25 CO 153/2022

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že žalobkyně a) a d) jsou vlastnicemi spoluvlastnického podílu každá ve výši 1/10 k pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je dům [adresa] zapsaném na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce]; a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa] zemřelý [datum], [jméno] [příjmení] [rodné číslo], naposledy bytem [adresa] zemřelá [datum], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa] zemřelá [datum], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa] zemřelá [datum], [jméno] [příjmení][rodné číslo], naposledy bytem [adresa] zemřelá [datum], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa] zemřelá [datum], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], naposledy bytem [adresa] zemřelá [datum], a [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem, zemřelá [datum], byli ke dni svého úmrtí vlastníky spoluvlastnického podílu každý ve výši 1/10 pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je dům [adresa] zapsaném na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Žalobci se domáhali určení, že žalobkyně a) a žalobkyně d) jsou vlastnicemi každá ve výši 1/10 na nemovitostech a další osoby uvedené ve výroku I rozsudku okresního soudu byly ke dni svého úmrtí spoluvlastníky každý ve výši 1/10 na předmětných nemovitostech. Tvrdili, že jako vlastník předmětných nemovitostí (pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce]) je v katastru nemovitostí evidován [jméno] [příjmení], zemřelý [datum], který je vlastnil ke dni své smrti. Nemovitosti však nebyly pojaty do majetku projednávaného v dědickém řízení, které [anonymizována dvě slova] v [obec] projednalo pod sp. zn. D 973/64 a ukončilo ho rozhodnutím ze dne 17. 12. 1968 č. j. D 973/64-52. Jako dodatečně najevo vyšlým dědictvím se tímto majetkem nezabývala ani [titul] [příjmení], notářka se sídlem v [obec], v řízení sp. zn. 34 D 811/2009. Důvodem vyloučení majetku z dodatečného projednání dědictví po [jméno] [příjmení] byla skutečnost, že nemovitosti po smrti původního vlastníka přešly do vlastnictví státu na základě rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozhodnutím odvolacího orgánu – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhl. č. 88/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru. Rozhodnutí [číslo jednací] a [číslo jednací] byla zrušena rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci 28. 8. 1968. Předmětné nemovitosti se dnem právoplatnosti rozhodnutí vrátily do spoluvlastnictví dědiců po zemřelém [jméno] [příjmení], a to dle jejich písemné dohody, případně podle soudního rozhodnutí. Po vrácení nemovitostí dědicům však k uzavření písemné dohody nedošlo a nebylo rozhodnuto ani soudním rozhodnutím, neexistuje tak žádná listina dokládající vlastnické právo toho kterého z dědiců původního vlastníka, na základě které by bylo možno vlastnické právo v katastru nemovitostí zapsat. Žalobci tedy mají naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. Podáním žaloby rovněž čelí zákonným následkům nečinnosti podle § 1050 odst. 2 o. z. Vlastnické právo má být určeno tak, že velikost podílu každého z dědiců původního vlastníka by měla analogicky odpovídat podílu, jakého by se jim dostalo ze zákona podle dědického práva. Okruh dědiců po původním vlastníkovi [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], tvořili žalobkyně a) a d), [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z původních dědiců žijí již pouze žalobkyně a) a d). Právními nástupci po [jméno] [příjmení] jsou žalovaní 7. až 9., po [jméno] [příjmení] žalovaní 10. až 15., po [jméno] [příjmení] žalovaná 3., po [jméno] [příjmení] žalovaní 5. a 6., po [jméno] [příjmení] žalovaní 1. a 2., po [titul] [jméno] [příjmení] žalobci b) a c), po [jméno] [příjmení] žalovaná 4., po [jméno] [příjmení] žalobkyně a) a d).

