy do příslušného správního spisu včetně ostatních listin. Nebylo jeho povinností tyto listiny týkající se již pravomocně skončené věci přezkoumávat a činit na jejich základě jakékoli závěry, tedy zejména zjišťovat, zda se náhodou nejedná o plnou moc a faktury za jiné období. Správní orgán nemohl sám dovozovat, že žalobkyně chtěla 4. 1. 2021 uplatnit nárok za další období a nepřípustně ji vyzvat k podání takového návrhu. Nic jiného by totiž výzva, kterou dle žalobkyně měl správní orgán učinit, nebyla, když by se nemohlo jednat o výzvu k odstranění vad podání dle § 45 odst. 2 s. ř., neboť neexistovalo podání, jehož vady by bylo možno odstraňovat. Označení předmětu datové zprávy jako „Návrh na zahájení sporného řízení“ také neznamená, že listiny zasílané datovou zprávou jsou návrhem na zahájení sporného řízení bez ohledu na jejich obsah. A v daném případě, jak uzavřeno shora, byl závěr jednoznačný, tedy že je zaslána žaloba podle části páté o.s.ř. Za situace, kdy správnímu orgánu nebylo doručeno žádné nedostatky trpící podání, natož návrh na zahájení správního řízení sporného, nemohl správní orgán, postupovat podle § 45 odst. 2 s. ř. a vyzývat žalobkyni k odstranění vad neexistujícího podání, jak namítala žalobkyně, že měl učinit. Nelze se přitom nepozastavit nad tím, že žalobkyně se cca 3,5 roku nezajímala o osud svého údajného podání z 4. 1. 2021 a až poté, co zjistila, že datovou schránkou tohoto dne návrh na zahájení správního řízení nezaslala, se snaží negativním důsledkům své nečinnosti předejít přenášením zodpovědnosti za svoji nečinnost na správní orgán.4. Soud po provedeném dokazování (viz body 2. - 27. napadeného rozsudku) se primárně zabýval námitkou započtení a žalobu zamítl. Předně poukázal jde-li o okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu z 31. 5. 2023, sp. zn. 31 Cdo 3125/2022, ve kterém se uvádí, že vznikne-li věřiteli podle smlouvy právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění, přičemž doba, kdy má dlužník splnit dluh, je ve smlouvě stanovena jen tak, že podkladem pro úhradu dohodnuté ceny plnění je faktura vystavená věřitelem, jejíž splatnost se sjednává v délce 14 dnů od jejího doručení dlužníku, jde ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. o situaci, kdy si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh a kdy určení doby splnění dluhu je ponecháno na vůli věřitele. Ten může určit dobu splnění dluhu tím, že požádá o jeho zaplacení „ihned“ poté, co mu vznikne právo požadovat úhradu dohodnuté ceny plnění a dlužník je povinen splnit dluh ve lhůtě „bez zbytečného odkladu“ počítané od této žádosti. Marným uplynutím této lhůty se peněžitý dluh stává splatným (dospělým). Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu promlčecí lhůty jsou v takovém případě ve smyslu § 619 odst. 2 o.z. okolnosti, z nichž se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Ode dne, kdy se věřitel dozvěděl (nebo dozvědět měl a mohl), že mu vzniklo právo určit dobu splnění dluhu (právo „ihned“ požádat o zaplacení dluhu) začíná běžet tříletá subjektivní promlčecí doba dle § 629 odst. 1 o. z. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že subjektivní promlčecí lhůta může jím stanoveným způsobem začít běžet dříve než obecná objektivní promlčecí lhůta, jejíž počátek pojí ustanovení § 629 odst. 2 o. z. se dnem, kdy majetkové právo dospělo, tedy dnem, jímž se u peněžitého dluhu rozumí den jeho splatnosti. Zde s ohledem na smluvní ujednání v čl. IV smlouvy upravující fakturaci a placení se jedná o situaci, kdy ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. si strany neujednaly, kdy má dlužník splnit dluh a kdy určení doby splnění bylo ponecháno na vůli věřitele, a proto promlčecí lhůta u nároků za jednotlivé měsíce začala běžet od okamžiku, kdy nastaly okolnosti, z nichž se žalobkyně dozvěděla nebo dozvědět měla a mohla, že jí vzniklo právo určit dobu splnění dluhu. Tedy po skončení jednotlivých kalendářních měsíců roku 2018 v návaznosti na dodávky elektřiny v daném měsíci. Vzhledem k tomu, že promlčecí lhůta činí 3 roky (§ 629 odst. 1 o. z.) a návrh na zahájení sporného řízení byl podán u správního orgánu až 26. 