Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dalších 6 062 Kč s úroky z prodlení 15 % ročně z částky 5 762 Kč od 14. 5. 2023 do zaplacení a dále 8 728 Kč s úroky z prodlení 8,25 % ročně z částky 8 428 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení před okresním soudem v částce 1 992 Kč a před krajským soudem v částce 8 207 Kč k rukám její právní zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Okresní soud jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni [částka] s úroky z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] jdoucími od [datum] do zaplacení (výrok I). Pokud se žalobkyně domáhala přiznání dalších [částka] s úroky z prodlení 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] s úroky z prodlení 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žalobu v této části zamítl (výrok II). Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
2. Žalobkyně v řízení uplatnila vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku do garančního fondu (dále jen „příspěvek“) za nesplnění povinnosti pojištění odpovědnosti podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 3. 2024 (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“). Jednalo se o tři časové úseky a o dvě vozidla, konkrétně pak o období od [datum] do [datum] v trvání 98 dnů a o období od [datum] do [datum], v obou případech ohledně vozidla RZ [SPZ], a konečně o období od [datum] do [datum] v trvání 67 dnů ohledně vozidla RZ [SPZ]. Konečná výše příspěvku představovala součin počtu dní a denní sazby 86 Kč (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti, § 2 odst. 1 písm. o/ prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Kromě příspěvku požadovala žalobkyně náhradu nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek po [částka] v každém z třech případů (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti, § 2a prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb.) a dále úroky z prodlení v zákonné výši.
3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný byl v rozhodném období evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla RZ [SPZ] a vlastník a současně provozovatel vozidla RZ [SPZ]. Výzva k zaplacení příspěvku za období od [datum] do [datum] v částce [částka] byla žalovanému doručena prostřednictvím provozovatele poštovních služeb [datum] na adrese [adresa]. Výzva k úhradě příspěvku za období od [datum] do [datum] byla žalovanému doručována (opět prostřednictvím provozovatele poštovních služeb) znovu na adresu [adresa], ale v tomto případě si žalovaný poštovní zásilku s výzvou nepřevzal. Výzva k zaplacení příspěvku za dobu od [datum] do [datum] byla žalovanému doručována stejným způsobem na totožnou adresu, žalovaným nebyla převzata a byla vrácena žalobkyni. Žalovaný je od [datum] až do současnosti přihlášen k trvalému pobytu na adrese [adresa].
4. Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci uzavřel, že žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku v jednoleté propadné (prekluzivní) lhůtě pouze z dlužné období od [datum] do [datum]. Byl-li v tomto období žalovaný evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla RZ [SPZ] a nesplnil-li povinnost pojištění odpovědnosti, stíhá ho povinnost zaplatit žalobkyni požadovaných [částka], včetně náhrady nákladů na mimosoudní uplatnění práva [částka] a úroků z prodlení v zákonné výši (§ 1 odst. 2 písm. a/, § 4 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona o pojištění odpovědnosti, § 2 odst. 1 písm. o/ a § 2a prováděcí vyhlášky, § 94 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, § 1970 o. z., § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.).
5. Pohledávka žalobkyně za další dvě období však zanikla v důsledku prekluze, protože žalobkyně v jednoleté propadné (prekluzivní) lhůtě běžící ode dne vzniku povinnosti žalovaného zaplatit příspěvek odeslala výzvu na adresu [adresa], jež se neshodovala s místem trvalého pobytu žalovaného. Žalobkyně přitom měla podle § 18 odst. 12 zákona o pojištění odpovědnosti přístup k základnímu registru obyvatel a k informačnímu systému evidence obyvatel, takže si mohla a měla ověřit před odesláním výzvy místo trvalého pobytu žalovaného. Rozdíl mezi výzvou k zaplacení příspěvku za období od [datum] do [datum] a zbývajícími dvěma výzvami spočíval v tom, že všechny tři výzvy byly sice odeslány na shodnou adresu, jež se neshodovala s adresou evidovanou v informačním systému evidence obyvatel coby adresou místa trvalého pobytu žalovaného, ale v prvém případě byla výzva žalovanému fakticky doručena.
6. Soud prvního stupně proto žalobě co do částky [částka] s tam specifikovanými úroky z prodlení vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).
