Výrok
I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.
II. Ve výroku II se rozsudek okresního soudu mění takto:Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne podání vzájemného návrhu do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II).
2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobkyně v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] podala (tehdy v postavení žalované) vzájemný návrh, kterým se po žalovaném (tehdy v postavení žalobce) domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se na její úkor bezdůvodně obohatil s tím, že v době od [datum] (kdy mělo být vozidlo žalovaného připraveno po sjednané opravě k vyzvednutí) do [datum] (převzetí vozidla kupující) u žalobkyně parkovalo vozidlo žalovaného bez právního důvodu a žalobkyni tak náleží za uvedenou dobu bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého parkovného [částka] denně. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že jednatel žalobkyně akceptoval, že vozidlo bude v areálu autoservisu umístěno, v různých časových obdobích z různých důvodů (oprava vozidla, zajištění STK, oprava další vady projevující se po předání vozidla, předání vozidla kupující [jméno FO]). Za popsané situace tak nelze uzavřít, že by snad žalobkyni vzniklo právo na náhradu za užívání cizí hodnoty bez právního důvodu. Proto žalobu zamítl. Současně neakceptoval zpochybňování pasivní legitimace žalovaného, když v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] [Jméno žalovaného] starší jako tehdejší vlastník vozidla uvedl, že vyřízením záležitostí ohledně uvedeného vozidla zmocnil svého syna, tj. žalovaného, a víc se o vozidlo nestaral. Dále okresní soud uzavřel, že žalovanému statut spotřebitele coby slabší strany ve smyslu § 1817 o. z. v souzené věci nepřísluší.
3. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítla, že bylo prokázáno, že vozidlo bylo umístěno v autoservisu žalobkyně po dokončení opravy, žalovaný si ho nevyzvedával, ačkoliv mohl a měl. Motivací pro toto jednání byla neochota hradit cenu opravy. Z žádných důkazů nevyplývá, že by snad existovala nějaká dohoda účastníků o bezplatném garážování vozidla, okresní soud neuvedl, z jakých konkrétních důkazů toto dovodil. Pokud jde o výši nároku, požadovala cenu obvyklou za garážování při dolní hranici cenového rozpětí, k tomu příp. navrhovala znalecký posudek. Okresní soud tak vyvodil nesprávné skutkové závěry. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.
4. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku a odkázal na svá podání učiněná v řízení před okresním soudem.
5. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že je přípustné (a contr. § 202 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek a odvolání (ve věci samé) neshledal důvodným. Věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků a jejich zástupců, neboť tito se z jednání odvolacího soudu omluvili a s projednáním věci v jejich nepřítomnosti souhlasili.
6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého parkového [částka] denně s tvrzením, že žalovaný v době od [datum] (kdy mělo být vozidlo žalovaného připraveno u žalobkyně po sjednané opravě k vyzvednutí) do [datum] (kdy došlo k převzetí vozidla kupující) u žalobkyně parkoval své vozidlo bez právního důvodu, aniž by se účastníci dohodli na bezplatném garážování vozidla. Odvolací soud v prvé řadě shledal správných závěr okresního soudu stran pasivní legitimace žalovaného, který v souvislosti s vyřízením záležitostí uvedeného vozidla vystupoval jako komisionář, i závěr okresního soudu ohledně neaplikace úpravy dané ust. § 1817 o. z., na jeho odůvodnění ve stručnosti odkazuje. Správným shledal rovněž závěr okresního soudu, že nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení není dán. Z důkazů provedených před okresním soudem vyplývá, že žalobkyně souhlasila s umístěním předmětného vozidla žalovaného ve svém areálu v jednotlivých časových obdobích z různých důvodů, vozidlo zde stálo vždy za účelem mezi účastníky dohodnutým (oprava, STK, následně opětovná oprava a prodej vozidla). O akceptaci parkování vozidla v areálu žalobkyně, aniž by bylo žádáno parkovné, ostatně svědčí i výpověď samotného jednatele žalobkyně před orgány Policie ČR, který uvedl, že mezi účastníky byl dobrý obchodní vztah, doufal v budoucí spolupráci a nechtěl to pokazit fakturováním parkovného. Parkování vozidla se vždy opíralo o určitý, mezi účastníky dohodnutý důvod, nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení tak nebyl v souzené věci dán. Proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).
7. Pokud jde o nákladový výrok II rozsudku okresního soudu, okresní soud o nákladech řízení rozhodoval podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Správně uzavřel, že žalobkyně byla v řízení neúspěšná a stíhala jí proto povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému. Okresní soud však při vyčíslení nákladů řízení přehlédl, že zástupce žalovaného není plátcem DPH, a rovněž nesprávně vyčíslil výši odměny advokáta žalovaného za jeden úkon právní služby, která při tarifní hodnotě [částka] činí [částka] (a nikoli [částka], jak uvedl okresní soud). Žalovanému proto za řízení před okresním soudem přísluší náhrada nákladů řízení v celkové výši [částka] sestávající se z odměny zástupce žalovaného za 3 úkony právní služby po [částka] (příprava a převzetí zastoupení, 2x písemné podání ve věci samé – vyjádření z [datum] a [datum]) dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1a), d) adv. tarifu, 1 x paušální náhrada hotových výdajů [částka] a 2x [částka] dle § 13 odst. 4 adv. tarifu. S ohledem na uvedené proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II postupem dle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem [částka]. Náklady řízení před okresním soudem odvolací soud uložil žalovanému nahradit ve lhůtě tří dnů (§160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
8. V odvolacím řízení byl procesně úspěšný žalovaný a náležela by mu proto plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud však neshledal vyjádření k odvolání za účelně vynaložený úkon právní služby, za který by žalovanému měla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť v něm žalovaný toliko odkázal na svá podání učiněná v řízení před okresním soudem a omluvil svou účast na odvolacím jednání. Jiné náklady dle obsahu spisu žalovanému v odvolacím řízení nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.