7. 2024, byl podán po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a vznesená námitka promlčení je důvodná1. Soud dále zdůraznil, že by promlčecí lhůta uplynula i v případě, kdy by bylo (s přihlédnutím k rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 778/25) uvažováno s počátkem jejího běhu až v návaznosti na splatnost faktur, kterými byla vyúčtována cena elektřiny za jednotlivé měsíce roku 2018. Žalobkyní byla v těchto fakturách stanovena jejich splatnost na 14. den po jejich vystavení. Žalobkyně splatnost nestanovila v souladu s čl. IV odst. 3 smlouvy v návaznosti na okamžik splnění jejích povinností dle čl. I odst. 5 b) a čl. V. odst. 1 a) smlouvy, dle které měla být stanovena na 25. den prvního či druhého kalendářního měsíce následujícího po období, za které se vyúčtování provádí. Bylo nadbytečné činit jednoznačné závěry, ke kterému datu měla být dle smlouvy splatnost stanovena, neboť ve všech případech by vždy k uplynutí promlčecí lhůty došlo s velkým předstihem před 26. 7. 2024. A promlčecí lhůta by dokonce uplynula před tímto dnem i v případě, pokud by se její počátek odvíjel až od předžalobní výzvy z 21. 12. 2020.
2. Krom argumentace týkající se námitky promlčení žalovaná i žalobkyně v daném řízení, vznesly řadu argumentů týkajících se mj. aktivní a pasivní věcné legitimace, licence [číslo], nároku na podporu ve formě výkupních cen ve výši Tarifu 2010, avšak zamítl-li soud žalobu pro promlčení bylo nadbytečné zabývat se dalšími otázkami a stejně jako nadbytečné soud neprovedl žádné z dalších navržených důkazů nad rámec těch, které byly provedeny pro potřeby závěru ohledně námitky promlčení a žalobu bez dalšího zamítl.Odvolání žalobkyně.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním přípustným žalobkyně (§ 201, § 202 a 204 odst. 1 o.s.ř.). Žalobkyně zdůraznila, že již dne 10. 7. 2024 adresovala Energetickému regulačnímu úřadu přípis, kterým se dotazovala na stav řízení zahajovaného návrhem ze dne 4. 1. 2021. Závěr soudu prvního stupně, že prvním aktivním procesním úkonem žalobkyně vůči Energetickému regulačnímu úřadu byl až přípis ze dne 26. 7. 2024, proto neodpovídá skutečnosti a oslabuje závěr soudu o nečinnosti žalobkyně, která byla přesvědčena, že řízení bylo řádně zahájeno a vedeno. Přípis ze dne 26. 7. 2024 také neměl povahu nového návrhu, nýbrž procesního upřesnění a doložení již dříve uplatněného návrhu. Dále odvolatelka uvádí, že soud správně cituje § 37 odst. 1 správního řádu, avšak jeho právní úvahy jsou s tímto ustanovením v rozporu. Jestliže se deklaruje povinnost posuzovat podání podle jeho obsahu, není možné vytrhnout jednu listinu (žalobu dle části páté OSŘ) z kontextu a ignorovat ostatní přílohy datové zprávy, které se zjevně týkaly zcela jiného nároku, jiného období a jiného procesního postupu a obsah datové zprávy ze dne 4. 1. 2021 bylo nutno hodnotit komplexně. 3) Soud dále konstatuje, že bylo „logické“, aby správní orgán posoudil datovou zprávu jako informaci o podané žalobě, s čímž žalobkyně nesouhlasí. Žaloba nebyla adresována správnímu orgánu, týkala se odlišného období a jiné věci, než zbylé přílohy datové zprávy, spolu s ní byly přiloženy plná moc, faktury a předžalobní výzva, a současně žalobkyně nikdy, v žádném z dalších řízení, nezasílala správnímu orgánu podanou žalobu „na vědomí“. Povinností správního orgánu nebylo podání mechanicky založit, ale vyhodnotit jeho skutečný význam a obsah a pokud tak neučinil, nelze následky tohoto postupu přičítat k tíži žalobkyně. Dále odvolatelka poukazuje na to, že soud opakuje závěr, že označení předmětu datové zprávy není rozhodující, avšak zdůrazňuje, že