22 Co 7/2025

Odůvodnění

1. Shora uvedeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že ze zaniklého společného jmění manželů přikázal do vlastnictví žalobce 1. pozemek p. č. st. [pozemek] (správně má být [pozemek], pozn. krajský soud), jehož součástí je rodinný dům č. p. [pozemek], a dále pozemky p. č. [pozemek], [pozemek], [pozemek], [pozemek], [pozemek], [pozemek], [pozemek], [pozemek] a [pozemek], vše v obci a katastrálním území [adresa], a 2. “zůstatek na účtu vedeném na jméno žalobce u [právnická osoba] č. [č. účtu] ve výši [částka] ” (výrok I), ze zaniklého společného jmění manželů přikázal do vlastnictví žalované 1. „zůstatek na účtu vedeném na jméno žalované u [právnická osoba] č. [č. účtu] ve výši [částka] “, a 2. „hodnota odstupného z titulu pojistné smlouvy č. [hodnota] u [právnická osoba]. ve výši [částka] ” (výrok II), uložil žalobci zaplatit žalované na vypořádání podílů [částka] do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok III), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV), a uložil každému z účastníků nahradit náklady státu ve výši [částka] (výroky V a VI).

2. Doplňujícím rozsudkem pak okresní soud zamítl žalobu v části, v níž bylo žalobcem žádáno vypořádání závazku účastníků ze směnky ve výši [částka] (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

3. V dané věci se žalobce, po úpravách žaloby v průběhu řízení, domáhal vypořádání zaniklého společného jmění manželů (dále též SJM) ohledně nemovitostí uvedených ve výroku I rozsudku okresního soudu, prostředků na bankovních účtech uvedených ve výrocích I a II rozsudku okresního soudu, a směnečného závazku uvedeného ve výroku I doplňujícího rozsudku, který měl vzniknout směnkou vystavenou žalobcem dne [datum] na částku [částka] ve prospěch [jméno FO]. Žalovaná svými podáními navrhla v závěrečné fázi řízení k vypořádání pojištění uvedené ve výroku II rozsudku okresního soudu, a položky, které byly podle jejího tvrzení vynaloženy za trvání SJM ze společného majetku na výlučný majetek žalobce, a sice [částka] za nákup a instalaci kotle v domě č. p. [pozemek] v Luži, který je ve výlučném vlastnictví žalobce, dále [částka] za nákup a instalaci oken pro tentýž dům, a [částka] na výplatu dědického podílu sestře žalobce [jméno FO].

4. Okresní soud po skutkové stránce dospěl k závěru, že účastníci byli manželé od [datum] do [datum]. Za trvání manželství účastníci nabyli kupní smlouvou ze dne [datum] nemovitosti uvedené ve výroku I rozsudku okresního soudu (s výjimkou p. p. č. [pozemek]) za kupní cenu [částka], z níž [částka] bylo zaplaceno před podpisem smlouvy, a zbývajících [částka] mělo být podle dohody s prodávajícím ze dne [datum] zaplaceno [právnická osoba] do 90 dnů od vkladu. Pozemek p. č. [pozemek] účastníci nabyli kupní smlouvou ze dne [datum] za [částka]. Nemovitosti po rozvodu užívá žalobce. Pozemky p. č. [hodnota] a [pozemek] bezprostředně souvisí s pozemkem p. č. st. [pozemek] a domem na něm stojícím. Obvyklá cena všech nemovitostí podle stavu, v jakém byly v době zániku SJM, činila [částka], z čehož cena zemědělských pozemků činila [částka]. Dále účastníci za trvání manželství uzavřeli s [právnická osoba]. smlouvy o vedení účtů uvedených ve výrocích I a II rozsudku okresního soudu, přičemž na těchto účtech byly ke dni rozvodu manželství účastníků zůstatky [částka] (účet na jméno žalobce) a [částka] (účet na jméno žalované). Žalovaná za trvání manželství uzavřela pojistnou smlouvu uvedenou ve výroku II rozsudku okresního soudu, přičemž ke dni rozvodu manželství činila hodnota odkupného [částka].

