Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení v částce 6 102 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a k rukám advokáta žalované.
Odůvodnění
1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení (§ 80 o. s. ř.), že jeho sestra [jméno] [příjmení] byla ke dni své smrti dne [datum] vlastníkem pozemku blíže ve výroku pod bodem I napadeného rozsudku specifikovaného. Uzavřel, že nebyl prokázán žádný z předpokladů nutných pro závěr, že se sestra žalobce stala vlastnicí pozemku vydržením práva (§ 134 zák. č. 40/1964 Sb.), přičemž blíže svůj závěr rozvedl v odůvodnění rozsudku. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. pak přiznal žalované obci právo na náhradu nákladů řízení v částce 38 901,50 Kč.
2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Zopakoval, že [jméno] [příjmení] nabyla v rámci dědictví po svém otci v r. 1991 a dále v rámci dědictví po své matce v témže roce – mimo jiné – i pozemek parc. [číslo] v obci [obec]. Tento pozemek byl za života zůstavitelů a následně i sestrou žalobce užíván v celém rozsahu mezi tehdejšími hranicemi sousedních pozemků, tedy včetně té části pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], která je předmětem tohoto řízení. Po smrti rodičů vykonávala sestra žalobce k celému majetku nabytému v rámci dědictví vlastnické právo tím, že nemovitosti užívala, obhospodařovala, platila daně, a to osobně a i prostřednictvím žalobce. Předmětná část pozemku parc. [číslo] označená v geometrickém plánu parcelním [číslo] byla fakticky vždy součástí hospodářství [jméno] [příjmení] a celé rodiny, když na ní byly umístěny stavby a přístřešky, vysazovány rostliny, sekána tráva atd., tedy žalobce i jeho sestra měli za to, že část pozemku parc. [číslo] nesoucí označení jako pozemek parc. [číslo] byla vždy majetkem a součástí hospodářství rodiny. Žalobce zde odkázal na výpovědi svědků, z nichž podle názoru žalobce plyne, že jeho sestra vykonávala držbu k předmětné části pozemku a byla v dobré víře, že vlastnicí pozemku je. Žalobce dodal, že sestra sice žila dlouhodobě v USA, ovšem pravidelně vždy část roku pobývala v [část obce], kde hospodářství po rodičích užívala, spravovala a v době, kdy byla v USA, pozemek užíval žalobce a členové jeho rodiny. Pokud okresní soud poukazoval na obsah korespondence mezi žalobcem a žalovanou v r. 2013, podotkl žalobce, že korespondence byla vedena dlouho poté, co sestra žalobce zemřela a ještě déle poté, co se sestra stala vlastníkem pozemku vydržením. Navrhl změnu rozsudku a vyhovění žalobě.
3. Žalovaný považoval rozsudek za zcela správný a navrhl jeho potvrzení.
4. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Žalobce v odvolání zopakoval svá tvrzení a závěry, se kterými se ovšem okresní soud pečlivě již vypořádal v důvodech svého rozsudku. Na tyto důvody se pro stručnost odkazuje s tím, že se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně krajský soud zcela souhlasí a nemá, co by k nim právně významného dodal. Proto byl rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrzen.
5. Žalovaná byla úspěšná i v odvolacím řízení, a proto má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), a to v celkové částce 6 102 Kč. Jde opět o odměnu advokátky za jeden úkon právní služby v částce 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b/ a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.). K tomu náleží 300 Kč paušální náhrada výdajů (§ 13 odst. 3 stejné vyhlášky), dále 6x 100 Kč náhrada za promeškaný čas (§ 14 odst. 3 vyhlášky), cestovné 1 043 Kč a DPH 21 %, celkem tedy 6 102 Kč.