7. Proti rozsudku se odvolala žalobkyně, přičemž brojila vůči zamítavému výroku ve věci samé pod bodem II a na něm závislému nákladovému výroku pod bodem III. Soudu prvního stupně vytýkala, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že v důsledku toho spočívá rozsudek v zamítavé části na nesprávném právním posouzení věci. Tvrdila, že výzva k zaplacení příspěvku byla žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (České pošty, s.p.) doručena nejen v případě dlužného období od [datum] do [datum], a to konkrétně dne [datum], ale také v případě dlužného období od [datum] do [datum], a to dne [datum]. Co je však podstatné, že soud prvního stupně přehlédl tu právně významnou skutečnost, že žalovaný byl po celé rozhodné období evidován v registru silničních vozidel jako podnikající fyzická osoba pod identifikačním číslem [číslo] s adresou sídla [adresa]; uvedená skutečnost přitom vyplynula jak z výpisu z registru silničních vozidel předloženého žalobkyní spolu s návrhem na zahájení řízení, tak i ze zprávy Městského úřadu [adresa], odboru dopravy a přestupků, ze dne [datum]. Odeslala-li žalobkyně všechny tři výzvy v jednoleté propadné lhůtě na adresu sídla žalovaného, tj. [adresa], nemohlo její právo na zaplacení příspěvku ani v jednom z případů zaniknout. Navrhla, aby napadený rozsudek byl v odvoláním dotčené části změněn tak, že jejímu návrhu bude vyhověno i co do částek [částka] a [částka], včetně úroků z prodlení.
8. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.
9. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) doplnil dokazování (§ 213 odst. 4 a 5 o. s. ř.) a zjistil, že žalovaný získal [datum] živnostenské oprávnění k předmětu podnikání zednictví na dobu neurčitou, k témuž datu živnostenské oprávnění v oboru činnosti povrchové úpravy a svařování kovů a dalších materiálů, dne [datum] v oboru výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků a [datum] v oboru poskytování technických služeb. Bylo mu přiděleno identifikační číslo osoby [IČO] se sídlem [adresa].
10. Usnesením Krajského soudu v [adresa] jako soudu insolvenčního ze dne [datum] č. j. [spisová značka] -[právnická osoba] bylo oddlužení žalovaného, schválené usnesením insolvenčního soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka] -[právnická osoba], zrušeno a řízení bylo zastaveno podle § 418 odst. 1 písm. a) I.Z., protože žalovaný (dlužník) od počátku neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a po dobu delší než tři měsíce nebyl schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 395 odst. 1 písm. b) I.Z.
11. Odvolací soud poté, co se ujistil, že odvolání podala oprávněná osoba a včas a že odvolání bylo přípustné a obsahovalo všechny zákonem předepsané náležitosti (§ 42 odst. 4, § 201, § 204 odst. 1, § 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek v mezích odvolání (§ 206 odst. 2, § 212 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.
12. Žalobkyni lze přitakat, že soud prvního stupně pustil ze zřetele tu právně významnou skutečnost, že žalovaný byl po celé rozhodné období evidován v registru silničních vozidel jako podnikající fyzická osoba se sídlem odlišným od místa jeho trvalého pobytu. Pokud žalobkyně pokaždé odeslala výzvu k zaplacení příspěvku žalovanému na adresu jeho sídla během jednoleté propadné (prekluzivní) lhůty, nemohlo její právo na zaplacení příspěvku zaniknout v důsledku prekluze podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti. Údaje o účelu, k němuž žalovaný předmětná vozidla v rozhodném období používal, stejně tak jako údaje o adrese jeho sídla coby podnikající fyzické osoby, přitom plynuly z listinných důkazů, které měl soud prvního stupně k dispozici před vyhlášením napadeného rozsudku (viz odvolání žalobkyně). Odvolací soud ověřil správnost těchto údajů výpisem ze živnostenského rejstříku (viz shora).
13. Lze proto uzavřít, že i nároky žalobkyně na zaplacení příspěvku, podchycené v zamítavém výroku II napadeného rozsudku, byly uplatněny po právu. Odvolací soud proto napadený rozsudek v odvoláním dotčené části změnil tak, jak stojí ve výroku I tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).
14. Naznačená změna rozsudku vyvolala nutnost znovu rozhodnout o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně ve sporu plně uspěla, náleželo jí právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů (§ 137, § 142 odst. 1 o. s. ř.) v podobě odměny advokátky za poskytnutí placené právní služby za dva úkony (převzetí zastoupení a sepis návrhu na zahájení řízení) ve snížené sazbě po 300 Kč, dvou paušálních náhrad jejích hotových výdajů po 100 Kč, náhrady za daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) 168 Kč a soudního poplatku 1 024 Kč, celkem 1 992 Kč (§ 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 14b odst. 1 a 5 písm. a/ advokátního tarifu).
15. Žalobkyně se se svým odvoláním úspěšně prosadila, pročež jí vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů této fáze řízení (§ 137, § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Zde se jednalo o odměnu advokátky za dva úkony právní služby z tarifní hodnoty 14 790 Kč v sazbě po 1 700 Kč (sepis odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem), dvě paušální náhrady jejích hotových výdajů po 300 Kč, náhradu za promeškaný čas 1 200 Kč, náhradu cestovních výdajů při využití služeb meziměstské veřejné hromadné dopravy ve výši 756 Kč, náhradu za DPH 1 251 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč, celkem 8 207 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/, § 13 odst. 1 a 4, § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 advokátního tarifu).