Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám její zástupkyně náklady odvolacího řízení 10 043 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že 5/6 pozemku st. [číslo], jehož součástí je dům č. p. [číslo] v [adresa], a 5/6 pozemku p. č. [číslo], vše v obci [adresa] a katastrálním území [adresa], jsou v nevypořádaném společném jmění účastníků, každý z účastníků je vlastníkem 5/12 nemovitostí (výrok I) a žalobci uložil nahradit žalované k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení 20 086 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).
2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že dohodu ze dne 15. 5. 1990 o vypořádaní bezpodílového spoluvlastnictví manželů (BSM) nikdy nepodepsal, žalobkyně si toho byla vždy vědoma, a proto na základě ní nemůže být výlučným vlastníkem všech sporných nemovitostí. Okresní soud pochybil, pokud neprovedl důkaz jím navrženým znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví za účelem posouzení pravosti jeho podpisu na dohodě. Stejně tak nesprávně uzavřel, že žalovaná sporné nemovitosti mimořádně vydržela, neboť jednala v nepoctivém úmyslu. Navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech týkajících se nutnosti zamítnout žalobu.
4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), jen v přítomnosti žalované, neboť žalobce i jeho zástupkyně se z účasti předem omluvili. Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.
5. V projednávané věci krajský soud v zásadě sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl z důvodu mimořádného vydržení sporných nemovitostí žalovanou v režimu § 1095 o. z. (z jiného důvodu žaloba zamítnuta nebyla). Krajský soud proto odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku, k jehož doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující.
6. Skutkově se jednalo o situaci, kde žalovaná je jednak na základě smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 7. 6. 1968 [Anonymizováno] a jednak od 6. 2. 1992 na základě dohody o vypořádání BSM s žalobcem, uzavřené 15. 5. 1990 (podepsané účastníky i jejich zástupci advokáty), v katastru nemovitostí zapsaná jako výlučná vlastnice nemovitostí, tj. pozemku p.č. st. [číslo] s domem č.p. [číslo] a pozemku p.č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (na základě smlouvy koupila 1/6 a na základě dohody získala 5/6 v režimu vypořádání BSM s žalobcem). Žalovaná současně od 15. 5. 1990 všechny tyto nemovitosti výlučně jen sama drží a užívá, zatímco žalobce je ani nedrží, ani neužívá od roku 1989.
7. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.
8. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (ke dni 1. 1. 2024), jde-li o věc movitou (tj. neskončí dříve než 1. 1. 2016), a pěti let, jde-li o věc nemovitou (tj. neskončí dříve, než 1. 1. 2019).
9. Podmínkou mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti, někdy i nevědomé, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží; takový držitel nejedná v nepoctivém úmyslu. Naproti tomu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.). Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá (viz okresním soudem správně zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022 sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 15/2023).
10. Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru tak, jak je vymezena v § 922 odst. 1 věta první o. z. (z pozitivního vymezení dobré víry), ale o obecnou poctivost držitele, resp. o nedostatek „nepoctivého úmyslu“ (jde o negativní vymezení dobré víry). O pozitivní vymezení dobré víry jde v případě, kdy se předpokládá pozitivní přesvědčení držitele, že mu držené právo náleží, že je jeho subjektem (viz § 922 odst. 1 věta první o. z. a § 130 odst. 1 obč. zák.); o negativní vymezení dobré víry jde, je-li držitel přesvědčen, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu, jedná tedy poctivě v obecném smyslu slova (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023 sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).
11. Nepoctivý úmysl brání vydržení jen za předpokladu, že existoval při uchopení držby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).
12. S ohledem na výše uvedené krajský soud souhlasí s okresním soudem v tom, že žalovaná sporné nemovitosti mimořádně vydržela v režimu § 1095 o. z. ke dni 1. 1. 2019, neboť je jednak nepřetržitě a nerušeně sama držela od uzavření dohody o vypořádání BSM 15. 5. 1990 až do současnosti a jednak žalobce neprokázal, že by je takto držela v přesvědčení, že mu tím působí újmu. Žalovaná držbu opírala nejen o posledně citovanou dohodu, ale i o její zápis, resp. vklad do katastru nemovitostí, tj. důvodně byla v domnění, že je po právu jedinou a výlučnou vlastnicí všech sporných nemovitostí. Žalobce naopak sporné nemovitosti nedržel a neužíval od rozvodu manželství v roce 1989 (viz jeho vlastní tvrzení na čl. 25 spisu).
13. Žalobce (jehož tížilo břemeno tvrzení a důkazní ohledně nepoctivého úmyslu žalované při uchopení se držby) v řízení ani netvrdil (tím spíše pak neprokázal) žádné konkrétní a vážné pochybnosti, které by měly svědčit o nepoctivém úmyslu žalované k okamžiku chopení se držby sporných nemovitostí. Takovou skutečností nemůže být v konkrétních poměrech této souzené věci bez dalšího jen popření pravosti jeho podpisu na dohodě o vypořádání BSM (což žalobce tvrdil a navrhoval prokázat znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví). K tomu by ovšem muselo být dále tvrzeno a prokázáno, že žalovaná si této skutečnosti byla vždy, už ke dni uzavření dohody a následně po dobu cca 35 let držby vědoma s přesvědčením, že se tím vůči žalobci chová v nepoctivém úmyslu (což ale žalobce už vůbec netvrdil, ani neprokazoval a v řízení ani jinak najevo nevyšlo).
14. Jinak řečeno, skutečnost, že podpis žalobce na dohodě o vypořádání BSM byl někým padělán, resp. že žalobce dohodu vlastnoručně nepodepsal, ještě sama o sobě neznamená, že o tom žalovaná ke dni chopení se držby a v jejím dalším trvání cca 35 let věděla a v důsledku toho jednala vůči němu v nepoctivém úmyslu. Pokud ale žalobce opíral důvodnost žaloby bez dalšího jen o tvrzení, že dohodu nepodepsal (nikoliv ale dále i o tvrzení, že v důsledku toho se pak žalovaná chovala nepoctivě), nemůže být v tomto sporu úspěšný. Tím spíše v situaci, kdy dále např. ani netvrdil, že by dohodu nepodepsal jeho tehdejší zástupce, advokát [tituly před jménem] [jméno FO] (který ji v jeho zastoupení rovněž podepsal, a i jen sám ji mohl za žalobce jako jeho zástupce uzavřít).
15. Pro mimořádné vydržení navíc není průkaz právního důvodu chopení se držby nezbytný. I kdyby byla mezi účastníky uzavřena toliko absolutně neplatná ústní kupní smlouva, samotná absence platného právního titulu ještě nevytváří nepoctivý úmysl žalované, a tak není na překážku nabytí vlastnického práva mimořádným vydržením (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023 sp. zn. 22 Cdo 1796/2022).
16. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil.
17. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v něm rovněž procesně plně úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, v celkové částce 10 043 Kč, kterou tvoří 1/ mimosmluvní odměna advokáta 7 400 Kč za 2 úkony právní služby výslovně účtované po 3 700 Kč, spočívající v sepisu vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025 (a. t.), 2/ paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč, tj. 2x 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. za dva výše citované úkony právní služby a 3/ 21 % DPH dle § 137 o. s. ř. ze všech předchozích částek ve výši 1 743 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné k rukám zástupkyně žalované ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.