5. Okresní soud měl za to, že žalobce neprokázal existenci tvrzeného směnečného závazku, který měl vzniknou v souvislosti s půjčkou [částka], kterou měl žalovaný dostat od pana [jméno FO] na úhradu zbývajících [částka] z kupní ceny na nemovitosti podle smlouvy ze dne [datum]. Okresní soud na návrh žalobce provedl k tomuto závazku důkazy listinou označenou jako směnka, předloženou žalobcem, a výslechem žalobce, a z vlastní iniciativy provedl důkazy zprávami [právnická osoba] v [adresa] a pana [jméno FO], majitele domu č. p. [pozemek] v [adresa], a spisem věci projednání dědictví po [jméno FO], nar. [datum], zemřelém dne [datum]. Okresní soud poukázal na to, že nebylo prokázáno, kdy a z jakých prostředků bylo oněch [částka] na doplatek kupní ceny uhrazeno. Okresní soud se pokusil vypátrat pana [jméno FO], a zjistil, že v roce [datum] žila v obci [adresa] jediná osoba toho jména a příjmení, a to [jméno FO], nar. [datum], ten byl ale hlášen na adrese [adresa] (a nikoli č. p. [pozemek], jak je uvedeno na směnce, kde navíc [jméno FO] nikdy nebydlel). [jméno FO] zemřel dne [datum], předmětem dědictví po něm nebyla žádná směnka. Okresní soud proto dospěl k závěru, že dokument označený jako směnka předložený žalobcem nelze považovat za pravý. Dále podle okresního soudu žalobce žádným způsobem neprokázal své neurčité tvrzení, že žalovaná by měla mít z doby manželství na bankovních účtech uloženou částku [hodnota] Kč.

6. Konečně okresní soud mezi svá skutková zjištění zařadil i to, co účastníci shodně tvrdili, a sice že ze společných prostředků byl do domu ve výlučném vlastnictví žalobce č. p. [pozemek] v [adresa] v roce [datum] zakoupen kotel za [částka] a v letech [datum] [právnická osoba] za [částka], a že sestře žalobce [jméno FO] bylo v letech [datum] ze společných prostředků účastníků vyplaceno celkem [částka] v nezjištěných částkách a nezjištěných datech. K těmto skutečnostem pak okresní soud dále zjistil, že účastníci vedli společnou domácnost v domě č. p. [pozemek] cca do roku [datum], následně se žalobce v roce [datum] z domu odstěhoval a přistěhoval se zpět v roce [datum]. Žalovaná v domě č. p. [pozemek] s dětmi účastníků žila nejméně od roku [datum] do roku [datum]. V domě žili také rodiče žalobce a v určitých obdobích sestra žalobce s dítětem. K důvodům vyplacení částky [částka] sestře žalobce okresní soud vyslechl oba účastníky a dále svědky [jméno FO] (sestru žalobce) a [jméno FO] (syna účastníků), a po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že se tyto důvody nepodařilo objasnit. Poukázal na to, že samotná skutková tvrzení žalované ohledně této částky nejsou jednoznačná a místy si i odporují. I sama žalovaná pak ve své výpovědi dávala tuto částku do souvislosti s tím, že otec žalobce převedl v roce [datum] na syna účastníků [jméno FO] dům č. p. [pozemek] v [adresa] s pozemky. Žalované se tak nepodařilo prokázat, že by částkou [částka] byl vyplacen nějaký výlučný závazek žalobce, nebo že by se jednalo o investici do jeho výlučného majetku.

7. Výše popsaný zjištěný skutkový stav posoudil okresní soud po právní stránce podle § 740 a § 742 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též o. z.) tak, že předně každému z účastníků přikázal do výlučného vlastnictví ty finanční produkty, které byly vedeny na jméno toho kterého účastníka. Co se týče nemovitostí, tyto přikázal všechny do vlastnictví žalobce, jak žalobce navrhoval, neboť v případě oddělení zemědělských pozemků od zemědělské usedlosti by mohlo dojít k jejímu znehodnocení, popř. omezení jejího užívání. Rozdělení nemovitostí podle návrhu žalované, tj. stavební pozemek s domem a zahradou žalobci a zemědělské pozemky žalované, by nepřineslo nějaké významné snížení vypořádacího podílu; žalovaná přitom tyto pozemky nevyužívá.