3. Žalovaní 1., 2. a 5. s žalobou souhlasili a uvedli, že je také jejich zájmem, aby soud určil vlastnické právo původních dědiců po [jméno] [příjmení]. Navrhli, aby bylo žalobě vyhověno. Žalovaní 3. a 8. až 14. prostřednictvím opatrovnice [titul] [jméno] [příjmení] uvedli, že nesporují žalobní tvrzení a je dán naléhavý právní zájem na projednání věci. Žalovaná 4. zpochybnila své účastenství a poukázala na možnost vyřešení věci v dodatečném projednání dědictví po [jméno] [příjmení]. Poté však s žalobou souhlasila.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že rozhodnutím [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], bylo rozhodnuto k žádosti rady národního výboru ve [obec] podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhl. č. 88/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, že stavební parcela č. kat. [číslo] a dům [adresa] parcely č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], vlastnicky patřící dědicům po [jméno] [příjmení], důchodci ve [adresa] přecházejí do vlastnictví čsl. státu – do správy [anonymizováno] ve [obec], dnem právní moci tohoto rozhodnutí. Podle odůvodnění bylo provedeným šetřením zjištěno, že organizace socialistického sektoru užívají uvedené nemovitosti na základě nájemních poměrů a nezbytně je potřebují k plnění svých úkolů. Právní poměr k užívání vznikl před 25. 3. 1959 a podle úředního ocenění přesahuje cena užívaných věcí podle § 7 odst. 2 citované vyhlášky částku uvedenou v odstavci 1 tohoto paragrafu pro věci nemovité. Jsou tedy splněny podmínky pro rozhodnutí o přechodu předmětných nemovitostí do vlastnictví čsl. státu. Rozhodnutím [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí [číslo jednací], neboť podmínky pro přechod nemovitostí do vlastnictví čsl. státu podle vládního nařízení č. 15/59 Sb. byly naplněny. V odůvodnění je uvedeno, že byla zjištěna existence právního poměru, na jehož základě [anonymizováno] ve [obec] užíval dům [adresa] nejprve jako školu a poté jako kanceláře pro JZD a MNV. Přilehlé pozemky byly užívány jako jeden hospodářský celek. Rozhodnutím [anonymizována čtyři slova] v [obec], odbor [anonymizováno], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jako mimoodvolacího orgánu podle § 65 zák. č. 71/1967 Sb., bylo rozhodnuto tak, že se zrušuje rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], o přechodu nemovitostí – dům [adresa] se stavební parcelou č. kat. [číslo], parcely č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] do vlastnictví čsl. státu – do správy [anonymizováno] ve [obec] ([číslo]), dům [adresa] ve [obec] se stavební parcelou č. kat. [číslo] se vrací dnem právoplatnosti tohoto rozhodnutí do spoluvlastnictví dědiců po zemřelém [jméno] [příjmení], a to dle jejich písemné dohody, případně podle soudního rozhodnutí ([číslo]), a pozemkové parcely č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] se vracejí dnem 18. 11. 1965 do spoluvlastnictví dědiců po [jméno] [příjmení], jak bude dodatečně projednáno [anonymizována dvě slova] v [obec] se sídlem v [obec] ([číslo]). V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že u domu [adresa] byly dány podmínky podle § 2 vládního nařízení č. 15/59 Sb. a § 1 vyhlášky č. 88/59 Ú. l. k jeho přechodu do vlastnictví čsl. státu, neboť bylo prokázáno, že neměl k 25. 3. 1959, kdy vstoupilo v platnost vládní nařízení č. 15/59 Sb., charakter obytného domu, tudíž také ne rodinného domu, tj. osobního vlastnictví. Provedeným řízením podle vládního nařízení č. 15/59 Sb. nebyl tedy v tomto případě porušen zákon. Vzhledem k tomu, že rada MNV ve [obec] po zvážení všech skutečností z hlediska ekonomického projevila k žádosti [jméno]. [příjmení] souhlas s vrácením objektu [adresa] se stavební parcelou [číslo] do spoluvlastnictví dědiců po [jméno] [příjmení], bylo možno zrušiti obě uvedená rozhodnutí orgánů [anonymizováno] [obec] podle vládního nařízení č. 15/59 Sb. ze dne [datum] a [datum] a vrátiti uvedené nemovitosti do spoluvlastnictví uvedených dědiců, a to dnem právoplatnosti tohoto rozhodnutí. Pokud se týče pozemků č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], došlo v tomto případě k porušení zákona, a proto se tyto pozemky vrací do spoluvlastnictví dědiců po [jméno] [příjmení] ke dni 18. 11. 1965, jako kdyby k jejich přechodu do vlastnictví čsl. státu vůbec nedošlo. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] po provedeném šetření potvrdil, že tyto pozemkové parcely nebyly před 25. 3. 1959 užívány žádnou socialistickou organizací na základě nájemního nebo jiného právního poměru. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Podle rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 1. 2005 č. j. 27 D 1755/2003-151, jsou dědici po [titul] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelém [datum], žalobci b) a c). Dle výpisu z katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] zapsán [jméno] [příjmení], [adresa] [číslo] [obec]. Bližší identifikátor vlastníka chybí. Součástí pozemku je dům [adresa] a jako nabývací titul je zapsána trhová smlouva č. 395/1915 ze dne 17. 7. 1915 a č. 353/1918 ze dne 31. 7. 1918. Z dědického spisu po [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], naposledy bytem [obec a číslo], bylo zjištěno, že jeho dědici byli žalobkyně a) a d), [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo], [jméno] [příjmení], [rodné číslo] a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Rozhodnutím ze dne 6. 8. 1968 č. j. D 973/64-48 byla schválena dohoda dědiců, podle které pozůstalá manželka [jméno] [příjmení] nabývá veškerý majetek s povinností vyplatit dědický podíl [jméno] a [jméno] [příjmení] ve výši 590 Kč. Ostatní dědici nic nepožadovali. Dědictví bylo tvořeno movitými věcmi a vklady na vkladních knížkách, čistá hodnota dědictví zůstavitele byla 5 907,77 Kč. Podle záznamu ze dne 4. 5. 1971 se dostavila [jméno] [příjmení], předložila rozhodnutí finančního odboru [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 8. 8. 1968 a požádala o vrácení domu [adresa]. Přípisem ze dne 11. 7. 1974 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] žadatelce sdělilo, že podle pokynu ministerstva spravedlnosti – Sb. instrukcí z roku 1969, částka 7–8, str. 2 bod 4, jakož i pokynu ministerstva financí č. 314/10500 ze dne 27. 3. 1970, převod vlastnického práva k majetku, který byl socializován podle vyhlášky č. 15/59 Sb., a vrací se zpět původnímu vlastníkovi nebo jejich dědicům, se provádí smlouvou, tedy nikoliv projednáním dědictví u státního notářství. Nemovitosti se vracejí podle stavu, ve kterém jsou v době uzavření smlouvy. Smlouvu vyhotoví finanční odbor [anonymizováno] v [obec] – majetková správa. V přípisu ze dne 28. 12. 1976 notář uvedl, že [anonymizována dvě slova] v [obec] vrátil svým rozhodnutím dům [adresa] (správně [číslo]) do spoluvlastnictví dědiců po [jméno] [příjmení] a odkázal je na uzavření písemné dohody, případně soudní rozhodnutí. Bylo tedy věcí dědiců, jakým způsobem si vrácené nemovitosti rozdělí. Z protokolu ze dne 4. 12. 2013 sp. zn. 34 D 811/2009 vyplynulo, že účastníky dodatečného projednání dědictví po [jméno] [příjmení], které proběhlo u notářky [titul] [příjmení], byli jako právní nástupci dědiců po [jméno] [příjmení] všichni žalobci a také všichni žalovaní včetně žalované 4., která je právní nástupkyní po [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], což je právní nástupce po [jméno] [příjmení], zemřelé [datum]. V protokole je uvedeno, že nemovitý majetek v podobě domu [adresa] a parcely [číslo] byl státnímu notářství v době projednání dědictví po [jméno] [příjmení] znám, ale nebyl ve vlastnictví zůstavitele a na pokyn [anonymizováno] [obec] v souladu s rozhodnutím [č.j.] [číslo] ze dne [datum] podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhl. č. 88/1959 Ú. l. a podle rozhodnutí [č.j.] [číslo] ze dne [datum] neměl být v dědictví projednán. Rozhodnutí [č.j.] [číslo] ze dne [datum] bylo notářství předloženo až dne 4. 5. 1971, tj. 2,5 roku po ukončení dědického řízení. Podmínky dodatečného projednání dědictví podle § 47 notářského řádu jsou naplněny pouze k pozemkům [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a p. [číslo] v [katastrální uzemí]. Ohledně domu [adresa] a pozemku p. č. st. [číslo] bude muset být uzavřena dohoda mezi dědici, případně o nich bude muset rozhodnout soud. Usnesením ze dne 22. 5. 2015 č. j. 34 D 811/2009-643 notářka [titul] [příjmení] rozhodla o dodatečném projednání dědictví ohledně nově najevo vyšlých pozemků [parcelní číslo] v [katastrální uzemí] a p. [číslo] v [katastrální uzemí], které potvrdila dědicům zůstavitele [jméno] [příjmení] každému ve výši [číslo].

