Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZměněno

Spisová značka

47 Co 102/2026

Soud: Krajský soud v Hradci KrálovéDatum rozhodnutí: 30. 7. 2026Č. j.: 47 Co 102/2026-72Předsedkyně senátu: JUDr. Martina BorovcováAgenda: Odvolací (civilní) (Co)Zveřejněno: 2. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení 93 208,77 Kč s příslušenstvím,ECLI:CZ:KSHK:2026:47.Co.102.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrupeněžité plněnínáhrada nákladůodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90 508,77 Kč za dobu od 22. 6. 2025 do zaplacení, mění pouze tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 90 508,77 Kč od 19. 5. 2026 do zaplacení, jinak se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám zástupce náklady řízení před okresním soudem ve výši 30 177,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému do tří dnů od právní moci zaplatit žalobkyni 90 508,77 Kč (výrok I) a nahradit jí k rukám zástupce náklady řízení ve výši 30 177,80 Kč (výrok III). V části o zaplacení částky 2 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 324,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 208,77 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 90 508,77 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 2. 12. 2003 smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a poskytnutí kontokorentního úvěru k tomuto účtu. Původní úvěrový limit byl od 25. 11. 2013 navýšen na částku 76 tis. Kč a následně byl upravován žalovaným elektronicky. Úrok z úvěru činil 21,99 % ročně. Žalovaný dne 10. 10. 2024 čerpal úvěr 90 508,77 Kč, na který ničehož nesplatil. Proto byl celý úvěr ke dni 12. 2. 2025 zesplatněn a žalovaný vyzván k okamžité úhradě. Postoupení pohledávky nynější žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 27. 5. 2025.

3. Okresní soud dále zjistil, že v době poskytnutí úvěru nebyla předchůdkyní žalobkyně dostatečně pečlivě posouzena úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Takto zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je z důvodu absence řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Plnění poskytnuté žalobkyní tak bylo poskytnuto bez právního důvodu a představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný je povinen toto plnění žalobkyni vrátit. V řízení neprokázal, že by se tak v rozsahu 90 508,77 Kč stalo. Okresní soud z těchto důvodů uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývajícím rozsahu naopak žalobu zamítl. Žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení s odůvodněním, že splatnost dluhu se stanoví až jeho rozhodnutím. Dříve se žalovaný v prodlení neocitl.

4. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalobkyně. Její odvolání směřovalo pouze do části zamítavého výroku II, a to do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny 90 508,77 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení.

5. Žalobkyně měla za to, že na věc je třeba vztáhnout obecnou úpravu občanského zákoníku, podle níž byl žalovaný v prodlení od doručení výzvy k plnění. Žalovaný se ocitl v prodlení se splněním dluhu nejpozději uplynutím lhůty uvedené ve výzvě k plnění, tj. ke dni 22. 6. 2025. Povinnost vrátit jistinu tedy nevznikla žalovanému až rozhodnutím soudu. Žalovaný navíc netvrdil ani neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech dluh uhradit. Jednalo se o jeho břemeno tvrzení a důkazní. Žalobkyně má proto právo na úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II tak, že jí právo na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny přizná od 22. 6. 2025 do zaplacení.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v rozsahu dotčeném odvoláním bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Odvolání shledal částečně důvodným.

8. Odvolací soud považuje za správný a náležitě odůvodněný závěr okresního soudu o tom, že v daném případě nebyla řádně poskytovatelkou úvěru posouzena úvěruschopnost žalovaného a posuzovaná úvěrová smlouva je z tohoto důvodu ve smyslu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru neplatná. Proti tomuto závěru okresního soudu ostatně nebrojila v rámci svého odvolání ani žalobkyně.

9. Žalovaný tedy je povinen podle výše citovaného ustanovení dluh vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Odvolací soud souhlasí s názorem žalobkyně, že obecně je věcí žalovaného spotřebitele, aby poskytl ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložil. K tomu však v daném případě nedošlo. Soud neměl ohledně možností žalovaného zaplatit dluh žádné informace, neboť žalovaný byl v řízení procesně zcela nečinný a se soudem nikterak nekomunikoval.

10. Odvolací soud je toho názoru, že pokud soud možnosti žalovaného splatit dluh nezná, nemá důvod se při stanovení lhůty k plnění odchýlit od její obvyklé, zákonem předpokládané délky 3 dnů ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.

11. I takto určená lhůta je však lhůtou stanovenou podle § 87 cit. zák., tedy lhůtou novou, před jejímž uplynutím se spotřebitel neocitá v prodlení. V tomto směru lze opětovně odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že uvedené ustanovení (§ 87 zák. o spotřebitelském úvěru) upravuje dobu vrácení nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tedy splatnost dluhu. Jde o ustanovení, které je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Pokud je spor vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Doba splatnosti, kterou takto určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 cit. zák. Do té doby není dlužník v prodlení.

12. Nebylo proto možné přisvědčit názoru žalobkyně, že žalovaný byl v prodlení se splněním dluhu již ode dne následujícího po doručení výzvy k plnění. Žalovaný v prodlení nebyl a nemohl se do něj dostat dříve, než marně uplynula okresním soudem stanovená lhůta k plnění podle § 87 cit. zák.

13. Okresní soud rozhodl o vrácení zbylé části jistiny ve výroku I rozsudku, v němž určil lhůtu do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne 13. 5. 2026. Doručen byl žalobkyni 9. 4. 2026 a žalovanému pak dne 27. 4. 2026 (§ 49 odst. 4 o. s. ř.). Žalovanému počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a marně uplynula dnem 18. 5. 2026[Anonymizováno] (tj. pondělí; § 57 o. s. ř.). Žalovaný v řízení netvrdil, že by dlužnou jistinu dle výroku I vrátil. Vzhledem k této procesní situaci lze v řízení vyjít z toho, že jistina nebyla vrácena a žalovaný se ocitl v prodlení s jejím vrácením od 19. 5. 2026. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá jejich výše roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Jelikož k prodlení žalovaného došlo v prvním pololetí roku 2026, činí úroková sazba 11,50 % ročně. Proto bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné jistiny v této sazbě za dobu od 19. 5. 2026 do zaplacení (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

14. V části, jíž byla žaloba zamítnuta ohledně zákonných úroků z prodlení za dobu předcházející od 22. 6. 2025 do 18. 5. 2026 naopak byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.).

15. V souladu s ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Procesní neúspěch žalobkyně zůstal i po částečné změně prvoinstančního rozsudku stále jen nepatrný v poměru k celému předmětu sporu. Proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů ve stejné výši a skladbě, jak uvedeno ve výroku III a bodu 15 odůvodnění prvoinstančního rozsudku.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení, jehož předmětem byly zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny za dobu cca 13 měsíců, bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. Oba účastníci zde procesně uspěli jen zčásti, přičemž úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací