Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyním do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyň náklady odvolacího řízení ve výši 27 806,44 Kč.
Odůvodnění
1. Okresní soud shora citovaným rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (dále jen zákon o půdě), ve znění pozdějších předpisů, a to pozemků parc. č. [hodnota] (hodnota [částka]) a parc. č. [hodnota] (hodnota [částka]) v katastrálním území [právnická osoba], obec [právnická osoba], vedený u Katastrálního úřadu pro [kraj], Katastrální pracoviště [adresa], LV. č. [hodnota] s tím, že tímto bude za smlouvu vypořádáno celkem: , částka2. V souzené věci již bylo okresním soudem třikrát rozhodnuto (rozsudky ze dne [datum], č. j. [spisová značka], [datum], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Ve všech případech byl k odvolání rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. V pořadí třetím rozhodnutím ze dne [datum] č. j. [spisová značka] odvolací soud částečně rozsudek soudu I. stupně potvrdil ohledně pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [adresa] a částečně zrušil. Odvolací soud ve svých předchozích rozhodnutích potvrdil závěry soudu I. stupně stran osoby oprávněné k vydání náhradních pozemků dle § 11a zákona o půdě, což mezi účastníky nebylo sporné, a dále stran liknavosti žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce, resp. žalobkyň. V dalším řízení okresní soud postupoval dle pokynu odvolacího soudu a provedl dokazování k otázce ocenění původního odňatého pozemku PK [hodnota] v k. ú. [adresa] ve vztahu k uplatnění případných srážek při ocenění pozemku PK č. [hodnota] v k. ú. [adresa], konkrétně bylo dokazování zaměřeno zejména na to, zda existovala u předmětného pozemku možnost napojení na veřejnou kanalizaci či nikoli. V rámci jednoho ze svých podání pak žalovaná zmínila i námitku nemožnosti napojení pozemku na veřejný vodovod a k tomu se vztahující případnou srážku ve výši 5 % dle oceňovací vyhlášky. V případě obou námitek žalovaná vycházela ze znaleckého posudku [jméno FO], který oceňoval pozemky PK [hodnota] a PK [hodnota] v k. ú. [adresa] a jednak ze sdělení [právnická osoba]. Okresní soud doplnil[Anonymizováno] dokazování v souladu s návrhem žalované zejména o výpověď znalce [jméno FO] a listinnými důkazy zejména vyjádřením [právnická osoba]., s nimiž byl znalec [jméno FO] při svém výslechu také konfrontován. Podle žalující stranou předloženého znaleckého posudku [jméno FO] byl nevydaný pozemek oceněn jako stavební na částku [částka]. V průběhu řízení žalovaná (v podání ze dne [datum]) začala zpochybňovat výši restitučního nároku, když namítala, že při ocenění pozemku PK 197 měla být uplatněna srážka ve výši 7 % za nemožnost napojení pozemku na veřejnou kanalizaci. Žalovaná vyčíslila výši restitučního nároku po uplatnění srážky na [částka]. Okresní soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že restituční nárok činí [částka] s tím, že důvod k uplatnění srážek za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci a veřejný vodovod nebyl prokázán. K tomuto závěru dospěl po doplněném dokazování výpovědí znalce [jméno FO] a provedenými listinnými důkazy, zejména jednotlivými sděleními [právnická osoba]. a protokolem o ústním jednání, při němž byl vyslechnut zaměstnanec této společnosti [jméno FO]. Okresní soud nepřehlédl, že námitky žalované vycházejí z podkladů, které se vztahovaly a byly podkladem znaleckého posudku [jméno FO], který oceňoval pozemky PK [hodnota] a PK [hodnota] v k. ú. [adresa], které nejsou předmětem tohoto řízení a k jinému rozhodnému datu, tj. k datu [datum]. Podklady, o které žalovaná své námitky stran případného uplatnění srážek, opřela, jsou tak pro toto řízení