8. Pokud jde o žalobkyní požadované vypořádání částek investovaných do domu žalobce ve výši celkem [částka], pak k těmto okresní soud při stanovení vypořádacího podílu nepřihlédl. Měl za to, že pokud žalovaná bydlela v těchto nemovitostech žalobce po dobu cca 36 let, pak si investice v této výši tzv. “odbydlela,” a to zejména za situace, kdy vzhledem k době vynaložení investic již takto pořízené úpravy nemovitostí (kotel a okna) budou na hraně své životnosti. Konečně okresní soud poznamenal, že pokud žalobce v průběhu řízení požadoval i kompenzaci ve výši [částka] za to, že žalovaná v průběhu manželství užívala k bydlení dům v jeho výlučném vlastnictví, pak okresní soud nedal souhlas ke změně žaloby v tomto směru.

9. Podle okresního soudu se žalobci vypořádáním dostalo hodnoty [částka] ([částka] tržní hodnota nemovitosti, [částka] zůstatek na účtu), žalované [částka] ([částka] zůstatek na účtu, [částka] hodnota odkupného). Celková hodnota společného jmění ke dni právní moci rozvodu činila [částka], z toho ½ činí [částka]. Vypořádáním se dostalo žalobci hodnoty přesahující polovinu hodnoty společného jmění o [částka], vypořádací podíl pro žalovanou proto představuje tuto částku. K jeho zaplacení okresní soud stanovil žalobci dostatečně dlouhou lhůtu.

10. O nákladech řízení rozhodl okresní soud tak, že vzhledem k tomu, že oba účastníci byli ve věci stejně úspěšní, nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení, a každý z nich je povinen nahradit polovinu nákladů řízení státu.

11. Proti uvedenému rozsudku podali oba účastníci včasné odvolání. Žalobce namítal, že okresní soud dospěl k nesprávnému závěru ohledně směnečného závazku ve výši [částka]. Měl za to, že skutečnost, že směnka nebyla předmětem dědictví po [jméno FO], žalobci nezaručí, že směnka neexistuje; směnka mohla být např. prodána a nový vlastník se může po její splatnosti domáhat zaplacení. Žalobce trval na svých tvrzeních ohledně vystavení směnky v souvislosti s doplacením částky [částka] na kupní cenu nemovitostí v roce [datum], s tím, že šlo o důsledek jednání žalované, která tehdy stornovala žádost o hypotéční úvěr. Uvedený směnečný závazek proto měl být v tomto řízení vypořádán. Kromě toho žalovaný namítal, že okresní soud nedostatečně přihlédl k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Žalovaná např. neměla žádný zájem koupit v roce [datum] nějaké nemovitosti, a neměla by tak mít morální nárok na nějaký majetek v SJM. Žalobce navrhl, aby mu byl závazek ze směnky přikázán k úhradě, a měl za to, že při daném způsobu vypořádání, kdy budou veškeré nemovitosti přikázány žalobci, by to měla být žalovaná, která bude vyplácet žalobci vypořádací podíl, a to ve výši [částka]. Práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se vzdal.

12. Žalovaná ve svém odvolání namítala, že okresní soud přikázal veškeré nemovitosti účastníků žalobci, aniž by zkoumal jeho solventnost, ač je solventnost účastníka, jemuž má být přikázána výrazně vyšší hodnota než druhému, jednou z okolností, k níž je nutno podle ustálené judikatury přihlížet. Podle žalované není žalobce schopen vypořádací podíl zaplatit a bylo by nutné jej vymáhat exekučně. Ani úvahy okresního soudu o znehodnocení zemědělské usedlosti oddělením pozemků nemají žádnou oporu v provedeném dokazování. I ze závěrů znaleckého posudku přitom plyne, že nemovitosti netvoří funkční celek a jsou reálně dělitelné. Žalovaná také původně namítala, že okresní soud nesprávně nezohlednil investice ze SJM do domu žalobce, které byly mezi účastníky nesporné. Tyto investice (na kotel a okna) přitom byly zbytné a byla jimi vylepšena kvalita nemovitosti žalobce. Navíc v uvedené nemovitosti bydlela široká rodina žalobce – jeho rodiče a sestry, a žalované [právnická osoba] účastníků sloužil dům pouze z části. Posléze však žalovaná uvedla, že na těchto námitkách netrvá. Podle žalované okresní soud také zcela nesprávně vyhodnotil otázku zaplacení částky [částka] sestře žalobce v letech [datum]. Tato částka představovala dědický podíl této sestry, neboť uvedená částka byla předtím poskytnuta rodiči žalobce žalobci na výstavbu domu, a žalobce se se sestrou dohodl, že jí tuto částku vrátí, k čemž došlo ze společných prostředků účastníků. Jednoznačně se tedy jednalo o výlučný závazek žalobce vůči jeho sestře. Žalovaná proto navrhla, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobci přikáže stavební parcelu s domem a s přilehlými pozemky p. č. [pozemek] a [pozemek], žalované přikáže ostatní, tj. zemědělské pozemky, a žalobci uloží zaplatit žalované vypořádací podíl s přihlédnutím k vnosům ze společných prostředků na výlučný majetek žalobce.

13. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že považuje za správný závěr okresního soudu, že žalobce neprokázal existenci jím tvrzeného směnečného závazku. I kdyby však existence takového závazku prokázána byla, žalobce jej převzal bez vědomí žalované, a proto by takový závazek nebyl součástí SJM.

14. Krajský soud přezkoumal odvoláními napadený rozsudek, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak ze všech ostatních přípustných odvolacích důvodů, byť v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, zatímco odvolání žalované z menší části opodstatněné je.

15. Okresní soud správně a v potřebném rozsahu zjistil skutkový stav věci, a jeho skutkové závěry ve stručnosti popsané výše v odstavcích 4–6 proto krajský soud zcela převzal. Především krajský soud shledává zcela správným vyhodnocení důkazů, které byly provedeny k otázce existence žalobcem tvrzeného směnečného závazku. Žalobce jeho existenci prokazoval pouze značně podivnými listinami, které si sám vytvářel, a svou výpovědí. Tyto důkazy se jeví zcela nevěrohodnými, jak správně uzavřel okresní soud. Přitom lze k úvahám okresního soudu připojit i fakt, že žalobce nejprve ve své účastnické výpovědi před okresním soudem označil za směnečného věřitele a osobu, která mu zároveň půjčila [částka], „[jméno FO], kterému je [hodnota] let“ (tedy odlišné křestní jméno, a žalobce o věřiteli hovořil, jako by věřitel byl stále naživu). I tato skutečnost činí výpověď žalobce o tom, jakým způsobem byla doplacena částka [částka] na kupní cenu nemovitostí panu [jméno FO], a o existenci směnečného závazku, zcela nevěrohodnou.

16. Krajský soud pak shledává přiléhavými i úvahy okresního soudu týkající se důvodu, pro který bylo sestře žalobce vyplaceno cca v letech [datum] celkem [částka]. Výpovědi žalobkyně a svědkyně [jméno FO] byly rozporné a neurčité, z výpovědi svědka [jméno FO] nebylo možno k této otázce nic dovodit. Faktem je, že v roce [datum] daroval otec žalobce a svědkyně nemovitosti v nemalé hodnotě [jméno FO], synovi účastníků, jemuž tehdy bylo pouhých [hodnota] let. Toto darování nepochybně zmenšilo rozsah majetku, který pak mohl být předmětem dědictví po těchto rodičích na úkor svědkyně a případně jejích potomků, a lze považovat přinejmenším za možné, že právě toto darování bylo jakousi kompenzací za prostředky, které předtím účastníci vyplatili svědkyni. V takovém případě by ovšem nebylo možno hovořit o tom, že prostředky vyplacené svědkyni sloužily na úhradu výlučného závazku žalobce. Tvrzená úhrada ze společných prostředků na výlučný závazek žalobce tedy nebyla prokázána.