5. Okresní soud uvedl, že v katastru nemovitostí je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán [jméno] [příjmení], [obec a číslo], bez bližšího označení. S největší pravděpodobností se jedná o původního vlastníka, který zemřel [datum], a zápis tedy neodpovídá skutečnosti. Žalobci jako právní nástupci po jmenovaném se tímto nesprávným zápisem cítí dotčeni na svém vlastnickém právu podle § 985 o. z., a proto je dán naléhavý právní zájem na takové žalobě podle § 80 o. s. ř. spočívající v uvedení stavu zapsaného do souladu se stavem skutečným. Okresní soud uzavřel, že tedy mohl o žalobě na určení vlastnického práva rozhodovat, přičemž žalobci učinili účastníky všechny dotčené osoby.

6. Okresní soud uzavřel, že [anonymizováno] [obec] rozhodl dne 15. 4. 1965 (tj. po úmrtí [jméno] [příjmení]) o přechodu domu [adresa] a pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] z vlastnictví dědiců po [jméno] [příjmení] do vlastnictví státu podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhl. č. 88/1959 Ú. l. a dále rozhodl o přechodu pozemků p. [číslo] rovněž vlastnicky patřících dědicům po [jméno] [příjmení], do vlastnictví státu. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím [anonymizováno] [obec] ze dne 18. 11. 1965. Následně [anonymizována čtyři slova] v [obec] (dále jako„ [anonymizováno]“) dne 8. 8. 1968 jako mimoodvolací orgán podle § 65 zák. č. 71/1967 Sb. obě rozhodnutí [anonymizováno] [obec] zrušil výrokem 1). Výrokem 2) rozhodl tak, že se dům [adresa] a pozemek [parcelní číslo] vrací dnem právoplatnosti rozhodnutí dědicům po [jméno] [příjmení] do spoluvlastnictví podle jejich písemné dohody či rozhodnutí soudu, a výrokem 3) rozhodl, že pozemky p. [číslo] se vrací do spoluvlastnictví dědiců po [jméno] [příjmení] tak, jak bude dodatečně projednáno státním notářstvím. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že ohledně uvedených pozemků porušil [anonymizováno] [obec] zákon, neboť nebyly naplněny podmínky pro přechod majetku do vlastnictví státu, když tyto pozemky nebyly užívány socialistickou organizací na základě nájemního vztahu. Je proto dán důvod pro zrušení rozhodnutí podle § 65 odst. 2 správního řádu. Naopak v případě domu [adresa] a pozemku p. č. st. [číslo] uvedl, že k porušení zákona nedošlo, protože nemovitosti neměly obytný charakter a nemohly být předmětem osobního vlastnictví. Podle odůvodnění rozhodnutí ze dne 18. 11. 1965 byly skutečně užívány socialistickou organizací. Nicméně s ohledem na skutečnost, že rada [anonymizováno] [obec] projevila souhlas s vrácením nemovitostí, rozhodl [anonymizováno] i ohledně těchto nemovitostí o zrušení rozhodnutí [anonymizováno] [obec] Okresní soud zdůraznil, že lze tedy dovodit určitý rozpor mezi odůvodněním rozhodnutí a jeho zrušujícím výrokem, pro který není dán zákonný podklad s ohledem na § 65 odst. 2 správního řádu, podle kterého lze rozhodnutí zrušit pouze v případě porušení právních předpisů. Rozpor mezi odůvodněním a výrokem spočívající v tom, že rozhodnutí bylo zrušeno, ačkoliv nebylo vydáno v rozporu s právními předpisy, zakládá dle závěru okresního soudu vadnost a nezákonnost výroku 1), nikoliv však jeho nicotnost, přičemž i u nezákonných a vadných rozhodnutí platí pro obecné soudy presumpce jejich správnosti. Zrušením rozhodnutí [anonymizováno] [obec], jak je uvedeno ve výroku 1), došlo k zániku účinků těchto rozhodnutí ex tunc, nelze k nim proto přihlížet a je nutno chápat je tak, že k přechodu nemovitého majetku na čsl. stát ohledně pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] vůbec nedošlo. Pokud jde o výrok 2), v němž [anonymizováno] rozhodl o vrácení domu a pozemku do spoluvlastnictví dědiců podle jejich písemné dohody či rozhodnutí soudu, okresní soud uzavřel, že ustanovení § 65 správního řádu neumožňovalo správnímu orgánu vydat jiné než zrušující nebo měnící rozhodnutí. Jeho rozhodnutí o vrácení nemovitostí do spoluvlastnictví původních vlastníků tedy bylo vydáno mimo jeho pravomoc a je nicotné. Nicotnost rozhodnutí vyplývá i ze skutečnosti, že rozhodnutí je nevykonatelné a neurčité z toho důvodu, že [anonymizováno] doplnil svůj výrok tak, že se předmětné nemovitosti vrací do spoluvlastnictví dědiců podle jejich písemné dohody či rozhodnutí soudu. Nelze proto uzavřít, že výrok 2) uvedeného rozhodnutí správního orgánu konstitutivně založil spoluvlastnictví dědiců [jméno] [příjmení] s podílem každého z nich ve výši [číslo]. Stejně tak výrok 3) lze pokládat za nicotný pro jeho nevykonatelnost a absenci zákonného oprávnění rozhodnout jinak než zrušením či změnou přezkoumávaného rozhodnutí. Správní orgán neměl žádnou pravomoc v tomto směru rozhodovat. Vzhledem k tomu, že byla shledána pouze částečná nicotnost rozhodnutí [anonymizováno] ve vztahu k výrokům 2) a 3) a zrušující výrok 1) je třeba považovat za správný, byť vadný a nezákonný, je nutné na přechod vlastnického práva na stát pohlížet tak, jako by k němu nedošlo a spoluvlastníky předmětných nemovitostí jsou dědici [jméno] [příjmení] Okresní soud však nemohl v tomto řízení deklaratorně určit spoluvlastnictví dědiců [jméno] [příjmení] k předmětným nemovitostem, protože dosud nebylo rozhodnuto o vypořádání dědictví po [jméno] [příjmení], což by založilo vlastnické právo jednotlivých dědiců k předmětnému pozemku p. č. st. [číslo] a domu [adresa] jak se to stalo u pozemků p. [číslo]. I když se podle § 460 zákona č. 40/1964 Sb. dědictví nabývá smrtí zůstavitele (tj. [datum]), zároveň se v dědickém právu uplatňuje princip obligatorní úřední ingerence, tudíž k tomu, aby bylo možno určité věci či majetkové hodnoty pokládat za nabyté děděním, musí být takové rozhodnutí konstatováno rozhodnutím příslušného státního orgánu, tj. dnes soudu (dříve do 31. 12. 1992 státního notářství). Žádné takové rozhodnutí však soudu předloženo nebylo. Státní notářství, potažmo notářka [titul] [příjmení], návrh na dodatečné projednání dědictví zamítly s poukazem, že k vrácení nemovitostí zpět původnímu vlastníkovi nebo jejich dědicům dochází smlouvou, případně soudním rozhodnutím, a nikoliv projednáním dědictví u státního notářství. Pokud přitom poukázali na pokyn ministerstva spravedlnosti – Sb. instrukcí z roku 1969, částka 7–8, str. 2 bod 4, a pokyn ministerstva financí č. 314/10500, pak podle čl. 5 pokynu ministerstva spravedlnosti rozhodnutí ministerstva spravedlnosti, že se původně propadlá věc vrací do vlastnictví rehabilitované osoby, je pouze důvodem opětovného nabytí vlastnictví a převod vlastnického práva k majetku se provádí smlouvou, obdobně jako při vrácení majetku převedeného podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. Čl. IV pokynu ministerstva financí pak uvádí, že pokud podle vládního usnesení č. 79 ze dne 12. 2. 1964 nebyly dosud vráceny rodinné domky bývalým vlastníkům, projedná finanční odbor ONV s organizací, která má domek ve správě (vlastnictví), možnost vrácení domku smlouvou o bezplatném převodu vlastnictví. Argumentace notářství však pomíjí, že v daném případě došlo ex tunc ke zrušení rozhodnutí, na jehož základě stát nemovitosti nabyl, a proto stát nemohl žádnou smlouvu o bezúplatném převodu nemovitostí podle § 133 obč. zák. uzavřít, jako by tomu bylo v případě, kdyby vlastníkem i nadále zůstal a práva oprávněných osob byla uspokojována v rámci schválených rehabilitací. Z důvodu absence rozhodnutí o dědickém právu dědiců k předmětným nemovitostem po [jméno] [příjmení] je proto nutné i v současné době nahlížet na ně pouze jako na potencionální nabyvatele, a to až do doby rozhodnutí o jejich dědickém právu v rámci dodatečného projednání dědictví, což okresnímu soudu brání určit jejich vlastnické právo a jejich spoluvlastnické podíly. Žalobu tedy nezbylo než zamítnout.

7. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně a) odvolání. Namítala, že pokud Okresní soud v Semilech cítil potřebu ujasnit si, do jaké míry a zda vůbec je vázán pravomocným správním rozhodnutím, a hodnotit soulad mezi výrokem správního rozhodnutí a jeho odůvodněním, měl se obeznámit i s právní normou, podle níž [anonymizována dvě slova] při své přezkumné činnosti postupoval. To však okresní soud neučinil a nevzal tudíž v úvahu okolnost, že od roku 1964 docházelo k restitucím majícím oporu ve směrnici ministerstva financí ze dne 7. 3. 1964 č. j. 314-9600/1964-2, publikované ve Sbírce směrnic pro národní výbory, ročník 1964, částka 6, o řešení některých otázek v souvislosti s prováděním vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a vyhlášky č. 88/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru (dále jen „citovaná směrnice“). Citovaná směrnice obsahovala návod, jakým mají národní výbory postupovat s cílem odstranit nedostatky, k nimž docházelo při provádění vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a prováděcí vyhlášky č. 88/1959 Ú. l., kdy nebyly někdy z ekonomického hlediska řádně uváženy potřeby socialistických organizací a v řadě případů došlo k nesprávným rozhodnutím. Směrnice poukazuje na vládní usnesení ze dne 12. 2. 1964 č. 79, jímž byly stanoveny zásady k úplnému a konečnému odstranění následků těchto nesprávných rozhodnutí, a vláda za tím účelem uložila národním výborům spolu s organizacemi, na něž byl majetek převeden podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., znovu během roku 1964 důkladně a objektivně přezkoumat skutečnou ekonomickou zdůvodněnost a naléhavý společenský zájem na převodu menších objektů, zejména na vesnicích, a přistoupit k vrácení původním vlastníkům těch objektů, jejichž převod neodpovídá ekonomickým potřebám socialistického hospodářství. Rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo vydáno v souladu s bodem 3 a 4 citované směrnice a [anonymizována dvě slova] jako mimoodvolací orgán podle § 65 zákona č. 71/1967 Sb. přezkoumal a zrušil rozhodnutí finančního odboru [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a rozhodnutí finanční komise [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], ve výroku 1) svého rozhodnutí označil majetek, jehož se zrušující rozhodnutí týká, a do výroků 2) a 3) rozlišil, který majetek se vrací dědicům po zemřelém [jméno] [příjmení] z důvodu restituce a který z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o zestátnění. Jestliže ohledně domu [adresa] se st. [parcelní číslo] ve [obec], jak se uvádí v rozhodnutí [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] ve [obec] po zvážení ekonomického hlediska projevila souhlas s vrácením do spoluvlastnictví dědiců po [jméno] [příjmení], nemohl [anonymizována dvě slova] dovodit, že snad [anonymizováno] [obec] bude tento majetek perspektivně potřebovat a jako takový by restituován být neměl, a proto v souladu s bodem 3 a 4 směrnice ministerstva financí ze dne 7. 3. 1964 rozhodnutí finančního odboru [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a rozhodnutí finanční komise [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] zrušil a dům [adresa] se st. [parcelní číslo] ve [obec], který do té doby byl ve vlastnictví státu, vrátil dědicům do spoluvlastnictví, přičemž se nejedná o rozhodnutí nezákonné. Poukazovala na to, že toto spoluvlastnictví dědici nabyli převodem od státu dnem právní moci rozhodnutí státního orgánu, nikoliv dědictvím majetku původního vlastníka [jméno] [příjmení]. Nesouhlasila s tím, že dle názoru okresního soudu je rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] neurčité a nevykonatelné a tudíž nicotné, když [anonymizováno] doplnil svůj výrok tak, že se předmětné nemovitosti vrací do spoluvlastnictví dědiců podle jejich písemné dohody či rozhodnutí soudu. Zdůraznila, že kdo je dědicem, a tudíž osobou, která rozhodnutím [anonymizována dvě slova] vlastnictví nabyla, bylo možné dovodit z příslušných ustanovení práva dědického. Poukázala též na to, že rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], na jehož základě manželka a děti, tj. dědicové původního vlastníka, nabyli vlastnictví domu [adresa] se st. [parcelní číslo] dnem 28. 8. 1968, se řídily všechny strany. [anonymizováno] [obec] v roce 1972 přestěhoval své dvě kanceláře z domu [adresa] do domu [adresa] ve [obec], své dvě kanceláře již v roce 1971 z domu [adresa] odstěhovalo i JZD [obec]. Žádná socialistická organizace od té doby žádné prostory v domě [adresa] neužívala, dům nerušeně nadále nepřetržitě užívala rodina [příjmení] k bydlení, do údržby domu investovala značné prostředky, řádně platila domovní daň, vše v dobré víře v právní závaznost rozhodnutí, jímž jí byl dům vrácen. Zaujala názor, že pokud okresní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] vznik vlastnického práva manželky a dětí původního vlastníka nebylo způsobilé založit, pak by byl namístě závěr o vzniku jejich vlastnického práva vydržením. I v takovém případě mělo být žalobě vyhověno. Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě bylo vyhověno.

8. Žalovaný 4. ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě bylo vyhověno.