irelevantní. Žalovaná tyto námitky uplatnila z důvodu, že se pozemek PK [hodnota] v k. ú. [adresa] nachází v blízkosti pozemků PK [hodnota] a PK [hodnota] v k. ú. [adresa] a lze tak pravděpodobně závěry o nich vztáhnout i na předmětný pozemek. Doplněným dokazováním bylo prokázáno, že pokud jde o existenci veřejného vodovodu, došlo ze strany [právnická osoba]. k chybnému sdělení, kdy za tímto účelem byl vyslechnut, byť jiným soudem, zaměstnanec této společnosti [jméno FO], který se omluvil za předchozí nepravdivou informaci obsaženou ve sdělení [právnická osoba]. o neexistenci veřejného vodovodu. Na základě výpovědi znalce okresní soud uzavřel, že v těsné blízkosti pozemku byla vybudována veřejná, splašková kanalizace. Možnost připojení pozemku na tuto veřejnou kanalizaci proto existovala, byť fakticky pozemek připojen nebyl, protože to nebylo zapotřebí. To však již nic nemění na tom, že možnost napojení tak, jak o tom hovoří oceňovací vyhláška, zde existovala. O správnosti závěrů jeho znaleckého posudku tak ani po žalovanou uplatněných námitkách neměl okresní soud pochybnosti. Účastníci učinili nesporným, že zvolené náhradní pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] v k. ú. [právnická osoba] jsou převoditelné a učinili nespornou i výši ocenění předmětných pozemků. Cena pozemku parc. č. [hodnota] byla stanovena částkou [částka] a pozemku parc. č. [hodnota] byl stanoven částkou [částka], a to včetně ocenění trvalých porostů na pozemcích. Okresní soud uzavřel, že pokud jde o výši restitučního nároku žalobkyň, lze tak nadále vycházet z částky [částka]. Z dosud nevyčerpaného restitučního nároku, v případě pozemku PK č. [hodnota], bylo pravomocně vyčerpáno již [částka], k uspokojení zbývá nárok ve výši [částka]. Pokud tak tímto rozhodnutím bude smlouvou vypořádáno celkem [částka] za oba pozemky, je zcela jednoznačné, že tímto rozhodnutím nemůže dojít k vyčerpání výše restitučního nároku žalobkyň.3. Proti tomuto rozsudku podala včas odvolání žalovaná. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že v případě ocenění pozemku PK 197 není na místě aplikace srážky ve výši 7 % za nemožnost napojení uvedeného pozemku na veřejnou kanalizaci. Vytýkala okresnímu soudu, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, resp. posoudil věc po právní stránce chybně. Připomněla, že soud prvního stupně vyšel zejména z obsahu znaleckého posudku [jméno FO] a z jeho výslechu, v jehož rámci se znalec vyjádřil i k obsahu vyjádření [právnická osoba]. ze dne [datum] (dále jen „Vyjádření [zkratka] “), které předložila k důkazu žalovaná za účelem prokázání svého tvrzení, že předmětný pozemek PK [hodnota] nebylo možné ke dni přechodu na stát ([datum]) napojit na veřejnou kanalizaci. Namítala, že znalec si zcela chybně vyložil druhý odstavec Vyjádření [zkratka], když uzavřel, že se z něj podává, že vzhledem k tomu, že v letech [rok] až [rok] byl východně od pozemku PK [hodnota] postaven strojírenský závod, v jehož rámci byla vybudována i kanalizace, která byla napojena na dnes již neexistující čističku odpadních vod, je zde dána možnost napojení pozemku PK [hodnota] na veřejnou kanalizaci, byť by bylo nutné investovat do vybudování kanalizační přípojky. Znalec (a následně i soud prvního stupně) se však záměrně opomněli vypořádat s tím, že v citované části Vyjádření [zkratka] je dále výslovně uvedeno, že ona kanalizace nebyla kanalizací veřejnou, ale kanalizaci vybudovanou toliko pro potřeby strojírenských závodů, a proto z pohledu tehdejších právních předpisů nešlo o veřejnou kanalizaci, ale toliko o samostatnou kanalizaci určenou k odvádění srážkových a odpadních vod z jednoho konkrétního závodu. Závěr znalce o tom, že pokud by se vybudovala samostatná