předmět datové zprávy nemůže být ignorován, naopak musí být hodnocen ve spojení s obsahem příloh. Úvahy soudu však posouvají význam pravidla o obsahovém posuzování podání mimo rámec jeho skutečného účelu, kdy procesní strana učiní podání, jehož obsah je zřejmý, avšak nesprávně jej označí. Podle § 37 odst. 1 správního řádu, se podání posuzuje podle svého skutečného obsahu, bez ohledu na to, jak je označeno. V žádném případě však z tohoto ustanovení nevyplývá, že by bylo možné ignorovat označení datové zprávy jako celku (které navíc není totožné s označením samotného podání), ani zcela pominout obsah příloh připojených k datové zprávě. Naopak platí, že je nutno hodnotit procesní úkon účastníka v jeho celistvosti a kontextu. Situace, kdy je datová zpráva nadepsána jako návrh na zahájení sporného řízení a také připojené přílohy svědčí o tom, že podatel hodlal takový návrh učinit, avšak samotný návrh zjevně chybí a místo něj je připojen zcela jiný dokument (konkrétně žaloba týkající se jiné věci), musí nutně vést k závěru, že návrh na zahájení řízení není obsahem datové zprávy jenom zjevným omylem. Závěr soudu prvního stupně je ostatně problematický i z hlediska systematiky § 37 odst. 1 správního řádu, podle jehož první věty je podání úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Přesto soud prvního stupně aplikoval pravidlo obsahového posuzování podání na úkon, který zjevně směřoval vůči soudu. Proto nemá žádnou oporu v zákoně závěr soudu prvního stupně, podle něhož „Nebylo jeho povinností tyto listiny, z nichž žádná nebyla podáním a všechny byly zaslány spolu s uvedenou žalobou týkající se již pravomocně skončené věci, přezkoumávat a činit na jejich základě jakékoli závěry. Za přiléhavé považuje žalobkyně rovněž poukázat na závěry judikatury Nejvyššího soudu, podle níž „Jestliže účastník zašle soudu prvního stupně poslední den zákonem stanovené odvolací lhůty do datové schránky dokument označený jako odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ale zcela zřejmým omylem k němu připojí zjevně neaktuální žádost o odročení jednání, lze považovat odvolání za včasně podané v blanketní podobě.“ (viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2745/2019). Judikatura tak jednoznačně uzavírá, že zjevný omyl v připojených dokumentech nemůže bez dalšího vést k popření účinků procesního úkonu, je-li z datové zprávy jako celku patrná procesní vůle jejího odesílatele. Opačný přístup představuje formalistický výklad procesních předpisů, který je v rozporu s požadavky na ochranu práva účastníka řízení na přístup k soudu. Postup soudu prvního stupně, který nerespektuje představuje právě ten typ formalistického výkladu procesních předpisů, před nímž Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně varuje. Přepjatý formalismus se v dané věci projevuje zejména tím, že správní orgán i soud kladou výlučný důraz na formální identifikaci jedné z příloh datové zprávy (žaloby dle části páté OSŘ), aniž by hodnotily celkový kontext podání. Výsledkem tohoto formalistického přístupu je situace, kdy je žalobkyně zbavena možnosti domáhat se ochrany svých hmotných práv nikoliv proto, že by neuplatnila nárok včas či řádně, ale výlučně z důvodu ex post vytvořené procesní konstrukce, kterou nemohla rozumně předvídat ani ovlivnit. Ústavní soud např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 410/20 ze dne 16. 6. 2020 výslovně judikoval, že klade-li soud důraz pouze na systematické, logické či formulační nedostatky podání, ačkoliv z jeho obsahu posuzovaného jako celku plyne, že procesní povinnost byla splněna, jedná se o tzv. přepjatý formalismus. S ohledem na výše uvedené navrhuje odvolatel (žalobce), aby Krajský soud v Českých Budějovicích: I. napadený rozsudek (v celém rozsahu) zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí současně aby II. rozhodl i o nákladech řízení.Vyjádření žalované k odvolání.
