Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6.621,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění
1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení z částky [částka], od [datum] do zaplacení z částky [částka] a od [datum] do zaplacení z částky [částka] (výrok I) a zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám [jméno FO] (výrok II).
2. V odůvodnění rozsudku okresní soud konstatoval, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení zákonného příspěvku za nepojištěná vozidla, neboť jeho vozidla reg. značky [SPZ] době od [datum] do [datum] a reg. značky [SPZ] době od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] neměla uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tvrzením, že nebyl skutečným ani v registru vozidel zapsaným vlastníkem a provozovatelem předmětných vozidel.
3. Po provedení žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázáno, že žalovaný byl veden jako vlastník a provozovatel vozidla reg. značky [SPZ] v rozhodném období od [datum] do [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] kvalifikovanou výzvu podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném ke dni počátku nepojištěného období (dále jen „zákon“) a žalovaný neprokázal, že splnil svoji zákonnou povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle § 1 zákona, příp. že příspěvek již uhradil. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit částku [částka] včetně nákladů na upomínání [částka] podle vyhl. č. 417/2017 Sb. Ohledně vozidla reg. značky [SPZ] bylo kupní smlouvou ze dne [datum] doloženo, že žalovaný se stal k tomu dni vlastníkem předmětného vozidla. Tím byla vyvrácena zákonná vyvratitelná domněnka podle § 4 odst. 2 zákona a žalovaný jako skutečný vlastník byl podle § 1 odst. 2 zákona povinen zajistit pojištění odpovědnosti po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel. Žalovaný neprokázal, že v rozhodném období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] nebyl vlastníkem předmětného vozidla nebo že splnil svoji zákonnou povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle § 1 zákona, příp. že příspěvek již uhradil. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit dlužnou částku [částka] a [částka] spolu s náklady 2 x [částka] za uplatnění nároku podle vyhl. č. 417/2017 Sb., protože i v tomto případě žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a zaslala žalovanému dvě kvalifikované výzvy podle § 4 odst. 6 zákona. Nárok na úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti výzvy byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Ve vztahu k obraně žalovaného, že ohledně vozidla reg. značky [SPZ] nastala prekluze nároku podle § 4 odst. 6 zákona, pak bylo prokázáno, že žalobkyně nejprve výzvou ze dne [datum] vyzvala [jméno FO] jako zapsaného vlastníka a provozovatele vozidla k úhradě příspěvku a ten ke dni [datum] doložil, že není vlastníkem vozidla a prodal ho žalovanému. Jestliže žalobkyně zaslala žalovanému výzvy dne [datum] a [datum], neuplynula lhůta 1 roku, ve které se žalobkyně prokazatelně dozvěděla, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. K prekluzi nároku podle § 4 odst. 6 zákona tudíž nedošlo.
4. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř., přičemž v odůvodnění rozsudku specifikoval jednotlivé položky, jimiž jsou tvořeny.
5. Žalovaný podal odvolání proti všem výrokům rozsudku okresního soudu. Vyslovil přesvědčení, že z žádného v řízení provedeného důkazu nebylo prokázáno, že by byl v rozhodném období vlastníkem či provozovatelem vozidla RZ [SPZ]. Taktéž má za to, že ohledně tohoto vozidla nastala prekluze nároku podle § 4 odst. 6 zákona, když žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku po uplynutí lhůty 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek za rozhodná období. Navrhl změnu jím napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta.
6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání poukázala na okolnost, že žalovaný své tvrzení, že není prokázáno jeho vlastnictví k předmětným vozidlům, nijak neupřesnil a neoznačil důkazy, kterými by ho podpořil. Naopak žalobkyně všechna svá tvrzení provedenými důkazy prokázala bez jakýchkoliv pochyb. Ve vztahu k vozidlu reg. zn. [SPZ] prokázala, že došlo k převodu vlastnického práva na žalovaného, čímž došlo k vyvrácení vyvratitelné právní domněnky podle § 4 odst. 2 zákona, přičemž současně bylo prokázáno, že kupní smlouvu a sdělení předchozího vlastníka vozidla obdržela žalobkyně až dne [datum], tedy až tímto okamžikem se žalobkyně prokazatelně dozvěděla, že skutečným vlastníkem vozidla je právě žalovaný. Výzvu k nároku za nepojištěné období od [datum] do [datum] zaslala dne [datum] a výzvu k nároku za nepojištěné období od [datum] do [datum] zaslala dne [datum]. Ostatně žalovaný ani nyní neuvádí, z jakých konkrétních důvodů má za to, že došlo k prekluzi těchto nároků. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.
7. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.) a obsahuje způsobilé odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto při veřejném jednání přezkoumal jím napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.), a dokazování doplnil v rozsahu přípustném v systému neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.). Učinil tak v nepřítomnosti žalovaného a jeho zástupce, kteří se k jednání přes jejich řádné předvolání bez předchozí omluvy nedostavili (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání není ani zčásti opodstatněné.
8. Odvolací soud nejprve ověřil, že řízení před soudem prvního stupně není zatíženo žádnou ze zmatečnostních vad vyjmenovaných v § 212a odst. 5 o. s. ř. ani jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nikdo z účastníků žádnou vadu řízení ani netvrdil.
9. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro právní posouzení žalobou uplatněného nároku a že jeho skutkové závěry plně odpovídají obsahu jím provedených listinných důkazů. Na jejich základě též správně po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyni se podařilo ve vztahu k vozidlu RZ [SPZ] vyvrátit vyvratitelnou domněnku stanovenou v ustanovení § 4 odst. 2 zákona, podle něhož se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Tato domněnka je v zákoně zakotvena na ochranu domnělého provozovatele či vlastníka vozidla, který se povinnosti k zaplacení příspěvku zprostí, pokud prokáže, že v rozhodné době nebyl provozovatelem nebo vlastníkem vozidla a že zápis v registru silničních vozidel je chybný. V registru vozidel byl zapsaným vlastníkem a provozovatelem vozidla reg. značky [SPZ] rozhodném období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] [jméno FO]. Za této situace bylo na žalobkyni, aby prokázala, že vlastníkem nebo provozovatelem tohoto vozidla byl v rozhodném období, po které nebyly ohledně něho uzavřeny pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, právě žalovaný. Žalobkyně předložila k důkazu výzvu ze dne [datum], kterou vyzvala [jméno FO] k zaplacení zákonného příspěvku za nepojištěné vozidlo reg. značky [SPZ] za období [datum] do [datum] ve výši [částka] (73 dnů x denní sazba [částka]) ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Dále předložila kupní smlouvu ze dne [datum], podle níž se žalovaný jako kupující a [jméno FO] jako prodávající dohodli na prodeji automobilu reg. značky [SPZ] za cenu [částka], a listinu, podle níž v souvislosti s uzavřenou kupní smlouvou udělil prodávající kupujícímu plnou moc k přepisu vozu na nového majitele, s čímž žalovaný souhlasil a svým podpisem potvrdil, že převzal všechny potřebné úkony s převodem vozidla. Žalobkyně současně uvedla, že podklady ohledně vlastnického práva k vozidlu obdržela dne [datum]. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vzal tuto skutečnost za prokázanou pouze na základě tohoto ničím nedoloženého tvrzení, odvolací soud vyzval žalobkyni k jejímu prokázání. Žalobkyně poté u odvolacího jednání předložila k důkazu dopis [jméno FO] [právnická osoba] ze dne [datum]. Z něho odvolací soud zjistil, že pisatel jím oznamuje prodej vozidla reg. značky [SPZ] [Jméno žalovaného], k čemuž předkládá kupní smlouvu a plnou moc ze dne [datum], které byly žalobkyní předloženy k důkazu již v prvoinstančním řízení. Dosud tak není na jisto postavené, kdy konkrétně poté se o skutečném vlastníkovi předmětného vozidla dozvěděla žalobkyně, i při předpokladu předání této informace žalobkyni ještě v listopadu [rok] je však zřejmé, že pokud výzvu ohledně nároku za nepojištěné období od [datum] do [datum] zaslala dne [datum] a výzvu ohledně nároku za nepojištěné období od [datum] do [datum] zaslala dne [datum], učinila tak před vypršením jednoroční prekluzivní lhůty stanovené v § 4 odst. 6 zákona. Odvolací soud proto i s ohledem na výsledky doplněného dokazování po skutkové stránce ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný byl po nepojištěná období doložená žalobkyní vlastníkem a provozovatelem obou vozidel, na základě čehož jej tížila povinnost zaplatit zákonný příspěvek za takto nepojištěná vozidla ve výši vyčíslené správně žalobkyní na celkových [částka], a to včetně nákladů na vymáhání ve výši [částka] ohledně každého nepojištěného období, tedy celkem [částka]. Správně byl také stanoven počátek prodlení žalovaného s každým z těchto plnění i sazba úroku z prodlení.
10. S ohledem na shora popsané odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť je věcně správný, v to počítaje i výrok o nákladech řízení, ohledně něhož se odkazuje na přehledné odůvodnění přezkoumávaného rozsudku pod jeho bodem 18.
11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně vynaložené v odvolacím řízení tvoří náklady jejího zastoupení advokátem. Jedná se o mimosmluvní odměnu advokáta za 2 úkony právní služby v sazbě [částka] (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání – § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu-dále AT), k níž náleží paušální náhrada hotových výdajů 2 x [částka] (§ 13 odst. 4 AT), o náhradu za ztrátu času v ve výši [částka], kdy při ztrátě času na trase [adresa] a zpět 6 půlhodin po [částka], celkem [částka], byla požadována polovina z důvodu účasti zástupce žalobkyně na dalším jednání konaném u odvolacího soudu téhož dne (§ 14 odst. 1 a 3 AT), a dále o náhradu cestovních výdajů ve výši [částka], když byla z důvodů výše požadována polovina celkové náhrady [částka] při vzdálenosti [adresa] a zpět celkem [hodnota] km, amortizaci vozidla [částka] /1 km, kombinované spotřebě nafty 4,3 l/100 km a její ceně dle vyhl. č. 475/2024 ve výši [částka] /l. K součtu těchto položek náleží dále náhrada DPH v sazbě 21 %, jejímž je advokátka žalobkyně plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), tj. [částka] Žalovanému proto bylo uloženo nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v celkové výši [částka]. Lhůta k plnění mu byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.