25 CO 219/2022

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozvedl manželství [jméno] [příjmení], rozené [příjmení], a [jméno] [příjmení], uzavřené dne 15. 9. 2012 před [stát. instituce] (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II.).

2. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně předestřel obsah návrhu manžela na rozvod manželství s tím, že manželé spolu od srpna r. 2021 nežijí ve společné domácnosti, a nesouhlasného procesního stanoviska manželky k tomuto návrhu; podal dále zevrubný přehled v řízení provedených důkazů a z nich učiněných skutkových zjištění. Po právní stránce své rozhodnutí okresní soud odůvodnil ustanovením § 755 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ (a contr.) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Po provedeném dokazování měl za prokázané, že podmínky pro rozvod manželství jsou v posuzované věci splněny. Vztahy manželů jsou značně narušené, jejich soužití bylo ukončeno víceméně proto, že manželka byla k opuštění společné domácnosti donucena blíže popsanými okolnostmi. Manžel zcela vylučuje návrat, resp. obnovení rodinné domácnosti, manželka obnovení manželského soužití s poukazem na nezl. děti připouští. Soud prvního stupně na základě uvedeného uzavřel, že manželství účastníků je od srpna r. 2021 pouze formálním svazkem, manželé spolu dlouhodobě nežijí, bylo přerušeno jejich hospodářské i intimní soužití, manžel udržuje mimomanželskou známost, přičemž on sám manželství považuje za zcela rozvrácené bez naděje na jeho obnovení. Soud hodnotil rozvrat manželství účastníků jako hluboký a trvalý, kdy nelze předpokládat obnovení manželství, a to ani kvůli nezl. dětem. Rozvodu manželství pak dle okresního soudu nebrání ani zájem nezl. dcer manželů ve smyslu ust. § 755 odst. 2 písm. a/ o. z., pro něž bude daleko prospěšnější, pokud budou vyrůstat za situace, kdy vzájemné vztahy mezi rodiči budou zcela vyřešeny, než aby byly neustále vystavovány manželským konfliktům účastníků. Zvláštní důvody ve smyslu shora označeného zákonného ustanovení svědčící pro zachování manželství rodičů pak nebyly v řízení tvrzeny a nevyšly najevo ani jinak. Na poměrech nezl. dětí pro dobu po rozvodu manželství byli rodiče s to se dohodnout, přičemž tuto dohodu schválil opatrovnický soud svým rozsudkem – jde o rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 4. 2022, č. j. 0 Nc 1622/2021-205; lze tudíž oprávněně předpokládat, že rodiče budou schopni řešit otázky týkající se nezletilých dětí. Příčinu rozvratu manželství prvostupňový soud spatřoval ve zcela nestandardním způsobu manželského soužití, kdy manželé byli od samého začátku jejich vztahu naprosto odlišných povah, což okresní soud podrobně rozvedl. Manželé tak neměli v podstatě žádné společné zájmy, zážitky, podněty, či vzpomínky, na základě kterých by se jejich vztah rozvíjel. Manželství účastníkům poskytovalo toliko hmotný základ pro způsob života, jaký každý z nich od manželského svazku očekával – tyto jejich představy však byly diametrálně odlišné. V manželství příliš nefungovala partnerská komunikace, manželé jako životní partneři vlastně nežili spolu, nýbrž pouze vedle sebe; společné soužití manželům poskytovalo v podstatě jen vzájemné materiální výhody. Manžel hledal únik z pro něj nespokojeného vztahu s tím, že rodinnou domácnost opouštěl za účelem realizace svých četných zálib, příp. mimomanželských známostí; manželka proti takovému způsobu partnerského soužití nebrojila, poskytovala rodině kompletní servis, pečovala o domácnost a děti s vědomím, že vytváří podmínky i pro osobní rozvoj manžela, přičemž i přes uvedená negativa měla takové soužití za materiálně vyhovující. Ukončení, resp. krach jejich dlouhodobě nerovnovážného vztahu byl z pohledu okresního soudu očekávatelný. Manželství účastníků proto bylo rozvedeno, když nebyly shledány žádné skutečnosti bránící rozvodu manželství. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „ZŘS“).

3. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podala odvolání manželka. Namítala, že okresní soud došel na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Přitom poukázala na drobnou nepřesnost v odůvodnění rozsudku, týkající se toho, že z manželství účastníků se narodila toliko nezl. [jméno], starší dcery nezl. [jméno] a nezl. [jméno] se manželům narodily v době jejich nesezdaného soužití. Odvolatelka polemizovala nad určitými pasážemi odůvodnění prvostupňového rozsudku, sporovala závěr okresního soudu, že soužití manželů bylo pro ni a pro děti materiálně výhodné. Takový závěr nemá oporu v provedeném dokazování, jde o pouhou domněnku soudu, což manželka blíže rozvedla. Za nepravdivé zjištění okresního soudu měla manželka i to, že účastníci neměli žádné společné zážitky – rodina podle ní žila spokojeným a pro široké okolí téměř příkladným způsobem života do doby, než manžel navázal poslední dva mimomanželské vztahy, jež byly příčinou všech dalších navazujících událostí, které vyústily v manželův návrh na rozvod manželství. Manželka zdůraznila, že její odchod ze společné domácnosti rozhodně nebyl dobrovolný, stalo se tak na nátlak manžela v bezprostřední souvislosti s jeho posledním mimomanželským vztahem. V této souvislosti manželka připomínala do té doby jasně prezentovaný manželův náhled na potřebu zachování rodiny právě kvůli dětem, kdy rozbíjení rodiny odsuzoval. V další části svého odvolání manželka kriticky popisovala současný přístup manžela jako rodiče, zpochybňovala důraz na finanční stránku, který jí je podsouván a má jí být i prostřednictvím komunikačních platforem vyčítán ze strany současné přítelkyně manžela. Jednání manžela si manželka nevysvětluje jinak, než jako aktuální „zamilovanost“, manžel jí navrhované setkání u mediátora za účelem vyřešení vzájemných partnerských problémů však odmítá. Z podrobně rozvedených důvodů odvolatelka navrhla změnu rozsudku okresního soudu s tím, aby manželství účastníků rozvedeno nebylo. V opačném případě manželka žádala přezkum skutkových zjištění a opětovné posouzení příčiny rozvratu manželství s tím, nechť je jako příčina rozvratu manželství označen mimomanželský vztah manžela. U odvolacího jednání odvolatelka předestřela změnu svého dosavadního postoje k návrhu manžela na rozvod manželství, kdy i ona již shledává nereálnost obnovení manželského soužití. Na svém odvolání proti rozvodovému rozsudku i tak nadále setrvala, neboť není ztotožněna s odůvodněním přezkoumávaného rozhodnutí v otázce vyřčené příčiny rozvratu manželství.

4. Manžel se s rozsudkem okresního soudu ztotožnil a navrhl jej potvrdit. Vyjadřoval se v jednotlivostech ke snaze odvolatelky upřesňovat určitá tvrzení a závěry okresního soudu obsažená v odůvodnění rozsudku. K ekonomické stránce věci zmínil, že od listopadu r. 2021 manželce hradí výživné pro její osobu ve výši 13.500 Kč měsíčně. V závěru svého vyjádření manžel shrnul, že i pokud by byly třebas dílčí závěry okresního soudu v jednotlivostech nesprávné, celkové zhodnocení neudržitelnosti manželství účastníků má oporu v provedeném dokazování. Ostatně nefunkčnost vztahu účastníků z důvodu jejich zcela odlišných povah, náhledu na trávení volného času i životních hodnot vyplývá ze samotného obsahu odvolání manželky. Rozvod manželství je tak dle manžela nevyhnutelným vyústěním dlouhodobě nefunkčního vztahu. Manželův mimomanželský vztah za trvání manželství pak dle něj nelze v žádném případě označit za příčinu rozvratu manželství účastníků, naopak je přímým důsledkem dlouhodobě nefunkčního manželství.

5. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění /dále jen „OSŘ“ /), přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 OSŘ), při jednání (§ 214 odst. 1 OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odůvodnění jeho rozhodnutí. Okresní soud zjistil úplně a řádně skutkový stav (§ 6, § 120, § 153 odst. 1 OSŘ), provedené důkazy pečlivě zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v § 132 OSŘ a na základě správně zjištěného skutkového stavu dospěl k odpovídajícím závěrům právním. Odvolací soud proto odkazuje na přiléhavé odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, které s ohledem na odvolací námitky pouze doplňuje způsobem níže uvedeným.