17. Vzhledem k době, která uplynula od vyhotovení znaleckého posudku, o nějž okresní soud opřel ocenění vypořádávaných nemovitostí, krajský soud doplnil dokazování dotazem na znalce [jméno FO], který zpracoval posudek v řízení před okresním soudem, zda a jak se v mezidobí změnily ceny nemovitostí. Znalec uvedl, že tržní cena domu s pozemky p. č. [pozemek] a [pozemek] se nezměnila, zejména z důvodu jeho špatného technického stavu. Naopak u zemědělských pozemků v daném místě vzrostly ceny o cca 30 % oproti cenám, z nichž vycházel znalec v posudku (resp. vzrostla z [částka] /m2 na [částka] /m2).

18. Konečně krajský soud vyšel ze shodných sdělení účastníků o tom, že ze zemědělských pozemků účastníků žalobce přímo užívá p. p. č. [pozemek], který přiléhá k pozemkům p. č. [pozemek] a [pozemek]. Ostatní pozemky přímo neužívá, má dohodu se zemědělským družstvem o směně užívání pozemků, takže ostatní pozemky účastníků užívá družstvo, za což žalobci přenechalo k užívání přibližně stejnou výměru pozemků v blízkosti p. p. č. [pozemek]. Celkem tak žalobce užívá (včetně svých výlučných pozemků a pozemků družstva) cca [hodnota] hektary pozemků.

19. Podle článku VIII bod 2 věty první a druhé zákona č. 91/1998 Sb., věci, které ke dni [datum] tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů. Pohledávky a dluhy, které vznikly před [datum] a které se podle tohoto zákona považují za součást společného jmění manželů, se stávají jeho součástí.

20. Podle § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od [datum] do [datum], společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

21. K právní otázce zařazení žalobcem tvrzeného směnečného závazku do SJM účastníků, i kdyby byla jeho existence prokázána, uvádí krajský soud následující. Závazek měl podle tvrzení žalobce vzniknout v roce [datum], tj. v době, kdy podle zákona ještě neexistovalo SJM. Až do [datum] totiž existovalo bezpodílové spoluvlastnictví manželů (BSM), jehož součástí ovšem podle zákona nebyly žádné závazky. Společné jmění manželů, které již (nově) závazky obsahovalo, vzniklo až v důsledku novely tehdejšího občanského zákoníku provedené zákonem č. 91/1998 Sb.. Zařazení dříve vzniklých závazků do SJM řešilo výše citované ustanovení čl. VIII bod 2 věty druhé zákona č. 91/1998 Sb., a to odkazem na vymezení podle tehdy nové právní úpravy. Součástí SJM se tak od [datum] staly ty závazky, které sice vznikly před uvedeným datem, avšak vznikly za podmínek uvedených v § 143 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném od [datum] do [datum].

22. Aplikováno na předmětný směnečný závazek to znamená následující. Závazek k zaplacení takřka [částka] Kč zcela nepochybně přesahuje i současnou míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků, a tím spíše ji přesahoval v roce [datum] (byť by šlo o závazek splatný až za 30 let). Proto by tento závazek mohl být součástí SJM účastníků jen tehdy, pokud jej převzali oba účastníci společně, nebo tehdy, pokud jej žalobce sice převzal sám, avšak se souhlasem žalované. Ze všech vyjádření obou účastníků v tomto řízení je přitom zřejmé, že pokud snad žalobce skutečně tvrzený směnečný závazek převzal, učinil tak bez vědomí žalované (sám žalobce zdůrazňoval, že žalovaná se o tyto otázky nijak nezajímala). Uvedený závazek, i kdyby existoval, by tedy byl výlučným závazkem žalobce, a nepatřil by do SJM účastníků.

23. Podle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

24. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek,c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek,d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění,g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, zejména k jeho povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání.