4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvádí, že napadené rozhodnutí je postaveno na závěrech, že uplatněný nárok žalobkyně je promlčen. Právě posuzovaný případ je jedním z mnoha sporů, které žalobkyně vůči žalované u Energetického regulačního úřadu zahájila a následně podala žalobu dle části páté o.s.ř. Žalobkyně tak činí, ačkoliv jsou jí závěry pro ni negativních pravomocných soudních rozhodnutí (včetně rozhodnutí NS ČR a ÚS ČR) dobře známé, a proto nemůže mít ani legitimní očekávání v další své případné finanční zisky, neboť takové očekávání se může vztahovat zásadně jen k následkům jednání po právu. Žalovaná dále připomíná, že od 20. 5. 2017 nevykonává činnosti subjektu zúčtování, kdy byla registrována v systému [právnická osoba]. jako odběratel elektřiny a zároveň i subjekt odpovědný za odchylky ve vztahu k Výrobně [adresa] pouze do 20. 5. 2017. Na tuto skutečnost žalobkyni písemně upozornila dopisem ze dne 15. 3. 2022. Z výše uvedeného důvodu je žaloba nedůvodná z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace.
5. Jde-li o promlčení, soud prvního stupně zjistil správně a úplně skutkový stav ohledně okamžiku zahájení sporného správního řízení před ERÚ ze strany žalobkyně s tím, že uzavřel, že dne 04.01.2021 žalobkyně nedoručila ERÚ žádný návrh na zahájení sporného řízení, neboť dne 04.01.2021 zaslala ERÚ pouze žalobu dle části páté o.s.ř. podanou v důsledku pravomocného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. [číslo jednací] ze dne 15. září 2020, předžalobní výzvu ze dne 21. prosince 2020, plnou moc ze dne 17. prosince 2020 a faktury za období ledna 2018 až prosince 2018. Správní žaloba se pak týkala jednoho z mnoha předchozích pravomocně skončených řízení mezi týmiž účastníky před ERÚ. Již jen z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že obsahem datové zprávy žalobce ze dne 04.01.2021 nebyl žádný návrh na zahájení sporného řízení za ve smyslu § 141 správního řádu. Přitom podle § 141 odst. 2 správního řádu platí, že sporné řízení se zahajuje na návrh, který musí splňovat náležitosti podle § 45 správního řádu, především specifikaci sporné otázky a čeho se žalobce v řízení domáhá, tj. petit návrhu, neboť o něm správní orgán meritorně rozhoduje. Současně však dle komentářové literatury k správnímu řádu platí, že nejde-li o podání, nelze uvažovat o jeho doplnění. Výše uvedené znamená, že nebylo na místě aplikovat výzvu k odstranění vad podání ve smyslu § 45 správního řádu, jak nesprávně uvádí žalobce. Podmínkou pro takovýto postup je primárně existence samotného návrhu ve smyslu § 141 správního řádu. V této souvislosti je zcela irelevantní tvrzení žalobce, že v předmětu datové zprávy mělo být uvedeno „návrh na zahájení sporného řízení“. Podstatný je totiž obsah datové zprávy, a tou byla jednoznačně správní žaloba směřující proti pravomocného rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. [číslo jednací] ze dne 15. září 2020. I ve správním řízení platí, že podání se posuzuje podle svého obsahu a tím, v žádném případě nebyl žalobce návrh ve smyslu § 141 správního řádu. Takovýto návrh evidentně doručil žalobce až dne 26. 7. 2024. Správný je pak i závěr, že výše uvedený postup je jednoznačně vinou žalobce, který porušil kontrolu při odeslání datové zprávy. Závěry soudu ohledně promlčení nároku žalobce jsou tedy správné.
