Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se zrušuje a řízení se zastavuje v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 5 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 15. 12. 2021 do zaplacení, a ve zbývající části se rozsudek okresního soudu potvrzuje.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení 36 086 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba o zaplacení 2 129 950 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 15. 12. 2021 do zaplacení se zamítá (výrok I) a žalobce je povinen nahradit žalované k rukám jejího zástupce náklady řízení 120 290 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).
2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Trval na tom, že za žalovanou zaplatil ve výši žalované částky její závazky (dluhy) vůči společnosti [právnická osoba], a to formou započtení svých závazků 2 500 000 Kč vůči společnosti dle dohody ze dne [datum], tj. složil společnosti cenu obvyklou ve výši hodnoty koupených nemovitostí od žalované, které byly zastaveny k zajištění jejich závazků z úvěrových smluv uzavřených se jmenovanou společností (v níž je jediným společníkem i jednatelem). Stalo se tak v souladu s ujednáním v kupní smlouvě ze dne [datum] o prodeji nemovitostí mezi ním a žalovanou, o nichž bylo až v roce [rok] soudem pravomocně určeno, že stále patří žalované, neboť kupní smlouva byla shledána lichevní a proto neplatnou. V návaznosti na to žalovaná a společnost [právnická osoba] dne [datum] zrušili dohodu o započtení ze dne [datum]. Žalovaná částka jako vrácení vzájemného plnění z neplatné kupní smlouvy dle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.) nemůže být promlčena s odkazem na § 107 odst. 3 obč. zák., neboť žalobce zde nemůže vůči žalované promlčení namítat ve vztahu k obnově jejího vlastnictví k prodaným nemovitostem. Podle kupní smlouvy se přitom žalobce jednak zavázal zaplatit žalované kupní cenu 240 000 Kč ale jednak i vypořádat její závazky vůči jejímu zástavnímu věřiteli, tj. jmenované společnosti, neboť hodnota nemovitostí činila cca 5 500 000 Kč. Není proto správný závěr okresního soudu v tom, že kupní cena činila jen 240 000 Kč bez dalšího a jestliže za žalovanou v roce 2016 zaplatil její závazky vůči zástavnímu věřiteli (jeho společnosti), nečinil tak na základě kupní smlouvy, jednalo se tudíž o bezdůvodné obohacení vědomým plněním za žalovanou dle § 454 obč. zák., které je však už promlčeno dle § 107 odst. 1 obč. zák. Nadto žalovanou vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť je stále vlastníkem nemovitostí, u nichž ale žalobce svým plněním v její prospěch docílil zániku zástavních práv. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.
3. Následně žalobce podáním doručeným okresnímu soudu [datum] vzal žalobu částečně zpět, a to ohledně požadavku vůči žalované na zaplacení 5 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.
4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnila se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech. Zdůraznila, že žalobce neprokázal jakékoliv reálné plnění za ni ve prospěch společnosti [právnická osoba] v roce 2016, naopak tato společnost vůči ní své pohledávky vymáhala ještě v letech 2021 a 2022. Dohody mezi společností a žalobcem uzavřené v roce 2016 a 2021 jsou účelové a neplatné, zjevně vytvořené s ohledem na rozhodnutí soudu o určení vlastnictví žalované k nemovitostem v důsledku lichevnosti kupní smlouvy ze dne [datum]. Z ní navíc vůbec nevyplývá, že by žalobce za ni převzal jakékoliv závazky vůči jejím zástavním věřitelům. Pokud by dohody byly platné, tak by žalobce ani nebyl v této věci aktivně legitimován, neboť žalovaná vždy uzavírala úvěrové smlouvy s jeho společností, nikoliv s ním.
5. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.).
6. Nejprve postupem dle § 222a odst. 1 o. s. ř. a se souhlasem žalované napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 5 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to z důvodu částečného zpětvzetí žaloby za odvolacího řízení.
7. Poté ve zbytku přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobce jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.
8. V projednávané věci krajský soud s mírnou výhradou zcela sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl. Může proto odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku, k jehož doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává následující.
9. Krajský soud předesílá, že okresní soud veškeré právní vztahy mezi účastníky správně posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (obč. zák.), a to s ohledem na jím správně poukazovaná přechodná ustanovení § 3028 odst. 3 i § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (o. z.). Tyto závazkové právní vztahy totiž co do práv a povinností na plnění dle nich (včetně jejich změny dohodami ze dne [datum] a [datum] či vzniku případného bezdůvodného obohacení nebo náhrady škody z nich) mají základ v kupní smlouvě a úvěrových smlouvách uzavřených do [datum] (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1862/2020 nebo ze dne 30. 5. 2018 sp. zn. 28 Cdo 5369/2016). Závazek vzniklý do 31. 12. 2013 si zde tedy nese svůj právní řád, který stál u jeho vzniku, a to ohledně všech práv a povinností z něj následně plynoucích, byť by i některé z nich vznikly až po 1. 1. 2014.