25. Okresní soud také správně při vypořádání SJM účastníků nepřihlédl k investicím do domu žalobce tvrzeným žalovanou. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka], který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 81/2021, „je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru.“

26. V daném případě sice nebyly žalovanou jako vnos ze společného majetku na výlučný majetek žalobce uplatňovány splátky hypotéčního úvěru na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalobce, nýbrž přímé investice v podobě výměny kotle a oken v takové nemovitosti, ovšem podstata argumentace citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu zůstává zachována. I v tomto případě šlo o peníze vynaložené na potřeby rodinné domácnosti (zajištění bydlení), které se navíc s největší pravděpodobností bezprostředně projevily ve snížení nákladů na vytápění v dané nemovitosti. Částky uváděné žalovanou (celkem [částka] Kč) přitom, při porovnání s dobou, po kterou žalovaná s dětmi účastníků užívala nemovitost žalobce (cca 35 let, z toho cca 10 let po vynaložení těchto investic), zjevně nemohou být vyšší než případné částky na zajištění jiného srovnatelného bydlení. Skutečnost, že nemovitost užívaly vedle účastníků i další příbuzní žalobce, na věci nic nemění.

27. Okresní soud tedy správně vypořádal jako součásti SJM účastníků pouze ty položky, které uvedl ve výroku rozsudku, resp. při stanovení výše vypořádacího podílu přihlédl pouze k těmto položkám, a nikoli též k žalobcem tvrzenému směnečnému závazku, ani k žalovanou tvrzeným investicím do domu žalobce a částce zaplacené sestře žalobce (u níž nebylo prokázáno, že by šlo o úhradu výlučného závazku žalobce, jak je shora uvedeno). Krajský soud tedy dospěl k závěru, že ty věci, práva a závazky, které účastníci učinili předmětem vypořádání, jejichž existence byla prokázána, a které patří do SJM účastníků, jsou ty, které jsou uvedeny ve výroku I písm. a) a b) tohoto rozsudku. Neprokázal-li žalovaný existenci směnečného závazku, pak bylo nutno zamítnout žalobu v části, v níž se žalobce domáhal vypořádání tohoto závazku.

28. Okresní soud však pochybil při stanovení způsobu vypořádání. Krajský soud je nucen dát za pravdu žalované v tom, že rozdělení majetku mezi bývalé manžele by mělo být, pokud možno, rovnoměrné (v souladu se zásadou, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné), tak, aby případný vypořádací podíl byl co nejmenší. Žalovaná také oprávněně namítala, že pokud okresní soud zvolil takový způsob vypořádání, kterým většinu majetku (resp. více, než by vyplývalo z nevyhnutelných rozdílů v cenách jednotlivých věcí) přikázal žalobci, a proto měl žalobce vyplatit poměrně značný vypořádací podíl, měl také vyzvat žalobce k prokázání, že je schopen takový vypořádací podíl zaplatit – tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Úvahy okresního soudu o znehodnocení nemovitostí jejich rozdělením (resp. oddělením zemědělských pozemků od domu č. p. [pozemek]) nebyly ničím podloženy. Uvedené pozemky, s výjimkou p. p. č. [pozemek], neleží v bezprostřední blízkosti domu č. p. [pozemek], jsou na různých místech, jsou obklopeny pozemky třetích osob, a jak vyšlo najevo při jednání krajského soudu, žalobce je ve skutečnosti přímo neužívá. Krajský soud tak má za to, že rozdělení nemovitostí tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku krajského soudu (tj. žalobci dům s bezprostředně přiléhajícími pozemky včetně p. p. č. [pozemek], který žalobce skutečně užívá, a žalované ostatní zemědělské pozemky) nejen nic nebrání, nýbrž takový způsob vypořádání dokonce více odpovídá ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o. z.