6. Stejné platí i o dílčích závěrech prvního stupně ohledně počátku běhu promlčecí lhůty, které uvedl v bodě 30. an. Na výše uvedených závěrech není třeba ničeho měnit ani s ohledem na námitky žalobkyně, neboť jí odkazovaná judikatura na posuzovaný případ nedopadá. V odkazovaných řízeních byla řešena otázka zachování procesní lhůty k podání opravného prostředku, kdy je rozdíl již jen v povaze lhůt (procesní vs. hmotně právní). Navíc v případu žalobkyně se údajný nárok promlčoval po jednotlivých měsících, a tedy při zachování elementární opatrnosti mohla žalobkyně předejít úplnému promlčení údajných nároků. Další rozdíl mezi případem žalobkyně a odkazovanými rozhodnutími je v tom, že zatímco v odkazovaných rozhodnutích posuzovaly soudy skutkový stav vycházející z toho, že obsahem datových zpráv buď nebylo vůbec žádné podání (sp. zn. 26 Co 232/2017) nebo bylo připojeno zjevně nesmyslné podání, a to vzhledem ke stavu v němž se zahájené soudní řízení nacházelo (sp. zn. 26 Cdo 2745/2019), tak v právě posuzovaném případu žalobkyně do datové zprávy připojila správní žalobu směřující proti pravomocnému rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. j. [číslo jednací] ze dne 15. září 2020, tedy doručila ERÚ podání, o jehož obsahu nebylo pochyb, což vylučuje možnost, aby správní orgán vyzval žalobkyni k odstranění vad nebo nedostatků podání. Žalobkyně ani netvrdila, že by správní žaloba měla být návrhem na zahájení správního řízení. Správní orgán proto postupoval zcela správně, pokud uzavřel, že žalobkyně zasílá tuto žalobu správnímu orgánu na vědomí a založil ji do příslušného správního spisu včetně ostatních listin. Nebylo jeho povinností tyto listiny, z nichž žádná nebyla podáním a všechny byly zaslány spolu s uvedenou žalobou týkající se již pravomocně skončené věci, přezkoumávat. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.
7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem podle § 212 a §212a odst. 1 a 5 o.s.ř., učinil tak při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání žalobkyně.Odůvodnění odvolacího soudu.
8. V daném sporu soud prvního stupně s ohledem na vznesenou námitku promlčení řešil prvotně otázku, kdy žalobkyně podala v této právní věci (o zaplacení 26 673 625 Kč s příslušenstvím), návrh na zahájení sporného správního řízení před Energetickým regulačním úřadem (dále také jen „správní orgán“), zda již dne 4. 1. 2021 nebo až dne 26. 7. 2024. Odpověď na tuto otázku byla zásadní pro určení, zda byl nárok uplatněn před skončením běhu promlčecí doby nebo po jejím marném uplynutí. V návaznosti na to řešil soud prvního stupně otázku určení počátku běhu promlčecí doby pro uplatnění předmětného peněžitého nároku (tedy hledal okamžik, od nějž se bude odvíjet počítání běhu promlčecí doby).
9. Odvolatelka ve svém odvolání fakticky brojí pouze proti závěrům soudu prvního stupně o podle ní nesprávně určeném okamžiku podání návrhu na zahájení správního řízení před Energetickým regulačním úřadem, zatímco závěry o počátku běhu promlčecí doby (splatnosti uplatněného peněžitého nároku a kdy mohl být tento nárok uplatněn poprvé – viz podrobné odůvodnění), které soud prvního stupně podrobně odůvodňuje, žádným způsobem nezpochybňuje, nýbrž s nimi nesouhlasí z důvodu podle ní nesprávného určení dne podání návrhu na zahájení sporného správního řízení před ke správnímu orgánu. Z uvedených příčin odvolací soud řešil (spornou) otázku, který den žalobkyně podala návrh k Energetickému regulačnímu úřadu, konkrétně zda již dne 4. 1. 2021 nebo až dne 26. 7. 2024, přičemž odvolací soud ve věci (ve shodě se soudem prvního stupně) aplikoval zejména ustanovení § 37 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále také „s. ř.“)
10. Podle § 37 odst. 1 s. ř., podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. Podle § 37 odst. 3 správního řádu nemá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. Podle § 37 odst. 5 správního řádu podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo.
11. Odvolací soud předně odkazuje na přesvědčivé a věcně správné závěry jak skutkové, tak právní, které soud prvního stupně prezentoval v bodech 12. až 22. z nichž vychází a ke kterým dodává následující.