přípojka, bylo by možné pozemek PK [hodnota] připojit na kanalizaci vybudovanou pro potřeby strojírenského závodu nelze použít jako argumentaci proti aplikovatelnosti srážky za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci, a to už jen z toho důvodu, že tato kanalizace nebyla kanalizací veřejnou. Pokud pak jde o vybudování stavby nové splaškové kanalizace [značka], o kterém se zmiňuje Vyjádření ve svém třetím odstavci, ta byla vybudována až v roce [rok] a byla až do roku [rok] částečně suchovodem a připojit se na ni bylo dle Vyjádření možné až v roce [rok] (tedy tři roky po rozhodném datu) s tím, že podmínkou takového připojení by muselo být prodloužení této splaškové kanalizace až k pozemku PK [hodnota], které však vybudováno nebylo. V závěru Vyjádření je pak explicitně uvedeno, že v roce [rok] nebylo možné připojit pozemek PK [hodnota] na veřejnou kanalizaci. Pokud znalec tvrdil, že napojení PK [hodnota] by bylo možné po vybudování přípojky, pak nehledě to, že až do roku [rok] existovala možnost napojit se pouze na kanalizaci nikoli veřejnou a možnost napojení po tomto datu již není z hlediska posuzování hodnoty PK [hodnota] pro účely stanovení výše restitučního nároku relevantní, má žalovaná za to, že nesprávně vykládá obsah přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Tvrzení o tom, že pozemek lze na kanalizaci napojit poté, co bude učiněna určitá investice a bude vybudována přípojka, nelze použít jako podklad pro úvahu o tom, že srážka za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci nemá být aplikována, a to už jen proto, že příloha č. 7 oceňovací vyhlášky nehovoří o možnosti napojení na veřejnou kanalizaci po vybudování přípojky, ale o možnosti napojení bez dalšího. Dovozovala, že pokud by bylo uvažováno shodně se znalcem, byly by na veřejnou kanalizaci napojitelné všechny pozemky, neboť ke každému pozemku lze kanalizaci s určitým nákladem přivést a pozemek napojit. Poukazovala na to, že sám znalec konstatoval, že napojení nebylo možné bez dalšího, ale vyžadovalo by „určitou investici“, nevyjádřil se přitom ani rámcově k tomu, jak vysokou. Právě nutnost této investice, která by byla nezbytná k tomu, aby bylo možné předmětný pozemek napojit, dělá tento pozemek méně hodnotným, než by byl pozemek, který by byl napojitelný přímo. Právě toto je smyslem aplikace srážky za nemožnost napojení. Jde o to vyjádřit hodnotu pozemku tak, že pozemek přímo napojitelný je (o 7 %) hodnotnější, než pozemek, který lze napojit až poté, co bude zainvestováno do prodloužení kanalizačního vedení nebo do zbudování přípojky. Nesouhlasila se závěry soudu prvního stupně v tom směru, že vyšel ze spekulativních a ničím nepodložených závěrů znalce, který k dotazu, zda je schopen stanovit, že už k datu [datum] tam byla splašková kanalizace a tedy i možnost napojení předmětného pozemku PK [hodnota] na ni, uvedl, že už v roce [rok] tam byla zástavba a sousední objekty tedy musely být napojeny na veřejnou kanalizaci. Toto tvrzení znalce nebylo doloženo žádným konkrétním důkazem a navíc je v přímém rozporu s obsahem Vyjádření, v němž se explicitně uvádí, že pozemek PK [hodnota] nebylo možné v roce [rok] na veřejnou kanalizaci napojit a tato možnost byla dána až v roce [rok] (a navíc by bylo nutné vybudovat prodloužení kanalizace až k PK [hodnota]). Poukazovala na to, že sama existence stavebních objektů v okolí nutně neznamená existenci veřejné kanalizace. V inkriminované době bylo odkanalizování objektů z velké části řešeno prostřednictvím jímek (zvláště v okrajových částech měst) případně vybudováním kanalizace nikoli veřejné, ale určené k odkanalizování pouze konkrétních objektů (jako tomu bylo v případě závodu [právnická osoba]). Namítala, že restituční nárok žalobkyň z nevydaného pozemku PK [hodnota] měl být správně oceněn na částku [částka]. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyním byly na tento jejich nárok již pravomocně vydány pozemky v hodnotě [částka], zbývá tedy uspokojit žalobkyně co do částky [částka]. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení nárokované pozemky v k. ú. [adresa] mají hodnotu celkem [částka] (což bylo mezi účastníky také nesporné), nemohou být žalobkyním vydány, protože by došlo k přečerpání jejich restitučního nároku. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žaloba byla zamítnuta, případně zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.4. Žalobkyně s rozsudkem okresního soudu souhlasily a navrhly jeho potvrzení. Připomněly, že žalovaná v minulosti označila ocenění nevydaného pozemku PK [hodnota] zjištěné dle znaleckého posudku [jméno FO] jako nesporné. V návaznosti na to přecenila restituční nárok žalobce. Následně svůj závěr o nespornosti ocenění popřela. Předložila vyjádření [právnická osoba] („[zkratka] “) na základě kterého argumentuje, že má být uplatněna srážka za nemožnost napojení na veřejnou kanalizaci. Zdůraznily, že rozsudek je správný, jelikož platí, že [zkratka] potvrdila možnost napojení pozemku PK [hodnota] na veřejnou kanalizaci. Konstatovaly, že [zkratka] ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedla, že: „V roce [rok] byla vybudována stavba nové splaškové kanalizace [značka] (PVC), která začínala šachtou umístěnou v současné době na pozemku parc. č. [číslo], severně od pozemku PK č. [hodnota].“ Následně pak [zkratka] uvedla, že možnost napojení pozemku PK [hodnota] k nově zbudované veřejné kanalizaci byla, avšak „Podmínkou takového připojení by však muselo být vybudování prodloužení této splaškové kanalizace až k pozemku PK č. [hodnota], která vybudována nebyla.“. Zdůraznily, že stát „vykupoval“ pozemek PK [hodnota] [Anonymizováno] za účelem rozšíření opravárny strojů, která se na sousedních pozemcích PK [hodnota] nacházela již od 50. let. Jelikož areál opravárny strojů měl svou vlastní kanalizaci a čističku odpadních vod, pozemek PK [hodnota] [Anonymizováno] nebylo potřeba připojit na veřejnou kanalizaci. To však nemění nic na skutečnosti, že možnost napojení pozemku PK [hodnota] na veřejnou kanalizaci existovala. Zdůraznily, že příloha č. 7, I. tabulka vyhlášky ministerstva financí č. 316/1990 Sb. nevyžaduje, aby pozemky byly napojeny na veřejnou kanalizaci, ale že postačí toliko existence možnosti napojení předmětného pozemku na veřejnou kanalizaci. Vzhledem ke skutečnosti, že [zkratka] potvrdilo existenci veřejné kanalizace v těsné blízkosti pozemku PK [hodnota] již k okamžiku přechodu tohoto pozemku na stát, možnost napojení tohoto pozemku na danou veřejnou kanalizaci existovala. To ostatně potvrdil také znalec [jméno FO] ve své výpovědi, když srozumitelně a přesvědčivě obhájil svůj závěr o nedůvodnosti aplikace srážky za nemožnost napojení pozemku na veřejnou kanalizaci. Znalec zejména uvedl, že veřejná kanalizace se v blízkosti pozemku PK [hodnota] nacházela, proto možnost napojení existovala, byť by napojení pozemku PK [hodnota] vyžadovalo nějakou investici. Poukazovaly na to, že soud prvního stupně ve shodě s ostatními soudy v souběžně vedených řízeních dospěl ke správným skutkovým zjištěním, že možnost napojení pozemku PK [hodnota] na veřejnou kanalizaci existovala. Soud prvého stupně v této návaznosti dospěl také ke správnému právnímu posouzení, že při ocenění nevydaného pozemku PK [hodnota] nemá být uvedená srážka uplatněna. Dodaly, že otázkou řešenou soudem prvního stupně je ocenění nevydaného pozemku PK [hodnota] podle příslušných cenových předpisů. Nelze