7. Podle § 755 odst. 1 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce druhého téhož ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno,byl-li by rozvod v rozporu: a/ se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b/ se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle odstavce třetího mají-li manželé nezl. dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

8. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

9. K problematice manželského práva odvolací soud předně uvádí následující. Manželství je institucí, uzavřenou na základě dobrovolného rozhodnutí dvou osob různého pohlaví vytvořit harmonické, pevné a trvalé životní společenství s cílem založit rodinu, zajistit řádnou výchovu dětí a poskytovat si vzájemnou podporu a pomoc (§ 655 o. z.). Tento institut mj. zdůrazňuje dobrovolnost (tedy nenátlakovost či ovlivňování) rozhodnutí vstoupit do svazku manželského a potažmo v něm též setrvat; současně předpokládá existenci citové vazby a vzájemné náklonnosti pro založení, existenci a setrvání v tomto svazku – to vše s vědomím existence práv a povinností manželů zakotvených v části druhé, hlava I. – manželství, díle 4 o. z. Pokud některý z manželů v manželství nehodlá setrvat, je jeho právem ryze osobní povahy zahájit řízení o rozvod manželství; na druhé straně po zahájení takového soudního řízení není automaticky dán právní nárok na rozvod manželství. Základním předpokladem pro zrušení manželství rozvodem je totiž existence rozvratu mezi manžely, který neodčinitelně brání dalšímu plnění společného účelu manželství.

10. V rozhodované věci, jak správně uzavřel okresní soud, manželství účastníků již delší dobu neplní svůj společenský účel. Manželé spolu od srpna minulého roku nežijí, nevedou rodinnou domácnost, nejpozději od tohoto období se intimně nestýkají, péči o tři nezl. dcery účastníků zajišťuje na základě soudem schválené dohody rodičů, dané výše označeným rozsudkem, manželka, jíž byly nezl. [jméno], [datum narození], nezl. [jméno], [datum narození], a nezl. [jméno], [datum narození], [příjmení] svěřeny do výlučné péče a na jejich výživu se s účinností od 1. 8. 2021 otec zavázal přispívat částkami po 7.500 Kč měsíčně pro každou z nezl. starších dcer a částkou 5.000 Kč měsíčně pro nezl. [jméno] k rukám jejich matky pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů. Manžel i v odvolacím řízení o rozvod manželství jasně deklaroval, že v manželství s odvolatelkou nechce setrvat, tento jeho postoj je od zahájení soudního řízení k datu 1. 7. 2021 konstantní. Manželka ostatně prezentovala v tomto duchu shodné stanovisko u veřejného odvolacího jednání, když uvedla, že nakonec také shledává nereálnost obnovení manželského soužití. I kdyby zájem manželky na zachování manželství byl v odvolacím řízení rigidní, nelze manželův postoj k rozvodovému řízení násilně měnit a jeho setrvání v manželském svazku jakkoliv vynucovat; to je jistě manželce zřejmé. Pro rozpad manželství totiž postačuje nesouhlas jen jednoho z manželů v manželství setrvat, neboť manželství je dobrovolným svazkem muže a ženy, založeným zejména na vzájemném citovém poutu a osobní náklonnosti.

11. V daném případě jsou předpoklady pro rozvod manželství účastníků zcela naplněny, neboť v intencích ust. § 755 odst. 1 o. z. je jejich manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Z ničeho pak nelze dovodit, že by rozvodu manželství bránily skutečnosti odpovídající ust. § 755 odst. 2 o. z. V tomto směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, které se odvolatelce žádným, právně relevantním způsobem nezdařilo zpochybnit. Rozvodu manželství účastníků není na překážku ani (do doby veřejného odvolacího jednání) akcentovaný zájem manželky na jeho zachování. Rozvod manželství se současně nepříčí zájmům nezl. dcer účastníků, jejichž poměry byly soudně upraveny, a to mezi rodiči nezletilých uzavřenou a následně soudem schválenou dohodou. Pro nezletilé dcery účastníků není odloučení rodičů novou, překvapivou fakticitou; dá se uzavřít, že si na takto navozený stav i pro odstup času do značné míry již navykly. Nezletilé se navíc stýkají se svým otcem, právo styku otce s nezl. dcerami a nezl. dcer s otcem je zákonem aprobováno a jeho výkonu není matkou dětí bráněno; rodičovská role otce tudíž i přes rozvrat manželství zůstala zachována a je jím samotným naplňována.