12. Podstatné pro posouzení, který moment lze považovat za zahájení sporného správního řízení je podle odvolacího soudu moment, kdy Energetickému regulačnímu úřadu došel návrh na zahájení sporného správního řízení, respektive kdy mu dojde listina, která podle svého obsahu je návrhem na zahájení sporného správního řízení (§ 37 odst. 1 s. ř.). Není přitom potřebné, aby šlo o návrh bezvadný, neboť i vadný návrh lze opravit či doplnit (§ 37 odst. 2 s. ř.), avšak musí jít po obsahové stránce o návrh a nikoliv o jinou listinu. Nejde-li po obsahové stránce o návrh na zahájení sporného správního řízení, správní orgán se k němu nemůže (nemusí) chovat jako k návrhu, tedy jej například nemůže doplňovat či upřesňovat. Rozhodně tedy nestačí, aby se případně bylo možné z doručené listiny pouze domnívat, že účastník snad zamýšlel podat návrh určitého obsahu. Správní orgán není legitimován domýšlet, co zamýšlel navrhovatel správnímu orgánu adresovat. Správně tedy soud prvního stupně dovozuje, že doručení žaloby podle části páté o. s. ř. (v záhlaví adresované příslušnému soudu) správnímu orgánu dne 4. 1. 2021 rozhodně nelze považovat za dojití návrhu na zahájení sporného správního řízení v této věci, nehledě na to, zda současně byly k oné žalobě připojené listiny, jež se týkaly jiné právní věci, než tato žaloba (ta napadala již dříve vydané správní rozhodnutí). Jinak řečeno žalobkyně dne 4. 1. 2021 nepodala ani návrh na zahájení sporného správního řízení (ani bezvadný ani vadný), nýbrž správnímu orgánu (patrně nedopatřením) doručila žalobu podle části páté, jež se týkala sice také sporu mezi týmiž účastnicemi v obdobné věci, ale za jiné období. Jestliže správní orgán žalobu založil do správního spisu, kam svým předmětem patřila, pak žádným způsobem nepochybil, stejně jako nebyl povinen zkoumat a analyzovat obsah příloh, jestliže uvedená právní byla ve správním řízení pravomocně skončena.
13. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně činí závěr, že dne 4. 1. 2021 v dané věci návrh na zahájení sporného správního řízení podán nebyl, nýbrž až 26. 7. 2024., kdy správnímu orgánu došla listina, která nejen označením po formální stránce, nýbrž také po stránce obsahové byla tímto návrhem na zahájení správního řízení o zaplacení 26 673 625 Kč s příslušenstvím. Tomuto návrhu předcházející přípis ze dne 10. 7. 2024 je v popsaných souvislostech také zcela bez významu. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že předmětné správní řízení před ERÚ bylo zahájeno až návrhem došlým správnímu orgánu dne 26. 7. 2024, o tomto návrhu správní orgán rozhodl (rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, ze dne 17. 12. 2024, č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozhodnutím Rady ERÚ ze dne 15. 7. 2025, č.j. [číslo jednací].
14. Za nepřiléhavé považuje odvolací soud připodobňování nyní zkoumané procesní situace popsané v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2745/2019 (jíž se dovolává odvolatelka), kdy v zahájeném řízení bylo v otevřené odvolací lhůtě doručené podání označené jako odvolání, avšak omylem obsahující žádost o odročení jednání. Jinak řečeno v označeném případě šlo o situaci nesouladu formálního označení dokumentu a jeho obsahu (v již zahájeném řízení), čímž byl dán prostor pro odstraňování vad opravného prostředku. Zde však jde o situaci, kdy nebylo zahájené řízení, neboť dne 4. 1. 2021 nebylo žádné podání (ani vadné učiněno) a tím ani nebyl prostor pro odstraňování jeho vad.
