Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění
1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
2. Ve věci se žalobkyně jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, a to ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka]. Dále se domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], č. [hodnota], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výš [částka]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Okresní soud na základě provedeného řízení dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na základě smluv o spotřebitelském úvěru, které však shledal neplatnými, neboť před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného jenom na základě údajů uvedených v žádostech o spotřebitelském úvěru. Tvrzení žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek, soud neuvěřil, neboť takové listiny nebyly soudu předloženy ani po poučení o hrozícím neúspěchu. Dále okresní soud uzavřel, že žalobkyně je ve sporu věcně legitimována, neboť nabyla sporné pohledávky postoupením (§ 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník dále též do „o. z.“). Jelikož ale okresní soud shledal smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru neplatnými, žalobu zamítl, neboť souhrn poskytnutých jistin ve výši [částka] žalovaný již plněním v celkové výši [částka] vrátil. Právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, když žalobkyně byla ve sporu neúspěšná a žalovanému náklady s tímto řízením nevznikly.
4. Proti rozsudku okresního soudu, ale pouze té části výroku I., jímž okresní soud zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a do výroku II. o nákladech řízení, podala žalobkyně včasné odvolání. V něm uvedla že nenapadá právní závěr okresního soudu o neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru, které uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným, a z kterých byly nároky v tomto řízení žalovány. Žalobkyně však sporovala závěr okresního soudu o tom, že žalovaný již žalobkyni uhradil částku [částka]. Uvedla, že takovéto tvrzení ze strany žalobkyně nebylo uvedeno ani v žalobě, ani následně. Již v návrhu na zahájení řízení, respektive návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaný na smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], která mu byla poskytnuta právní předchůdkyní žalobkyně, uhradil pouze částku [částka], a to do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek. Poté, co byla pohledávka postoupena na žalobkyni, žalovaný již neuhradil nic. Na plnění ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] žalovaný od uzavření smlouvy o zápůjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní žalovaný uhradil celkem [částka], po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek již neuhradil ničeho. Celkově tedy žalovanému bylo poskytnuto [částka] a žalovaný vrátil pouze částku [částka]. Žalovaný byl pak vyzván k zaplacení zbývající dlužné částky [částka] a nejpozději ke dni [datum], se splacením částky [částka] se tak dostal do prodlení, proto se žalobkyně domáhá přiznání i zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum]. Nárok na zaplacení částky [částka] žalobkyně dovozuje jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, když se ztotožňuje s tím, že uzavřené smlouvy o zápůjčce byly shledány neplatné. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a zároveň žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů řízení za řízení před okresním i odvolacím soudem.
5. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil a nedostavil se ani k odvolacímu jednání dne [datum], ač k němu byl řádně předvolán. Odvolací soud proto jednal ve věci v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř.
6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu pouze v odvolání napadeném rozsahu, tj. v části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a ve výroku II. o nákladech řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.
7. Okresní soud správně uzavřel, že žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení dlužných částek z titulu dvou smluv o zápůjčce, a to smlouvy ze dne [datum], číslo [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a dále ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že tyto smlouvy o zápůjčce měly charakter spotřebitelského úvěru a byly uzavřeny neplatně, neboť při uzavírání smluv právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, a tudíž podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jsou smlouvy neplatné.
8. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvého stupně v žalobě ani v žádných dalších podáních, které provedl okresní soud, neshledal tvrzení žalobkyně, že žalovaný zaplatil celkem částku [částka]. Takovýto závěr okresního soudu nemá oporu ani v provedeném dokazování. Ze žaloby, respektive návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, naopak vyplývá tvrzení, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně na smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] uhradil částku [částka] a na smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] částku [částka]. Žádné jiné plnění ze strany žalovaného z uvedených důvodů ze spisu nevyplývá, a to ani na účet právní předchůdkyně žalované ani žalované samotné. Ani žalovaný pak žádné takové tvrzení neposkytuje. Z uvedeného odvolací soud učinil závěr, že žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytla peněžní plnění ve dvou částech v celkové výši [částka], žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně vrátil pouze částku [částka]. Žalovanému se tak dostalo bezdůvodné obohacení v částce [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně pak na žalobkyni postoupila pohledávku tak, jak správně uzavřel okresní soud podle § 879 o. z., a tedy žalobkyně je věcně legitimována k podání žaloby a uplatňování uvedeného nároku. Žalovaný pak byl žalobkyní vyzván k zaplacení nejméně částky [částka] v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky s tím, že mu byla stanovena lhůta ke splnění závazku [datum] od data doručení oznámení o postoupení pohledávek. Tato výzva byla odeslána dne [datum] na adresu žalovaného a lze předpokládat, že žalovanému se dostala do sféry dispozice nejpozději 3 dny po odeslání této výzvy a žalovaný se tak dostal do prodlení nejpozději ke dni [datum].
9. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil tím, že získal majetkový prospěch bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). K vrácení tohoto bezdůvodného obohacení byl žalovaný žalobkyní řádně vyzván, žalovaný však svoji povinnost nesplnil, proto se dostal do prodlení a žalobkyni náleží též zákonný úrok z prodlení dle § 970 o. z. a nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a to nejpozději od [datum]. Odvolací soud proto, změnil rozsudek okresního soudu v části výroku I. podle § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni proti žalovanému přiznal právo na zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
10. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný se v průběhu celého řízení nevyjádřil, neuvedl žádné skutečnosti, z kterých by bylo možné dovodit, že není schopen dlužnou částku zaplatit ani žádné skutečnosti, z kterých by bylo možné posoudit případně oprávněnost plnění s delší než zákonnou lhůtou splatnosti či ve splátkách.
11. Právo na náhradu nákladů za řízení před okresním soudem podle § 224 odst. 2 za užití § 142 odst. 2 o. s. ř. nebylo přiznáno žádnému z účastníků, když žalobkyně byla v tomto řízení převážně neúspěšná (žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, úspěšná však byla pouze v rozsahu [částka] s příslušenstvím). Žalovanému pak v řízení před okresním soudem žádné náklady nevznikly.
12. Podle § 224 odst. 1 za užití § 142 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud rozhodl též o nákladech odvolacího řízení, v kterém však již žalobkyně byla plně úspěšná, proto jí náleží právo na náhradu nákladů za toto řízení, které spočívají v odměně za 2 úkony právní služby po [částka] (§ 7 bod 5., kdy tarifní hodnota činila [částka]), 2 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění) a v dani z přidané hodnoty z uvedených částek (§ 137 o s. ř.) a dále v zaplaceném soudním poplatku [částka]. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí [částka], a tuto částku je žalovaný povinen nahradit žalobkyni k rukám advokáta žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).