10. Předně tak krajský soud zcela souhlasí s okresním soudem v tom zásadním a pro věc velmi důležitém právním závěru, že žalobce jako kupující na základě kupní smlouvy k nemovitostem uzavřené [datum] s žalovanou jako prodávající se jí zavázal toliko zaplatit kupní cenu 240 000 Kč (viz výslovně čl. 5 smlouvy). Na tom nic nemění skutečnost, jakým způsobem účastníci (jakožto strany smlouvy) ke stanovení výše kupní ceny dospěly, resp. skutečnost, že tržní cena nemovitostí by byla 5 500 000 Kč, pokud by na nich nevázly pohledávky 4 950 000 Kč zajištěné zástavou. Jinak řečeno, z obsahu smlouvy vůbec nelze ani náznakem dovodit, že by dle ní žalobce za žalovanou převzal nebo se spolu s ní stal obligačním dlužníkem vůči jejím zástavním či jiným věřitelům, zejména tedy vůči společnosti [právnická osoba] (např. z důvodu ručení, přistoupení či převzetí závazku). Jestliže pak žalobce ani netvrdil (tím spíše neprokázal), že by žalované kupní cenu 240 000 Kč někdy zaplatil (což nezpochybňuje ani v odvolání), nemůže být žaloba z tohoto titulu důvodná, tj. žalovaná zde není povinna žalobci nic vracet dle § 457 obč. zák. V tomto směru jsou konečně úvahy okresního i krajského soudu ve smyslu § 13 a § 3030 o. z. zcela shodné s právními závěry krajského soudu v jeho pravomocném rozsudku ze dne [datum] č. j. [spisová značka] o určení vlastnictví žalované k nemovitostem (viz bod 47 jeho odůvodnění).
11. Dále pak má krajský soud ovšem na rozdíl od okresního soudu za to, že jestliže žalobce dohodou uzavřenou [datum] se společností [právnická osoba] (v níž je jediným jednatelem a společníkem) plnil dle jejího čl. 4 za žalovanou její závazky vůči ní ve výši 2 500 000 Kč, vyplývající z úvěrových smluv zajištěných zástavami na prodaných nemovitostech, resp. vyplatil zástavnímu věřiteli cenu zástavu (cenu neplatně koupených nemovitostí), a následně došlo ke zrušení této dohody následnou dohodou uzavřenou mezi žalobcem a společností [právnická osoba] dne [datum], má to za následek stav, kdy žalovaná nadále může být dlužníkem jen vůči jmenované společnosti, a nikoliv vůči žalobci. Ten proto v tomto sporu primárně vůbec není aktivně legitimován, neboť není věřitelem žalované z úvěrových smluv, ale ani z bezdůvodného obohacení dle § 451 či § 454 obč. zák., případně i náhrady škody z titulu plnění, které za ni na její dluhy z úvěrových smluv či na vyplacení zástav měl zaplatit dle dohody ze dne [datum]. Žalovaná totiž vždy uzavírala úvěrové i zástavní smlouvy jen se jmenovanou společností, nikoliv s žalobcem.
12. Jinak řečeno, po zrušení dohody ze dne 11. 8. 2016 pozdější dohodou ze dne 15. 2. 2021 u žalobce nemohlo dojít k žádné majetkové újmě ve prospěch žalované, resp. k žádnému majetkovému prospěchu žalované na úkor žalobce, a to ať už na základě kupní smlouvy nebo na základě úvěrových či zástavních smluv (žalobce zde za žalovanou nic nezaplatil, a to ani na úvěrové smlouvy, ani na cenu zástavy). Na tomto místě krajský soud souhlasí s žalobcem v tom, že obě tyto dohody jsou v zásadě platné (viz body 14 a 16 odvolání), čemuž konečně odpovídá i zásada smluvní volnosti a platnosti právních úkonů. Tím spíše by ovšem žaloba nebyla důvodná v případě okresním soudem uvažovaných neplatností obou těchto dohod pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák. z důvodů uvedených v bodech 28 a 29 odůvodnění napadeného rozsudku, tj. pro jejich účelovost v situaci, kdy nebylo prokázáno žádné vzájemné plnění mezi žalobcem a jeho společností ve prospěch žalované.