9. Žalovaní 3., 8. až 14., zastoupení opatrovnicí [titul] [jméno] [příjmení], ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně a) navrhli, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Zdůraznili, že okresní soud dospěl k závěru, že výrok 1) rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] o tom, že se zrušuje rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], o přechodu nemovitostí – dům [adresa] se stavební parcelou [číslo] parcely č. kat. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] do vlastnictví čsl. státu – do správy MNV ve [obec], je sice vadný a nezákonný, avšak nikoli nicotný, a proto v rámci svého rozhodování (rozhodování obecného soudu) z něho musí vycházet jako ze správného, a že naopak v této věci druhý podstatný výrok 2) o tom, že dům [adresa] ve [obec] se st. [parcelní číslo] se vrací dnem právoplatnosti tohoto rozhodnutí do spoluvlastnictví dědiců po zemřelém [jméno] [příjmení], a to dle jejich písemné dohody, případně podle soudního rozhodnutí, je nicotný, neboť byl vydán mimo pravomoc [anonymizována dvě slova] v [obec], když tento mohl vydat jen zrušující nebo měnící rozhodnutí. Tedy v důsledku citovaného výroku 1) rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a zániku účinku tímto výrokem zrušených rozhodnutí ex tunc k přechodu předmětné nemovitosti na čsl. stát vůbec nedošlo, spoluvlastníky předmětných pozemků budou dědici [jméno] [příjmení], zemřelého [datum], avšak takové nabytí vlastnického práva, potažmo spoluvlastnického práva musí být konstatováno rozhodnutím soudu, dříve státního notářství v dědickém řízení. Pokud odvolatelka namítá, že okresní soud měl při svém rozhodování zohlednit směrnici ministerstva financí ze dne 7. 3. 1964č. j. 314-9.600/1964-2, o řešení některých otázek v souvislosti s prováděním vládního nařízení č. 115/1959 Sb. a vyhlášky č. 88/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, ze které cituje bod 3 a 4, přičemž u tohoto bodu cituje„ jsou-li splněny podmínky pro vrácení objektu, zruší národní výbor v odvolacím nebo mimoodvolacím řízení podle předpisů o správním řízení své původní rozhodnutí“, což bylo v posuzované věci realizováno a okresním soudem podrobně hodnoceno při rozboru aplikace ustanovení § 65 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, není rozhodnutí okresního soudu nijak v rozporu se směrnicí, na kterou odvolatelka poukazuje. Rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] mohla být jen zrušena, avšak nemohlo být rozhodnuto o vrácení těchto nemovitostí.

10. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal napadené rozhodnutí okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Dle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Dle § 460 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění ke dni 3. 10. 1964 – ke dni úmrtí [jméno] [příjmení] (dále jen „obč. zák.“), dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

13. Dle § 482 odst. 1 obč. zák. je-li více dědiců, vypořádají se u státního notářství mezi sebou o dědictví dohodou. Dle odstavce 2 neodporuje-li dohoda zákonu nebo zájmu společnosti, státní notářství ji schválí a potvrdí podle ní nabytí dědictví.

14. Dle § 483 obč. zák. nedojde-li k dohodě, provede vypořádání mezi dědici státní notářství.

15. Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (§ 460 obč. zák.). K nabytí dědictví zůstavitelovým dědicem však nedochází jen na základě smrti zůstavitele. Právní úprava dědického práva vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví, neboť mimo jiné předpokládá, že dědictví po každém zůstaviteli musí být soudem projednáno a o něm rozhodnuto. Teprve rozhodnutím vydaným v dědickém řízení je přechod dědictví ze zůstavitele dovršen a pouze v rozsahu, který vyplývá z takového rozhodnutí, nabývá dědic vlastnické právo k předmětu dědictví. Podle rozhodnutí o dědictví (§ 175g o. s. ř.) se dědictví nabývá s účinností ke dni smrti zůstavitele. Není dán naléhavý právní zájem dědice na určovací žalobě ve smyslu ustanovení § 80 písm. c/ o. s. ř. o vlastnictví dědice k věci zůstavitele, pokud daná věc po zůstaviteli nebyla projednána v dědickém řízení. Dědic se může domáhat, jsou-li splněny další podmínky, aby bylo soudem určeno, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem věci, přičemž vyhovující rozsudek soudu by byl podkladem pro dodatečné projednání dědictví po zůstaviteli (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2005 sp. zn. 30 Cdo 1770/2005, ze dne 19. 1. 2006 sp. zn. 30 Cdo 2769/2005). Ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 písm. c/ o. s. ř. určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně níž nebylo jedinému dědici potvrzeno nabytí vlastnictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2007 sp. zn. 22 Cdo 2290/2006).

16. Žalobci se domáhali určení, že žalobkyně a) a žalobkyně d) jsou vlastnicemi spoluvlastnického podílu každá ve výši 1/10 k pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je dům [adresa] zapsaném na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], a že [jméno] [příjmení], zemřelý [datum], [jméno] [příjmení], zemřelá [datum], [jméno] [příjmení], zemřelá [datum], [jméno] [příjmení], zemřelá [datum], [jméno] [příjmení], zemřelá [datum], [jméno] [příjmení], zemřelá [datum], [jméno] [příjmení], zemřelá [datum] a [jméno] [příjmení], zemřelá [datum], byli ke dni svého úmrtí vlastníky spoluvlastnického podílu každý ve výši [číslo] pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí], jehož součástí je dům [adresa]. Tvrdili, že nemovitosti byly ve vlastnictví [jméno] [příjmení], zemřelého [datum], který je vlastnil ke dni své smrti. V katastru nemovitostí pak je veden jako výlučný vlastník pozemku p. č. st. [číslo] v [katastrální uzemí] [jméno] [příjmení], [adresa] [číslo] [obec]. [jméno] [příjmení] však dne [datum] zemřel, dědictví po něm bylo projednáno, avšak uvedené nemovitosti, tzn. pozemek p. č st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] nebyly v dědickém řízení projednány a tímto majetkem se nezabývala ani [titul] [příjmení], notářka se sídlem v [obec], v řízení sp. zn. 34 D 811/2009. Nemovitosti totiž přešly po smrti původního vlastníka [jméno] [příjmení], zemřelého [datum], do vlastnictví státu na základě rozhodnutí [anonymizováno 6 slov] [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s rozhodnutím odvolacího orgánu – [anonymizováno 6 slov] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] podle § 5 vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a § 11 vyhlášky č. 88/1959 Ú. l., uvedená rozhodnutí však byla zrušena rozhodnutím finančního odboru [anonymizována čtyři slova] v [obec] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nabylo právní moci dne 28. 8. 1968. Nemovitosti se tak dnem právoplatnosti rozhodnutí vrátily do spoluvlastnictví dědiců po zemřelém [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], a to dle jejich písemné dohody, případně dle soudního rozhodnutí, avšak k uzavření písemné dohody mezi dědici nedošlo a nebylo rozhodnuto ani soudním rozhodnutím, a proto mají naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. Neexistuje totiž žádná listina dokládající vlastnické právo, podle kterého by mohlo dojít k zapsání vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalobkyně a) a žalobkyně d) jsou původními žijícími dědici po [jméno] [příjmení], když ostatní dědici již zemřeli a právními nástupci zemřelých dědiců jsou žalobci b) a c) a žalovaní.