přitom odhlížet od toho, že pozemek PK [hodnota] byl „vykupován“ za účelem rozšíření opravárny stavebních strojů, které samy o sobě disponovaly kanalizací. Pozemek PK [hodnota] byl vybrán pro investiční účely právě z důvodu jeho blízkosti ke stávajícímu areálu opravárny strojů. Investiční záměr vybudovaný na pozemku PK [hodnota] tak byl případně odkanalizován v rámci strojírenského závodu, nikoli do veřejné kanalizace. Pozemek PK [hodnota] měl každopádně pro uvažované investiční záměry mnohem větší hodnotu než jiné pozemky. Oceňovací vyhláška neumožňuje navýšit cenu pozemku. Jeho cena by přesto měla odpovídat jeho významnosti pro tehdy uvažované investiční záměry. Ocenění pozemku PK [hodnota] proto nemá být postiženo srážkou za absenci přípojky k veřejné kanalizaci, kterou bylo potřeba dobudovat. Podstatné je, že veřejná kanalizace ve stejném roce, kdy pozemek PK [hodnota] přešel na stát, byla v těsné blízkosti pozemku PK [hodnota] vybudována. Samotná „možnost“ napojení pozemku PK [hodnota] na veřejnou kanalizaci proto existovala. Připomněly, že k závěrům o neuplatnění žádné srážky při ocenění pozemku PK [hodnota] dospěly také soudy v souběžně vedených řízeních. Žalovaná pod tíhou těchto ostatních, již pravomocně skončených řízeních, v minulosti ocenění nevydaného pozemku PK [hodnota] podle znalce [jméno FO] akceptovala (odkázaly např. na rozsudek Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] s tím, že uvedená soudní rozhodnutí obstála i před Nejvyšším soudem. Zdůraznily, že vydáním označených náhradních pozemků s ohledem na tyto závěry tak nedojde k přečerpání jejich restitučního nároku. Dodaly, že k překročení jejich restitučního nároku však nedojde ani v případě, že by soud nesprávně aplikoval srážku za nemožnost napojení pozemku PK [hodnota] na veřejnou kanalizaci. Uvedly, že disponují restitučním nárokem také za nevydané pozemky PK [hodnota]. Mezi stranami je nesporná výše restitučního nároku žalobkyň za nevydané pozemky PK [hodnota] činí [částka] (každá ze žalobkyň disponuje ½ tohoto restitučního nároku, tj. částkou [částka]), jak vyplývá z dokumentu „Přehled nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11“ ze dne [datum]. Jedná se o nárok vyplývající z rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka]. Tento dokument byl proveden jako důkaz a žalovaná proti němu nic nenamítala. Jednotlivé restituční nároky od sebe nelze oddělovat – za nevydaný pozemek PK [hodnota] a nevydané pozemky PK [hodnota]. Jde o jeden restituční nárok, který vznikl ze dvou právních titulů. Žalovaná je však povinna vydat žalobkyním náhradní pozemky, případně finanční náhradu, za všechny nevydané pozemky, resp. uspokojit celý svůj dluh. Nesporná výše restitučního nároku za nevydané pozemky PK [hodnota] činí [částka], resp. [částka] pro každou ze žalobkyň. Dovozovaly, že i v případě, pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že srážka má být uplatněna, disponují dostatečným restitučním nárokem, vůči kterému lze započíst hodnotu náhradních pozemků.5. Odvolací soud z podnětu odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.6. Okresní soud poté, co mu věc byla částečně (právě ohledně pozemků v katastrálním území [adresa]) vrácena k dalšímu řízení (rozsudkem ze dne [datum] č. j. [spisová značka]) postupoval v souladu s pokynem odvolacího soudu a provedl dokazování k otázce ocenění původního odňatého pozemku PK [hodnota] v k. ú. [adresa] ve vztahu k uplatnění případných srážek při ocenění tohoto s přihlédnutím k tomu, zda existovala u předmětného pozemku možnost napojení na veřejnou kanalizaci či nikoli. Okresní soud provedl účastníky navržené důkazy, které řádně hodnotil a vyvodil z nich odpovídající skutkové závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Při hodnocení této otázky nelze pominout, že příloha č. 7, I. tabulka vyhlášky ministerstva financí č. 316/1990 Sb. nevyžaduje, aby pozemky byly napojeny na veřejnou kanalizaci, ale že postačí toliko existence možnosti napojení pozemku na veřejnou kanalizaci. Ze zprávy [zkratka], mimo jiné vyplynulo, že „v rámci strojírenského závodu [právnická osoba], postaveného východně od pozemku PK [hodnota], byla vybudována kanalizace vedoucí přes pozemek PK [hodnota], která byla napojena na čistírnu odpadních vod umístěnou v [adresa] “. V rámci tohoto sdělení se [zkratka] dále vyjádřil tak, že „tento kanalizační systém dle dostupných informací sloužil pouze k odvádění odpadních a dešťových vod z uvedeného závodu, proto z pohledu tehdejších předpisů nešlo o veřejnou kanalizaci“. Naproti tomu znalec [jméno FO] v rámci své výpovědi objasnil, že splašková kanalizace ukončená čističkou je veřejnou kanalizací. Okresní soud se v tomto posuzování správně řídil odborným závěrem znalce a nikoli úvahou [zkratka], tedy že existence možnosti napojení pozemku PK [hodnota] v době jeho odnětí na veřejnou kanalizaci zde byla. Ostatně nelze přehlédnout i to, že pozemek PK [hodnota] v k. ú. [adresa] byl odňat původním vlastníkům právě za účelem rozšíření označených strojírenských závodů. Okresní soud vycházeje z tohoto dílčího závěru o možnosti napojení pozemku PK [hodnota] v době jeho odnětí na veřejnou kanalizaci, učinil též správný závěr o ohodnocení tohoto pozemku, potažmo o hodnotě restitučního nároku žalobkyň za nevydaný pozemek PK [hodnota]. S ohledem na zjištěnou výši restitučního nároku [částka], z něhož bylo dosud vydanými pozemky pravomocně vyčerpáno již [částka] (ke dni rozhodnutí odvolacího soudu se na této skutečnosti dle sdělení účastníků nic nezměnilo), je důvodné na náhradu restitučního nároku žalobkyň poskytnut i nyní požadované pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v kat. úz. [adresa] v celkové hodnotě [částka], u nichž nejsou žádné překážky k jejich vydání (to bylo mezi účastníky nesporné).7. S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) potvrdil.8. Žalobkyně se s úspěchem ubránily odvolání žalované, mají proto vůči ní podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, které v odvolacím řízení účelně vynaložily. Jedná se o náklady jejich právního zastoupení v celkové částce 27 806,44 Kč. Tyto náklady tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání ze dne 30. 12. 2024 a účast u odvolacího jednání dne 19. 2. 2025) ve výši 3 696 Kč a 4 620 Kč pro žalobkyni a) a ve výši po 3 696 Kč pro žalobkyni b) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. ve spojení s § 12 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024 pro úkony učiněné před tímto datem a ve znění od 1. 1. 2025 (po novele provedené vyhláškou č. 258/2024 Sb.) pro úkony učiněné po tomto datu. Dále tyto náklady tvoří paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč přináležející k úkonu sepis vyjádření podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024, u každé žalobkyně, a v částce 450 Kč přináležející k úkonu účast u odvolacího jednání podle § 13 odst. 1 a 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, u každé ze žalobkyně, náhrada za ztrátu času v rozsahu 12 započatých půlhodin strávených cestou ze sídla advokáta do sídla odvolacího soudu a zpět po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, cestovné za použití vlastního motorového vozidla v částce 3 972,53 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř. a zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty) z odměny a z náhrad, tj. 4 825,91 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.