15. Za stejně nepřípadný považuje odvolací soud odkaz odvolatelky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2745/2019, podle kterého: „Po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas. Tato překážka nebo jiná okolnost – má-li být důvodem k prominutí zmeškání lhůty – musí představovat „omluvitelný důvod“; příčina toho, proč účastník zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti. Je nutno mít ale na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků řízení“. Citované rozhodnutí zjevně nelze vztáhnout na nyní projednávanou věc, neboť řeší naprosto odlišnou procesní situaci, a to prominutí zmeškání lhůty, kdy je zde omluvitelný důvod, pro který účastník nemohl úkon učinit (byla zde překážka nebo jiná okolnost, jež mu bránila v provedení úkonu). V nyní rozhodované věci nic takového nenastalo, žalobkyně nezmeškal (procesní) lhůtu a okolnost, že svůj návrh fakticky podala (patrně nedopatřením) nikoliv již v roce 2021, ale až v roce 2024 nastala nikoliv pro existující překážku, která by jí bránila učinit podání, nýbrž šlo pouze o její chybný postup při doručování listin. Důsledky této chyby nelze přenášet na žalovanou.
16. Ze všech shora popsaných důvodů považuje odvolací soud odvolatelkou zpochybňované závěry soudu prvního stupně, jde-li o určení dne, kdy bylo zahájené předmětné sporné správní řízení (totiž dne 26. 7. 2024.) za správné. Za správný dále odvolací soud považuje také závěr o určení počátku běhu promlčecí doby pro uplatnění předmětného peněžitého nároku (promlčecí lhůta zde činí ve smyslu § 629 odst. 1 o. z. 3 roky), potažmo závěr, že vznesená námitka promlčení je důvodná a návrh na zahájení sporného řízení podaný u správního orgánu 26. 7. 2024 byl podán opožděně – posledně uvedené závěry ostatně žalobkyně v rámci odvolacích námitek nezpochybnila. Odvolací soud tedy vzhledem ke správnosti meritorních závěrů rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jak ve věci samé, tak i v závislém výroku nákladovém a učinil tak postupem podle § 219 o. s. ř.
17. O náhradě nákladu odvolacího řízení odvolací soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., a to ve prospěch úspěšné žalované kdy vycházel z podrobného vyúčtování, jež je založené ve spise, a které nepochybně obsahuje výlučně náklady vynaložené účelně. Konkrétně byla přiznána odměna advokáta za dva úkony právní služby po 4 620 Kč (podle § 9 odst. 5 advok. tarif), a to vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 17. 9. 2026, dále byly přiznány dvě náhrady hotových výdajů po 450 Kč, a nakonec žalované patří náhrada cestovného včetně náhrady za ztrátu času v celkové výši 5 120 Kč (dle specifikace). Žalované tedy po připočtení 21 % DPH ve výši 3 204,60 Kč náleží náhrada nákladů odvolacího řízení v celkové výši 18 464,60 Kč, kdy tuto částku je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
18. Zcela závěrem jako obiter dictum odvolací soud uvádí, že ve skutkově a právně obdobných věcech mezi týmiž účastnicemi již opakovaně rozhodoval, kdy šlo o rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2021, č. j. 8 Co 736/2021-129 (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 823/2023 a Ústavní soud odmítl ústavní stížnost usnesením ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2033/22), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2021, č. j. 8 Co 785/2021-97 (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 978/2022 a Ústavní soud odmítl ústavní stížnost usnesením ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2120/22), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2022, č. j. 8 Co 1133/2021-128 (dovolací řízení bylo zastaveno), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 2. 2022, č. j. 8 Co 1262/2021-138 (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2041/2022), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2023, č. j. 8 Co 459/2023-176 (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 20.11.2024, sp. zn. 33 Cdo 139/2024), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 12. 2024, č. j. 8 Co 810/2024-375 (dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 25.3.2026, sp. zn. 23 Cdo 916/2025), rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2024, č. j. 8 Co 729/2025-432 (dovolací proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 7. 2026, sp. zn. 33 Cdo 452/2026 a dosud není skončeno). Oproti tomuto sporu, kde soud rozhodoval o zamítnutí žaloby pro promlčení nároku, ve shora uvedených řízeních byl nárok posuzován vždy věcně a žalobkyně nebyla ani jednou úspěšná. S ohledem na totožnost skutkové situace ve všech řízeních včetně tohoto, by ani v tomto řízení nebylo možné očekávat jiný výsledek, neboť závěry, k nimž odvolací soud a zejména následně Nejvyšší a Ústavní soud dospěly, by pro totožný skutkový základ byly použitelné i v tomto řízení. Odchýlit se od těchto závěrů by bylo možné jen při zohlednění požadavků ustanovení § 13 o. z. podle kterého každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.