17. Dle § 80 o. s. ř. se mohou žalobci domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Dědici se však nemohou s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 o. s. ř. určení, že jsou vlastníky věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví. Pokud tedy nemovitosti po zůstaviteli ([jméno] [příjmení], zemřelém [datum]) nebyly projednány v dědickém řízení, není dán naléhavý právní zájem žalobců (dědiců) na určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. o jejich vlastnictví k věci zůstavitele, tj. v daném případě není dán naléhavý právní zájem žalobkyně a) a žalobkyně d) na určení, že jsou vlastnicemi spoluvlastnického podílu každá ve výši 1/10 k pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] neboť uvedené nemovitosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], nebyly dosud projednány v dědickém řízení. Stejně tak není dán naléhavý právní zájem na určení, že pokud někteří z původních dědiců po [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], již zemřeli, mělo by být určeno, že byli ke dni své smrti vlastníky spoluvlastnického podílu každý ve výši 1/10 pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa]. Jak již bylo uvedeno, nemovitosti nebyly projednány v dědickém řízení po [titul] [jméno] [příjmení], zemřelém [datum] a není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Kromě toho určení, že někteří z původních dědiců, kteří již zemřeli, byli ke dni své smrti vlastníky spoluvlastnického podílu každý ve výši 1/10 pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] by nemohlo být podkladem pro zápis vlastnictví žalobců a žalovaných do katastru nemovitostí z toho důvodu, že by nebylo rozhodnutím vyřešeno, v jakém rozsahu jsou vlastníky pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] tzn. v jakém rozsahu nabyli eventuálně spoluvlastnický podíl k nemovitostem jako právní nástupci zemřelých dědiců po původním vlastníkovi [jméno] [příjmení]. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení tedy není dán a již z tohoto důvodu je třeba žalobu zamítnout.

18. I když vzhledem k neexistenci naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení již není třeba zabývat se žalobou věcně, považuje odvolací soud za nutné uvést následující. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu (vyjma závěru o existenci naléhavého právního zájmu) vyjádřenými v odůvodnění jeho rozsudku, na které tímto odkazuje a které s ohledem na odvolací námitky doplňuje pouze způsobem níže uvedeným.

19. Obecné soudy jsou oprávněny mimo rámec správního soudnictví zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda se jedná o akty nicotné (nulitní neboli paakty) – tedy o akty, jejichž vady jsou tak závažné, že se neuplatňuje presumpce jejich správnosti. Takové akty nevyvolávají právní účinky a od počátku se na ně pohlíží jako na akty neexistující. Právní teorií a soudní praxí je pokládán za nicotný správní akt vydaný k tomu absolutně nepříslušným orgánem, přičemž za takový se obecně pokládá správní orgán, který podle svého zákonného vymezení není oprávněn (není v jeho pravomoci) o určité věci rozhodnout, buď proto, že tato pravomoc byla právním řádem udělena výhradně jinému orgánu (soudnímu nebo správnímu), nebo proto, že nebyla výslovně přiznána ani jemu, ani jinému orgánu. Nicotnost v uvedeném smyslu je přičítána zejména správnímu aktu vydanému tzv. absolutně věcně nepříslušným orgánem, tj. orgánem, do jehož kompetence věc z hlediska kategorizace správních úřadů nespadá. Mimo rámec správního soudnictví není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu; soud tu zkoumá jen to, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda byl správní akt vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je správní akt pravomocný nebo vykonatelný; nicotný je správní akt vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným orgánem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2005 sp. zn. 28 Cdo 1158/2005, ze dne 23. 9. 2014 sp. zn. 30 Cdo 1200/2014, ze dne 12. 12. 2002 sp. zn. 2 Cdo 2148/2001). Pro správní akt věcně vadný nebo nezákonný platí presumpce jeho správnosti. Nejde-li tedy o nicotný správní akt (paakt), platí i v případě vadnosti či nezákonnosti rozhodnutí správního orgánu, že pokud jím bylo rozhodnuto o otázce, jež má povahu otázky předběžné pro rozhodnutí soudu, soud z něj vychází (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2006 sp. zn. 32 Odo 1172/2004).