29. K námitkám žalobce, že okresní soud nepřihlédl k tomu, jak se ten který z účastníků zasloužil o zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, krajský soud uvádí, že v tomto směru žalobce neuplatil žádná relevantní tvrzení. Je zcela obvyklé, že manželé při společném soužití nezastávají zcela shodné role, takže i v rámci nabývání a udržování majetkových hodnot jeden z nich se např. více stará o nemovitosti či vozidla, zatímco druhý např. o umělecké předměty apod. Zásluhy žalobce o nabytí majetku ve smyslu zákona tak nemohou spočívat jen v tom, že koupi nemovitostí dohodl a zařídil žalobce, aniž je např. tvrzeno a prokázáno, jak se manželé podíleli na úhradě kupní ceny. Navíc, podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, je např. to, že jeden z manželů se věnuje kariéře či výdělečné činnosti, takže má po dobu trvání manželství výrazně až násobně vyšší příjmy než druhý z manželů, vyvažováno péčí druhého manžela o děti a rodinnou domácnost (§ 742 odst. 1 písm. e) a f) o. z.) – za všechny viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle něhož „pokud jeden z manželů pečuje řádně o společnou domácnost, přichází do úvahy disparita podílů jen v případě mimořádných zásluh druhého manžela o nabytí společného majetku. Jestliže druhému z manželů nelze vytýkat nedostatek péče o rodinu a – v mezích jeho možností – o společný majetek, je rozhodnutí o disparitě naprosto výjimečné a musí být odůvodněno mimořádnými okolnostmi daného případu.“

30. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že jednotlivé položky k vypořádání je na místě vypořádat tak, že do výlučného vlastnictví toho kterého účastníka budou přikázány finanční produkty (práva povinnosti ze smluv o účtu a pojistné smlouvy) vedené na jméno takového účastníka, přičemž jejich hodnota pro účely stanovení výše vypořádacího podílu odpovídá zůstatkům na účtech, resp. odkupnému, ke dni rozvodu manželství účastníků, jak ji zjistil okresní soud. Dále je na místě do výlučného vlastnictví žalobce přikázat stavební parcelu s domem č. p. [pozemek] a přilehlými pozemky, včetně p. p. č. [pozemek], neboť všechny tyto nemovitosti tvoří souvislý celek, žalobce je od rozvodu manželství užívá a měl o ně zájem, zatímco žalovaná je neužívá a (s výjimkou p. p. č. [pozemek]) o ně zájem neměla. Naopak žalované je na místě přikázat do výlučného vlastnictví všechny ostatní pozemky účastníků, které žalobce fakticky neužívá a které na pozemky přikazované žalobci nenavazují, tak, aby byl co nejvíce snížen vypořádací podíl.

31. Žalobci se z provedeného vypořádání dostává hodnot ve výši [částka] (zůstatek na účtu), [částka] (obvyklá cena st. p. č. [pozemek], jehož součástí je dům č. p. [pozemek], a p. p. č. [pozemek] a [pozemek]) a [částka] (obvyklá cena p. p. č. [hodnota] při ceně [částka] /m2 a výměře [hodnota] m2), celkem [částka]. Žalované se z vypořádání dostává hodnot [částka] (zůstatek na účtu), [částka] (odkupné pojištění) a [částka] (obvyklá cena pozemků při ceně [částka] /m2 a výměře [hodnota] m2), celkem [částka]. Vypořádací podíl proto činí ([hodnota] – [hodnota])/[hodnota] = [částka]. Krajský soud stanovil ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. žalobci delší lhůtu pro vyplacení vypořádacího podílu, tak, aby si mohl případně obstarat prostředky na jeho výplatu, a zároveň aby žalovaná nemusela na jeho výplatu čekat neúměrně dlouho.

32. Z výše uvedených důvodů proto krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu, jak je uvedeno shora. V rámci této změny krajský soud ve smyslu § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu rozhodl o náhradě nákladů za řízení před okresním soudem. Krajský soud má ve shodě s okresním soudem za to, že vzhledem k typu tohoto řízení a vzhledem k jeho výsledku (kdy účastníci shodně neuspěli s návrhy na vypořádání dalších položek v nemalé hodnotě) lze považovat úspěch a neúspěch účastníků za v zásadě rovnocenný, a proto žádný z nich nemá ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, a ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. je každý z nich povinen nahradit jednu polovinu nákladů státu. Lhůty k plnění byly u nákladů státu stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť krajský soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.

33. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro úspěch a neúspěch účastníků v odvolacím řízení platí v podstatě totéž, jako pro řízení před okresním soudem, proto krajský soud rozhod, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.