13. Bez ohledu na výše uvedené, i kdyby žalobce snad byl v této věci aktivně legitimován (jako věřitel vůči žalované z titulu plnění za ni dle dohody ze dne [datum], tj. z bezdůvodného obohacení dle § 451 či § 454 obč. zák.), je v tomto řízení zahájeném až [datum] jeho žalobní požadavek dle § 107 odst. 1 obč. zák. promlčen ve 2 leté, subjektivní promlčecí lhůtě, běžící od uzavření dohody [datum] (nikoliv ale už od [datum], jak nesprávně uvažoval okresní soud, neboť tehdy ještě žalobce neměl o svém vlastnictví žádné pochybnosti, tj. zde krajský soud opět přisvědčuje odvolací argumentaci žalobce). Z jejího čl. 1 totiž výslovně vyplývá, že ke dni jejího uzavření žalobce už byl seznámen s rozsudkem krajského soudu jako soudu odvolacího ze dne [datum] č. j. [spisová značka]. Ke dni [datum] proto už musel vědět, že pokud bylo v odvolacím řízení rozhodnuto o vlastnictví žalované ke sporným nemovitostem, tak za ni zástavnímu věřiteli plnil dle dohody ze dne [datum] na její dluhy z úvěrových smluv či na cenu zástavy bez právního důvodu. Musel si být vědom, že za ni plní bez možnosti docílit zániku zástavních práv váznoucích na do té doby jeho nemovitostech a vázaných na úvěrové smlouvy (když kupní smlouva i úvěrové smlouvy byly shledány absolutně neplatnými). Právní moc rozsudku krajského soudu pro běh promlčecí lhůty význam nemá, protože žalobce si musel být vědom toho, že se jedná o rozhodnutí konečné, jež lze napadnout jen cestou mimořádných opravných prostředků, jež nemají odkladný účinek ve vztahu k jeho právní moci.
14. Pro úplnost je dlužno podotknout, že žalobce vůbec nebyl povinen za žalovanou v tomto směru cokoliv plnit, resp. po koupi nemovitostí vyplácet cenu zástavy zástavnímu věřiteli, tj. mohl jen vyčkat případného prodeje zástavy. Tím spíše vzhledem k tomu, že jednak cena získaná prodejem zástavy se automaticky nemusí shodovat s výši dluhu jí zajištěného a jednak nebylo vyloučeno, aby dluhy z úvěrových smluv i posléze zaplatila sama žalovaná jako obligační dlužník. Navíc krajský soud ve svém rozsudku ze dne [datum] č. j. [spisová značka] dospěl k závěru, že je pro lichevnost, tedy pro rozpor se zákonem dle § 39 obč. zák. absolutně neplatná nejen kupní smlouva uzavřená mezi účastníky, ale i jí předcházející úvěrové a zástavní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (viz bod 44 odůvodnění). Žalobce proto ani nemohl přivodit zánik zástavního práva k zastaveným nemovitostem složením jejich ceny zástavnímu věřiteli, když neplatný závazek z úvěrové smlouvy nemohl být platně zajištěn zástavním právem.
15. Žalobcem namítaná aplikace § 107 odst. 3 obč. zák. se v této souvislosti neuplatní, neboť žalobcem v tomto řízení požadované plnění vůči žalované (vyjma kupní ceny 240 000 Kč) vůbec nemělo svůj původ v kupní smlouvě, resp. ve vrácení si vzájemného plnění kupní ceny v režimu § 457 obč. zák., nýbrž od počátku v jednostranném plnění dluhů z úvěrových smluv za jiného dle § 454 obč. zák., resp. ve vyplacení ceny zástavy zástavnímu věřiteli.
16. Námitka promlčení vznesená žalovanou přitom není v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák., neboť to byl vždy jen žalobce, kdo vůči ní postupoval od samého začátku lichevně, a to nejen v procesu uzavírání úvěrových a zástavních smluv skrze svoji společnost, nýbrž i při následném uzavření kupní smlouvy z důvodů opět podrobně uvedených v už výše zmíněném, pravomocném rozsudku krajského soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] o určení vlastnictví žalované k nemovitostem (viz body 42 až 44 jeho odůvodnění). Jinak řečeno, svým chováním promlčení žalovaného nároku nijak, sebemenším způsobem nezavinila, ani jej nikdy neubezpečovala o jeho následném zaplacení, nechovala se vůči němu protiprávně, apod. Marné uplynutí promlčecí doby žalobci pro něj proto v konkrétních poměrech této souzené věci nemůže být nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04, uveřejněný v jeho Sbírce nálezů a usnesení pod č. 171/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2014 sp. zn. 28 Cdo 2097/2013 či ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 59/2004).
17. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek okresního soudu ve zbytku (tj. nad rámec toho, v čem bylo řízení zastaveno – viz výše) jako ve výroku věcně správný potvrdil.
18. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, jež činí celkem 36 086 Kč a tvoří je 1/ mimosmluvní odměna advokáta 33 640 Kč za 2 úkony právní služby po 16 820 Kč spočívajících v sepisu vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ a. t., 2/ paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč, tj. 2x 450 Kč za citované 2 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t., 3/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 5 a. t. za jízdné k odvolacímu jednání ve výši 946 Kč, tj. za spotřebované palivo a náhradu za použití vozidla (viz. § 1 a § 4 vyhl. č. 573/2025 Sb.) a 4/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši 600 Kč za 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t. strávených cestou ze sídla advokáta ke krajskému soudu a zpět.
19. V souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.