20. Dle § 65 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2000, rozhodnutí, které je v právní moci, může z vlastního nebo jiného podnětu přezkoumat správní orgán nejblíže vyššího stupně nadřízený správnímu orgánu, který toto rozhodnutí vydal (§ 58), jde-li o rozhodnutí ústředního orgánu státní správy (orgánu Slovenské národní rady), jeho vedoucí na základě návrhu jím ustavené zvláštní komise (§ 61 odst. 2). Podle odst. 2 citovaného ustanovení správní orgán příslušný k přezkoumání rozhodnutí je zruší nebo změní, bylo-li vydáno v rozporu se zákonem, obecně závazným právním předpisem nebo obecně závazným nařízením. Při zrušení nebo změně rozhodnutí dbá na to, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena.

21. Námitka žalobkyně a), že okresní soud nesprávně vycházel z toho, že rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] v [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jímž bylo zrušeno rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] o přechodu nemovitostí (dům [adresa] se stavební parcelou č. kat. [číslo]) do vlastnictví státu – do správy [anonymizováno] ve [obec], je nezákonné, neboť nevzal v úvahu existenci směrnice ministerstva financí ze dne 7. 3. 1964 č. j. 314-9.600/1964-2, publikované ve Sbírce směrnic pro národní výbory, ročník 1964, částka 6, o řešení některých otázek v souvislosti s prováděním vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a vyhlášky č. 88/1959 Ú. l., o opatřeních týkajících se některých věcí užívaných organizacemi socialistického sektoru, dle níž měly národní výbory a organizace, na něž byl majetek převeden podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb., znovu během roku 1964 důkladně a objektivně přezkoumat skutečnou ekonomickou zdůvodněnost a naléhavý společenský zájem na převodu menších objektů a přistoupit k vrácení původním vlastníkům těch objektů, jejichž převod neodpovídá ekonomickým potřebám socialistického hospodářství, a proto není výrok 1) rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] nezákonný, ale byl vydán v souladu s bodem 3 a 4 citované směrnice, nebyla shledána důvodnou. Okresní soud sice uzavřel, že výrok 1) rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] je nezákonný, avšak zároveň konstatoval, že u nezákonných a vadných rozhodnutí platí pro obecné soudy presumpce jejich správnosti a z tohoto důvodu také z výroku 1) rozhodnutí vycházel a uzavřel, že zrušením rozhodnutí [anonymizováno] [obec], jak je uvedeno ve výroku 1) rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [obec], [anonymizována dvě slova][číslo jednací], došlo k zániku účinků těchto rozhodnutí ex tunc a je nutno chápat je tak, že k přechodu nemovitého majetku, mimo jiné i pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] na stát vůbec nedošlo. I kdyby tedy nebylo uvedené rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] [obec] (výrok 1) nezákonné, tak by to na závěru okresního soudu nic nezměnilo, neboť okresní soud z něho (výroku 1) stejně vycházel, jako kdyby zákonné bylo. Dle uvedené směrnice (bodu 4) jsou-li splněny podmínky pro vrácení objektu (jeho obytné části), zruší národní výbor v odvolacím nebo v mimoodvolacím řízení podle předpisů o správním řízení své původní rozhodnutí. Tak bylo právě rozhodnuto výrokem 1) rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] v [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], z něhož okresní soud vycházel. Ani tato směrnice však nezaložila pravomoc [anonymizována čtyři slova] v [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] rozhodnout, že dům [adresa] ve [obec] se stavební parcelou č. kat. [číslo] se vrací dnem právoplatnosti tohoto rozhodnutí do spoluvlastnictví dědiců po zemřelém [jméno] [příjmení], a to dle jejich písemné dohody, případně podle soudního rozhodnutí (výrok 2). [anonymizována čtyři slova] nebyl oprávněn rozhodnout, komu a v jakých podílech se uvedené nemovitosti vrací, byl pouze oprávněn rozhodnutí, jimiž došlo k odnětí nemovitostí, zrušit. Nelze tedy než ve shodě s okresním soudem uzavřít, že výrok 2) rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] v [obec], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl vydán mimo pravomoc správního orgánu a je nicotný. K zániku účinků rozhodnutí, dle nichž byly nemovitosti odňaty, došlo ex tunc a k přechodu nemovitého majetku na čsl. stát vůbec nedošlo. Nemovitosti patřily vlastnicky [jméno] [příjmení], zemřelému [datum], avšak nebyly dosud projednány v dědickém řízení po [jméno] [příjmení], a proto je na dědice třeba pohlížet pouze jako na potenciální nabyvatele, až do doby rozhodnutí o jejich dědickém právu v rámci dodatečného projednání dědictví.

22. Nebyla shledána důvodnou ani námitka žalobkyně a), že pokud okresní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] v [obec] ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] vznik vlastnického práva manželky a dětí původního vlastníka nebylo způsobilé založit, měl se zabývat tím, zda nedošlo k vydržení pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] a zda tedy žalobcům svědčí vlastnické právo, kterého se v řízení domáhají. Žalobci totiž v řízení před okresním soudem ani netvrdili skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda uvedené nemovitosti vydrželi, tzn. netvrdili, kdo, ke kterému datu a na základě čeho se event. chopil držby pozemku p. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa] jakým způsobem byla držba vykonávána, že tato držba byla vzhledem ke všem okolnostem oprávněná, že trvala nepřetržitě po zákonem stanovenou dobu, a kdo a ke kterému datu nemovitosti vydržel, resp. ke kterému datu a kdo nabyl vlastnické právo k nim vydržením. Přitom bylo na žalobcích, pokud měli za to, že nabyli vlastnické právo k nemovitostem vydržením, aby uvedené skutečnosti nejen tvrdili, ale i prokázali.

23. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Účastníci navrhovali, aby bylo žalobě vyhověno, a nelze tedy uzavřít, že by někdo z nich měl ve věci úspěch. Kromě toho žalovaným žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízením nevznikly.