12. V rámci odvolacího řízení ve své podstatě nakonec zůstala spornou pouze otázka důvodu (resp. příčiny) rozvratu vztahu účastníků, která v případě tzv. sporných rozvodů může mít určitý vliv na existenci případných dalších soudních řízení. Ani v tomto směru však odvolací soud neshledal prostor pro korekci závěrů přijatých okresním soudem. Provedené dokazování totiž žádný jiný skutkový závěr o příčinách rozvratu manželství neumožňuje přijmout, byť na to může mít odvolatelka jiný subjektivní náhled. Okresní soud poměry v manželství účastníků podrobně rozebral, přiléhavě vystihl jistou nestandardnost nastaveného uspořádání partnerského soužití. Ta totiž panovala mezi manžely dlouhodobě, a to ještě před uzavřením jejich manželství a přetrvávala i po vstupu do manželství, přičemž manželka ji při zohlednění všech pozitiv i negativ z toho plynoucích přijala, vědomě s ní byla srozuměna. K tomu odvolací soud odkazuje na účastnické výslechy obou manželů, zejména výslech manželky před okresním soudem dne 28. 6. 2022 (viz č. l. 21 spisu), kdy manželka vypověděla, že obdobnou situaci – míněno známost manžela s jinou ženou a opuštění společného soužití z jeho strany – zažili již v r. 2011 (pozn. odvolacího soudu: tedy před uzavřením manželství v září r. 2012, kdy měli rodiče již v té době dvě nezl. dcery narozené z partnerského soužití). Manželka ve výpovědi k tomu uvedla, že v nastalé situaci dala partnerovi – cit.:„ … na výběr mezi námi a jeho bohémským životem a on se vrátil k rodině a celé toto rozhodnutí bylo stvrzeno uzavřením manželství. Podmínkou uzavření manželství bylo zároveň uzavření předmanželské smlouvy. …To, že se manželství dostává do krize, jsem pochopila až ve chvíli, když jsem otěhotněla s nejmladší dcerou. Tehdy byla reakce manžela prudká, kdy prohlásil, že tím tedy skončil…. Po celou dobu jsem byla velice tolerantní, nikdy jsem mu nic nevyčítala….“. Z uvedeného je zřejmé, že manželka se s jí samotnou popisovaným životním stylem partnera, později manžela, s jeho nastavením a z toho plynoucími morálními dopady na společné soužití, jež se promítaly i do oblasti naplňování tzv. manželských povinností uvedených v ust. § 687 odst. 2 o. z. (tj. povinnost žít spolu, být si věrni, udržovat rodinné společenství) vlastně zžila, tento stav po léta akceptovala. Nelze tudíž nyní, vzhledem k okolnostem tohoto konkrétního případu, ze současného mimomanželského vztahu manžela pro potřeby rozvodového řízení dovozovat příčinu rozvratu manželství účastníků.

13. Odvolací soud dodává, že – dle obsahu rozvodového spisu (viz vyjádření manžela k odvolání manželky a úřední záznam krajského soudu, založené na č. l. 32 a 39 spisu) – mezi účastníky existoval další spor, iniciovaný manželkou; jedná se o řízení o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jež bylo ukončeno usnesením mj. o schválení smíru účastníků ze dne 6. 1. 2022, sp. zn. 13 C 335/2021, pravomocného dne 1. 2. 2022. Na základě tohoto pravomocného a vykonatelného rozhodnutí se mj. manžel (v procesním postavení žalovaného) zavázal s účinností od 1. 11. 2021 platit manželce (v procesním postavení žalobkyni) výživné manželky ve výši 13.500 Kč měsíčně vždy do každého posledního dne v měsíci. Dlužno uvést, že existence soudního řízení vedeného manželkou proti manželovi, byť se jedná o legitimní prostředek právní ochrany její osoby, sám o sobě svou povahou eliminuje možnost jakéhokoliv usmíření a jistě jej nelze považovat za věrohodný projev manželky o nápravu vztahů s cílem obnovit manželské soužití. Pokud pak manželka nesouhlasila s nějakou pasáží odůvodnění rozsudku okresního soudu, k tomu je nutno uvést, že procesním prostředkem k nápravě takového stavu není odvolání proti rozsudku o rozvodu manželství (podání odvolání jen proti důvodům rozhodnutí je ze zákona nepřípustné – § 202 odst. 3 OSŘ), nýbrž návrh na opravu odůvodnění rozsudku dle § 165 OSŘ. Dle uvedeného ustanovení totiž může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno, pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu (odstavec prvý § 165 OSŘ). Je tak na místě uzavřít, že okresnímu soudu nelze vytknout žádné pochybení, a to ani ohledně skutkového zjištění, týkajícího se příčiny rozvratu vztahů účastníků. V tomto směru v odvolacím řízení nedošlo k žádnému jinému skutkovému zjištění, které by umožňovalo skutkový závěr okresního soudu jakkoliv revidovat. Odvolací soud shrnuje, že mimomanželský vztah manžela nebyl v daném případě za konkrétních poměrů panujících mezi manžely před i po uzavření jejich manželství příčinou rozvratu jejich manželství.

14. Krajský soud jako soud odvolací z důvodů výše uvedených proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 OSŘ).

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 OSŘ a § 23 věta druhá ZŘS. Odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení před krajským soudem žádnému z účastníků; ostatně účastníci se tohoto práva protokolárně výslovně vzdali.